Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darina,
ztra Berta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Quo vadis, homo sapiens? (2/5)

Krok 1 – Opusme pedstavu „já“

Mají-li se lidé zachránit, musí prodlat radikální zmnu myšlení – musíme zásadn pehodnotit náš postoj k sob samým. Lidé se povtšinou vnímají individuáln. Cítí a vidí své tlo, zaobírají se svými myšlenkami, pocity, tubami i úzkostmi, litují se a radují, proívají „svá“ vítzství i prohry a nad vším ní jeho královské Velienstvo, kadému dobe známé a zárove prokleté „já“. Prosím, zbavme se „já“, resp. chcete-li ega. Uvdomuji si, e pro mnohé (vtšinu) je to myšlenka šokující, snad a nepochopitelná. Jak se zbavit „já“? Copak „já“ nejsem „já“? Co by zstalo, kdyby nebylo „já“? Rozumím tm obavám, rozumím tomu pívalu otázek a slov, který vám nyní tryská z mysli. Ani já jsem se dosud úpln nevypoádal se svým „já“, i kdy na tom u delší dobu pracuji. Nic si nenalhávejme, je to proces nesmírn sloitý a rozhodn ne krátkodobý.
 
Co ve skutenosti znamená naše „já“ a k emu nás pudí? Zamysleme se nad tím, jak ijeme. Dýcháme, pijeme, jíme. Potebujeme teplo, svtlo, sucho. Obklopují nás stovky jedineností, na kterých naše existence bytostn závisí a bez kterých se dokonce i jen bhem nkolika málo minut naše fyzické tlo zhroutí a zeme. Jak dlouho peijeme bez kyslíku? Pitné vody? Jsme nerozlun spjati s pírodou, s planetou, jeden s druhým. „Já“ znamená pouze iluzorní pedstavu. Kdy vyhyne hmyz, zemou hmyzoraví ptáci, následn jejich predátoi… Kdy zmizí hmyz, nebude, kdo by opyloval kvty rostlin, ty bez opylení nedozrají v chutný, šavnatý plod… Nenajíme se, nenapijeme se, nenadechneme se – ne bez pírody. Bez ní není ádné „já“ bez ní není ivot, protoe ona je ivot a „my“ jsme píroda. Meme se opájet pedstavou, e vymyslíme a sestrojíme mj. mechanické vely a spoustu dalších technologických náhraek, meme argumentovat tím, e u vyhynuly tisíce a tisíce druh rostlin i ivoich a planeta se toí dál, e to je prost kolobh ivota a smrti… Ano, do urité míry máte pravdu. Ale vdy existuje hranice. Hranice, kterou nelze pekroit. ada dnešních lidí se chová „bezhranin“ – v dtství nemli ádné mantinely a zvykli si, e dostanou, po em zatouí. ijí bez hranic a logicky tu samou pedstavu chovají o všem. Jsou zameni pouze na „já“. Jene svt má hranice. Hranice, jejich pekroení bude fatální a nevratné.
 
Stále víte v to, e reáln existuje jakési ohraniené „já“ odlouené od všeho ostatního, a e to není jen konstrukce vaší mysli? Pokud zítra nevyjde Slunce, pokud u nikdy nezasvítí – jak bude existovat vaše „já“? Pokud se bude planeta dále ohívat a prmrné teploty stoupat – jak se s tím vypoádá vaše „já“? Vidíte, ono „já“ je souástí samotného vesmíru. Není „já“ a „svt“, „já“ a ti „druzí lidé“, existuje pouze jeden propojený celek. „My“ jsme jeho souástí, „my“ jsme ten celek.
 
 
Jestlie dokáete pijmout tuto pravdu o podstat bytí, zanete se také dívat úpln jinak na… nu ano, úpln na všechno. Otevou se vám dosud netušené obzory a proitky. I kdy se bojíte, e ztrátou „já“ zchudnete, e ztratíte „nco“, co vlastn ani nedokáete definovat, ve skutenosti se váš ivot obohatí a bude laskavjší a vdomjší ne vše, co jste dosud proívali. A budete sedt na zahrad a kolem vás zabzuí vela, neuvidíte jenom velu jako dív (ve skutenosti ji spousta „já-jedinc“ ani nezaregistruje). Uvidíte sebe sama. Pokud se nedokáete i nechcete oprostit od toho slova „já“, mete se na onu velku zahledt a íct si: „To jsem já. Ta vela jsem já. Ten kvt jsem já. Ta broskev, a dozraje, jsem já.“ (Nejenom proto, e ji sníte a fakticky se tak stane vaší souástí.). A spatíte, jak se vám v bazénu topí melák, nenecháte ho vcucnout filtrací, nýbr mu pidríte ped tlíkem kousek vtviky. Všimnete si, jak úporn se všema nokama drápe vzhru, jak kadikou sekundu bojuje o ivot a pocítíte uspokojení a vdnost nad svým inem. Jemn ho nasmrujete ke kvtu, který se sytí sluneními paprsky – ale nesetesete ho z vtviky, trpliv pokáte, a si na nj peleze sám. Jste šastní, protoe si pomyslíte: „Nezachránil jsem meláka. Zachránil jsem sebe.“ To vy jste se topili v tom bazénu. Kdy budete lhostejní „jájínkové“, utopíte nejen sami sebe, ale celý svt. Prosím, probute se. Zahote falešné „já“.
 

Zanete se také jinak chovat v mezilidských vztazích. Budete jim pikládat vtší pozornost a váhu, budete empatitjší a laskavjší. Vdomí, e nejednám s protivným lovkem, ale sám se sebou, oteve lovku jiné perspektivy. Stejn jako byste se ptali u sebe, bude vás mnohem více zajímat, pro je druhý dneska tak popuzený, co se mu pihodilo, e s ním není kloudná e, co mete udlat proto, aby se cítil lépe… protoe vy „sami“ se pece chcete cítit lépe, nebo snad ne? Kdo se chce dobrovoln cítit špatn a nic s tím nedlat? Ve vašem ivot ubydou hádky. Závist. Vztek na druhé. Všechno bude najednou více propojené, laskavjší, vše bude dávat vtší smysl.
 
Pro mnohé me být zpoátku pedstava bytí jako „ne-já“ nejen tko uchopitelná, ale pímo dsivá a ohroující samu podstatu vlastní existence. Spousta lidí se ztotouje se „svým“ majetkem, tituly, kariérou, sociálním statusem… pro adu z nich to je definice jejich štstí, jejich ivota. A te pijdu a íkám: „Zahote to.“ Ano, zahote to. Pokud vykroíte touto cestou, pinese to adu bolavých a nepíjemných prození. Samozejm. Na druhou stranu lehké cesty málokdy vedou k cíli, který by skuten za nco stál.

Pokraování pozítí...


Quo vadis, homo sapiens? (1/5)
Quo vadis, homo sapiens? (2/5)
Quo vadis, homo sapiens? (3/5)
Quo vadis, homo sapiens? (4/5)
Quo vadis, homo sapiens? (5/5)
Tomáš Záecký
* * *
Fotomontá v anotaci: Jií Škoch /Remízek 198/, RMF24,  
https://pixabay.com/de/photos/hummel-biene-insekt-6367742/

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 31.07.2021  09:24
 Datum
Jmno
Tma
 31.07.  09:24 Von
 31.07.  05:25 Stanislav Vank