Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Mistr Jan Hus,
ztra Bohuslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Šerif

Jestli na nkoho ve škole nešly mrákoty pi slov matematika, tak byl bu zvrhlík, nebo mu to bylo fuk, e propadá a školu nedokoní v ádném vku. Na m mrákoty šly permanentn celý školní rok, co si naši tídu vybral na výuku matematiky editel Schwarz. Vysoká, vzpímená postava, štíhlý a hubený, v jednoadovém erném sáku, košile s motýlem, na nose silné brýle. Jinak jsme ho obleeného nevidli. Nikdy se neusmál, jeho oi byly fakírsky pronikavé, e lovka a mrazilo. Jeho ukazovák, to nebyl prst, to byl fleret, zapichující se do mozku právem útoku na planši.
Hodiny matematiky s editelem Schwarzem byly testy, kdo vydrí déle. Vtšinou vítzil on, velký šerif, jak jsme ho tradin nazvali, s náhradní pezdívkou pods. Ji jeho vstup do tídy byl záitek. On do tídy nevcházel, on do tídy vletl. Tém souasn s doznívajícím zvonním po skonení pestávky. Místo obvyklého  -  posate se  - kdy jsme všichni vyskoili do pozoru, ji cestou od dveí ke stupínku se zvednutým ukazovákem píchal na strnulé studenty a skehotavým hlasem kiel:
„Á minus bé na druhou! Á plus bé krát á minus bé!“  V rychlém sledu pak píchal prstem a chrlil ze sebe vzorce. Kdy nkdo neodpovdl okamit, ozvalo se jeho:
 „Ha!“

Poté skoil do první uliky, rozpáhl ob ruce a píchal stídav vlevo, vpravo a opt vykikoval:
„Á na tetí plus bé na tetí! Druhá odmocnina z á na druhou!“

Ješt si pidával a zrychloval, dával si záleet: „Á plus bé, to celé na tetí!“
Tomu tempu nikdo nestail, pi pibliování k dalším obtem se jich vtšina mimovoln pikrovala, a ekala, e je jeho prst propíchne. ím dál astji se ozývalo jeho vítzné: „Ha!“
U Veverkové zvolnil, byla to jeho favoritka. Jen lehce si píchl ukazovákem do vzduchu a míil spíše do rohu tídy, ne na ni:
„Á na druhou krát á,“ ekl zeteln pomaleji, aby ji nevylekal. Odpov byla snadná, ale pesto ji pochválil:
„Výten, konen nkdo s matematickým myšlením!“

Dlouhým krokem ji ve stejném chvatném tempu pokraoval v další ulice i zpátky kolem oken. Zdánliv neekal na odpov, co ada, to krok. Nezdroval se pi pomalých, nebo špatných odpovdích. Po matematické rozcvice se usadil za katedrou a zeptal se, kdo chybí, rychle nco napsal, sklapl tídnici a zaal pekvapiv hodnotit.
„Chalupný, tak podle vás je á minus b, to celé na druhou, á na druhou plus bé na druhou. To je zajímavé, pojte nám to k tabuli vysvtlit.“

Chalupný se kymácivým pohybem dostal na stupínek.
„No, Chalupný, napište na tabuli vaši odpov, a pak to zkuste opravit!“
„Meduno, neusmívejte se, hned budete mít monost své znalosti opravit také.“
„Ne, né, Chalupný, tak jste to neekl, zkuste si vzpomenout. Nebo radji napište rovnou správný výsledek, a tu neekáme do soudného dne. Meduno, pojte to Chalupnému opravit.“
Meduna, viditeln rozechvn, stál chvíli v lavici, pak zakoural:
„Prosím, Chalupný to má špatn!“
„Jist, studente, opravte to prosím!“
„Voíšku, nekrute hlavou a jdte to k tabuli opravit, Meduna se ješt neprobral!“

Voíšek zbledl, protoe vbec nevdl, co tam má opravit. Vstal láman z lavice, srazil se u stupínku s Medunou.
„Ty vole,“ zašeptal, „jak to je správn?“
„Nevím, tak tam nco napiš na druhou, a je to!“                  
„Jak páni studenti chcete ešit rozklad mnoholen, kdy neznáte základní vzorce!“
„Horáková, jdte to tm odleheným hlavám vysvtlit!“

Horáková, známá šprtka, graciézn vstala a nkolika tahy kídou vzorec doplnila a odtanila zpt do lavice.
„Posate se a bute jistí, e vám ješt dnes tu vaši algebru setu,“ s posunkem svého ukazováku vybídl editel ti matematické antitalenty k odchodu do lavic.
„Pešek, co jste to zamumlal na vzorec á plus bé krát á minus bé?“

Pešek vyskoil z lavice a zstal stát s vyteštným pohledem na editele.
„Tak co bylo, to vaše, á, á, á,“ zeptal se ironicky editel, „nkdo vám stoupl na nohu, nebo jste myslel, e máme hodinu zpvu?“
„Prosím ano, toti, prosím né,“ koktal Pešek a hluboce se divil, jak si to ía zapamatoval, kdy kolem nj pebhl a nic na jeho zablekotání neíkal. To bylo na jeho rozcvice se vzorci nejzajímavjší, pamatoval si všechny odpovdi i mlení, nebo zaváhání a pak to všem osolil.

Pi hodin matematiky jsme museli být stále ve stehu, stále pipraveni na poadovanou odpov. Zadal teba výpoet njakého sloitjšího vzorce, vyvolal k tabuli na zaátek vtšinou Veverkovou, o které jsme vdli, e zná všechno a všichni jsme museli do sešitu poítat souasn s ní.
„Staí Veverková,“ perušil náhle její poítání a zvolal: „pokrauje Šulc.“ Veverková odbhla a k tabuli pišel Šulc. Vzal kídu a zaala rozpait psát. Po dvou ádcích se opt ozval editel:        „Pokrauje Morávek!“ Morávka vystídal Zedníek. Ten se u výpotu zarazil, se zoufalým výrazem bloudil po tíd, a kýváním bradou naznaoval dotaz, jak dál. ádné nápovdy se však nedokal.
„Zedníek, sednout, pokrauje Veselá,“ mrzutým hlasem naznail Schwarz nespokojenost.  Nakonec to šla dopoítat Veverková, která opravila výsledek a byla opt pochválena.

Pi tomhle zpsobu poítání, dokázal zamstnat celou tídu, nikdo neunikl. Bohuel, nkdy byli vyvolaní u tabule tak rychlí, e to ostatní nestaili ani opisovat, nato, aby tomu rozumli. Nejhorší bylo, e na ísla na tabuli nebylo vidt pes postavu poítajícího, nebo se maropisná ísla nedala rozluštit, a to se klepala vtšina oslovených. Zachraovali to Chalupný s Medunou a Voíškem, kteí postupný výpoet zvládali jen s nápovdou a hlavn pomalým, loudavým krokem, kdy mli jít k tabuli.

 

„Voíšek,“ zvolával Schwarz, „vy jdete k tabuli, jako kdy se jdete modlit do zákristie, trochu pohybu prosím!“

Vzorcové rozcviky pokraovaly a stávaly se vtší hrozbou, protoe byly stále sloitjší a náronjší na zapamatování. Desky lavic se plnily vzorci, jednak vyrytými, jednak napsanými inkoustem. Poslouila i zadní plocha opradel idlí, dlan, prsty, rukávy. Situace byla ím dál napjatjší, jen jsme nevdli, jak si pomoci. Šprtali jsme, pedíkávali vzorce o pestávce na chodb nahlas, jak pi procesí na Svatou horu. Stejn jsme jeho tempu chrlení otázek nestaili.

Jednoho dne pišla Jelínková s nápadem od svého bratra, který studoval matematiku na univerzit.
„Co kdybychom se šerifa zeptali na njaký matematický problém. Aby nám ho vysvtlil. Teba ho tím od zkoušení zdríme,“ navrhla monost, jak zmírnit úsilí editele dostat do nás matematické myšlení.

Její návrh byl okamit schválen. Jen šlo o to zajímavý problém najít. Jelínková slíbila, e se bratra zeptá a nco pinese.
„Zeptat se šerifa ale musí nkdo jiný, já mám trému,“ podmiovala svou ochotu splnním slibu, e to sama nebude muset šerifovi navrhnout. Bráška opravdu pomohl. Nejednalo se o ádný tký matematický problém. Spíše o kuriozitu, známou kadému, kdo se o matematiku jen trochu zajímal, nato našemu šerifovi. 

Rozhodnutí, kdo se Schwarze zeptá, padlo vytaením kratší sirky na Chalupného. Pi jeho známých výsledcích a odpovdích to bylo dost odváné, ale zkusil to. Hned jak skonila rozcvika, pihlásil se.
 „Prosím, pane editeli, mohl byste nám vysvtlit, jak je moné pomocí rozkladu mnoholen dokázat, e dv se rovnají jedné?“
„Chalupný,“ podíval se pekvapen na studenta, „kde jste k tomu zrovna vy, pišel? Váš zájem je opravdu mimoádný, u m jste samá nedostatená a te tohle. No dobrá, vysvtlím.“

V editeli se zejm ozvala vnitní pýcha. Dostal monost se pedvést. Ukázat tm dutým hlavám, postieným neschopností, zapamatovat si základní matematické pojmy a vzorce, co je to logické uvaování a praktické pouití matematiky i v zábavné form. Ješitnost mu nedovolila pokraovat v obvyklém postupu vystídání plky tídy na jednom píkladu. Chopil se kídy a zaal na tabuli energickými tahy psát a chrlit ze sebe dkaz, e dv se rovnají jedné.

V miku na sedmém ádku podtrhl výsledek rovnice. Dv, rovná se jedna. Tída ani nedutala. Schwarz se otoil ke tíd s napaenou rukou, ve které drel kídu, ekl:
„Quod erat demonstrandum, je to jasné?“

Z lavic se ozvalo jakési pochvalné mruení, proloené nkolika hlasitjšími souhlasy, e ano. Tída byla napjatá a ekala na vysvtlení, protoe výsledek byl naprosto nesmyslný a logicky nezdvodnitelný.
„Váení, váš souhlas dokazuje, e vám to jasné není a nechali jste se pomýlit zdánliv správným pouitým postupem rozkladu mnoholenu pi ešení rovnice. Ujal se blišího vysvtlení, ukázal na moment, kdy se podailo dokázat logický nesmysl. as ubíhal a Schwarz opakovan ukazoval na to, e matematika je nádherná vda a e jí je moné i pobavit, a zábavným zpsobem zvýšit její oblibu.

 

Sympatické bylo, e se ten den nezkoušelo. Abychom nezstali nic dluni výuce, pipomnl nám na konci hodiny citát Alberta Einsteina, e matematika je jediný skuten zaruený zpsob, jak se zbláznit.
„Této skutenosti se u vás naprosto neobávám a jako domácí úkol napíšete, jaká je podle vás nejnenávidnjší vta v matematice.“

Musel být svým vystoupením dojat, protoe ze tídy odešel i s kídou v ruce. 

 
Pemysl asar

* * *
Kresba a koláe  Eva Rydrychová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 02.03.2022  09:20
 Datum
Jmno
Tma
 02.03.  09:20 Pemek
 02.03.  09:18 Pemek
 28.02.  19:56 Vladimr K
 28.02.  19:24 Evussa
 28.02.  11:50 Vesuviana dky
 28.02.  11:45 Von
 28.02.  07:11 Pemek
 28.02.  07:09 Pemek
 28.02.  06:20 Ivan