Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Alena,
ztra Alan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pavel Kíkovský - hudební skladatel, sbormistr, varhaník a knz

Tento lánek o zakladateli sborového zpvu, a to pedevším moravských písní, maliko navazuje na ivotopis Josefa Bohuslava Foerstra - pedevším spíš na ivotopis jeho otce Josefa Jana Foerstra, nebo astji i psáno Förstra (1833 - 1907), významného praského varhaníka.

Oba dva hudebníci byli mj.varhaníci, byli aktivn inní v tehdejší ceciliánské reform chrámové hudby - Foerster v Praze, Kíkovský v Brn - usilující pedevším o istý výraz této hudby a o návrat k „ušlechtilé jednoduchosti“. U Kíkovského se vliv ceciliánské reformy projevil i na jeho církevních skladbách.
Josef Bohuslav Foerster (1859 - 1951), syn varhaníka Foerstera, ml o Kíkovském velmi vysoké mínní a povaoval ho za jednoho z velkých národních hudebník, co vyjádil k 50. výroí skladatelovy smrti v roce 1935: „Na pomníku genia eské hudby nesmí chybti postava Pavla Kíkovského, jednoho z prvních, nejvtších a nejskromnjších“.
V dob svého psobení v Brn - v letech 1848 a 1872 byl Kíkovský jednou z osobností velice ovlivující kulturní ivot pedevším v Brn, ale nejen v Brn. Vtšina jeho ivotopisc a umleckých historik a kritik vyzdvihuje pedevším jeho vokální tvorbu, mén u tvorbu církevní.

Hudební skladatel Pavel Kíkovský se narodil - jako Karel Kíkovský - 9. ledna 1820 ve slezských Holasovicících p. 18. Na dom je pamtní deska z roku 1920, odhalena ke stému výroí jeho narození. - Jeho otec nebyl znám, protoe Karel se narodil jako nemanelské dít dvece Terezii Kíkovské, dcei z chudé a velmi poetné rodiny místního mládka, které tehdy bylo necelých dvacet pt let. - Nemanelský pvod byl v té dob pro dít krutým cejchem - peduroval znanou nejistotu a pocity méncennosti takto oznaovaných lidí. - Ostatn se skutenost loe manelského i nemanelského zaznamenávala na kestních nebo rodných listech a do roku 1948.

V mládí il Karel u strýc Jakuba a Jana, kteí byli ševci a pivydlávali si jako muzikanti. Avšak oba strýcové si nepáli, aby se synovec seznámil s hudbou, protoe mli dojem, e by se tím mohl zkazit. Také s ním rodina poítala, e se vyuí emeslu. Proto byl za kadý svj pokus o zahráti na njaký strýcv nástroj velmi písn trestán bitím.
Do obecné školy chodil v nedalekých Neplachovicích, kde si jeho hudebního talentu všiml místní uitel Alois Urbánek.

Krátce jako uitelský pomocník psobil na neplachovické škole - v letech 1831 a 1832 - Jií Janáek (1815 - 1866), otec významného hudebního skladatele. Podle Vincence Janáka (1821 - 1901), strýce Leoše Janáka, matka Terezie Kíkovská dokonce ádala Jiího Janáka, aby na hudební vzdlání jejího syna dohlédl. Pravdpodobn byl vztah obou - jak uitele, tak áka velmi pátelský u tehdy, protoe Jií Janáek byl pouze o pt rok starší, ne Kíkovský. Pozdji se role ponkud obrátily a Kíkovský se stal otcovským uitelem i dobrodincem Leoše Janáka (1854 - 1928).

Podle uritých pramen nkolikrát zaskoil Karel pi mši v Opav, kdy urený zpvák neuml svj part nebo byl indisponován, co mu pineslo nabídku zpváka - vokalisty na kru v chrámu svatého Ducha v Opav. Podle jiných pramen se pimluvili k získání tohoto místa oba jeho uitelé. Jako vokalista mohl také navštvovat nejdíve hlavní školu v Opav v Solné ulici a pozdji v letech 1834 a 1839 i opavské gymnázium, kde se poprvé v ivot setkal s pozdjším významným brnnským pírodovdcem Johannem Gregorem Mendelem (1822 - 1884) jako spoluákem. Po ukonení sexty gymnázia zaal studoval filozofii v Olomouci, co tehdy bylo souástí stedoškolských studií, ale z finanních dvod nedostudoval. Aby nemusel na vojnu, sloil uitelské zkoušky a zaal uit v nedaleké Jamnici, pozdji podle nkterých pramen uil i v Opav. Uitelé byli toti tehdy z dlouholeté vojenské povinnosti osvobozeni. Uil v letech 1841 a 1843 a získal urité peníze na další studium filozofie. Podle nkterých pramen pispla i jeho teta.

Ve studiích pokraoval v roce 1843, ale v Brn. Vedle filozofie studoval i hudební teorii u Gottfrieda Riegra (1764 - 1855), svého krajana ze slezské Opavice a mozartovského kapelníka a pedagoga. Ješt jako poslucha filozofie vytvoil Kíkovský pvecký sbor a s ním úinkoval v brnnských kostelech i spoleenských salónech.

Ale brzy se rozhodl pro vstup do kláštera. Pemluvil ho k tomu na podzim r. 1845 opat starobrnnského augustiniánského kláštera u kostela Nanebevzetí Panny Marie, na nynjším Mendlov námstí, František Cyrill Napp (1782 - 1867), jeho otec byl Nmec, ale maminka Moravanka. Jako opat vyhledával a podporoval nadané mladé mue, kteí by mohli být leny klášterního spoleenství a zárove umooval rozvinutí jejich talent, co se nejvíc projevilo práv pi výbru Mendla i Kíkovského. Obsáhl na tehdejší dobu mnohé vdecké smry; opatem byl zvolen u ve dvaaticetí letech a stal se pak i zemským prelátem i rakouským íšským poslancem. Byl pítelem Dobrovského (1753 - 1829) a ídil i Dobrovského poheb.

Pravdpodobn byla nejvtším dvodem pro Kíkovského vstup do kláštera jeho láska k hudb a monost se hudb pln vnovat. Mohla to být ale touha dostat se pod ochranu církevní instituce z dvodu jeho nemanelského pvodu - protoe mnohé existenní monosti byly tehdy lidem s nemanelským pvodem zcela uzaveny. Ml v té dob také znané zdravotní problémy, trpl nespavostí a bolestmi hlavy.

V seminái byl jeho profesorem Nového zákona významný sbratel moravských lidových písní a národní buditel František Sušil (1804 - 1868), co mlo na Kíkovského další tvorbu i názory velký vliv. Do té doby miloval Kíkovský Händela, Haydna, Beethovena a obzvláš prý ml v oblib Cherubiniho. Pak si zaal všímat lidových písní, pedevším písní moravských. Spolupráci se Sušilem zaal nejdíve tak, e harmonicky upravoval Sušilovy zápisy písní, pozdji ve stejném duchu zaal k písním skládat hudbu. První jeho sbory ve spolupráci se Sušilem byly „Malý pevozníek“, „Anika“ a „áry“.
Svj noviciát sám Kíkovský oznail za nejšastnjší dobu svého ivota. A to pes to, e se novicové po nejvtší ást dne modlili a studovali, jen dvakrát týdne smli na procházku, ale pouze za msto.
Na druhé stran ml klášter velmi dobe vybavenou knihovnu.

Kíkovský ji za studií v seminái sestavil a ídil v Brn studentský sbor, se kterým provedl Rekviem od rakouského skladatele Ignaze Xavera von Seyfrieda (1776 - 1841).
Církevní sliby skládal Kíkovský na Štpána r. 1846 spolu s Johannem Gregorem Mendelem a pozdjším opatem kláštera Anselmem Rambouskem (1824 - 1901). Kíkovský v té dob ješt nebyl vysvcen, jeho slib byl oproti jeho kolegm jednodušší - a tedy nebyl ješt zcela samostatný.

Augustiniánský klášter byl v té dob centrem brnnské vzdlanosti z dvodu psobení opata Nappa. V jeho ln byl mnichem i samorostlý filozof František Matouš Klácel (1808 - 1882), utopický socialista, o nm je známá jeho korespondence se spisovatelkou Boenou Nmcovou (1820 - 1862). S klášterem udrovali korespondenci a pátelské styky vedle Františka Sušila význaní myslitelé i naši buditelé Josef Dobrovský, Bernard Bolzano (1781 - 1848), Jan Evangelista Purkyn (1787 - 1869), Pavel Josef Šafaík (1795 - 1861), František Palacký (1798 - 1876), Alois Vojtch Šembera (1807 - 1882), který ml v kláštee bratra, a jiní.

Podstatné bylo všeobecné nadšení v kláštee pro cyrilometodjskou ideu; u jenom církevní jméno opatovo bylo toho dkazem.
V této dob zaal Kíkovský také nasávat cyrilometodjskou atmosféru; do té doby il pouze hudb, ale bez zetele na své národní a slovanské koeny.
Roku 1848 byl Kíkovský vysvcen a pijal církevní jméno Pavel a stal se editelem kru.

Ale revoluní rok 1848 zasáhl velice i do klášterního ivota. Opat jako len íšského snmu podporoval snahu o vyešení státoprávního uspoádání ech; 17. bezna slouil smutení mší za padlé bojovníky vídeských bouí, pi které Pavel Kíkovský ídil Requiem od Luigiho Cherubiniho (1760 - 1842) a František Matouš Klácel pronesl projev. Ale brnnské nmecké obyvatelstvo bylo tímto poínáním nespokojené a výsledkem byla demonstrace a vytluená okna kláštera.
Rambousek napsal íkanku, burcující lidi proti útlaku národnímu a sociálnímu a Kíkovský k ní sloil nápv.
Klácel peloil do eštiny báse na oslavu postílených vídeských student „Die Universität“ (Univerzita) a Kíkovský ji zhudebnil. V r. 1848 napsal také jednu ze svých slavných vokálních skladeb „Utonulá“ na Sušilova slova. Zajímavé je, e k této skladb namaloval ilustraci malí Václav Jansa (1859 - 1913). Zatím Kíkovský ale skladbu udroval v tajnosti a pepracoval ji a zveejnil a v r. 1860.

Vedle ízení kru ml Kíkovský povinnost kaplana klášterní fary v Lískovci a uení náboenství v Brn v dnešní ulici Blidla. Podle jiných pramen byl kaplanem v kostele svatého Tomáše.
Ale angaoval se i mimo klášter - zaloil v roce 1848 Muský pvecký sbor (Männergesangverein), jeho byl dirigentem i sbormistrem.
Po „Utonulé“ napsal další muský sbor „Odpadlý od srdca“ v roce 1849.

Nadšení pro cyrilometodjskou myšlenku zpsobilo, e v roce 1850 napsal na Sušilova slova kantátu „Cyrill a Metod“. Z písní napsal „Rozchodná“.
Byl varhanním a klavírním virtuosem, hrál vynikajícím zpsobem na klarinet. Býval tázán na radu i v otázkách hudby svtské, napíklad operní, a jeho názor byl respektován.
erpal dále ze sbírky „Moravské národní písn s nápvy“ od Františka Sušila a skládal melodie k jeho sebraným písním. V roce 1851 napsal muský sbor „Zato se“,ale definitivní podobu dal sboru a roku 1860.
Pi augustiánském kláštee existovala u pes dv století thurnovská fundace, tj. nadace pro výchovu nadaných muzikant pro doplnní církevních poteb, Kíkovský se stal v této starobrnnské fundaci editelem, kapelníkem i sbormistrem, pedagogem, teoretikem i skladatelem.

Jeho áci ho milovali, i kdy byl písným sbormistrem a vyadoval naprostou istotu intonace, protoe sám ml absolutní sluch. V pípad njakých chyb dokázal prý být na áky i sarkastický a byl i vzntlivý a podrádný. Jinak byl laskavý, hlavn k tm, kteí byli v hudb mistry. Ve spolenosti, pokud se jí nemohl vyhnout, prý ml vybrané vystupování.
Sám se velmi podceoval, oznaoval se za pouhého „písnikáe“.

V letech 1851 a 1857 hrál na violu ve smycovém kvartetu. innost kvarteta podporoval hrab Bedich Silva - Tarouca (1776 - 1841), mj. patron malíe Josefa Mánesa. Hudebníci vystupovali nejvíce v salónech Michala Sigmunda hrabte Bukvky (1808 - 1882), od roku 1854 v zemském ústavu pro slepce a nakonec hráli v brnnské Redut. V Redut dirigoval Kíkovský kantátové koncerty. innost kvarteta skonila odchodem druhého houslisty do Olomouce.

Roku 1855 vznikl jeho sbor „Dar za lásku“, který byl v dob svého vzniku urený pro smíšený sbor, ale v roce 1961 ho Kíkovský pepracoval pro muský sbor. Pro jeho první verzi nkteré prameny uvádjí dívjší datum.
V roce 1860 zaloil Brnnskou besedu a byl zvolen i jejím sbormistrem. Ovšem svj úad vykonával jen krátce. V nkterých pramenech stojí, e svou funkci konal pouze rok, v jiných, e do roku 1863. Musel práci v tlese skonit z dvodu poadavku svých církevních nadízených. Pozdji - od roku 1876 byl v ele tohoto sboru Leoš Janáek - a pokud bylo Kíkovskému mono, býval úasten jeho zkouškám, pedevším svých sbor, i kdy ped potleskem prchal.
V roce 1861 zveejnil Kíkovský svj sbor „Díve“ a v roce 1862 „Odvedeného prosba“.

Bedich Smetana (1824 - 1884) pozval v roce 1961 Kíovského na koncert do Prahy k ízení jeho sboru „Utonulá“. Podle nkterých pramen se koncert konal 16. kvtna 1862. Provedením byl Smetana nadšen a pro Kíkovského to byl velký ivotní úspch.

V roce 1863 se chystaly velké oslavy tisíciletého výroí píchod vrozvst Cyrila a Metodje na Moravu. Pro slavnost napsal knz Jan Nepomuk Soukop (1826 - 1892) oslavnou báse „Ejhle oltá Hospodinv záí“ a Pavel Kíkovský text zhudebnil. K oslavám cyrilometodjským provedl praský hudební spolek Hlahol v Brn Kíkovského kantátu „Cyrill a Metod“. Velkého celonárodního úspchu dosáhlo provedení této kantáty pímo na oslavách na Velehrad, kdy ji zpíval sbor devíti set tyiceti pvc za autorova ízení. Poslucha bylo na dvacet tisíc a byli mezi nimi mnozí významní muové eského národa, napíklad František Palacký a František Ladislav Rieger (1818 - 1903). Celá slavnost byla i projevem velkého vlastenectví. Oslavy se ale neomezily jen na Velehrad - v srpnu pokraovaly v Brn.
K „velehradským písním“ Kíkovského dále napíklad patí „Pistup, Moravnko“, „Hvzdy dv se z východu berou“, „Modlitba svatého Cyrila na sotnách“.

V roce 1865 trpl Kíkovský njakým krním onemocnním, ze kterého se léil skoro rok, ale o prázdninách prodléval ve Skrochovicích u Opavy nedaleko svého rodišt a tam se za ním vypravil Jií Janáek se synem Leošem, aby ho poádal o zprostedkování místa fundatisty v starobrnnském kláštee pro Leoše. - Od podzimu 1865 do léta 1869 se Leoš Janáek stal Kíkovského ákem - a kdy byl Janáek finann v úzkých, asto za nj Kíkovský - teba tajn - zaplatil školné. Janáek byl oporou klášterního sboru - zpíval tehdy alt.

Roku 1866 se v Nmecku rozjela reforma církevní hudby. Po zrušení klášter císaem Josefem II. (1741 - 1790) na konci osmnáctého století byla perušena jistá kontinuita hudebního provedení církevních skladeb, nejen však v Rakousku, a zaínaly být smazávány rozdíly mezi hudbou chrámovou a hudbou z italských oper.

První popud k oištní chrámové hudby nastal v Nmecku v r. 1825, kdy právník a muzikolog Anton Friedrich Justus Thibaut (1772 - 1840) napsal spis „Ûber Reinheit der Tonkunst“ (O istot umní tónu) o nkdejší teorii italského skladatele Giovanního Pierluigiho da Palestriny (1525 - 1594), který dosáhl po úpravách církevního zpvu vtší zpvnosti i bez pouití hudebních nástroj. Z tchto pramen vycházel zakladatel tzv. „ceciliánského hnutí“ nmecký skladatel Franz Xaver Witt (1834 - 1888), který zaloil „Caecilien Verein“ (Ceciliánský spolek).

O tom, e Kíkovský tuto záleitost sledoval, svdí i to, e byl od r. 1859 pedplatitelem díla Johanna Sebastiana Bacha (1685 - 1750) a do reformy liturgické hudby se s nadšením zapojil. Ostatn - klášterní fundace mla být tímto smrem také zamena.

Z malých zmínek v pramenech je patrné, e Kíkovský nebyl zcela zdráv a léíval se o prázdninách v letech 1867 a 1868 v Nmecku, pravdpodobn v Emi (Bad Ems).
V roce 1869 ale nastal v kláštee a pro samotného Kíkovského uritý zvrat. Opat Napp byl velmi nemocen, trpl nkolika neduhy a zemel. Kíkovský ho v posledních chvílích spolu s nkdejším spoluákem Rambouskem ošetoval a nebyla to sluba lehká, protoe opat velmi trpl. Podle Kíkovského korespondence s matkou byl Kíkovský velkým Nappovým oblíbencem, Napp ml o nj starost a velmi se staral i o jeho osobní záleitosti. - Ovšem na druhé stran opat Napp spíše podporoval církevní hudbu plnou nadbytených ozdob - a uritý asketismus, který pinášela ceciliánská reforma by mu nebyl po chuti. Po Nappovi byl opatem Mendel.

V roce 1869 pokraovaly cyrilometodjské slavnosti pipomenutím milénia Cyrilovy smrti. Oslavy zaaly u v únoru v Brn u Dominikán a na Petrov a vyvrcholily v ervenci na Velehrad.
Rok 1869 pivedl do Brna dalšího píštího spolupracovníka Kíkovského; v Brn na gymnáziu se stal profesorem etnograf a sbratel František Bartoš (1837 - 1906), s ním Kíkovský také spolupracoval.
Nezjistila jsem, v které dob se na Kíkovského obrátilo praské Prozatímní divadlo s poadavkem, aby pro nj sloil operu. Bylo to však pespíliš pro brnnské církevní pedstavitele a tak mu to brnnský biskup zakázal a dovolil mu komponovat pouze církevní skladby. Skládat Kíkovský zejm nepestal, jen byl stále zádumivjší. U díve se lidem vyhýbal, pi provedení svých skladeb prchal, i kdy ho úspch pochopiteln tšil. Dokonce o nm jeho pamtníci íkali, e jeho místnost v klášte byla jakýmsi opevnným místem, protoe byl velmi plachý.

Napsal tehdy pro církev „Rekviem“, dvojí „Te Deum“. - Bhem ivota sloil Kíkovský celkem tyicet osm církevních skladeb, z toho pt mší, dv rekviem, ti Te Deum a jedny pašije.
Ve vtšin pramen stojí, e zákaz vydal biskup Jan Prokop ze Schaaffgotsche (1747 - 1813), ale domnívám se, e ten v dob Kíkovského ivota dávno neil, pedpokládám, e to byl další biskup toho jména Antonín Arnošt hrab ze Schaaffgotsche, který byl biskupem v Brn v letech 1841 - 1870. - Je otázkou, byl-li tento zákaz opravdu ist z náboenských dvod, nebo se jednalo o závist a nepejícnost eské záleitosti.

V roce 1872 Kíkovského povolal olomoucký arcibiskup kardinál Bedich Fürstenberk (1813 - 1892) k reform hudby do olomouckého dómu svatého Václava. Nkteré prameny uvádjí, e jeho dalším psobištm byl olomoucký kostel svatého Moice, ale vzhledem k angaovanosti samotného arcibiskupa v této vci, je údaj o kostele svatého Moice nepravdpodobný. I Kíkovského bydlišt bylo v dnešní Kíkovského ulici, kde je nyní pamtní deska, co je blíe k dómu.

Na kru v starobrnnském augustiniánském kláštee ho vystídal teprve osmnáctiletý Leoš Janáek, kterého Kíkovský k této slub doporuil.
V Olomouci psobil Kíkovský od 1. listopadu 1872 jako editel kru olomoucké katedrály.

Po Morav a echách zaaly vznikat spolky, které mly jeho jméno.
Velkou radost, ale asi i hokost mu pinesla kolaudace nových varhan v brnnském kostele Nanebevzetí Panny Marie u augustinián, o které se velmi zaslouil a které byly instalovány a v dob kralování Janákova od jara 1875 do léta 1876. Patily k nejmodernjším v Brn. Pi slavnosti odevzdání varhan 30. srpna 1876 ml být veejný koncert, ale práv k hokosti Kíkovského to biskup zakázal. Jednalo se tedy pouze o koncert pro zvané hosty. ízení hudby se ujal Kíkovský, na varhany hrál Janáek. Pi koncertu hrál ale také na varhany vzácný host z Prahy, který varhany kolaudoval, Jan Josef Foerster, o kterém je zmínka na zaátku.

V Olomouci zejm na Kíkovského nebyli jeho církevní nadízení tak písní, take trochu oil a angaoval se v roce 1880 a 1881 pi zaloení pvecko-hudebního spolku erotín. Pro tento spolek napsal dv skladby - „Vesna“ a „Jaro“. Ovšem po zaloení spolku erotín býval Kíkovský astji nemocen, nemohl si tedy ástenou svobodu v Olomouci tolik vychutnat. V roce 1883 byl rann mrtvicí a ochrnut na pli tla. Nemohl u svj úad v katedrále vykonávat a vrátil se do kláštera do Brna. Ješt více se stáhl do sebe. - Aby mu jeho tlesné útrapy církevní vrchnost trochu vynahradila, byl jmenován konzistorním radou.

Poslední poctu zail o svatodušních svátcích r. 1884, kdy pijel do Brna praský Hlahol na klášterním námstí uspoádal za velké úasti divák koncert z jeho skladeb.
Píštího jara 8. kvtna 1885 na následky své choroby zemel. Jeho estný hrob je na brnnském Ústedním hbitov.

Po jeho smrti vznikaly další pvecké spolky s Kíkovského jménem. První vznikl hned dva roky po Kíkovského smrti v Opav dne 8. íjna 1887 a v tradici pokrauje do dnešní doby, v Praze je rovn Praský pvecký sbor Kíkovský.

Jeho jménem jsou pojmenovány ulice v mnohých mstech na Morav i v echách, mezi jiným dlouhá ulice kolem brnnského výstavišt, ji uvedená ulice s jeho pamtní deskou v Olomouci. Jsou po nm pojmenovány školy a spolek Orel má Kíkovského upu.
Pamtní desky jsou v Holasovicích, na Mendlov námstí v Brn od sochae Otakara Španiela (1881 - 1955), odhalené k stému výroí Kíkovského narození. Na úpatí špilberského kopce v Brn, na zaátku ulice Údolní je Kíkovského bronzový pomník z roku 1926 od sochae Františka Fabiánka (1884 - 1967) a v Olomouci v Kíkovského ulici vytvoil pamtní desku v r. 1933 olomoucký socha Karel Lenhart (1906 - 1978). Asi z roku 1910 je pomník Pavlu Kíkovskému v Neplachovicích.

Význam díla Kíkovského lze shrnout do nkolika oblastí: zaslouil se o reformu církevní hudby, byl vynikajícím varhaníkem, byl skladatelem sbor vycházejících z národní písn a byl zakladatelem spolk, které byly základem kulturního ivota pedevším na Morav v jeho dob, a jejich význam asto trvá dodnes.
O jeho umní a pedagogických schopnostech podal nejlépe svdectví jeho nejslavnjší ák - Leoš Janáek: „Výteným byl P. Kíkovský dirigentem. Nikdo, kdo pod ním zpíval, hrál, nezapomene na jedinou ze skladeb jím nacviených. Tak do hlubin duše, tak po výrazu cizí duše, cizího skladatele, nedovedl nikdo sáhnouti, tak smle, jist, jako on.“ 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 10.01.2022  08:15
 Datum
Jmno
Tma
 10.01.  08:15 Zdenka
 09.01.  19:22 Vesuviana dky
 09.01.  17:02 Von
 09.01.  13:57 Jaroslava