Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Milan,
ztra Leo.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dívka a starý mu
 
Dívka pohrouená do ticha ekala. Pedjaí rozechvívalo neznámým píslibem celé její tlo. Hnalo kolem ní vni probuzené zem a obepínalo ji silným vzlínáním neznámého štstí. Dívka oddána všem tm mocným pocitm sedla, ani nedýchala. Rozhlíela se po parku a tam k zámeckým vím. Tráva ješt nestaila vyrazit zpod zimního krunýe, nevyrašily první lístky, míza v koenech strom nevystela svou sílu do kmen a do korun. Zpvavé ptactvo v roztaených perutích nkde nad oceánem, v seazených šicích zdolávalo svou touhu po letních domovištích.  Ješt neslyšet jejich švitoení ve filigránské spleti haluzí. Ješt nepišel jejich as. Msto dímalo, prohíváno tpytivým sluncem.

Dívka stulená do klubíka se hála, ani tušila rozloené stíny kolem ní. Jakýmsi balzámem pro ni byl tento as ekání, v nm nespouštla oi z cesty, kterou pijde tolik milovaný a oekávaný starý mu. Nechtla poítat jeho léta, poslouchat rady dosplých. Vnímala jen jeho mozek, který ji uvádl do svta moudrých a sliboval otcovskou náru a ochranu. Byl její první láskou, slibným milencem, manelem, otcem, vším. 

 

 
Objevil se jako špendlíková hlavika a blíil se pšinou podél hradních zdí smrem k ní.  Dívka se zvedla a šla mu vstíc. Fronta dom, hledících hrd svými honosnými historickými štíty do námstí, odhalila dívce svj omšelý a zanedbaný týl. Jen letmo mrkla po malých nesourodých oknech šmidrajících k zámku a ani nedbala o cípky dvork pehuštné suchými šlahouny a šedivou polehlou trávou. 

Dívka procházela kolem odvrácené strany námstí, asla nad jeho promnou, ale zárove nespouštla ze zetele blíící se postavu. Srdce jí bušilo a k závrati. Milovala toho mue. Byla si jistá, e je to opravdová láska. Ale opravdové lásky dosud neokusila. Ten mu ml silné charisma. Jeho hlas ml pro ni tóninu prolnutou vášní, která pinášela nepokoj a souasn objímala, hladila a podmaovala a k otrockému poníení.  Kdy promluvil, dívka neslyšela prostá slova, ale boí vnuknutí, vli, všechnu krásu svta.  U se blíil a jí se podlamovaly nohy. Dosud byl muný, pi síle. Kráel prostovlasý.  Jeho zlaté vlasy mu splývaly na límec kabátu. Jeho oi prozrazovaly v zornikách všechnu radost svta.

Chvíli ji podrel ve svém náruí, jen si lehce pitiskl hlavu na její tvá. Dívka ekala, e ji políbí. Nepolíbil, ale jeho rty u okusila. Stalo se tak jednou, v šílejícím barevném podzimu, v šustícím listí. Kdy jejich rty splynuly, zatoil se s ní celý svt. Neznámá opojná síla ji zvedla a hnala v milencov náruí celým vesmírem. Nebylo kolem nic, pestal existovat as, msto, zem, pohlcovala ji jen blaenost. Dívka dosud takovou slast nezaila. Políbil ji v podzimu a ona ten obraz v sob oprašuje, hýká a eká, e se znovu vrátí. Dosud eká marn.   

Vykroili spolu po pískové cest k zámku. Prošli otevenou bránou. Lidé se trousili kolem, posedávali na lavikách a snaili se krmit pávy. Ti majestátní krasavci se pyšnili kadý svou vlekou s pavími oky a modrou hlavu s korunkou nastavovali, jako by byla ze zlata. Nkteí se procházeli loudavým krokem, lhostejní k lidem i k pobíhajícím dtem.  Jiní sedli vysoko v holých vtvích strom a dávali tak najevo svj nadhled a bohat zbarvené peí. Jakmile nkterý z nich vzlétl, zaujal pozornost. Jakoby k nebi zamíil bájný pták Fénix.
„Nevdla jsem, e létají,“ podivila se dívka.
„Pávi na noc hadují na stromech,“ ekl mu.
„U jste jedl paví vejce?“ zeptala se docela ván.

Poloila tu otázku, protoe ho mla za boha všeho lidského vdní a konání. Takový postoj a obdiv dívky staršímu mui vlévá do il elixír. Byl by rád dívce zalhal, ale nakonec ekl: „Ne, nejedl.“
„A vidl jste nkdy paví vejce na jídelníku?“
„Nevidl.“
„Asi jsou rozumní. Produkují jich málo.“

Nevím, co tím chtla naznait, pomyslel si mu.

Nevím, co jsem tím chtla íct, pomyslela si zahanben dívka.

Zatímco sedli na sluníku ped sebou zámek pán Pernštejn, dívka se dívala na muovu ruku a v duchu si pála, aby ji políbil. Ale mu její myšlenky nesdílel. Ona mezitím sbírala odvahu vzít ji do svých dlaní. Ruka leela na erném kabát. Nkolik minut se tém nepohnula. Dívka se rozmýšlela. Vzít ji do dlaní nebo ji i políbit? Milovala tu ruku, milovala toho mue, i kdy si tak docela nebyla jistá, zda její lásku optuje. 

Pak si pece jen nastádala dost odvahy, a ne se dotkla prsty jeho dlaní, piznala se mu pímo: „Miluju vás a chtla bych s vámi ít.“
Mu tohle vyznání ekal. Nebyl jím nikterak pekvapený a ml pro dívku pohotovou odpov.
„Jsi velice mladá a máš celý ivot ped sebou.“

Dívka tahle slova slyšet nechtla a pokraovala nahodile a pesvdiv ujišováním, jak moc ho miluje, jaká je to síla, její láska, taková u nikdy nepijde, nebude se opakovat, e se jí neme vzdát, ani by umela.

Mu mlky poslouchal. Vdl, o em je e, tušil, kde vyvrají prameny dívích slov, jak silný me být gejzír jejích cit. Znal dobe tyhle vášn, znal jejich vábnost a byl rozhodnutý jich nezneuít.
„Jednou mi podkuješ,“ ekl, ale ona mu nevila, ona ho dál a vroucn pesvdovala, e se mýlí, e její láska je jediná, neskonalá, e neme uhasnout, e nic na svt ji neme udusit. e ví, e u nikdy takového zbsilého citu nebude schopna.

A vzala ho za ruku. Zárove vykikla úasem. „Vy jste jak led. Není vám zima?“

Neekala, co odpoví. Z jejích dlaní sálal ár. Hladila jeho ruku a zahívala. Mu se ani nepohnul. Po chvíli se do jeho ruky vlévalo teplo. Stále ji drela ve svých dlaních, stále ji zahívala, i kdy u nebylo teba. Neustále ho ujišovala o své lásce, která nemá na svt obdoby. Mu hledl na cestu a mlel. Díval se ped sebe, jako by se ho to netýkalo.  Dívka dosud hladila jeho ruku, pesvdená, e ho obmkí, po celou dobu jak milenka lpla na svém milenci, zatímco pímo ped nimi slunce, veliký oranový kotou pomalu sjídl po stoárech lamp dol po obloze.   
 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 27.04.2021  21:45
 Datum
Jmno
Tma
 27.04.  21:45 olga jankov
 27.04.  17:20 Von
 27.04.  09:44 Betislav
 27.04.  05:32 Zdenka