Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Alena,
ztra Alan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Karel Jaromír Erben – básník, historik, právník, archivá, hudebník, sbratel písní a pohádek

Kdy se dnes vysloví jméno Karla Jaromíra Erbena, znamená to pro hodn lidí pouze jeho nejslavnjší sbírku básní „Kytice“, popípad nkterou z jejích parafrází nebo novodobou úpravu. Ale málokdo si dokáe pedstavit, kolik práce Erben udlal v dob národního obrození, kolik za ním zstalo vdeckých poklad…

Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 jako Karel Erban v Miletín pod Zviinou, nebo té Miletín nad Bysticí. Na svt pišel zárove s bratrem Janem, který hned v prosinci zemel. Nkteré prameny uvádjí, e se cítíval jaksi neúplný. Dvojata byla tetí v poadí dtí manel Jana Erbana (1781–1851) a Anny, rozené ábové (1871–1846). Tatínek pocházel z nedaleké Rohoznice a ddeek z otcovy strany byl krejím, maminin otec byl uitelem v Miletín. Tatínek se vyuil ševcem, a protoe ševcovství nevynášelo, a majitel panství zaloil velké sady, ivil se i sadastvím a našel v tom i potšení. Celkem ml Karel osm sourozenc, ale pouze on a jeho o pt let mladší sestra Josefa (1816–1886) se doili dosplosti. Maminka moc zdravá nebyla, syn po ní tyto dispozice zddil a celý ivot se potýkal s problémy dýchacího ústrojí. Ostatní sourozenci mli u v matrice zápis „Erben“, uíval tedy toto jméno i Karel, hlavn pozdji, kdy u byl literárn inný.

Domek, ve kterém se narodil, v dnešní ulici Barbory Linkové . 142 (nazvané podle dívího jména maminky B. Smetany), v roce 1827 vyhoel, a rodie Erbenovi se stali zcela nemajetnými. Dm, v nm je nyní Památník Karla Jaromíra Erbena a na nm je pamtní deska, byl postaven pozdji.
Od ddeka áby a maminina bratra Josefa, rovn uitele, se Karel uil hrát na klavír a ml k tomu velké nadání. Maminka si pála, aby se stal uitelem jako ddeek. On se však toho bál, protoe ml slabý hlas a pi ei zadrhával.

Do tehdejší tzv. normální školy chodil Karel v Miletín, ale v roce 1821 pišel na faru nový fará Jan Arnold (1784–1872), který si všiml velkého chlapcova nadání a upozornil na nj mšanského, nikoliv šlechtického majitele panství – Hynka Josefa Falgeho. Pan Falge byl osvícený a dobrosrdený statká, který se rozhodl nadaného chlapce podpoit. Pan fará také usiloval o to, aby Erben a další nadaní chlapci znali pro studia potebnou nminu a té je tedy vyuoval místní kaplan Antonín erný. A tak od roku 1825 studoval Karel Erben na gymnáziu v Hradci Králové. Bylo to gymnázium v tehdejší Jezuitské koleji, na nynjším Velkém námstí. editelem tam v té dob byl spisovatel Václav Kliment Klicpera (1792–1859) a eštinu vyuoval profesor Josef Chmela (1793–1847). Do primy pišel Erben a jako trnáctiletý. V dob studií v Hradci bydlel v podnájmu v ulici V kopeku . p. 83. Další místa podnájm byla podle nkterých pramen: Svatojánské námstí 87, a nynjší Pospíšilova tída 226.
Jeho spoluáky byli miletínský rodák Jan Nepomuk Lhota (1811–1890), pozdjší spisovatel a vlastenec a zárove i povinn loajální státní úedník, který psal pod pseudonymem Jan Kvtoslav Bystický. Dále to byl Josef Petera Tebihošský (1810–1889) z Tebihošt pod Zviinou, písmák a miletínský kroniká. O tchto tech spoluácích je známo, e spolu podnikali výlety, o em svdil zápis v pamtní knize na Zviin ze 3. íjna 1827.

Podle nkterých pramen psal Erben u za studií básn, a to nmecky. Lhota ho v roce 1829 pesvdil, aby je psal esky. Dkazem toho, e si Erben tuto radu vzal k srdci, byl další zápis v knize na Zviin, kde se objevila první Erbenova eská báse „Zviínská znlka“ z 9. srpna 1830. Na studia v Hradci, která ukonil v roce 1831, si pivydlával hrou na klavír. A protoe to nebylo od Miletína daleko, mohli mu obas rodie vypomáhat s posíláním jídla.

V hradeckém asopisu „echoslav“, který zaloil básník Josef Jaroslav Langer (1806–1846), a v roce 1831 vydával hradecký vydavatel Jan Hostivít Pospíšil (1785 – 1868), vyšla toho roku Erbenovi báse „evnivý“ o zrad nevrnice – s rychlým djovým spádem i s enickým patosem.

Jak bylo tehdy zvykem, konila gymnaziální studia ped dalším výbrem oboru dvouletým studiem filozofie. Tuto studoval Erben u v Praze. Nebylo to ale samozejmé. Po vyhoení domku ho u rodie nemohli podporovat. Do Hradce mohli njakou stravu posílat, ale Praha byla daleko. Pomohli zase dobí lidé. Vrchnostenští úedníci udlali sbírku, aby ml na cestu a do zaátk. I Falge mu msín skrovn pispíval. Pesto musel velmi piln vyuovat hudb.

V Praze byl vítán od svých hradeckých spoluák, ale i od básník u „zabhnutých“, kteí se setkávali „U Štupart“ a „U Komárk“ v Ungeltu. Byl jimi u povaován za „poetu“. Seznámil se s básníkem Karlem Hynkem Máchou (1810–1836), který pipravoval k vydání svou první eskou báse „Svatý Ivan“. Báse mla vyjít v asopise „Veerní vyraení“, který vydával Václav Radomil Kramerius (1792–1861). Erben rovn do stejného asopisu zadal sonet „Touha“ a dále „Povzbuzení k radosti“. V té dob u uíval celého jména – Karel Jaromír Erben.

Ovšem vzhledem k hmotným pomrm, ke zdravotnímu stavu a k váné povaze Karel Jaromír Erben nenavazoval pátelství okamit. Jeho opravdovými celoivotními páteli se stali František Antonín Rybika (1812–1890), pozdjší právník, historik a archivá; Jan Melichar (1809–1901), pozdjší léka na Morav, a Karel Havlík (1811–1884), básník a Jungmannv ák ze ebráku.

Filozofii Erben ukonil roku 1833 a rozhodl se pro studium práv. Ze zaátku praských studií bydlel Erben na Starém Mst v elezné ulici 20. Dále bydlel v Kaprové 10 a v Konviktské 14.
Karel Havlík získal práci pro oba: Josef Jungmann (1773–1847), který byl jeho uitelem, ho doporuil Františku Palackému pro práci pro Vlastenecké muzeum (Národní muzeum).
Spolu za úplatu tehdy opisovali tysvazkové dílo „Historie církevní“ eského exulantského spisovatele a historika Pavla Skály ze Zhoe (asi 1573–1640). Takto se Erben seznámil s Františkem Palackým (1798–1876), co mlo pro jeho další ivot velký význam.

Pepisováním se Erben dostal hloubji ke studiu eské historie. Bylo to pro nj snáze dosaitelnjším výdlkem ne hodiny klavíru. Velmi se mu hodilo, e ve druhém roníku práv poslouchal pednášky profesora Johanna Helblinga z Hirzensfeldu (1789–1865), který byl odborníkem na heraldiku.
Pesto ale hon za ivobytím zpsobil, e Erben dostal tké chrlení krve a musel njakou dobu trávit u rodi v Miletín, aby se zotavil. V té dob pracoval na prvních verzích své básn „Poklad“. Pozdji nepovaoval, vzhledem k tkému shánní ivobytí, dobu svého mládí za píliš šastnou.
V té dob byl Erben zcela okouzlen „Ohlasem písní ruských“ od Františka Ladislava elakovského (1799–1852), které byly poprvé vydány v roce 1929. Inspirovalo ho to k hledání eských písní. Na druhé stran, spolu s dalšími mladými básníky elakovského kritizoval a v satie „Dobrodruství cestujících“ z roku 1834 pedstavil elakovského v ponkud pedantské roli básníka Lidopera. O prázdninách se pi kadé píleitosti pokoušel zapisovat lidové písn.

V roce 1834 vyšla hned v prvním roníku Tylova asopisu „Kvty“ Erbenova balada „Smolný var“ – krátká, ale psobivá báse o neštstí dítte, spadlého do kotle se smolou. Nejdíve Erben báse zaadil do „Kytice“, ale v posledním, jím za jeho ivota schváleném vydání, u nebyla. Stejné to bylo s další, a strašidelnou baladou „Cizí host“. Zde se na veselé svatb objeví cizinec, který vyuije enichovy nabídky, aby kadý dostal, co si peje. Cizinec poádá o ti tance s nevstou, pi nich nevsta postupn ztrácí sílu, omdlévá a nakonec navdy ztratí svou veselost. Rzní literární kritikové a historikové se domnívají, e tyto básn Erben nezaadil do své pozdjší „Kytice“, protoe neštstí nebylo jako trest za njaké provinní, jak bylo v baladách z jeho „Kytice“ obvyklé.

V lét 1835 pak pozval Havlík Erbena do svého rodišt – do ebráku, kde byl ochotnický spolek, ve kterém Erben kvli své vad ei nemohl úinkovat. Napsal tedy tehdy pro n své první a jediné dramatické dílo – veselohru o dvou jednáních „Sládci“, ke které sloil hudbu tamjší místní kaplan Josef Vorel (1801–1874), který také sloil pozdji zlidovlé písn „Nad Berounkou pod Tetínem“ nebo „Pijme pivo s bobkem“. Erben se s veselým knzem spátelil. Nkdo uvádí, e tato fraška vznikla o rok pozdji. I v ebráku Erben hledal písn; nechal si pedzpívávat staré písn od Havlíkovy maminky.
Dleité ovšem bylo, e se Erben v ebráku potkal se slenou Barborou – Betty Meíovou (1818–1857), dcerou po místním kupci a purkmistrovi, se kterou se do sebe zamilovali. Slena Betty byla také doma na prázdninách, protoe pes msíce školního roku byla v Praze „na vychování“, jak se tehdy íkalo skromnému vzdlávání mladých en – napíklad v uení nmin, pípadn he na klavír, vaení a šití. Slena Betty rovn úinkovala v ochotnických pedstaveních a byla nadšenou spolusbratelkou národních písní. Trvalo ješt hodn dlouho, ne se mohli vzít, protoe Erben musel nejdíve dostudovat a pak získat placené místo, protoe tehdejší praktikantská místa placená nebyla.

Pro sbírání písní nadchnul i svého tatínka i nkteré pátele v Praze. O posledních prázdninách se v Miletín spátelil s novým kaplanem, vlastencem a nadšeným historikem Josefem Mnohoslavem Roštlapilem (1809–1888), který pro nj býval velkou oporou v tkých chvílích ivota. Roštlapil se seznámil s konenou verzí básn „Poklad“, velice ji pochválil, a tak báse vyšla na podzim 1837 v almanachu „Vesna“ (nkdo uvádí a následující rok) a byla pijata s velmi kladnou kritikou, dokonce Palacký si toho povšiml a pi pedávání práce o Skálovi se velmi hezky o Erbenovi vyjádil a nabídl mu, aby mu pomohl pi hledání archivních poklad pro jeho práci na djinách eských stav, co byla dobrá nabídka finanní i studijní.

Právnická studia Erben ukonil také na podzim 1837 a dostal hned bezplatné místo praktikanta – nejdíve u hrdelního soudu u praského magistrátu, v beznu 1839 nastoupil u fiskálního (berního) úadu opt bezplatn jako praktikant. Byl nucen pokraovat ve zpsobu obivy jako pi studiích, pedevším vyuováním hry na klavír. Psal tehdy báse „Záho“, kterou pozdji pepracoval a která je v „Kytici“ pod názvem „Záhoovo loe“. Ml to být jakýsi protipól k Máchovu „Máji“.

Václav Kliment Klicpera provedl v roce 1838 v Hradci Králové jeho veselohru „Sládci“. V roce 1839 vyšel Erbenv peklad Goethova „Krále duch“ (Erlkönig).
V roce 1840 bydlel s pítelem Havlíkem vedle kostela svatého Jiljí, na tehdy zvaném Jilském plácku, co je malé prostranství v dnešní Jilské ulici naproti kostelu svatého Jiljí. Zde ml velké „úlovky“ písniek, protoe sluka rodiny, u které bydlel, znala písniek spousty a také je umla hezky zazpívat. Do konce r. 1840 sebral a uspoádal asi pt set písní, které vyšly v prvním svazku pod názvem „Písn národní v echách“ v roce 1842, a byly eskou veejností velice pízniv pijaty, protoe se vtšina lidí domnívala, e eská píse u zanikla.

Práce pro Palackého se postupn stávaly podstatným zdrojem píjm. Od roku 1839 byl Palacký sekretáem eské královské spolenosti nauk a shledával z povení eských šlechtických rod podklady nejdíve pro djiny eských stav, z eho se pozdji vyvinuly „Djiny národu eského v echách a v Morav“. Od r. 1840 mu v tom pomáhal Václav Vladivoj Tomek (1818–1905), který procházel praské archivy, a v roce 1841 se stal pomocným úedníkem (aktuárem) i Karel Jaromír Erben. Podklady pro djiny ml sbírat po dobu šesti let. Prameny jsou dost mlhavé v tom, zdali byl Erben poven také uspoádáním korunního, neboli svatováclavského archívu, uloeného ve Svatovítském chrámu, jak je nkde uvedeno, nebo jen prací ve šlechtických a venkovských archívech.

V kvtnu 1842 se konen do nejisté hmotné budoucnosti oenil. Se slenou Betty se brali ve Zdicích, protoe v té dob tam byl administrátorem jejich pítel Josef Vorel, který je oddal. Po svatb bydleli pod Hradanami v Zámecké ulici . 6. Paní Betty se zapojila do praského vlasteneckého ivota.
V roce 1842 hledal slovinsko-chorvatský básník Stanko Vraz (1810–1851) jakéhosi informátora o vlasteneckém dní v Praze a Pavel Josef Šafaík (1795–1861) mu doporuil Erbena. Tím zaal Erbenv zájem o otázku slovanské vzájemnosti.
V roce 1843 vyšel druhý díl „Písní národních v echách“ a Erben se rozhodl, e státní slubu zcela opustí. Doposud byl pouze neplaceným praktikantem, a zcela jist by nebylo jeho nadízeným po vli, kdy by ve státní slub byl eský vlastenecký básník, jak zakoušel Erbenv pítel Lhota. Dal tedy ze státní sluby výpov, ale zcela si nezavel vrátka, protoe v roce 1844 ješt udlal poslední zkoušku nutnou pro práci v soudnictví.

V roce 1845 mu vyšel tetí svazek „Písní národních v echách“ a první díl „Výboru z literatury eské“.

V letních msících cestoval po venkovských archivech, co jeho manelka dost tce nesla, zvláš kdy na podzim 1944 se jim narodila dcera Blaena (1844–1933) a za pldruhého roku po ní dcera Ladislava (1846–1892). Vtšinou ale odjela i s dtmi do ebráku a také ona sbírala národopisné podklady.

Od roku 1843 do roku 1847 prostudoval Erben archivy v Táboe, Sobslavi, eských Budjovicích, Horaovicích, Domalicích, Teplé, Kralovicích, luticích, Bydov, Trutnov a Frýdlantu. V eských Budjovicích objevil zvláš významné dokumenty – „Kosmovu kroniku“ a Husovu „Postilu“. V Domalicích byl víckrát a roce 1970 byla jako upomínka na tyto jeho cesty na budov místního dkanství odhalena pamtní deska s básníkovou bustou. Pi všech tchto cestách Erben nezapomínal na své národopisné zájmy a sbíral podklady k písním, pohádkám i povstem.

Na zaátku roku 1846 zemela Erbenovi maminka a od 1. bezna se stal archiváem tehdy ješt Vlasteneckého muzea, které se v tomto roce pesthovalo do nedávno, pro muzejní úely odkoupeného, Nosticovského paláce v ulici Na píkop 20. Erben po první dva roky pracoval ale ješt ve Šternberském paláci na Hradanském námstí.

Mezitím ml ale ješt další práci, z hlediska svého vzdlání velice odbornou. Obrátili se na nj u v roce 1843 eští právníci, vetn jeho pítele Havlíka, a sice Josef František Fri (1804–1876), Jan Neubauer (1813–1887) a Antonín Strobach (1814–1856), aby jim pomohl peloit z nminy „ád soudní a konkursní“. Ml na starosti terminologii a eské výrazy pro mnohé pojmy tehdy neexistovaly. Hledal proto hlavn v archivech ve Stíbe a Trutnov a výsledkem byl lánek v „Musejníku“ „Ondej Puklice ze Vztuh“ o eskobudjovickém purkmistrovi z období husitských válek a po nich. Byla to práce velmi sloitá, co si pedstaví kadý, kdo se zákony pracoval – aby se na ádný paragraf nezapomnlo a aby byly významov i slovn jednotné. Peklad vyšel tiskem roku 1848. Pracoval také na „Nápvech k národním písním v echách“, za n dostal nakladatel zlatou medaili, a kniha byla pijata do soukromé císaské knihovny.

Erben pracoval s nadšením „pro vlast“. Jeho msíní píjem tehdy byl 30 zlatých. Pro malé piblíení – kilogram chleba byl tehdy za 5–15 krejcar; krejcar byl setina zlatého.
Zabýval se tématy ze slovanské mytologie. Z roku 1847 je nedokonená studie „Víly i sudice“.
Na zaátku roku 1848 vyšla v „Musejniku“ sta „Obtování zemi“, jakoto popis starých slovanských obyej, kde podrobil kritice krutý zvyk zazdívání ivých bytostí do základ staveb. Uveejnil v Musejníku dále peklad srbského národního eposu o zaloení hradu Skadra .

Z jeho práce po archivech vzniklo nkolik studií i zámr. Zamýšlel vydat pojednání o nejstarších eských djinách, jak nastudoval v rzných cizojazyných kronikách, pod názvem „Scriptores rerum Bohemicarum extranei“ (piblin Zahraniní pojednání o eském království). Také se zabýval historií Polabských Slovan.

Na zaátku roku 1848 byl na návrh Palackého zvolen za lena ušího výboru Matice eské a 12. bezna se stal mimoádným lenem Královské eské spolenosti nauk. Zárove byl lenem Archeologického sboru Vlasteneckého musea. Po významné schzce ve Svatováclavských lázních (zhruba za kostelem svatého Václava na Zderaze v dnešní Resslov ulici), kde pi shromádní lidu vznikl sedmadvacetilenný „svatováclavský výbor“, byl tento „Národní výbor“ rozšíen na sto len a jedním z tchto len byl i Erben. Národní výbor ml sídlo v budov eského muzea Na píkop.

Erben se také stal lenem organizace Lípa slovanská, která usilovala o slovanskou vzájemnost. Byl také zvolen za delegáta Slovanského sjezdu a jmenován pokladníkem Národního výboru. Koncem kvtna ho Národní výbor povil, aby spolu s lékaem a spisovatelem Vilémem Dušanem Lamblem (1824–1895) zastupoval eský národ na slavnostech v Záhebu. Zde dostával zprávy o rozvleklých jednáních slovanského sjezdu, který se vypuknutím revoluce na svatodušní svátky – 12. ervna – musel ukonit. Tím zaniklo i povení k zastupování u Chorvat a Erben se vrátil do Prahy, aby vyešil své existenní problémy pijetím nabídky funkce šéfredaktora „Praských novin“ a úedního pekladatele u místodritelství. Nebyla to práce, která by jej tšila, ale zlepšila finance celé jeho rodiny, protoe oekávali další pírstek. Úední peklady byly záleitostí spíše nárazovou, take se Erben pokoušel o profesorské místo eštiny na stavovské reálce u praské techniky, ale z moností rozšíení eštiny ve školství sešlo.

Národní výbor byl rozpuštn 26. ervna. Zaátkem íjna se Erbenovým narodil první syn Jaromír (1848–1849), který bohuel il ani ne pl roku, z eho se rodie dlouho nemohli vzpamatovat.

Roku 1849 Erben pekládal právnické spisy pro místodritelství – gubernium, a aby se tomu mohl více vnovat, vzdal se redakce „Praských novin“. Od srpna 1949 pracoval ve Vídni v právn terminologické komisi, které pedsedal Šafaík a jejím lenem byl Erbenv pítel ze studií Antonín Rybika. Šafaík doufal, e na základ této Erbenovy práce pro nj vyme místo archiváe pi praském soudu, ale marn. Od poátku roku 1850 Erben pracoval na pekladech „Obecního ádu msta Prahy“.

V roce 1850 se Erbenovm narodila tetí dcera Bohuslava (1850–1924), která jediná z Erbenovy rodiny mla dti. Výbor eského muzea, jak se v té dob pejmenovalo, jmenoval Erbena sekretáem, ím se mu opt zlepšily finanní pomry. Po maminin smrti a do své smrti v roce 1851 trávíval se synovou rodinou zimy tatínek Jan Erban, který se mohl tšit z prvních synových úspch a jeho uznání.

V roce 1851 byl Erben zvolen prvním archiváem msta Prahy a z toho vyplynulo i jeho další publikaní zamení. Mstský archív ml sídlo ve Staromstské radnici. Vedle povinností archiváe ml Erben i pravomoc zkoušet úedníky ze znalosti eštiny.

Období po revoluci 1848 proíval Erben zvláš tko. Nkteí literární historikové uvádjí, e napsal dokonce njaké lánky loajální k habsburské vlád, a je známo, e se bál. Vyhýbal se lidem, kteí byli policejn sledovaní, jako napíklad byla Boena Nmcová. Tko po takové dob posuzovat chování lovka nemocného, který poprvé v ivot nezakoušel bídu… Jeho kolega u Palackého, rytí V. V. Tomek šel ve své loajalit vi Vídni ješt dál…

V padesátých letech vydával Erben spíš nauná pojednání. Napíklad to byla v roce 1851 „Kronika eská“ z let 1524 – 1530, zpracovaná Bartošem Písaem, zvaným také Bartolomjem od svatého Jiljí (1470-1535). K práci pidal pojednání o tomto eském kronikái. V roce 1852 se zabýval Tomášem Štítným ze Štítného (asi 1401/09) a jeho „Kníkami šesterými o obecných vcech kesanských“. Zaal pracovat na dleitých výtazích z listin, týkajících se nejstarší eské historie „Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae“ (piblin Diplomatické výatky nikoliv zprávy z ech a Moravy) od prvních písemných záznam do roku 1253, tj. do smrti Pemyslovce Václava I.

Od dubna 1852 do dubna 1953 byl Karel Jaromír Erben pedsedou Královské eské spolenosti nauk. Tuto funkci si podruhé zopakoval od jara 1863 do jara 1864.

V roce 1853 vyšlo Erbenovo nejslavnjší dílo „Kytice z povstí národních“, známé spíš dnes jako „Kytice“. Nkteré z básní vyšly u mezi roky 1851 a 1852 v rzných asopisech. V nkterých baladách je zdraznn trest za provinní – cosi jako naplnní karmického zákona, v jiných je zdraznn vliv nadpirozených bytostí, popípad stýkání se se svtem mrtvých. Ponkud se tragice vymyká vštecká báse „Vštkyn“. Pro nkteré básn ml Erben adu námt – byla to napíklad báse „Svatební košile“, kde vycházel z místní miletínské povsti „áblova nevsta“, pouil motiv tehdy oblíbené strašidelné básn „Lenora“ nmeckého romantika Gottfrieda Augusta Bürgera (1747–1794). Inspiroval se také poezií polských básník Adama Mickiewicze (1798–1855) a Juliusze Sowackého (1809–1849). Báse vyšla asopisecky u dív ve „Vnci ze zpv vlasteneckých“. Inspirovala Antonína Dvoáka (1841–1904) k napsání stejnojmenné kantáty, která mla premiéru na hudebním festivalu v Birminghamu v Anglii v lét 1885. I další Erbenovy balady vtlil Dvoák do symfonických básní „Vodník“, „Polednice“, Zlatý kolovrat“ a  „Holoubek“. Tmito básnmi se dále inspirovali i skladatelé – Bohuslav Martin (1890–1959), Josef Páleníek (1914–1991) a Jan Novák (1921–1984). V roce 1855 vyšla v almanachu „Perly eské“ Erbenova pohádka „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“.

Zabýval se osobností významného humanistického spisovatele, skladatele a cestovatele, jednoho z popravených eských pán – Kryštofem Harantem z Polic (1564–1621), pipravil dvousvazkové vydání jeho „Cesty do Svaté zem“ pro Matici eskou a napsal k nmu pedmluvu. Svazky vyšly v letech 1854 a 1855. V roce 1855 se stal spolu se spisovatelem Karlem Boleslavem Štorchem (1812–1868) a historikem Václavem Zeleným (1825– 875) redaktorem asopisu „Obzor“, který ml urení: „List pro národopis, djepis, veejný ivot, literaturu a umní“. Pro tento asopis Erben pipravil pojednání, pro které erpal z archív a obanských soudních pí „Nártky z obecného ivota v echách a zvlášt v Praze v 16. století“. Podobné pojednání o Jiín se jmenovalo „Mlýn zpsobu nového v Jiín“. Roku 1857 byl jmenován lenem Carské akademie nauk v Petrohrad. Vydal druhý díl „Výboru z literatury eské“.

Tého roku ho potkala velká bolest – zemela mu na rakovinu prsu jeho manelka Betty a on zstal sám se temi malými dtmi. V té dob bydleli Erbenovi na Malé Stran, na tehdejším Lobkovickém plácku, v dom U velké boty v dnešní Vlašské 30.

V roce 1858 spolupracoval Erben se spisovatelem Peírkou (1818–1870) na vydání „Legendy o svaté Katein. Zaal revidovat Rukopisy.

Jeho píbuzní ho pesvdili, e by se ml oenit. Vzal si 15. února 1859 pítelkyni jedné ze svých píbuzných, ofii Mastnou (1835–1859), podstatn mladší. Manelé se pesthovali do domu U jelena v Michalské ulici 11 na Starém Mst. Na dom je pamtní deska.

Studoval djiny praských ostrostelc a vydal v roce 1859 k 500. výroí zaloení jejich spolku pojednání „Djiny mšanských ostrostelc Praských“, co mu vyneslo hodnost estného poruíka tohoto spolku. V roce 1859 se také stal redaktorem Riegrova slovníku nauného“. Koncem tohoto roku se mu narodil syn Vladimír (1859– 1860), který ani ne plroní zemel.

V roce 1861 se stal spolu s právníky Janem Jeábkem (1831–1894) a kníetem Rudolfem Thurn–Taxisem (1833–1904) zaloili v Thurn – Taxisov paláci v dnešní praské Letenské ulici . 5 asopis „Právník“. Erben ml na starosti historicko-literární ást a po stránce formální zodpovídal za gramatiku. V roce 1861 vyšlo druhé vydání „Kytice“ s pipojeným cyklem písní.

Roku 1862 pracoval na „Prostonárodních eských písních a íkadlech“, kterých shromádil více ne dva tisíce, a které vyšly v roce 1864. V roce 1862 vydal k sedmi stm z nich „Nápvy písní národních“.

Tého roku ho potkala velká radost i bolest. Narodila se mu dceruška Marie, která ale zemela ve stejném roce. Zaalo se mu zhoršovat zdraví. Míval záchvaty chrlení krve a velice zeslábl a vzhledov zestárl.

Roku 1862 byl spoluzakladatelem spolku Svatobor, v roce 1863 byl jedním ze zakladatel Umlecké besedy. Pracoval na vydání Komenského „Labyrintu svta a ráji srdce“.

V roce 1862 dostal Erben dv zahraniní ocenní, a sice ruský ád svaté Anny a ernohorský ád Danila I. za nezávislost erné Hory (za nezavisimost Crnegore).

V roce 1864 mu vyšlo kompletní vydání „Prostonárodních písní a íkadel“, které je základem i pro všechny dnes zpívané národní písn. On je tím, který má zásluhu za jejich zachování.

Vydal nkolik krátkých pojednání o Staromstské radnici. Od roku 1864 se stal pednostou pomocných kanceláských úad msta Prahy. V roce 1865 vyšlo „Sto prostonárodních pohádek a povstí slovanských v náeích pvodních“, vetn eských a moravských dialekt. Jsou mezi nimi milované eské pohádky jako „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“, „Zlatovláska“, „Ti zlaté vlasy Dda Vševda“ a další. Tyto pohádky a povsti vyšly pozdji v eském pekladu pod názvem „Báje a povsti slovanské“ s nádhernými ilustracemi Vnceslava erného.

Na první stránce onoho prvního vydání se meme doíst o mnohých ocenních, které spisovatel, mimo ji uvedených, do té doby získal: estný len univerzity charkovské, estný len historicko–statistické sekce c. k. moravsko–slezské spolenosti v Brn, estný len tenáského spolku v Praze, výbor (len výboru) Muzea království eského, len odboru muzejního pro vzdlání ei a literatury eské i odboru archeologického, skutený (ádný) len archeologické spolenosti v Moskv, estný dopisovatel císaské (carské) veejné bibliotéky v Petrohrad, dopisující len akademie nauk ve Vídni, dopisující len ruské geografické spolenosti v Petrohrad, dopisující len pírodovdné Linéeské spolenosti v Lyon (Société linnéenne de Lyon), C. k. íšského geologického ústavu ve Vídni.

V letech 1865 a 1866 vydal Erben první dva díly „Mistra Jana Husi Sebraných spis eských“.
V té dob pracoval Erben na „Abecedním slovníku slovanského bájesloví“, který poprvé vyšel a ped dvma lety.
V roce 1865 byl zakladatelem a místopedsedou Spolku historického. Tehdy se Erben zabýval ruskou literaturou a ruskými djinami. V roce 1867 vydal peklad „Vladimíra Monomacha, kníete Ruského, nauení, list Olegv a modlitba“ z „Nestorova letopisu ruského“. Tého roku v kvtnu byl také lenem delegace na Moskevskou národopisnou výstavu; opatil na ni mj. lidové kroje z Plzeska a ze svého milovaného Chodska, o nich napsal i lánek. Cíl delegace byl hlavn politicko–diplomatický. Ostatními leny byli napíklad Palacký, František Ladislav Rieger (1818–1903), Julius Grégr (1831–1896), František August Brauner (1810–1880), kterým se podailo získat audienci u cara Alexandra II. a ádali jej o pomoc proti Vídni. Dostalo se jim zdvoilého ujištní, jaké známe i z nedávné naší historie, e se Rusko nebude vmšovat do záleitostí rakouských. Zhruba o msíc pozdji vzniklo Rakousko–Uhersko – a echy a Morava si politicky pohoršily. V Moskv se pi píleitosti výstavy konal slovanský sjezd, na nm se ukázala slovanská nejednotnost.

V íjnu 1867 získal Erben další vyznamenání – od ernohorského kníete Nikoly rytíský kí Danilova ádu tetího stupn. R. 1868 vyšel poslední díl „Mistra Jana Husi Sebraných spis eských“. Tohoto roku dostal Erben další slovanské ocenní – byl jmenován lenem Imperátorské spolenosti milovník pírodovdy, antropologie a národopisu pi moskevské univerzit.

V roce 1869 vyšly Erbenovy peklady z ruské starodávné historie „Dvé zpv staroruských, toti: O výprav Igorov a Zádonština“. „Slovo o pluku Igorov“ je staroruský epos z 12. století o vojenské výprav Igora Svjatoslavovie proti koovnému kmeni Polovc (Kumán). „Zádonština“, je epos o vítzné bitv moskevského kníete a pozdji ruského svtce Diitrije Donského na Kulikovském poli proti Tatarm ze Zlaté hordy.

V roce 1870 Erben zredigoval tetí upravené vydání „Kytice“. Ml ješt velké plány. Zamýšlel ješt napsat „Obyeje národu eského“.

V záí 1870 se ze aludení nevolnosti vyklubala loutenka. Erben se nevzdával, a pokud mu bylo lépe, pracoval na libretu k opee „Štstí a neštstí“.
Jeho zdravotní stav se ale zhoršoval a nezbylo mu ne 19. listopadu nadiktovat poslední vli.
Poruníky jeho dvou, podle tehdejších zákon dosud nezletilých dcer Ladislavy a Bohuslavy byli Erbenv pítel, spolupracovník a pokraovatel Josef Emler (1836–1899) a jejich nevlastní matka ofie Erbenová.

Karel Jaromír Erben zemel 21. listopadu 1870 v dom U jelena v Michalské ulici – dle úmrtního listu na „rozmíšení krve“. Byl pochován pi slavném pohbu na Malostranském hbitov v Košíích vedle své první manelky. ást hbitova, kde byl jeho hrob, byla zrušena, tedy rodina nechala penést básníkovy ostatky v roce 1908 do hrobu na Olšanských hbitovech. Pochovány jsou zde i jeho druhá manelka i všechny dcery. Erbenovi potomci ješt ijí.

Ti dny po smrti získal Erben ješt lenství Jihoslovanské akademie v Záhebu.

V Miletín byla v roce 1899 odhalena pamtní deska na stavení, které stojí na míst jeho rodného domu, kde je dnes jeho muzeum – Památník Karla Jaromíra Erbena. Pomník básníkv od sochae Jindicha íhy byl na námstí odhalen v roce 1901.
Pi Památníku Karla Jaromíra Erbena v Miletín byl ustaven Klub pátel Karla Erbena v Miletín. Básníkovo rodné msto oslavuje narozeniny svého slavného rodáka rznými akcemi u od jara. Nauná stezka Karla Jaromíra Erbena, nedávno dobudovaná, pedstavuje nkterá místa, vztahující se k Erbenovu ivotu a dílu. Spolek rodák z nedalekých Hoic v Podkrkonoší vzpomínal 18. íjna 2011 u básníkova hrobu v Praze.

Pi prostudování básníkova ivotopisu nám opt vytane otázka, tak jako u mnohých slavných lidí z dívjší doby: „Jak to vbec všechno mohl stait?“ Bylo to zejm velké zaujetí pro eskou vc, naprostá oddanost, vdecká pelivost, poctivost a odpovdnost. Pesto, e Erben byl dle všeho plaché a bojácné povahy, uznával ád, a celým svým ivotem usiloval o návrat k neporušenosti vztah mezi lidmi, o návrat k jednot a pospolitosti.
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 07.11.2021  20:04
 Datum
Jmno
Tma
 07.11.  20:04 olga jankov
 07.11.  11:29 Von
 07.11.  11:28 Vesuviana dky
 07.11.  04:39 KarlaA