Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Mistr Jan Hus,
ztra Bohuslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Georges-Alexandre-Cesar-Leopold Bizet, francouzský hudební skladatel a klavírista

Je ironií osudu, e autor nejslavnjší a nejznámjší opery vbec za svého ivota netušil, jak bude jednou jeho dílo, opera „Carmen“, známé. Pokud si to uvdomíme, budeme ješt více pekvapeni, kolik skladatelových dl zstalo nikdy neprovedeno, kolik mlo pedstavení a dlouho po jeho smrti a kolik se jich ztratilo. Pes to, e sloil i další význané skladby, které známy jsou, i tyto zstaly ve stínu „Carmen“.

Hudební skladatel Georges Bizet se narodil 25. íjna 1838 v rue de la Tour d´Auvergne . 26 v devátém paíském okrsku a byl pojmenován Alexandre César Léopold Bizet. Ale pi ktu 16. bezna 1840 dostal jméno Georges, které je s ním provdy spojeno. Pocházel z hudebnické rodiny: tatínek Adolphe Armand Bizet (1810 - 1886) byl uitelem zpvu a amatérským skladatelem a maminka Aimée Léopoldine Joséphine, rozená Delsarte (1814 - 1861), byla nadanou klavíristkou a sestrou významného uitele zpvu Françoise Delsarta (1811 - 1871).

Jeho talent se projevil u v dtství a proto byl u krátce ped svými desátými narozeninami pijat na paískou konzervato. Umní fugy a kontrabasu ho uil Pierre Zimmermann (1785 - 1853), kterého nkdy pi vyuování nahrazoval jeho ze - hudební skladatel Charles Gounod (1818 - 1893) - a kterého po jeho smrti jako uitel vystídal významný francouzský skladatel Fromental Halévy (1799 - 1862), autor slavné opery „idovka“ (La Juive). Na klavír Bizeta uil hrát Antoine François Marmontel (1816 - 1898) a na varhany ho uil hrát François Benoist (1794 - 1878). Dokonce se uvádí, e hudebního skladatele Franze Liszta (1811 - 1886), který byl u Fromentala Halévyho na jae 1861 na veei, Bizetv klavírní pednes zaujal natolik, e mu prorokoval, e se stane vynikajícím klavíristou Evropy. Za klavírní hru ho chválil také hudební skladatel Hector Berlioz (1803 - 1869).

Mezi jinými cenami bhem studií získal v r. 1851 druhé místo v souti o ímskou cenu (Prix de Rome), pi em udlení prvního místa znamenalo stipendium pro studijní pobyt v ím. Dále získal v r. 1855 ceny za fugu a skladbu pro varhany a ve vku sedmnácti let napsal svou první symfonii C Dur. Tato symfonie se ztratila a byla objevena dlouho po jeho smrti. Po 2. svtové válce napsal gruzínsko-americký choreograf George Balanchine (1904 - 1983) balet na hudbu této Bizetovy „Symfonie C Dur“ a slavná premiéra v provedení baletu Paíské opery se konala v roce 1947 s pojmenováním „Kišálový palác“ (Le Palais de Cristal). Kadá vta baletu má jednoho sólistu, balet nemá dj. Na konci taní všichni spolen.

V roce 1854 sloil Bizet nkolik fug na témata svých uitel a nkolik písní. Podle nkterých pramen napsal Bizet v jednoaktovou operu „Lékav dm“ (La Maison du docteur) s libretem Henryho Boiteauxe u v roce 1852, podle jiných a v roce 1855. Opera nebyla nikdy provedena a zbyl po ní pouze klavírní výtah.  Z roku 1855 je pedehra „Ouverture in A“.

V roce 1857 získal Bizet spolu s dalším hudebním skladatelem Charlesem Lecoguem (1832 - 1918) první místo v souti o ímskou cenu. Cena byla udlena za operetu „Doktor Miracle“ (Le Docteur Miracle). Libreto napsali Léon Battu (1828 - 1857) a Ludovic Halévy (1834 - 1908), kteí byli i libretisty Jacquesa Offenbacha (1819 - 1880), piem Ludovic Halévy byl synovcem Bizetova uitele. Libreto erpalo z frašky irského dramatika Richarda Brinsleyho Sheridana (1751 - 1816) „Den svatého Patrika (Saint Patrick´s Day). Opereta byla provedena jedenáctkrát v Offenbachov divadle Bouffes-Parisiens; premiéra byla 9. dubna 1857.

V ím bydlel Bizet ve Ville Medici di Roma v ulici Viale dei Trinità dei Monti, kde bydlívali všichni výherci této ceny, a kde je dnes muzeum - viz obrázek.

Bhem studií sloil Bizet ješt nkolik scénických skladeb pro rzné píleitosti. V r. 1856 to byly kantáty „David“ od Gastona d´Albana a „Svatby Prométheovy (Les noces de Prométhée) od Romaina Cornuta, které se ob ztratily. V roce 1857 napsal Bizet další kantáty, z nich nkteré nejsou kompletní, napíklad „Andl a Tobiáš“ (L´ange et Tobie) na biblický námt a na slova Léona Halévyho (1802 - 1883), bratra Fromentalova; dále kantátu „Héloise de Montfort“ na slova Émila Deschampse (1791 - 1871) z doby taení proto albigenským ve 12. století; „Okouzlený rytí“ (Le chevalier enchanté) na slova Calude-Emmanuela, markýze de Pastoret (1755 - 1840). Pouhé dv z tchto kantát byly dokoneny a jsou snad úplné: „Návrat Virginie“ (Le retour de Virginie) od Hermanna Rolleta a „Clovis a Clotilda“ od Amédéa Buriona.

Na základ „ímské“ ceny mohl Bizet strávit ti roky v Itálii, ale musel se kvli špatnému zdravotnímu stavu maminky vrátit u za dva roky - v roce 1860; maminka zemela v roce 1861.

V ím Bizet napsal operu „Don Procopio“, která má podobný námt jako opera „Don Pasquale“ od Gaetana Donizettiho (1797 - 1848). Je to o starém lakomci, který nutí svou nete ke satku s dalším lakomcem. Nete se svým milým vymyslí lest a ped svým nápadníkem se projeví jako marnotratnice, ím ze svatby sejde. Opera se ztratila a byla objevena rovn za dlouho po Bizetov smrti.

V ím také napsal Bizet své jediné duchovní dílo „Te Deum“, které bylo ureno k souti Prix Rodrigues, ale Bizet v souti neuspl a „Te Deum“ zstalo nepublikováno a do roku 1971. Bizet ml v roce 1859 zámr napsat ješt dv další symfonie, ale prý zniil ješt v prosinci jejich rukopis. V lét roku 1860 opustil ím a cestoval po Itálii, protoe ml zámr napsat další symfonii, v ní by kadá vta mla vyvolat dojmy ze ty italských mst: íma, Benátek, Florencie a Neapole. Scherzo z této symfonie dokonil po matin smrti; první verzi celé symfonie dokonil v r. 1866, ale stále skladbu opravoval a do smrti nedodlal, proto se symfonie nkdy nazývá „Nedokonená“. Byla publikována a v roce 1880 jako „ímská symfonie“.

V roce 1860 skládal vedle symfonie ješt operu „L´amour peintre“ (piblin Zamilovaný malí), ale opera také zstala nedokonená a je ztracena. Podobný osud postihl také operetu z roku 1861 „La Prêtresse“ (Knka).

Moná v dsledku matiny smrti sloil v roce 1961 „Scherzo et Marche funebre“ (Scherzo a pohební pochod).

Po návratu z Itálie se Bizet ivil jako skladatel píleitostné hudby. Njakou dobu také hudb vyuoval.

Pomrn málo je z Bizetova ivota známo, e podle uritých pramen se v ervnu roku 1862 narodil Marii Reiter, sluebné v dom Bizetových, syn Jean Bizet. Chlapec vyrstal v domnnce, e jeho otcem je Adolphe Bizet, tedy e se jedná o nevlastního bratra Georgese Bizeta. Ale pozdji jeho matka prozradila, e skuteným otcem byl Georges Bizet. O osudech tohoto Bizeta další generace není dále nic známo.

V roce 1862 také zemel Fromental Halévy a jeho opera „Noé“ zstala nedokonená. Bizet ji dokonil, ale nebyla hrána a do r. 1885. Tého roku sloil také operu, vycházející z tureckého píbhu - „La guzla de l´emir“ (Emirova guzla, piem guzla je jednostrunný smycový nástroj pvodem z Balkánu), ale pro neshody s Théâtre lyrique a Opérou Comique nebyla opera nikdy hrána. Libreto bylo od Julesa Barbiera (1825 - 1901) a Michela Carrého (1821 - 1872). Námty z této opery píštího roku zapracoval do další opery, nyní velice úspšné „Lovci perel“ (Les pecheurs de perles), která mla dj na Cejlonu a bylo to drama lásky a obad. Premiéra byla v divadle Théâtre lyrique a ze zaátku nemla úspch. Libreto napsali Michel Carré a Eugéne Cormon (1810 - 1903). V roce 1862 zaal také pracoval na opee „Ivan Hrozný“ (Ivan le Terrible) na libreto Françoise Hippolyta Leroye a Henriho Trianona (1811 - 1896). Libreto bylo ale nejdíve nabídnuto Gounodovi. První soukromé provedení této opery bylo a v roce 1946 a veejné provedení bylo a v roce 1951 v Bordeax.

Další dva roky nebyl Bizet ve skládání píliš výkonný. Zaobíral se njakým skladbami student a pipravoval nkolik pedstavení a prací pro vydání; sám vydal nkolik písní s doprovodem klavíru. Také dostal zakázku, aby pepsal dv opery od Ambroise Thomase (1811 - 1896) pro klavír sólo a pro klavír pro tyi ruce. V roce 1864 sloil také operu „L´Andalousie“ (Andalusie).

I v letech 1866 a 1869 skládal písn na slova francouzských básník souasných i historických. Z tch historických to byl napíklad Pierre Ronsard (1524 - 1585) nebo Jean François Regnard (1655 - 1709); ze souasník Alphonse de Lamartine (1790 - 1869), Théophile Gautier (1811 - 1872), Victor Hugo (1802 - 1885), Alfred de Musset (1810 - 1857) a básníka Marcelina Desbordes - Valmore (1786 - 1859). Pes velmi malé píjmy odmítl místo uitele hudby i koncertního klavíristy, protoe poteboval volnost ke skladb.

V roce 1867 byla v Théâtre Lyrique premiéra opery „Kráska z Perthu“ (La jolie folie de Perth) s libretem od Julese Henriho Vernoye de Saint Georges (1799 - 1875) a Julese Adenise (1823 - 1900) na motivy románu Sira Waltera Scotta (1771 - 1832) „The Fair Maid of Perth Or, St. Valentine's Day“ (Poestná dívka z Perthu aneb Den svatého Valentina). Opera mla pouze osmnáct repríz.

V prosinci roku 1867 se v divadle Théâtre Athénée konala premiéra tyaktové opery, i spíš operety „Malbrough s'en va-t-en-guerre“ (Malbruk na vojnu jede) o vojenských dobrodrustvích vévody Johna Churchilla, vévody z Marlborough na libreto Paula Siarudina (1813 - 1883) a Williama Busnacha (1832 - 1907), synovce slavného Fromentala Halévyho.

V roce 1867 se Bizet zasnoubil s Geneviéve Halévy, dcerou svého bývalého uitele. Geneviéve Halévy byla jako klavíristka akou hudebního skladatele Charlese Gounoda (1818 - 1893). Její matka byla sochaka a sbratelka výtvarného umní Léonie Rodrigues - Henrigues (1820 - 1884) a pocházela z idovsko - portugalské rodiny. - Uvedený obrázek paní Geneviéve je a z doby po Bizetov smrti. Po smrti Halévyho v roce 1862 a po smrti své sestry trpla Geneviéve asto melancholií. Rodina Geneviévy byla ale proti satku s nepíliš bohatým Bizetem, pes to, e to byl oblíbený Halévyho ák. Dokonce usilovala o zrušení zasnoubení. Snoubenci však stáli na svém. Geneviéve ale odmítla konverzi na katolicismus.

V roce 1868 vznikla opera o pti djstvích „Templái“ (Les templiers) na libreto Julesa Henriho Vernoye a Léona Halévyho. Opera se ztratila. V roce 1868 bylo odmítnuto rznými divadly nkolik Bizetových skladeb. Další Bizetova opera, byla z roku 1869. Byla to opera „Pohár krále z Tuly“ (La coupe du roi de Thulé) na libreto Louise Galleta (1835 - 1898) a Édouarda Blaua an Goethovy motivy. Z opery se zachovaly pouze fragmenty.

V roce 1869 se Bizet oenil s Geneviéve. Manelé bydleli v Paíi v rue de Douai . 22 s Geneviéviným bratrancem Ludovicem Halévym, jeho enou Valentinou a dvma syny Éliem a pozdji také s Danielem. Daniel byl stejn starý jako syn Bizetových Jacques (1872 - 1922), který se narodil ti roky po svatb. Manelství Bizetových dost trplo nedostatkem penz, které se ješt vyerpaly prusko-francouzskou válkou. K tomu ješt Geneviévina matka trpla njakou duševní chorobou, ale i paní Geneviéve byla nkolikrát blízká zhroucení, co všechno pispívalo k neustálému naptí a manelství píliš šastné nebylo.

V roce 1870 zaal Bizet nkolik prací, ale po poráce Napoleona III. v bitv u Sedanu pruskými vojsky ve francouzsko- pruské válce se stal také lenem národní gardy. Bhem obleení Paíe se Bizetovi s manelkou podailo uprchnout do msta Le Vésinet nedaleko Paíe.

V letech 1870 a 1871 zaal Bizet pracovat na další opee „Clarisse Harlowe“, na téma románu anglického spisovatele Samuela Richardsona, hrabte z Derby (1689 - 1761). Libreto napsali Philippe Gile (1831 - 1901) a Adolphe Jaime (1824 - 1901). Podobn pracoval i na komické jednoaktovce „Grisélidis“ o ábelských pokušeních mladé pastýky ze stedovké Provence na libreto dramatika Victoriena Sardoua (1831 - 1908). Téma pozdji zhudebnil francouzský hudební skladatel Jules Massenet (1842 - 1901). Ani jedna z tchto Bizetových oper nebyla ani dokonena, ani provozována.

Jediné Bizetovo dílo z této doby, které se zachovalo, je prvodní hudba k dramatu Alphonse Daudeta „Arlézanka (L ´Arlésienne), jeho premiéra byla na podzim roku 1972, ale po patnácti reprízách byla z programu Théâtre Vaudeville staena. Nyní se doprovodná hudba hraje v podob svity, tj. hudby, spojující pedevším tanení prvky z takovýchto prvodních hudebních dl. Svitu “Arlézanka“ po Bizetov smrti dokompletoval jeho pítel, hudební skladatel Ernest Guiraud (1837 - 1892), s ním kdysi studoval na paíské konzervatoi. Drama Daudet zpracoval podle jedné ze svých povídek, které u díve asopisecky uveejnil. Sbírka povídek z Provence byla zveejnna nejdíve pod názvem „Dopisy z mého mlýna“ (Lettres de mon moulin).

V roce 1871 sloil Bizet komickou jednoaktovku „Damilé“ (Djamileh) z prostedí orientálního harému o mladém orientálním velmoovi, který všechno má, e se mu i jeho harémové krásky zprotiví. Ale otrokyn Damilé ho u dlouho miluje a kdy zjistí, e její pán hledá novou lásku, pouije lsti a v noci se k nmu piblíí jako nová krasavice. On ji ale pozná, je na ni píkrý, ale protoe zárove zjistí, jak velice ho má ráda, uiní ji favoritkou svého harému. Libreto napsal Louis Gallet podle básn francouzského básníka Alfreda de Musset (1810 - 1857) „Namouna“. Premiéra byla 22. kvtna 1872 a opera je nyní povaována za pedchdkyni slavnjší „Carmen“. Píliš velký úspch však nemla a skladatel prý o publiku prohlásil: „Oni mi nerozumjí.“

Z roku 1871 byla jeho skladba „Jeux d´enfants“ (Dtské hry). Je to dvanáctidílná skladba pro klavír pro tyi ruce.

Bizet sloil bhem svého ivota ješt nkolik dalších skladeb pro klavír.

V lét - 10. ervence 1872 - se narodil manelm Bizetovým syn Jacques.

V listopadu toho roku byla v paíském Château d´Eau premiéra jednoaktové hudební híky „Sol-si-ré-pif-pan“, o ní není s výjimkou data premiéry nic známo; pravdpodobn se ztratila.
V roce 1872 skládal Bizet ješt operu „Don Rodrigue“ podle námtu španlského dramatika Guilléna de Castro (1569 - 1631) o španlském národním hrdinovi El Cidovi. De Castro byl toti, ješt ped Francouzem Pierrem Corneillem (1606 - 1684), prapvodcem dramatu o nm. Cid se vlastním jménem nazýval Rodrigo Díaz de Vívar (1040 - 1099). Libreto napsali Louis Gallet a Édouard Blau. Jednalo se pouze o nedokonený návrh. Premiéra torza opery se konala a v závru dvacátého století. V roce 1873 sloil Bizet ješt symfonickou pedehru „Patrie“ (Vlast).

V lét 1873 napsal Bizet podstatnou ást své další opery „Carmen“, která vycházela z drobné povídky francouzského spisovatele Prospera Meriméa (1803 - 1870) z roku 1846. Píbh pvodní povídky vyprávné v první osob líil spisovatelovu cestu po Španlsku, kde se setkal s místním podloudníkem. Protoe mu byl sympatický, pomohl mu i uprchnout ped etníky. Ale pozdji se s ním setkal a pi své návštv ve vzení, kde podloudník ekal na popravu a kde mu podloudník vyprávl svj ivot, jak byl vojákem a jak ho okouzlila cikánka, kterou ml zatknout. Líil, jak se kvli ní stal podloudníkem a nakonec ji ze árlivosti zabil. Pozdji byly spisovatelovi dorueny hodinky se vzkazem od podloudníka, které ml nkomu pedat se zprávou, e podloudník byl za svj zloin popraven.

Obsah opery sleduje základní rysy Meriméovy povídky, ale je mnohem dynamitjší v tom, e voják - desátník Don José zabije v závru opery ze árlivosti cikánku Carmen v okamiku vítzství svého soka toreadora Escamilla pi korid. Dramatinosti pidává také píbh Josého krajanky Micaëly, která byla první láskou Josého a stále ho miluje. Velmi dramatická je rovn scéna, kdy si pi podloudnícké výprav eny vští svj osud a Carmen se z karet dozvídá, e ji Don José zabije, ale e i on v dsledku toho bude muset zemít. Libreto napsali Henri Meihac (1831 - 1897) a Ludovic Halévy, piem mluvené dialogy napsal Meilhac a zpívané party napsal Halévy. Mluvené dialogy pozdji pepracoval Ernest Guiraud na recitativy. Bizet v dob prací na „Carmen“zakoupil domek v msteku Bougival na Sein, nedaleko Paíe, kde dokonil v lét 1874 klavírní výtah opery.

Koncem roku 1874 ili z dvodu velkého naptí manelé Bizetovi dva msíce oddlen a tehdy Bizet svou nejslavnjší operu dokonil.

S velkou nadjí ekal Bizet na premiéru, která byla provedena 3. bezna 1875 v divadle Opéra comique, v hlavní roli s mezzosopranistkou Célestien Galli-Marié (1840 - 1905).
Opera ale byla pijata vlan. Obecenstvo nemohlo pijmout, e hrdinkou je cikánka a scény se neodehrávají v njakých palácích. Sice bhem dalších tí msíc bylo sedmaticet repríz, ale pvodní zklamání skladatelovo to nevyrovnalo. Bizet se ji nedoil velikého úspchu „Carmen“, který potom následoval.

Ve svém rekreaním píbytku v Bougival pobýval Bizet zaátkem ervna 1875, kdy náhle 3. ervna zemel, pesn na šesté výroí své svatby a pesn ti msíce po premiée „Carmen“.
Krátce ped smrtí byl ale jmenován rytíem estné legie. O jeho smrti kolují rzné povsti: e neunesl zklamání nad „Carmen“, e podlehl infarktu, dokonce se spekulovalo, e nedaleko zaznla stelná rána. Další podobná úvaha je o tom, e jeho dlouholetý pítel Élie-Miriam Delaborde (1839 - 1913) ho vyzval k plaveckému závodu v Sein a on se nachladil. Dnešní úvahy jsou, e zemel v dsledku streptokokové infekce.

Byl pochován na slavném paíském hbitov Père Lachaise blízko Fréderica Chopina (1810 - 1849) a Gioachina Rossiniho (1792 - 1868).

U v íjnu 1875 byla premiéra „Carmen“ ve Vídni; tvrdí se, e skladatel Johannes Brahms (1833 - 1897) operu zhlédl dvanáctkrát, jak se mu líbila. Nadšení neskrývali ani další skladatelé - Claude Debussy (1862 - 1918), Camille Saint-Saëns (1835 - 1921) nebo Petr Ilji ajkovskij (1840 - 1893). Opera vítzila ve velkých evropských mstech a dostala se a do Ameriky. V Paíi zájem ponkud ze zaátku opadl. V Praze byla Carmen poprvé hrána nmecky v roce 1880, pozdji byla peloena od Elišky Krásnohorské a esky uvedena v Národním divadle v roce 1884.

Paní Geneviéve se njakou dobu pátelila po Bizetov smrti s Delabordem, ale v roce 1886 se provdala za bohatého právníka a sbratele umní Émila Strause, o nm se tvrdilo, e byl levobokem Rotshildovy rodiny. Po Bizetov smrti, jak stoupala jeho sláva, zddila Geneviéve jeho autorská práva; autorská práva po svém otci zddila pak po r. 1884, kdy zemela její matka. Zaídila si literární salón a setkávala se u ní umlecká smetánka. Bizetv syn Jacques chodil do školy s Danielem Halévym, dále s pozdjším spisovatelem Marcelem Proustem (1871 - 1922), který rodinu Strausových asto navštvoval. Poznal salón paní Geneviévy i to, e v nm vznikalo hnutí na podporu nevinn odsouzeného Alfreda Dreyfuse (1859 - 1935), známého ze špionání Dreyfusyovy aféry v roce 1894, a celé pozorované dni popsal ve tetím díle svého ivotního díla „Hledání ztraceného asu“ (À la recherche du temps perdu), nazvaném „Svt Guermantových“ (Le Coté de Guermantes) a paní Geneviéva byla pedlohou pro knnu Guermantovou.

V mládí si byli Proust a mladý Bizet více neli blízcí. Hudební historikové o nm uvádjí, e byl také velmi kehké duševní nátury. Jsou jen mlhavé zmínky o dvou Jacquesových manelstvích. Jacques Bizet byl spisovatelem a novináem; po roce 1900 si zaídil automobilový salón „Le Zèbre“ (Zebra). Ve vku padesáti let se ale zastelil, snad prý v dsledku alkoholismu a poívání drog. Zemel o patnáct dní díve ne jeho pítel Marcel Proust.

„Carmen“ se stala bhem devatenáctého a hlavn dvacátého století nejslavnjší operou.

Rzné Bizetovy melodie byly také uity v baletní tvorb. Vedle ji uvedené „Symfonie C Dur“ zaranoval ruský skladatel Rodion Šedrin (* 1932) „Carmen - Suite“ pro Bolšoj teatr a v úprav francouzského choreografa Rolanda Petita (* 1924) se taní „Arlézanka“.

Je zvláštní, e Bizetovým jménem, pes to, e se jedná o tak významného skladatele, je po svt pojmenováno pomrn málo ulic a pomník má snad pouze na svém hrob. V eské republice ulici nemá, pouze na Slovensku v Nite je Bizetova ulice.

Jako by ono zapomenutí pokraovalo i nadále...
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 25.10.2021  17:24
 Datum
Jmno
Tma
 25.10.  17:24 Von
 25.10.  16:10 Jaroslava
 25.10.  10:46 Vesuviana dky