Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pankrc,
ztra Servc.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
CESTA NA ZÁPAD VEDE PES VLADIVOSTOK
 
Prý, pes Vladivostok…íkalo se ondy. Dnes spíše naopak: cesta do Vladivostoku vede smrem na západ. Tedy, myšleno svtovou stranou, aby nedošlo k omylu.
 
Svt je kulatý a po dlouhém treku na kteroukoliv svtovou stranu se vdy vracím tam, kde jsem zaínal: dom. Dom, ke svému stolu ve tvrtém pate paneláku. Dom, kde samotné slovo je i zaklínací formulí. Kde slovo „domov“ je metaforou slova „láska“.
 
Do zem „kde zítra ji znamená vera“, tedy do zem, která nám uniká mezi prsty, jezdíval jsem tak asto, jak byla píleitost. Tehdy se tato zem jmenovala ve zkratce SSSR. Bývalo to finann pijatelné - pro zapírat. Kupíkladu Francii mám v skrytu duše za svoji kultovní zemi, avšak v Paíi jsem se svým kapesným, dnes i kdysi, za  nuzáka. Svt je kulatý a asy, jó asy, ty se mní.
 
Do tehdejšího Leningradu, dnes Petrohradu, m pivedlo náhodné setkání s mladým  cizincem, u nás ve Zlín, mst obuvi, cizincem s delšími vlasy umleckého i snad tuláckého zjevu. Poteboval informaci. Stáli jsme ped velkou oznaenou prodejnou partiové obuvi a on se poptával, kde e je ona prodejna partiové obuvi. Latinka není azbuka. Dali jsme lámanou e, já odpovdl na otázku a bylo pokraováno v hovoru. Zvdl jsem, e je hudebníkem, e píše a uvádí na estrádní scén své písn. Poteboval pro sebe na scénu výrazný kostým a chtl si obstarat „nkakije amerikanskyje botinky“, výraznou košili a jeans s poádným opaskem. Nco extravagantního. Nesehnal z toho nic, protoe nevdl kde, a byl z toho rozmrzelý. Domníval se, e ve Zlín je ji na Západ… Psal se rok 1978. O okupaci roku 1968 nevdl nic a nechtl vdt nic. Pozdji jsem pochopil pro, kdy výhradn jen mezi tyma oima byli ochotni mluvit. On a všichni náhodní ostatní, ale jen ty a já, a nikdo tetí…
 
Slíbil jsem, e vše pozdji pivezu do Petrohradu. Vdl jsem, e firma poádá „obchodn výmnný“ zájezd do msta na Nv, pod patronací SSP. Kdo neví, co to je SSP, ji se nedozví. Netušil jsem, jaká m ale eká kalvárie! Pi celním odbavení po píletu na letišt (u nich) nebyl vbec ádný zájem o nové „krasivyje botinky“ a ostatní estrádní propriety, vetn pllitrové lahvinky zdravotní slivovice, ale o malý lísteek, hust popsanou stránku v zápisníku, s tajemnou šifrou.
 
Mj spolupracovník, (výborný kameraman a slušný lovk Karel Kopecký, vášnivý numismatik – dívá se na mé tlachání ji seshora - dr mi místo u okna, Karle) – poádal mne, abych pro nj v „sojuzu“ sbíral kovové mince, kopejky i rublíky, uritého roku raby, které mi pjdou pod rukou. Asi takhle: 1k – 65, 3k – 68, 3r – co nejposlednji, atd. Co znaí  jednokopjku z roku 1965, tíkopjku z roku 1968 atd. Byl jsem pro bdlou policejní ostrahu zcela jist za podezelého agenta. Tajemná šifra... Nyní se ji jen usmívám veselé píhod z natáení, ale tehdy jsem ml opravdu strach. A se mnou i ostatní spolucestující z kapitalistického esko - Slovenska. Vše dopadlo dobe, pracn a názorn vysvtleno a mn za mou chybu sborov vynadáno.
 
V Petrohradu jsem uloil estrádní kostým vetn „botinek“ do univerzální igelitové tašky, piloil bonboniéru višn v okolád z domova, zakoupil v prjezdu metra kytici karafiát, zavolal z budky na udané íslo a zamával na taxíka. ím jsem se opt dopustil závané chyby: neoznámil jsem vas soukromou návštvu zahraniního turisty, aby mj hostitel mohl podat ádost o povolení k zamýšleném kontaktu s cizincem a získat potebnou bumáku. (Psal se rok 1979...) To já netušil a vesele zvoním na udané adrese. Hostitel vyešil vzniklý problém  s nadhledem: okamit svolal nejbliší volné sousedy k sob dom a tam jsme jedli, pili a radovali se. Všichni spolen, ádné spiklenecké jednání, ádné soukromí beze svdk. Ukázalo se, e mj hostitel Alexandr M. je známá a úspšná umlecká osobnost. Jen ty botinky a extra kostým scházely. Zvdl jsem, e v tehdejším SSSR se stále platí tantiémy za provozování autorského díla, literárního i hudebného. Jedna písnika pijatá k vysílání v síti rozhlasových stanic tehdejších svazových republik, zaplatí autorovi v tantiémách skromnjší celoroní ivotní náklady. Alexandr M. ml v rozhlasovém vysílání nkolik svých autorských písní, a dostal jsem darem jejich SP. Dostal jsem i bohat zaplaceno za pivezené estrádní propriety a dobrou radu pro msto Petrohrad: necho nikdy a nikam pšky. Velké vzdálenosti, nebezpeí okradení, neznalost msta. Vše jedin taxíkem. Taxík=1 km=1 Ks (tehdy 10 kopjek). Vzal jsem si k srdci.
 
Rozepisovat se o tom, jak jsem rublíky utrácel za gramofonové LP desky s hudbou opravdu z celého svta (…úplatky, ale neuvitelná láce LP!), jak jsem se marn pokoušel najít njakou kavárnu, vinárnu, jídelnu i obyejnou „pajzu“ abych se dostal „mezi lidi“, jak jsem pracn hledal a nenalezl magazín s vínem a vodkou, (kdo v Rusku nepije vodku ped jídlem a po jídle, doplatí na to a škared), jak jsem se ve mst v noci ztratil (rád chodím pšky) a vystoupal proto po schdkách do budky na kuí noze, co je zde nad kadou vtší kiovatkou, abych se zde slouícího milicionáe peptal na cestu (opt moje závaná chyba). Ale to vše ji byla i jiná msta, jiná doba, a i já byl ji jiný. Kdo má rád dobrodruství neekaných setkání, kdo si nezamuje národ s oficiální politickou doktrínou, tomu cestu do Vladivostoku vele doporuuji. Lidé jsou zde v Rusku vstícní a nenechají vás hladovt a íznit. A rozumíte jim a oni chtjí rozumt vám. A kdo má rád panenskou pírodu, nezamhouí oko.
 
JEZERO SEVAN
(Obrázky z cest)
 
…zní jako zaklínadlo
tisíce a jedné noci
Tak dlouho Šahrazád
drela muslima na uzd
tak dlouho panenstvím
svírala ve své moci…
 
Já dostal kdysi kvli jezeru Sevan
kouli z ruského jazyka
bez pardonu
kdy zkoumal jsem zásadní otázku
zda ruštináka Vassilisa Pekrásná
je naostro i ne
Otázka po létech pozbyla významu a
depl jsem v bufái U jezera Sevan
a se mnou u vedlejšího stolu
Alibaba plus tyicet loupeník
ernoerní Slavíci Bolševici
duší záivých blýskavých no
slavili rodinnou událost -
Narozeniny dvátka
Obrázek tak krásný
z medailonu
Do pl hodiny
zpíval jsem víneko bílé a jiné
za hranicemi jejich stolu
Pomlím co strhlo se
cenním bílých zub v úsmvu
Dodnes tam eká autobus
plný Dd Vševd Akademik
a dokoníme sloku
A dopijeme a propustí mne Alibaba
A pochopím
         

 
Betislav Kotyza
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 12.04.2021  14:12
 Datum
Jmno
Tma
 12.04.  14:12 Von