Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pankrc,
ztra Servc.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

„Co je to Potlatch, mami?“

Joeyuv otec byl dlouho nemocný ne zemel. Joey si uvdomil, e jeho otec odešel do jiného svta - svta duch. Z jeho tváe zmizel výraz bolesti. Ted u byl další den a maminka mluvila se leny rodiny o Potlatchi.
„Co je to Potlatch, mami?“ zeptal se.

„To je, kdy kadý nco pinese a mají veei spolen?“

„Ne, synu, to je Potluck, veee. Ale Potlatch je speciální. To je velká slavnost, která je po pohbu. Pamatuješ se na poheb ddeka Henryho?"

Ó ano, vzpomnl si te. Potom co ml ddeek poheb, sešli se všichni v Community Hall a udlali si velikou slavnost. Tehdy to byla „vraní“ slavnost.

„To bude tátova poslední párty pro lidi, vi mami? A je Vlk, nebo Vrána?“

„Tvj otec je z Vlího rodu, synu. Musí být rozdílný ode mne a já jsem Vrána. Vlci se musí enit s Vránami a Vrány si berou Vlky. To je starý indiánský zpsob. Kdy Vlk zeme, tak vlí rodina najme Vrány, aby mu udlaly velkou slavnost. To je stejné pro Vrány, jene ty musí najímat na práci Vlky. Hrobníci, íšníci, kuchai a další musí být Vrány.

„A ty jsi co je tvá máma, vi? Co byla babika? Vlk? Aha, proto táta byl Vlk. A teta Jenny a teta Mary - to jsou také Vlci, vi? Jak to, e já taky nejsem Vlk?“

Protoe dít vdycky následuje matin klan. To je tak odevdy. Joey si vzpomnl, jak mu máma prvn vyprávla o jejich klanu - Vránách. Tenkrát si myslel, e se me dokonce nauit lítat. Jednou pozoroval svého píbuzného, Havrana. Díval se na jeho erné peí a vidl, e má stejnou barvu jako jeho vlasy. Pták se mi líbil a byl pyšný, e je s ním píbuzný.
 
Ale naše duše mohou létat, vi mami? To je jak se dostaneme do svta sn. A dostaneme se tak do jiného svta, mami?“

„Naše tla se nedostanou tam, kam a se dostane náš duch. Je to nco jako snní. Nemeš snít, kdy nepjdeš spát. A stejn to je se svtem duch. Nemeš tam jít, dokud neumeš. Kdy umeme, náš duch opustí naše tlo a jde zpátky tam, kde byl Stvoitelem stvoen. A to je as veliké oslavy. Jsme naueni neplakat moc pro ty, co nás opouštjí, protoe pak by chtli zstat na tomto svt s námi. Pamatuješ, kdy ddeek umíral, tak ekl tet, aby moc neplakala. ekl jí, e neumí plavat!“ Babika ekla Joeymu, e musí být silný chlapec, a aby zkusil porozumt, e takhle to chtl stvoitel. A také mu ekla, e tatínka v jiném svt u nic nebolí.

„Jenom tlo cítí bolest“, ekla, „duše, ta je jako vzduch. Nemeš ji vidt, ale je tady. A kdy jsi smutný, mysli na duše drahých, co nás opustily a ony ti pomohou. I kdy odešly do jiného svta, to ješt neznamená, e t nemilují.“

Joey si vybavil moudra babiina slova a te kdykoliv mu bylo smutno, zaal myslet na tátv spirit. Vzpomínal kdy byl táta zdravý, jeho smích, jak si spolu hráli a dovádli. Zjistil, e kdy to dlá, cítí se znovu šastný. Byl rád, e mu babika poradila. Na pohbu všichni otcovi píbuzní sedli pohromad. Bylo to smutné bhem obadu a on si vzpomínal, e njaký chlapík stal v pedu a mluvil o otci. Co bylo zajímavé, e ho neznal, e nikdy nepišel na návštvu, ale rozhodn mluvil o tátovi moc hezky. Potom pozval starou paní, aby se pomodlili v indiánštin. Byla tak stará, e její dcera ji musela vést.

Teta Jenny a strýek Jack potom vstali a sundali deku z rakve. Byla to krásná deka a mla na sob pišitou vlí hlavu malými lesklými knoflíky. Sloili ji a dali ji Joeymu dret. Potom odnášeli nosii rakev na hbitov. Tam všichni plakali, strýek Petr drel maminku, ta plakala také. Lidi házeli lopatiky hlíny do hrobu. Joeymu se to líbilo a rád by si hodil taky, ale všiml si e ádné z dtí neházelo. Maminka mu podala ri a pobídla ho, aby ji hodil do hrobu. A to se mu líbilo víc ne hlína. Maminka hodila svoji ri do hrobu také a ekla: „Sbohem Josefe! Zase se jednou setkáme. Dkuji ti za náš spolený ivot!“

Po pohbu se všichni sešli v hale na aj a kávu. Byl tam taky dus a keksy pro dti. Joey si všiml, e tam byla také dóza s cigaretami. A bylo tam nakoueno!

„Kouí za toho, kdo odešel“, vysvtlila mu teta. I lidi co nekouili si museli zapálit. A potom uslyšel nkoho volat velice hlasit: „Všichni Vrani staí, pojte jíst! Všechny staré Vrány, prosím pojte si sednout na svá místa v Potlatchove hale! Všechny staré Vrány!“

„Jdeme te mami?“

„Ne, staí lidi jdou první. Rodina a poslední!“ Staešinové Vran se zaali zvolna pohybovat k veliké hale, kde byl Potlatch, staenky s kvtovanými šátky na hlavách, opírající se o hlky, staíci s klobouky v rukách. Na konci haly byl povšen veliký vlí symbol. Male krabiky s indiánským vzorem byly poloeny na stole. Byl v nich bannock - chleba. Z kuchyn to vonlo. Maminka ekla Joeymu, aby si oblékl vestu z losí ke. Byla to zvláštní vesta a byla na ni vyšita velká erná vrána. Joey si všiml, e spousta staešin mla na sob také potlatchove obleeni. Ta stejná staenka, která pedtím íkala modlitbu vstala a poehnala jídlo, ne všichni zaali jíst.

„Táta musel mít hodn pátel. To jsem rád, e všichni pišli!“

„Všichni Vlí staešinové! Všichni staí Vlci! Prosím, sednte si!“

Joey si všiml, e všichni Vlci byli posazeni na jinou stranu haly od Vran. Potom šli ostatní lidé. Vrány naped a za nimi Vlci. Tam bylo jídla! Losí maso, lososí, bílé ryby, krty, šunky... Joey nevdl jak vbec me všechno sníst ze svého talíe!

„Co nemeš dojíst, musíš vzít s sebou dom. Tak to budeš jíst další den a vzpomeneš na Potlatch“, vysvtlila mu maminka. Pekvapilo ho, e mui, kteí mli co do inní s hrobem, jedli první, dokonce ješt ped starými Vranami. Všichni u sedli a nebo stáli u zdi a zaalo se nosit jídlo. Všichni byli šastni a chutnalo jim. Zaznl hlasitý zvuk bubínku. Starý mu stal vpedu a chystal se nco íct o Joeyove tatínkovi.

„Josef byl dobrý mu. Kadému vdycky pomohl a dával maso starým lidem. Jeho otec byl také dobrý mu. Byl to mj pítel, kdysi dávno. Jeho dti jsou po nm, to je jisté. Všichni jednou musíme jít, všichni jdeme na ta stejná místa. Te poádám svoji enu, aby pišla sem a zazpíváme píse v naší ei. Tahle písnika je písnikou Josfova otce. A od nj ji znám.“

Joyemu se a zachvlo srdíko, kdy stará dvojice bouchala na bubínek a zpívali písniku pro jeho tátu. Stará paní mla opravdu vysoký hlas a muv hlas byl stále ješt silný. Kdy skonili, všichni jim tleskali. Další vstala jedna velmi stará ena z rodu Vlk. V rukou mla talí plný oblíbeného jídla Joeyho otce. To byl zvláštní talí, zvaný „ohnivý talí.“ Stará ena ve svém rodném jazyce vysvtlila, e talí bude spálen a ten kdo ho bude pálit, musí poslouchat, co ohe ekne. Vybrán byl Joeyho bratranec, Martin. Joey si velice pál, aby jeden den byl také takhle vyznamenán.

Spousta dalších lidí mluvila o otci, nkteí zpívali a hráli na bubínek. Joey byl pyšný, e je Indiánem a e jeho lidé se tady sešli, aby si pomohli v zármutku. Všichni u byli najezení a byl as na vybírání Potlatchoveho poplatku. Babika, maminka a Joey sedli vpedu a dívali se jak lidi picházejí. Naped Vlci. První z nich daroval 100 dolar a všichni zatleskali. To bylo napínavé. Všichni chodili a dávali peníze a starý Indián vyvolával jejich jména a kolik dali. Joey pemýšlel jak bílí lidi vlastn zjišují ke kterému klanu vlastn patí. Moná nemají klan a prost dávají. Kdykoliv pišel s penzi bloch, starý Indián, který pijímal peníze, velice pkn dkoval a vyjádil taky dík za to, e svou pítomností poctil Potlatch.

Pak se ozval potlesk a výkiky, Starý Indián oznámil, e bylo vybráno 7 tisíc dolar a všem podkoval. Ted u byl as zaplatit všem lidem, kteí tam pracovali, ale naped dali stranou cenu rakve a cenu jídla. Zbytkem penz se zaplatí hrobam, nosim, kucham a íšníkm. Lidé, kteí pijeli zdaleka dostanou peníze za benzín na zpátení cestu.

„Indiánská ivotní pojistka“, ekl jeden z Joeyho strýc a poznamenal, e je to fantasticky zvyk a ze doufá, e nikdy nevymizí. Lidé zaali odcházet, louili se. Mnoho z nich si bralo jídlo sebou dom a Joey te pochopil, pro byly bhem veee rozdávány bílé papírové sáky. Slyšel znovu babiin hlas: „Co nemeš sníst, vezmi s sebou!“ Kdy dojídli dom, byl Joey velmi unaven, ale byl šastný. Byl šastný protoe byl na takové slavnosti, která se jmenovala Potlatch. Byl to pkný den a jak se tak koukal z auta nahoru, na oblohu, byl si jist, ze táta si to mysli taky.
 
Alena Kennedy,Yukon, Kanada
 
Vzkaz redakce: Pokud jste doetli a do konce, musím vám bohuel sdlit smutnou zprávu. Alenka ji není mezi námi. Odešla tento msíc tiše ve spánku a posíláme jí tam nahoru mnoho pozdrav.  Ludmila (Zprávu nám poslal manel a synové.)
 
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 15.04.2021  16:55
 Datum
Jmno
Tma
 15.04.  16:55 Blanka K.
 15.04.  13:49 Ivan
 15.04.  11:34 Blanka K.
 15.04.  09:56 olga jankov
 15.04.  08:29 Von