Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ludvk,
ztra Bernard.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

René Descartes, francouzský filozof, matematik, fyzik, zakladatel moderní filozofie

(31. bezna 1596 La Haye, dnes Descartes, poblí Tours – 11. února 1650, Stockholm)


René Descartes, který dal základy moderní vd, uril tak pravidla racionálního myšlení a umonil tím i vznik osvícenství a následující rozkvt vdy, bádání i prmyslové revoluce. Zahájil tak období horeného hledání, ale i rozmachu rozumu nad smyslovou zkušeností. lovka tak napadá, zdali nenastartoval ono chápání svta, které se na Západ zaíná projevovat všeobecnou krizí, protoe práv pedevším emocionální stránka chybí.

Veškeré zkoumání stavl na provení rozumových závr, které vyšly z konfrontace s pochybnostmi a se skepsí.

Obecn je s ním spojeno latinské: „Cogito, ergo sum“ (Myslím, tedy jsem), které pozdjší roky opravily na „Dubito, ergo cogito; cogito ergo sum“ (Pochybuji, tedy myslím; myslím, tedy jsem), ovšem takto shrnuli jeho filozofii a jeho následovníci, ím ponkud nepesn opsali zpsob Descartesova uvaování, e pochybnosti byly hlavní metodou jeho zkoumání a nikoli analýza a vdecký postup. On ale z pochybností vycházel, aby našel ešení, a stavl práv na svém rozumu a myšlení, ale bylo to myšlení, vycházející z vlastní zkušenosti.

Onen citát: „Myslím, tedy jsem“, je s jeho jménem spojován obecn, i kdy v podobné verzi jej vyslovil u svatý Augustin z Hippo (354 - 430), který se domníval, e v mysli mohou být absolutní a urité znalosti pouze tehdy, pokud jsou v ní zaznamenány pímo a bezprostedn.

Descartovo pochybování je ale pochopitelné - il ve velmi promnlivé dob. Pestaly platit jistoty dané pedtím náboenstvím; u pedchozí doba ped jeho narozením byla charakterizována boji mezi katolíky a protestanty a to pokraovalo za jeho ivota - ve ticetileté válce. Zaaly rzné objevy, které zcela popíraly to, emu se vilo dosud.

V matematice dal základy pedevším analytické geometrii, zavedl pojem promnné veliiny a zobrazení v soustav souadnic, která se po nm jmenuje kartézská. Zabýval se mechanikou, otázkami fyziologie i psychologie a studoval kosmologii.

Pocházel z rodu léka - oba jeho ddekové jimi byli, dokonce praddeek z matiny strany byl osobním lékaem francouzské královny Eleanor Habsburské (1499 - 1524), manelky krále Františka I. (1494 - 1547) - toho, který napíklad pozval do Francie Leonarda da Vinciho.

Nkteré prameny uvádjí, e byl ze šlechtického rodu, ale souasná bádání to spíše popírají.

Otec Descartv Joachim (1563 - 1640) byl ale právníkem a psobil v parlamentu v bretaském mst Rennes, maminka Jeanne Bronchard (1566 - 1597) pocházela z oblasti Poitou, kde je ústedním mstem Poitiers; proto Descartes pozdji nkdy pouíval pízviska Poitevin. Z jeho sourozenc se vtšinou uvádí jen o dva roky starší bratr Pierre a o nco starší sestra. Nkteré prameny uvádjí, e René byl pátým díttem svých rodi.

Maminka chtla pro zaneprázdnnost otcovu, aby se její další dít narodilo poblí pée její matky a tak se stalo, e se René Descartes narodil 31. bezna 1596 v babiin dom v La Haye, které dnes na filozofovu poest nese jméno Descartes. Poktn byl 3. dubna 1596 v kapli Saint George v La Haye. Podle vysvtlení slovo „haye“ pochází z francouzského „la haie“, co znamená „koví“; okolní krajina se prý vyznaovala trním.

Matka ale pi dalším porodu další dcerušky za tináct msíc po narození Reného zemela, podle nkterých zdroj i z dvod tuberkulózy.

Pak il René njakou dobu v otcovském dom v Chatellerault, rovn v provincii Poitou. Bylo to území, kde bylo na tu dobu pomrn velké mnoství protestant - pipomeme si, e „bartolomjská noc“ byla v roce 1572.  Protoe se otec znovu oenil a zcela pesídlil do Rennes, starala se o Reného více babika z matiny strany a pak oddaná chva - zboná - katolického vyznání.  Na své dtství prý rád vzpomínal.

V roce 1606, nkteré prameny uvádjí u roku 1604, pešel na studie do jezuitské akademie - Royal Henri-Le Grand v La Flèche v Anjou, zaloené nedávno králem Jindichem IV. (1553 - 1610), která je na dalším obrázku. - Jeho bratr Pierre zde studoval rovn.

Studium se skládalo z kesanské filozofie, ale i aristotelovské, metafyziky, rétoriky, poetiky , pírodních vd, jazyk i matematiky. Mladí muové se v koleji uili ale také dovednostem, které byly v té dob oceovány - i nezbytné - jízd na koni a šermu. Vtšina pramen se shoduje v tom, e vzhledem k chatrnému zdraví ml René dovoleno spát dlouho, co byl zvyk, který ovlivnil i konec jeho ivota. Moná to ale bylo dáno i tím, e editel školy Otec Charlet byl jeho píbuzný. 

Jeho uitelem byl pomrn kontroverzní Otec François Véron (asi 1575 - 1649), všeobecné povaovaný za metlu protestant.

V roce 1612 kolej opustil a studoval podle pání otcova práva na univerzit v Poitiers; lékaství jeho ddek ho nelákalo, ale ve svém pozdjším hledání smyslu ivota i sídla duše dost asto pitvával rzné ivoichy. V Poitiers il jeho strýc z matiny strany a zárove jeho kmotr.

V roce 1616 studium úspšn ukonil, nkdo zase uvádí, e to bylo o dva roky díve, a podle tehdejších pravidel se rozhodoval jako mladší syn mezi kariérou knze nebo vojáka, protoe otcovo zamstnání a jeho monosti ml mít k dispozici starší bratr. Podle nkterých pramen ale neml ješt dostaující vk pro úad v parlamentu, musel tedy ekat. Ale v té dob zddil po svých ddecích pomrn znaný majetek, který pozdji výhodn zpenil a byl finann zcela zajištn a do smrti.

Byl ve vku, kdy ho bavilo jezdit na koni a šermovat, podle nkterých pramen napsal i o šermu knihu, která se nedochovala; byl povaován za šermíského mistra.

Po studiích byl njakou dobu v Paíi, kde se seznámil s matematikem Claudem Mydorgem (1585 - 1647) a vnoval se studiu matematiky, pedevším matematiky antické. Setkal se také s francouzským mnichem, Otcem Marinem Mersennem (1588 - 1648), který byl komentátorem Starého zákona - a to ásti Genesis - a skvlým matematikem. S ním následující roky vedl rozsáhlou korespondenci napíklad o kuelosekách a algebe.

V lét 1618 odešel do Holandska, kde se pipojil k vojsku Maurice z Nassau, prince Oranského (1567 - 1625), který byl protestant a velitel nov vzniklé armády nedávno vzniklých a nezávislých provincií (Republick der Zeven Verenigde Nederlanden - Republika sedmi spojených provincií - nyní Nizozemí). - Descartes se nezúastnil ádné bitvy, studoval pouze vojenské umní, a pi obhlíení opevnní msta Bredy se seznámil a spátelil s holandským filozofem a matematikem Isaacem Beeckmannem (1588 - 1637), který ale ml jako základní vzdlání medicínu. S ním sdílel také zájem o hudbu a k Novému roku 1619 mu vnoval své pojednání „Compendium musica“ (Pojednání o hudb).

Dlouhá léta si s ním po tom, kdy se jejich cesty rozešly, dopisoval. Podle uritých pramen ho ale Beeckmann zklamal, protoe o pár let pozdji pedkládal Descartovy myšlenky jako své vlastní a prohlašoval se za Descartova uitele, za co ho Descartes pokáral.

V holandské armád byl Descartes unaven nedostatkem moné konverzace a tak holandské vojsko v dubnu 1619 opustil a pidal se k armád císae Maxmiliana I., Bavorského (1573 - 1651). S bavorskou armádou Descartes cestoval po Nmecku a asto se traduje, e v listopadu 1619 ml sen nebo dokonce nkolik vidní samotného Krista, co pedurilo jeho další snaení k cíli, v nm ml nalézt univerzální vdu. Nkteré prameny, nikoliv posmšn uvádjí, e strávil chladné ráno kdesi v dobe vytopené místnosti, i dokonce na peci, kdy toto vidní ml. - Z této doby je jeho podobizna uvedená na zaátku lánku.

Maximilian I. se zúastnil na stran vítz boje proti zimnímu králi - Bedichu Falckému (1596 - 1632) v bitv na Bílé Hoe. Opt se rzní Descartovi ivotopisci neshodují v jeho úasti v bitv na Bílé Hoe. Obecn se má za to, e vbec nebojoval v ádné bitv. Sám povaoval válku za nesmyslnou a krutou.

Podle nkterých pramen táhl s armádou nejen po echách, ale v roce 1821 po Maarsku a pak byl v roce 1622 znovu v Nmecku a Holandsku. V roce 1622, nkteré prameny uvádjí dívjší, jiné pozdjší datum, z armády vystoupil a vrátil se do Francie. Mezitím se ale piln vnoval filozofii. Po vystoupení z vojska dále cestoval. Navštívil rodinu v Bretani, dokonil uspoádání majetku v La Haye, pak byl ve Švýcarsku, Itálii - a do Paíe se vrátil roku 1625.

V té dob se s Mydorgem zabýval úhly u lomu svtla, co vyústilo do fyzikálního zákona, nyní známého jako Snellv zákon, ale nkdy taky Descartv zákon. ešení popsal a v roce1637 v dále uvedené eseji „Dioptrique“ (Optika). Zde také popsal soustavu oek, navrhl svj mikroskop a pedstavil matematické vyjádení výpot v optice.

Také studoval ezoterické vdy; byl zklamán spisy i následovníky mága Raymonda Lulla (asi 1232 - 1316) a a alchymisty Cornelia Agrippy (1486 - 1535). Povaoval je za stejn dogmatické jako stedovké scholastické církevní uení. Nadšen byl naopak seznámením s nmeckým matematikem Johannem Faulhaberem (1580 - 1635), který také stavl pevnosti a který byl pívrencem rosenkruciánství. O Descartesových sympatiích k tomuto hnutí svdí, e pevzal nkteré z rosenkruciánských zvyklostí: il jednoduchým, celkem odíkavým ivotem, provozoval lékaství, ani lékaem byl a vyjadoval optimismus ohledn monosti vdy zlepšit lidské bytí.

V r.oce1627 byl pítomen pi obléhání La Rochelle na stran kardinála Richelieua (1585 - 1642).

V roce 1628 se zúastnil rozpravy, kde byl pítomen kardinál Pierre Bérulle (1575 - 1629), francouzský mystik a zakladatel školy duchovnosti, dále Otec Mersenne, léka a alchymista Étienne de Villebressieu (+ 1653), s ním si i pozdji Descartes hodn dopisoval a který vynalezl obléhací stroj a penosný most, a tajemná postava - podle nkterých chemik a léka, podle jiných „odborník na kovy“, ale podle osudu pravdpodobn alchymista, Sieur Chandoux, o nm je jen dále známo, e pro jakýsi padlek byl o ti roky pozdji popraven. Chandoux pi debat tvrdil, e vda je zaloena na pravdpodobnosti, zatímco Descartes prohlásil, e základem lidského poznání me být pouze jistota a e má metodu, jak jistoty dosáhnout.

Kardinál Bérulle, nadšený plamenným Descartovým projevem, mu doporuil, aby své bádání napsal. Tak prý vzniklo v roce 1628 jeho slavné pojednání „Regulae ad directionem ingeni“ (Pravidla vedení rozumu), které však nebylo vydáno díve ne v roce 1701.

V roce 1628 se ale rozhodl pesthovat se do Holandska; rzné prameny to rzn zdvodují - e hledal klid ke studiu, nebo kvli rozporm mezi katolíky a protestanty v dob ticetileté války, ale prý i proto, e ho kardinál Bérulle nutil k vtší angaovanosti pro katolickou církev apod. Je pravdpodobné, e on, by katolík, ale vyrostlý v protestantském prostedí, sympatizující s rosenkruciány, se fanatismu militantního Bérrula polekal.

Jiné prameny uvádjí, e Holandsko nejvíce odpovídalo jeho vlastní povaze. V protestantském Holandsku s krátkými pestávkami bydlel a do roku 1649. V Holandsku se mnohokrát sthoval. Po svém pesthování do Holandska bydlel nejdíve v roce 1628 v Dordrechtu, pak studoval ve Franekenu v roce 1629. 

V letech 1629 a 1630 bydlel v Amsterodamu a ješt v téme roce studoval v Leydenu, v letech 1630 a 1632 byl opt v Amsterodamu, pak bydlel do roku 1635 v Deventeru a zbytek roku v Amsterodamu.
V letech 1635 a 1636 bydlel v Utrechtu, zbytek roku 1636 znovu v Leydenu a mezi roky 1636 a 1638 v Egmondu. Hned na to od roku 1638 do roku 1640 bydlel v Santpoortu, njkou dobu uil v Utrechtu, pak jeden rok bydlel opt v Leydenu, pak na zámku Endegeestu nedaleko Oegstgeestu a nakonec delší dobu mezi roky 1643 a 1649 v Egmond-Binnenu.

V roce 1629 zaal další ást svých studií - na univerzit v holandském Franekeru ve Frísku (viz obrázek), kde byl ákem lékae Henriho Reneriho (1593 - 1639) a následujícího roku pešel pod svým pízviskem Poitevin na univerzitu v Leydenu, kde studoval matematiku u významného matematika a znalce arabštiny Jacoba Golia - nebo té holandsky - Jacoba van Goola (1596 - 1667) a astronomii u Martina Hortensia - opt holandsky Maartena van der Hovea (1605 - 1639).

Tehdy také napsal první verzi svých pozdjších „Meditationes de prima philosophia, in qua Dei existentia et anima immortalitas demonstratur“ (Meditace o první filozofii, ve které je dokazována Boí existence a nesmrtelnost duše).

Krátce po svém usazení se v Holandsku napsal své pojednání „Le monde, ou traité de la lumiére“ (Svt ili rozprava o svtle).

Avšak pesto, e spis byl tém dokonen, obával se Descartes jeho vydání, protoe v té dob probíhalo usvdování Galilea Galieliho (1564 - 1642) z nesprávnosti jeho heliocentrického názoru, které vyvrcholilo Galileiho odsouzením k domácímu vzení v roce 1633. Descartes se tedy rozhodl, aby se pouze ást jeho práce o svt zveejnila, ale a po jeho smrti, co bylo v roce 1664.

Pro plagiátorství ze strany Beeckmanna ukonil Descartes s ním své vztahy v roce 1630, ale získal mnohé další vdecké pátele. Byli to napíklad vedle jeho uitel Hortensia a a Golia a dívjších pátel - Mydorga a Mersenna, s nimi si nadále dopisoval, také matematik, fyzik a astronom Christiaan Huygens (1629 - 1695) a Frans van Schooten st. (1615 - 1660).

V roce 1631 navštívil Dánsko, dle nkterých pramen s Étiennem de Villebressieuem.

Názory Descartovy se staly píinou ostrých náboenských spor mezi francouzským lékaem a filozofem Henrim de Roy, jinak té zvaným Henricus Regius (1598 - 1679) a holandským protestantským kalvinistickým teologem Gisbertem Voetiem (1589 - 1676). Spor trval a do Descartovy smrti a Descartes sám ve své korespondenci prohlašoval, e není rozdíl mezi katolickým uctívání Boha, ani protestantským, e dokonce i Turci uctívají stejného Boha. Descartv názor na Boha vyjaduje jedna vta z jeho korespondence, e to, e „Bh existuje, on ví s vtší jistotou, ne zná pravdu o jakékoli geometrické vt“.

Na zaátku ticátých let se zabýval asto pitváním zvíat, zaobíral se myšlenkou pedstavy lovka jako stroje. Spis, který byl na tchto pokusech zaloen, „De homine“ (O lovku), vyšel a po jeho smrti v roce 1664 - francouzsky pod názvem „L´home, et un traité de la formation du foetus“ (lovk a pojednání o vytváení plodu) .

V roce 1635 se narodila jeho dcerka Francine, kterou ml se svou hospodyní Helenou Jans. O vztahu Descarta k rzným náboenstvím svdí i to, e poktna byla v protestatském kostele v Deventeru 7. srpna 1635. Dcerušku vydával za svou nete a vztah k ní tajil i ped nejblišími páteli. Po jeho smrti byla korespondence s Helenou zniena. K jeho velkému zármutku zemela Francine v roce 1640 v Amersfoortu na spálu.

V roce 1637 vyšla v Leydenu „Discourse de la méthode“ (Rozprava o metod), první moderní filozofické dílo, které nebylo psáno latinsky. Dvodem Descartovým pro uití francouzštiny bylo, aby knihu mohli íst i ti, kteí nemli vzdlání; bylo ureno i enám. V „Rozprav“ se Descartes snail nalézt zásady ešení problém pomocí ešení jednotlivých jednoduchých krok. erpal ze své zkušenosti s geometrickými dkazy. Vycházel i z toho, co napsal v „Pravidlech vedení rozumu“ a postup rozdlil na následující kroky:
- zaínat u toho, co je naprosto jasné, e nevzbuzuje ádné pochybnosti;
- kadý problém rozdlit na takto popsatelné ásti;
- postupovat od jednoduššího ke sloitjšímu;
- sestavit seznamy jednotlivých stránek problému, aby nic nebylo pi ešení opominuto.


Descartes sám sebe pedstavil jako jakéhosi Sókrata, hledajícího pravdu a moudrost.

V prvních dvou ástech líil své pvodní filozofické pochyby, které vyvrcholily v popisu metody onmi tymi kroky. Ve tetí ásti vysvtlil svj systém morálky a metafyziky a v ásti tvrté pedstavil svj model vesmíru a mechanismus lidského tla, zvlášt obhové systémy. Šestá ást zahrnuje jeho eseje o výše uvedené optice, meteorologii (Les météores), a geometrii (La géométrie). V této ásti chtl Descartes ukázat praktické píklady, jak lze jeho metody pouít.

Pomrn zajímavá je ást o morálce, kde vysvtloval své zásady pro peití v „reálném“ svt.

Doporuoval uznávat zákony a zvyklosti v zemi, kde ijeme, ím se lovk vyhne problémm, které mu prostedí pináší, ale pitom odmítat vše, co omezuje svobodu ducha a svobodu volby, co ale vzájemn me nkdy být v rozporu. Dále doporuoval být pevný a rozhodný ve svých innostech a snait se vdy zvítzit nad sebou samým, ne nad osudem, a konen mnit svá pání spíše ne ád svta, ím lovk dosáhne uritého stoického klidu.

V pojednání o meteorologii vysvtluje svj názor na vznik duhy a vysvtluje pomocí mechaniky další jevy v ovzduší.

V „Geometrii“ pedloil zpsob matematického vyjádení geometrických obrazc pomocí algebraických rovnic. Zavedl také dnes bn pouívané symboly „a“, „b“, „c“ pro parametry v rovnicích a „x“, „y“ a „z“ pro neznámé. Zavedl tzv. „carteziánské souadnice“, pomocí nich se snáze pedstaví jakýkoliv rovinný nebo prostorový geometrický útvar. V této ásti také pedvedl obecné ešení tzv. Pappovy úlohy - podle slavného eckého matematika Pappa Alexandrijského, ijícího ve 3. století našeho letopotu.

Roky 1637 a 1640 strávil Descartes korespondencí s odprci svých názor uvedených v „Rozprav“.

Zprostedkovatelem byl asto Otec Mersenne. Zdvodoval své názory pedevším anglickému filozofovi Thomasu Hobbesovi (1588 - 1679) a francouzskému matematikovi Pierrovi Fermatovi (asi 1601 - 1665). Jiní myslitelé, napíklad teolog Libertus Fromondus (1585 - 1638) a holandský léka Vopiscus Fortunatus Plempius (1601 - 1671) nesouhlasili s mechanickou pedstavou lovka.

Vytrvalým kritikem byl francouzský matematik, astrolog a astronom Jean Baptiste Morin (1583 - 1656), který ml námitky proti Descartov pedstav svtla. Dalším kritikem byl filozof a mechanik Pierre Petit (1594 - 1677), který ml velký vliv na prosazování vdeckého zkoumání na francouzském královském dvoe a kterému se rovn nelíbila Descartova mechanistická pedstava.

Podle nkterých pramen v roce 1638 etl Komenského „Pansofii“, tj. „Obecnou rozpravu o náprav vcí lidských“. Nejsem si jistá, e je to pravdpodobné; „Rozpravu“ napsal Komenský a v závru svého ivota. Jist ale je, e Komenský (1592 - 1670) ji ve tyicátých letech 17. století uvaoval o napsání takovéhoto díla. Descartes s nkterými Komenského myšlenkami souhlasil, ale obecn Komenskému vytýkal pílišnou víru v proroctví a zjevení, i kdy sám svj ivot zaloil na základ zjevení. S Komenským se osobn setkal a pozdji, po tyicátém roce, na zámku Endegeestu.


V roce 1641 vyšlo další Descartovo výše uvedené, nepíliš rozsáhlé dílo „Meditationes de prima philosophia“. U v tomto roce vyšlo s nkterými kritikami a komentái dalších vdc, napíklad Thomase Hobbese, francouzského teologa, matematika a astronoma Pierra Gascendiho (1592 - 1655) a Descartova pitele, francouzského teologa, filozofa a matematika Antoina Arnauda (1612 - 1694), který ml na Descartovy vývody dost asto nesouhlasný názor. V dalším vydání v roce 1642 se okruh komentá ješt rozšíil.

V „Meditacích“ je uveden dost známý Descartv „voskový argument“. Dokázal toti ošidnost našich smysl a monost zmny pozorování okolními podmínkami na hrudce vosku. Ta má urité vlastnosti - tvar, strukturu, barvu, chu a vni. Psobením ohn se ale tyto vlastnosti zmní. Je tedy nutné pi posuzování pouívat rozumu.

V roce 1642 se Descartes setkal s princeznou Albtou eskou (1618 - 1680), nejstarší dcerou „zimního krále“ Bedicha Falckého, kterou zaujaly jeho spisy. Není ale známo, kde k setkání došlo.
S ní si dlouho dopisoval.

V roce 1643 odsoudila utrechtská univerzita celou Descartovu filozofii.
V roce 1644 vyšlo pojednání „Principia philosophiacae“ (Principy filozofie), kde si pál ustavit stejn závané a platné zásady jako pedstavovala aristotelovská filozofie.
Popsal v nm své metafyzické názory, dále své názory na fyziku a podrobný popis pedstavy vesmíru a dále i nkteré další pozemské úkazy. Ješt plánoval pokraování spisu o ivoiších a lovku, ale u tuto ást nedokonil. Zárove navštívil v roce 1644 opt Francii, kam se vrátil opt v r. 1647, kdy vedl znané debaty s fyzikem Blaisem Pascalem (1623 - 1662) o tom, e vakuum neexistuje.

Jeho vydavatelem byl Claude Clerselier (1614 - 1684), jeho švagr, francouzský diplomat Hector Pierre Chanut (1604 - 1667) se pimluvil u nezletilého francouzského krále Ludvíka XIV. (1638 - 1715), e byla Descartovi v r. 1647 vymena penze, kterou on podle nkterých pramen ale nikdy nedostal. - Na krátkou dobu se naposledy rozjel kvli tomu v roce 1648 do Paíe.

16. dubna 1648 poskytl Descartes v Egmond-Binnenu rozhovor mladému studentovi teologie Fransi Burmanovi (1628 - 1679) a zodpovdl mu dotazy na sporná místa ve svých spisech. Obsah rozmluvy byl zachycen ve spisu „Responsiones Renati Des Cartes a quasquam difficulties ex meditacionibus...“ (Odpovdi Reného Descarta k uritým obtínostem z Meditací...), obecn nazývané jako “Konverzace s Burmanem“. Spis byl ztracen a znovu nalezen a publikován a v devatenáctém století.

V roce 1649 psal Descartes pojednání „Les passion de l´âme“ (Váše duše), které vycházelo z korespondence s princeznou Albtou eskou. Pojednání bylo napsáno francouzsky a vydané v r. 1649 v Amsterodamu a v Paíi. Je sloeno z ady krátkých lánk, které vycházely z odpovdí na princezniny dotazy o souvislosti tla a duše.

Práce byla spojením psychologie, fyziologie a etiky a podle Descarta není mysl pímo ovlivnna ádnou ástí tla, s výjimkou šišinky mozkové. Všechny pocity v tle se do ní penášejí prostednictvím nerv a dávají mysli signál pro vyvolání odpovídajícího vjemu. Mysl a tlo jsou nesporné podstaty pro to, aby byla nesmrtelnost moná.

Pvodn mlo být dílo vnováno princezn Albt, nakonec je Descartes vnoval královn Kristin Švédské (1626 - 1689), která ho ješt ped vyjitím díla pozvala ke svému dvoru. Pozvání k švédskému královskému dvoru zprostedkoval Chanut, který se stal velvyslancem ve Švédsku.

Situace v Evrop se toti na podzim r. 1648 po ukonení ticetileté války uzavením Vestfálského míru podstatn zmnila. Alespo ve Francii, kde vypuklo povstání šlechtic proti královské moci a kardinálu Mazarinovi (1602 - 1661), zvané fronda, následované obanskou válkou (1648 - 1653). V Holandsku se naopak upevnila moc kalvinistických teolog, kteí Descarta pronásledovali. Moná, e odchod do Švédska byl tehdy pro nj jednou z mála moností.

Ve Stocholmu ml Descartes královnu Kristinu uit filozofii; ona jako tenáka jeho spis oekávala jeho osobní vysvtlení k nim. On byl zvyklý pracovat dlouho do noci, ale královna poadovala ranní studium ped pátou hodinou ráno. Nedostatkem spánku se jeho organismus vyerpal a pidalo se drsné severské podnebí.

Dokonce poadavky královny píliš neodpovídaly celoivotní Descartov filozofii. Naídila mu toti napsat oslavné pedstavení ve verších „La naissance de la paix“ (Zrození míru), ve kterém mla být oslavena její úloha pi uzavení Vesfálského míru.

1. února 1650, kdy vypracoval také na píkaz královny statut pro švédskou akademii umní, pocítil mrazení. Nkteré prameny uvádjí, e se nakazil od Chanuta. Dostal zápal plic, ale neléil ho prý královnin léka, ale jeho intelektuální odprce, jakýsi léka, jménem Weulles. Nkteí se dokonce piklánli k názoru, e byl otráven.

Ped koncem ivota pedal své osobní dokumenty a svou osobní korespondenci svému dvrníkovi Corneillovi van Hogenlanedovi, jeho jméno je pouze známo z Descartovy korespondence, která vyšla ve vydání Descartova nakladatele Clerseliera v roce 1657.

Zemel 11. února 1650. Pohben byl, jakoto katolík v protestantské zemi, nejdíve v hrob na hbitov u kostela Adolfa Fredericka ve Švédsku. Pozdji byly jeho ostatky pevezeny do Francie a náhrobek, který byl v kostele postaven v 18. století, zstal ve Švédsku.

O jeho ostatcích se rzné prameny neshodují. Byly prý nejdíve pohbeny v kostele pi opatství Saint-Germain-des-Prés v Paíi. Nkteré prameny uvádjí kostel svaté Geneviévy du Mont. Pak bylo bhem Velké francouzské revoluce rozhodnuto o jeho pemístní do Panthéonu, ale opt nkteré prameny to popírají a podle seznamu slavných lidí pochovaných v Panthéonu tam jeho jméno není.

Dokonce podle nkterých pramen byla z tla oddlena lebka a uritá lebka, která je za jeho lebku povaována, je nyní umístna v Museu lovka (Musée de l´homme).

V roce 1663 bylo Descartovo dílo papeem zaazeno mezi „libri prohibiti“ (zakázané knihy).

Pak nastala doba osvícenská a vítzné taení rozumu...

Vedle ji uvedených pojmenování, hlavn v matematice, je v Paíi také rue Descartes a jmenuje se po nm malý asteroid objevený v roce 1981.

Na závr bychom mohli ocitovat jednu stokrát ovenou pravdu, kterou Descartes zformuloval následovn:
„Vdycky jsem se znovu pesvdil, e se pede mnou samy otevely dvee, kterými jsem ml projít. Zato nikdy nedopadlo dobe, kdy jsem jimi chtl proniknout násilím.“
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zbrazit všechny lánky autorky
 
 

Komente
Posledn koment: 01.04.2022  08:37
 Datum
Jmno
Tma
 01.04.  08:37 Vesuviana dky
 31.03.  19:29 Jaroslava
 31.03.  14:55 Von
 31.03.  13:30 olga jankov