Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Alena,
ztra Alan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Rembrandt Harmenszoon van Rijn holandský malí

Rembrandt nebyl pouze malíem, ale byl i význaným grafikem, zameným pedevším na lepty. Je povaován za jednoho z nejvtších malí svtového kulturního ddictví i za nejvtšího tvrce krásných tisk ve své dob, ale zárove i za nejvtšího holandského malíe. Období, v nm il, je nazýváno „holandským zlatým vkem“ v dsledku ekonomického povznesení zem následkem koloniální expanze. A tento hospodáský rozmach ml za následek i rozkvt umní. Malí sám vysvtloval, eho chtl ve svém díle dosáhnout: nejvtšího a nejpirozenjšího „beweechgelickheijt“ - co znamená nejen pohyb, ale znamená i pohnutí ve smyslu emocionálním...

Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil 15. ervence 1606 v Leydenu. Jeho otec Harmen Gerritszoon van Rijn, který pijal pídomek Rijn podle mlýna u Wittepoortu, byl zámoným mlynáem. O otci se ví, e jako jediný len své rodiny zmnil nkdy po roce 1630 své náboenství a pešel od katolicismu k protestantské víe. Maminka byla dcerou pekae a jmenovala se Neeltge Willemsdochter van Zuitbroeck.

O potu sourozenc Rembrandtových se prameny rzní. Podle nkterých mli Rembrandtovi rodie celkem deset dtí, dv zemely malinké. Rembrandt byl osmým díttem, podle jiných devátým. Pt ze sourozenc se doilo dosplosti; dv sestry a dva brati, z nich jeden se stal pekaem a druhý ševcem, a pak Rembrandt. Jako nejnadanjší z dtí šel studovat. Nejdíve mezi roky 1613 a 1615 navštvoval místní latinskou školu, kde se pipravoval k pijetí na leydenskou univerzitu.

Podle nkterých pramen ješt ped pijetím na vysokou školu navštvoval v roce 1619 malíe Jacoba Isaacszoona van Swanenburgh (1571-1638), který byl synem místního purkmistra a vrátil se práv ze studijního pobytu v Itálii. U nj se u tehdy uil malovat.

V kvtnu roku 1620 v necelých trnácti letech nastoupil na leydenskou univerzitu. Studia byla zamená na klasickou literaturu, gramatiku a rétoriku. Zde získal Rembrandt pehled o klasických a biblických píbzích.

Literaturu studoval asi rok, pak školu opustil a stal se na ti roky Swanenburghovým ákem. V té dob stále bydlel v dom svých rodi.

Na pelomu roku 1624 a 1625 byl v Amsterodamu pl roku ákem malíe Pietera Pieterszoona Lastmana (1583-1633) a Jana Symonza Pynase (1583-1631). Souástí jeho vzdlávání vedle malíských technik byla rovn historie, zpracování text a enictví. Lastman se rovn nedávno vrátil z Itálie a maloval práv rzné historické, biblické a mystické výjevy. Vyznaoval se kontrastními barvami a malbou pláten menších rozmr. Byl velkým ctitelem italského malíe Michelangela Merisiho, zvaného Carravagio (1571-1610), který práv dosahoval dramatického úinku kontrastními barvami; technika se italsky nazývala „chiaroscuro“, tj. šerosvit, nebo se pekládá do eštiny také temnosvit, kdy se pouívá vhodn voleného pomru svtla stínu. Narozdíl od Lastmana Rembrandt nebyl „drobným mistrem“, tj malíem malých obraz a miniatur; své dílo uplatoval na velkých plátnech.

Pojetí šerosvitu pozdji Rembrandt široce rozvinul, ím obzvlášt on dokázal a tajemného i magického psobení svých obraz.

V roce 1625 se vrátil Rembrandt do otcovského domu, kde si se svým pítelem Janem Lievensem (1607-1674) otevel vlastní dílnu.

Jeho nejstarší datovaný obraz je „Kamenování svatého Štpána“ z roku 1625. Z biblických námt je z roku 1626 „Tobiáš a Anna“.

Oba malíi byli obdivováni, zakázky se hrnuly, protoe i chudší lidé chtli mít vlastní obrazy; jim bylo moné nabízet grafiku.

V roce 1628 navštívil Leiden významný utrechtský právník a humanista Arnold van Buchel (1565-1641) - a existuje záznam v jeho diái o mlynáov synovi, který v Leydenu zpsobil senzaci jako umlec, pes svj ješt „nedosplý vk“ (v originále ´sed ante tempus).

V roce 1627 namaloval Rembrandt obraz „Apoštol Pavel ve vzení“, kde je apoštol pedstavován jako starý mu, rozmýšlející se nad knihou a osvtlený paprsky, dopadajícími zamíovaným oknem. Apoštola Pavla namaloval Rembrandt nkolikrát.

V únoru 1628 pijal Rembrandt prvního uedníka Gerrita Doua (1613-1675). Z tohoto roku pochází lept staré eny, pravdpodobn umlcovy matky, a lept vlastní podobizny, ím zaíná ada jeho autoportrét. Umlec toti sám sebe portrétoval nejastji - pedpokládá se, e namaloval a graficky znázornil asi padesát nebo šedesát vlastních podobizen.

V roce 1629 vznikl Rembrandtv autoportrét olejem. V r. 1629 pobýval v Holandsku Sir Robert Kerr (asi 1578-1654), skotský šlechtic a spisovatel, pozdjší earl z Ancramu, který se velice zajímal o výtvarné umní. V Holandsku psobil jako vyslanec anglického krále Karla I. (1600-1649). Nakoupil mnoho umleckých dl, nkterá i pro svého krále. Byly mezi nimi i Rembrandtovy obrazy.

Dalším ákem Rembrandtovým se v této dob stal Isaac Jouderville, jeho ivotopisná data jsou nepesná. Narodil se asi v roce 1612, zemel mezi roky 1645 a 1648.

V roce 1630 navštívil dílnu obou malí sekretá holandského místodritele Fredericha Hendrika, prince Oranského (1584-1647) Constantijn Huygens (1596-1687). Byl to básník a skladatel a otec ješt slavnjšího Holanana Christiaana Huygense (1629-1695) - matematika, fyzika a moná i prvního spisovatele scifi. Tato návštva mla za výsledek zakázku pro dvr v Haagu.

V roce 1631 se Rembrandt u jako známý a slavný malí pesthoval do Amsterodamu, kde bydlel v dom obchodníka s obrazy Hendricka Uylenburgha (asi 1587-1661) a ml zde i ateliér.

Z té doby pochází jeden z dalších starozákonních námt „Prorok Jeremiáš truchlící nad zkázou Jeruzaléma“. Na obraze je u patrný Rembrandtv zájem o nevšední kroje a odvy - prorokv odv je velice propracován s mnohými ornamenty, které jsou zde kontrastem k celkové tesklivé nálad postavy.

V té dob zaala umlcova sbratelská váše a zájem o drahé odvy, krajky, šperky, co bylo pozdji píinou jeho zchudnutí. Nakupoval i obrazy a grafiky. Podle nkterých údaj dokonce do svých barev drtil drahokamy, aby se obrazy více tpytily.

V roce 1631 vznikl lept „Diana v lázni“. V téme roce namaloval také obraz pitvy „Hodina anatomie profesora Tulpa“, jakoto záznam pednášky z tohoto roku, kdy anatom pednášel laikm anatomii pae pi pitv popraveného zloince. Obraz prozauje svtlo z bílého tla mrtvoly a dotváí tak kompozici jednotlivých zdšených, zvdavých a udivených pihlíejících.

Z antické mytologie je z tohoto roku „Andromeda pipoutaná ke skále“ podle Ovidiových „Promn“.

Vznikla ada portrét souasných významných holandských osobností, jako napíklad „Portrét loae Jana Rijcksena a jeho eny“ z roku 1633. Na obraze z temného pozadí svítí oblieje i vlasy obou manel a záí jejich velké límce a epec manelky. Na vyrovnání kompozice záí ješt papír na stole a peníze, které ena mui podává.

V dom svého pana domácího se setkal Rembrandt s jeho sestenicí Saskií van Uylenburgh (1612-1642), sirotkem po purkmistrovi msta Leeuwardenu. Otec Saskie byl také významný tím, e byl jedním ze zakladatel druhé nejstarší holandské univerzity ve Franekenu (která dnes u neexistuje). Hluboce se do sebe zamilovali a svatba byla 22. ervna 1634, v Het Bildtu, kde Saskia po smrti svých rodi bydlela u své vdané sestry. Saskia byla bohatá nevsta a její vno umonilo vedle znaných píjm malíe novomanelm ivot v blahobytu.

Rembrandt se zárove stal lenem malíského cechu svatého Lukáše v Amsterodamu. Píštího roku se manelé pesthovali do svého vlastního bytu, i kdy nkteré prameny uvádjí, e u to byl jejich dm na Anthonisbreestraat.

Od roce 1635 uil Rembrandt na své akademii. Mezi áky byli nejslavnjší Govert Tenniszoon Flinck (1615-1660), Gerbrandt van den Eeckhout (1621-1674) a Ferdinand Boll (1615-1660). V roce 1635 namaloval Rembrandt také „Hody Baltazarovy“ na biblický námt z Knihy Danielovy ze Starého zákona. Opt vedle hry svtla a stín a také dsu v Baltazarových oích po petení “mene tekel“ je patrná záe ornament na jeho odvu. Bohuel manele postihla první tragédie - jejich první syn Rumbartus zemel dva msíce po narození.

V roce 1637 se manelé pesthovali do „Rembrandtova domu“, co je nyní „Rembrandthuis Museum“, na Anthonisbreestraat. Podle nkterých pramen Rembrandt koupil tento dm u v roce 1635, podle dalších v roce 1639, podle nkterých a v roce 1642. Dm ale zakoupil na hypotéku, co opt pisplo pozdji k jeho finanním obtíím.

Dm byl v blízkosti tvrti bohatých idovských obchodník, kde Rembrandt asto hledal pedstavitele pro své zobrazování scén ze Starého zákona.

Prameny se liší také v údajích o pohlaví jeho dtí - nkteré uvádjí celkem tyi syny, jiné hovoí o tom, e se mu v roce 1638 narodila dceruška Cornelie, která zemela ve vku tí týdn a další, rovn pojmenovaná Cornelie, zemela v roce 1640 jednomsíní.

Na podzim 1641 se narodil syn Titus (1641-1668), ale jeho matka Saskia zaala chadnout, pravdpodobn v dsledku tuberkulózy a 14. ervence 1642 zemela. V té dob maloval Rembrandt jeden ze svých významných obraz - „Noní hlídku“, jak je obraz nazýván nyní - i kdy se nejedná o noní výjev - obraz pouze asem potemnl. Obraz vznikl na základ zakázky cechu stelc - arkebuzník, místních mstských strác - arkebuza byla primitivní palná zbra, jakési malé dlo, pipevnné k devné násad. Rembrandt kompozici pojednal znan netradin - místo statického portrétu váených pán arkebuzník je namaloval v akci, ím porušil hlavn zásadu, e na portrétu mli být všichni zobrazení ve stejn dleité pozici, tak aby nikdo nijak „nevynikal“ nad druhé. Namaloval je, jak vycházejí z njaké budovy a rozcházejí se po námstí, piem kadý z úastník se zabývá jinou inností. Vedle len cechu dokreslují kompozici další osoby. Obraz se objednatelm nelíbil, ale i veejné mínní obraz odsoudilo a od Rembrandta se zaali odklánt i další jeho patroni.

Obraz „Noní hlídka“ nyní není v pvodní velikosti - kvli astému sthování byl zmenšen. Ale byl i poškozen v roce 1975 njakým psychopatem.

U za nemoci Saskiiny byla chvou a snad kojnou malého Tita Geertje Dicks, narozená mezi roky 1610 a 1615, vdova po trumpetái. Snad mezi ní a Rembrandem vznikl milostný vztah ješt za ivota Saskie. V kadém pípad ji v roce 1636 vymaloval na slavném obraze „Danae“. Moná první nárty byly ješt se Saskií, ale obraz dokonil podle Geertje. Je to obraz, který je vystavený v petrohradské Ermitái v Rusku. Vidla jsem ho ped více ne tyiceti lety a nkolikrát jsem se k nmu vracela práv pro onu tajemnou atmosféru, která se reprodukcí nedá zachytit v dokonalé podob. Bohuel byl také tento obraz v 1985 ván poškozen útokem njakého šílence - poleptal ho kyselinou a poezal. Obraz byl od doby svého poškození restaurován.

Rembrandt Geertji vnoval njaké šperky po Saskii, ale to zpsobovalo problémy s rodinou jeho zesnulé eny; krom toho poslední vle Saskie byla taková, e by Rembrandt v pípad dalšího satku pozbyl nároku na ddictví po ní.

V roce 1647 nastoupila do Rembrandtova domu jako sluebná Hendrickje Stoffels (1623-1663), co se postupn stalo problémem vztahu Rembrandtova s Geertjí. Rembrandt se do mladé sluebné zamiloval. Ovšem problémy vyvrcholily a v roce 1649 ve stálých hádkách - nakonec Rembrandt nabídl Geertji, e jí bude platit do konce ivota njakou apaná, a ona se odsthovala, nebo ji Rembrandt vyhnal - i v tom se prameny rzní. Ale obalovala Rembrandta za porušení slibu manelství a Rembrandt byl odsouzen k placení mnohem vyššího výivného podle jednch pramen, podle jiných jí stejnou ástku nabídl na odkoupení šperk po Saskii, které zatím dala do zástavy. Protoe ale stále dlala scény a snad ho i nadále vydírala, nechal ji Rembrandt odsoudit na dvanáct let k pobytu v enském blázinci Spinhuis v Goud. Ona tam zemela u po šesti letech. V té dob nedokázal Rembrandt namalovat ani jediný obraz. Toto období Rembrandtova ivota je v rzných pramenech opt popisováno rzn.

Po této dob zaal ít s Hendrickje a zaaly vznikat obrazy, na kterých byla zobrazena. Byly to pedevším obrazy s námtem ze Starého zákona o Betsabé, o kterou, i kdy byla vdaná, se ucházel král David. První obraz je s námtem „Betsabé v lázni“, co vlastn zavdalo píinu, e se o ni král David ucházel, druhý je „Betsabé dostává dopis od krále Davida“.

Oba obrazy vznikly v roce 1654, kdy se Hendrickje narodila dcera Cornelie.

Za svj pomr s Rembrandtem mimo manelství byla Hendrickje povolána ped soud - s obalobou za ivot v híchu s malíem Rembrandtem - a rozsudkem jí bylo zakázáno pijímat svátost oltání. Rembrandt nebyl lenem stejné církve, take nijak potrestán nebyl, ale spolenost se od nj zaala odtahovat a zakázky zaaly klesat.

V roce1656 a 1657 vznikly opt další obrazy na starozákonní námty - oba na téma ze ivota krále Davida „David hraje na harfu Saulovi“.

V té dob se ale také zaal jeho finanní úpadek. Pevedl svj dm na syna Tita, aby unikl vitelm a zaal rozprodávat své sbírky. Oenit s Hendrickje se nemohl, aby nepišel o zbytek ddictví po Saskii. Své cennosti však byl nucen prodat pod cenou, take nestail všechny dluhy pokrýt a tím jejich výše následkem úrok narstala. V roce 1658 musel prodat dm na Anthonisbreestraat a odsthoval se s Hendrickje a Titem do pronajatého domu na Rozengracht (nyní . 184) v Amsterodamu. Byla to tvr, kde pobývalo mnoho umlc.

V té dob se Rembrandt sám namaloval jako monarcha a rovn provedl svj portrét jako lept.

Vzhledem k místním zákonm pestal mít Rembrandt monost po úpadku prodávat svá díla. Aby mu pomohli, zaloili Hendrickje a Titus v roce 1660 spolenost pro obchodování s obrazy a Rembrandt se stal jejich výsadním dodavatelem. Tak mohli aspo njak ít. Titus se stal univerzálním ddicem, ale pevedl ást svého ddictví na svou nevlastní sestru. Na dokladu o zaloení spolenosti, pestoe Rembrandt a Hendrickje nebyli oddáni, bylo uvedeno „manelka pana Rembrandta van Rijn, umleckého malíe“.

Rembrandt sám sebe tehdy zobrazil jako apoštola Pavla.

Pokud to ovšem jen trochu šlo, ve své sbratelské vášni pes dluhy i chudobu pokraoval. Ví se o jeho skromnosti ohledn ivotních poteb, ale sbratelství byla váše doslova chorobná.

Z roku 1661 je obraz „Písaha Claudia Civila“ na zakázku amsterodamské radnice a z roku 1662 „Syndikové“. Obraz „Syndikové“ je skupinovým portrétem pti úedník a kanceláského sluhy.

Tehdy získala rodina pro Rembrandta více zakázek od bohatých místních rodin.

V ervenci 1663 zemela Hendrickje. Souasní lékai usuzují podle její podoby jako Betsabé z obrazu „Betsabé dostává dopis od krále Davida“, e trpla rakovinou prsu. Jiné prameny uvádjí, e zemela na mor.

Nkdy po této dob namaloval Rembrant obraz, který byl donedávna nazýván „Portrét starého mue“, nyní umístný v Rembrandtov muzeu v Amsterodamu. Podle souasných výzkum od nejvtšího holandského odborníka na staré umní a na Rembrandta, profesora Ernsta van de Weteringa, se jedná o portrét našeho Jana Ámose Komenského (1592-1670).

V ervnu 1665 sloil Titus van Rijn maturitu a Rembrandt namaloval obraz „idovská nevsta“.

V roce 1667 Rembrandta navštívil jako zákazník toskánský velkovévoda Cosimo III. di Medici (1642-1723).

Podle nkterých pramen tehdy pracoval Rembrandt na obraze „Návrat marnotratného syna“, který je povaován za Rembrandtv umlecký odkaz a jeho vyrovnání se se ivotem. Ovšem, opt jsou prameny, tvrdící, e obraz pochází z dívjší doby. V roce 1668 se Titus oenil a vzal si za enu Magdalenu van Loo, dceru stíbrníka. Bohuel ale krátce po svatb zemel a nedokal se ani narození své dcery. Rembrandt pak il s dcerou Cornelií.

Na jae 1669 se narodila Rembrandtova vnuka Titia, šest msíc po smrti svého otce. Rembrandt byl pi ktu 22. bezna 1669 kmotrem. V tomto roce namaloval Rembrandt ti své podobizny.

Poátkem íjna 1669 navštívil Rembrandta amatérský genealog Piter van der Berederode (1631-1697), který udlal záznam o staroitnostech a kuriozitách jeho okleštné sbírky.

V úterý 4. íjna 1669 Rembrandt zemel. Pochován byl 8. íjna v kostele Westerkerk (tj. západní kostel). Podle vtšiny pramen zde byli pochování i Hendrickje a Titus. Pesné místo jeho posledního odpoinku není známo. Má se za to, e je to nkde podél severní stny.

Take jeden z nejvtších malí svta zemel v pomrné chudob a osamlý - peily ho pouze dv píbuzné - nemanelská dcera Constancie a vnuka Titia.

Za svj ivot namaloval asi osm set obraz, asi dva tisíce kreseb a ti sta grafických list.

Jeho obrazy jsou nesmírné ceny, ale jemu staívalo k ivotu jen málo jídla, vtšinou byl obleen v šatech, které nesly stopy jeho práce. Své bolesti, kterých v jeho ivot nebylo málo, léil únikem do svta svých pedstav, které zobrazoval na svých plátnech a leptech. Byly to ale i jeho bolestné ivotní zkušenosti, které daly jeho obrazm punc opravdovosti i ono „dojetí“, které do nich vloit chtl.
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 04.10.2021  20:43
 Datum
Jmno
Tma
 04.10.  20:43 olga jankov
 04.10.  18:05 Vesuviana dky
 04.10.  14:42 Marta