Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darina,
ztra Berta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Povsti

Povsti se dnes u nevyprávjí, ale po dlouhé roky byly nedílnou souástí dlouhých veer, kdy si je lidé pedávali z generace na generaci a tím je udrovali v pamti. Kadá povst se vdy váe k uritému místu a zapadá do njakého historickém období.  Pi pátrání po povstech jsem moc písemného materiálu nenašla, tak dv ti vty a abych mohla dotvoit píbh, musela jsem nastudovat dobu a navštívit místo pravdpodobného vzniku. Procházela jsem staré kalendáe, kroniky jednak z naší strany, ale také i ze strany polské, protoe to bývalo jedno území. Také jsem mla k dispozici rzné rukopisy, které jsem dostala od lidí, z nich jsem pak erpala.  ada povstí má pravdivé jádro, obal píbhu bývá pibarvený a upravený podle vyprave.
 

Povst o hradu Landek
 
Odmna dobrému pastýi
 
Na konci Hluínska se vine lehce stoupající kopec Landek. Kdysi dávno na jeho vršku stával kamenný hrad, který ml podobu tverce. Z kadého rohu se tyila strání v, která slouila jako oko jestába a hlídala kadý pohyb po okolí. Ze tí stran byl hrad obehnán vysokými zdmi a hlubokými píkopy. tvrtou stranu, smrem k ece, chránila tekoucí Odra a strmá skaliska. Na nádvoí byla studna a pístup do hradu bránil jen padací most. Nedobytný hrad s pevnými hradbami obýval rytí Sifrid z  Barutu.
 
Nebyl to zlý pán, daroval Hluínu a blízkým vsím rozsáhlé pozemky a stvrdil je darovací listinou. Pozemky slouily jako pastviny a táhly se a k ece Opavici. Rytí Sifrid prokázal svým poddaným poslední dobrý skutek a pak sídlo opustil. Hrad na as osídlil velice výbojný rytí Wallenstein. Se svou druinou poádal bojové výpravy, raboval cizí území a zneklidoval celé okolí. Cílem jeho výprav byl i nedaleký hrad Barutsverk, který byl nkolikrát pepaden a vyplenn. Vlastnil ho rytí Lesko, kterému došla trplivost, a aby ádní ukonil, poádal ostatní rytíe o pomoc. Domluvili se, spojili své druiny a ve velké síle hrad Landek pepadli, vyplenili a nakonec rozboili. Z hrdého hradu zstala jen zícenina. Po staletí se mezi zboenými zdmi prohánl vítr, slepými okny svítilo slunce a nakonec déš a sníh dokonaly své dílo. Ruina chátrala a chátrala, a ji nakonec pohltila zem.
 
Landek pomalu zarstal kei, devinami a vysokou travou. Vyrostly tam louky, pastviny pro dobytek a na úpatí kopce se krily malé chalupy s chudými lidmi. V jedné z nich bydlel i mladý pastý, který ml na starost fojtovo stádo ovcí. Výdlek za hlídání byl tak malý, e ani nestail na denní obivu pro nj i jeho starou matku. O ovce se však poctiv staral. Kadé ráno je vyhánl z ohrady na pastvu a veer je znovu zahánl zpátky. Zstával s nimi celý den, obcházel stádo a dával pozor, aby se nezatoulaly.
 
Sotva vyšlo slunce, na pastvinách se ozývala píšalka. Pasáek hlídal a krásn hrál. Melodie odposlouchával od pták a nauil se je tak, e se jim málem vyrovnal. Den co den to bývalo stejné, a jednou naveer zjistil, e mu chybí jedna oveka! Neuml sice poítat, ale neúplné stádo poznal. Ztratila se zrovna ta jeho oblíbená, celá bílá s erným flekem na hlav. Ml ji rád, chodila za ním jako psík a slyšela na jméno „Malá.“ Hledal ji, zmaten pobíhal sem a tam. Vyšly u i první hvzdy, ale po ovece se slehla zem. Ve veerním tichu se zdálky ozval slabý bekot. Zaradoval se a vydal k nmu.  Meení se ozvalo znovu a vycházelo z místa, kde rostly trnky a kee. Prodral se kovím a pekvapen zstal stát. Místo oveky objevil hlubokou díru v zemi. Naklonil se nad ni a zavolal: „Malá, jsi tam dole?“
 
Neekal, e mu odpoví, a bez váhání se spustil dol. Všude byla tma, šel jen po hlase. Jednou byl blízký, podruhé vzdálený jako ozvna, která lehce ošálí. Ml strach, mezi lidmi se proslýchalo, e pod Landekem není nco v  poádku, ale záchrana oveky mla pednost. Pidroval se stny a postupoval rozšíenou klenbou, která vedla a pod hradní zíceninu. Klopýtal a volal: „Malá, kde jsi?“ Najednou stanul ped otevenými vraty a za nimi bylo svtlo jako ve dne. Oslnn leskem si zastínil oi, a kdy je znovu otevel, naskytl se mu pohled na nesmírné bohatství. Po obou stranách chodby stály truhlice plné zlata, stíbra, drahých pohár, pilbic a šperk. Mezi nimi se válely rozházené erné lesklé kameny, které nikdy nevidl. Pasáek si pipadal jako v jiném svt. Netroufal si nic vzít do rukou, jen se díval a díval.
 
Znenadání ped ním stála pkná paní v rytíském šatu. Usmála se na nj a mile k nmu promluvila: „Zaslouíš si odmnu, jsi poctivý lovk. Vezmi si nco z mého bohatství. Naber si tolik, kolik potebuješ a ber, co uneseš!“ Podala mu mošniku a pasáek do ní vkládal nco ze zlata, nco ze stíbra a pro maminku korálky. Pak natáhl ruku po erném kamínku, ale paní rytíka ho hned zarazila: „erné kamínky tady nech leet. Ješt nepišel jejich as. Toto bohatství bude slouit lidem, kteí se teprve narodí. Nedostanou ho však zadarmo, budou ho dobývat ze zem tvrdou prací, potem a krví.“
 
Ovák podkoval, dodal si odvahy a zeptal se: „Kdo jsi, paní?“ „Jsem paní z Landeku,“ odpovdla, ukázala na zatoulanou oveku a zmizela. Obdarovaný pasáek se i s ovekou šastn vrátili dom. Z dar podzemí bylo na chleba i klidný dlouhý ivot.
 
Zvst o pokladu se rychle rozšíila, pod zem se vydalo mnoství lidí, aby našli zlato a zbohatli. Bloudili chodbami, kopali, hledali, ale poklad nenašli. Touha po bohatství pivádla k Landeku další a další chamtivce. Varování, e se zem uzave a oni zahynou, nebrali ván. I stalo se, e v podzemí zadunlo, chodby se propadly a všechny chamtivce zavalila zem.
Malchárková Anna
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 
 

Komente
 
 Datum
Jmno
Tma