Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pankrc,
ztra Servc.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Josef Matj Navrátil, malí 

(17. 2. 1798 - 21. 4. 1865)
 
Nkteí o nm prohlašují, e byl prvním eským realistickým malíem. Ale pokud bychom se více zahloubali do jeho prací, zjistili bychom, e jeho dílo ovlivovaly rzné styly a slohy jeho ivota. Realistické byly jeho obrazy pedevším z divadelního prostedí, které byly dílem u zralého umlce. Pvodn vycházel z komorních rokokových obrázk malíe Norberta Grunda (1717-1767), ale ovlivnilo ho také italské rokoko i biedermeier. Jsou i úvahy, e se dostal svými malbami a na pokraji 17. února 1798 impresionismu. Nkteí umletí historikové mají za to, e zatímco Josef Mánes (1820-1871) dal eskému malíství základ v kresb, tak Josef Navrátil byl základem pro malbu.

Ovšem ve své dob byl povaován spíše za emeslníka - malíe pokoj, kterým se vyuil. Pravdpodobn také pro své nástnné malby, které jsou dnes tak obdivovány, uíval nkteré receptury pro míchání barev, které byly spíše tajemstvím cechu malí pokoj. Ale ve svých malbách neml konkurenci. Dlal malby v bytech, vilách i zámcích, maloval vývsní štíty. Zdobil dokonce i altány. Vedle rzných výjev z historie maloval krajinné motivy, doploval je zátišími a ozdobnými ornamenty.


Malí Josef Matj Navrátil se narodil 17. února 1798 ve Slaném v dom p. 12 v dnešní Vinaického ulici, na kterém je pamtní deska od sochae Václava Nejtka (1899 - 1958), jak je patrné na dalším obrázku. Nkteré prameny uvádjí, e v té dob byl jeho otec, který se psával František Newratil, ješt krejí, jiné hovoí o tom, e u tehdy byl emeslným malíem pokoj. Jeho maminka se jmenovala Anna, rozená Pyšná.

Kdy mu byly ti roky, rodie ve Slaném vyhoeli a odsthovali se do Prahy. Nejdíve bydleli na rohu Truhláské ulice a Námstí Republiky, zhruba tam, kde je dnes Palladium. Pak se nkolikrát sthovali - do bývalého Anenského kláštera, do Havelské a Bartolomjské ulice. Podle nkterých údaj ml dokonce František Navrátil v Liliové ulici vinárnu. Spolu s bratrem Františkem se Josef Navrátil nejdíve vyuil u svého otce malíem pokoj a oba brati byli také zapsáni 25. ervence 1819 na praskou akademii výtvarných umní, kde byl v té dob prvním jejím editelem nmecký malí Josef Bergler (1753 - 1829), velký obdivovatel nmeckého malíe Antona Raphalea Mengse (1728 - 1779) a jeho školy, která se inspirovala antickými díly a Raffaelem Santim (1483 - 1520). Bergler dával hlavní draz na kresbu a malbu zavrhoval a tak se stalo, e celkem nemla Akademie výtvarných umní na Josefa Navrátila velký vliv. V záznamech Akademie byl Josef Navrátil uvádn jako krajiná. Bratr František jako malí nijak nevynikl, nejsou o nm ádné další údaje, ne e po absolutoriu Akademie v roce 1823, pomáhal otci v jeho ivnosti.

Ale Josef se zaal osamostatovat. Nejdíve šel do svta na zkušenou, jak bylo tehdy dobrým zvykem, a pak si otevel vlastní dílnu v Petrské ulici. Zaal vystavovat i své obrazy, které našly oblibu. Lidé zaali mít zájem mít dm i byt od nj vyzdobený. Stále vymýšlel rzné kombinace svého emeslného i výtvarného vzdlání; byl prvním, kdo u nás maloval romantická zákoutí moských pobeí, horských a skalních scenérií, jak podle svých záitk, tak i pouze fantastické krajiny. Vtšinou se pi svých cestách snail krajinu zapamatovat a zobrazoval ji a doma.

Ml velmi velkou klientelu, protoe jeho výzdoba se kadému líbila. Bohatí mšané se chtli piblíit šlecht, tak si páli mít své píbytky umlecky vyzdobené. Pouze to, e jeho dílo bylo specifické práv tím, e maloval na stny, zpsobilo, e se uchovalo velmi málo jeho nástnných maleb i kdy jich za svj ivot vytvoil hodn. Maloval nejen pro bohaté mšany, dlal také zámeckou výzdobu.

První obrazy vystavoval v roce 1824 na výstav praské Krasoumné jednoty. Jeho hlavní technikou byl kvaš, malba malovaná klihovými barvami, kterou dosahoval nevídané barevné efekty. Je známo, e dlal i rzné chemické pokusy, aby byl úinek jeho malby vtší a zvtšila se i soudrnost barev a jejich trvanlivost.

Zobrazoval rzné výjevy ze ivota, tzv. ánrové obrázky.

Oenil se 8. ledna 1826 s dcerou praského mšana a výrobce hedvábí Terezií Mairanovou. Po svatb manelé bydleli v Dlouhé tíd 8 a ili tam a do polovice padesátých let, kdy Navrátil koupil dm v Petrské 3, která se tehdy jmenovala Mlynáská.

Narodilo se jim šest dtí, ale pouze ti - Josef, Antonín a Kateina se doili dosplosti. Nejvíce nadjí vkládal Josef Navrátil do syna Antonína (1829 - 1859), který byl velmi nadaný malí; zamil se na dagueroptypii i vznikající fotografii. Avšak k velké otcov alosti zemel v pouhých ticeti letech ivota.

Podle nkterých pramen v dob svých zaátk Navrátil navštvoval spolenost „U Nimrod“, která se scházela v pivovae „U Kléblat“. Podle mých zkoumání to bylo nejspíš ve Spálené ulici zhruba naproti dnešnímu soudu. Zde dlal Navrátil také výzdobu. Podle uritých pramen chodil do spolenosti „U Nimrod“ také Josef Jungmann (1773 - 1847). Také sem chodíval otec básníka Julia Zeyera - Michael Zeyer (jiné prameny hovoí, e se Zeyerv otec jmenoval Jan) a také bohatý mlyná Václav Michalovic, jeho mlýn Navrátil pozdji také vyzdobil.

Navrátil také navštvoval a vyzdobil tyiadvaceti zátišími výkladní skín praského vinárníka a lahdkáe Chlumeckého v elezné ulici, jeho podnik se jmenoval „Zum Italiener“ (U Itala). Namaloval pro nj také na konci padesátých let vývsní štíty. Pan Chlumecký pro Navrátila zase sbíral litografie, rytiny a obrázky z Itálie. Navrátil navštvoval i restauraci „U Knobloch“ na Betlémském námstí.

Pro zajímavost - jedním z Navrátilových tehdejších pátel byl také velmi úspšný a oblíbený malí, pvodn knoflíká a prýmka, August Friedrich Piepenhagen (1791 - 1868).

Od roku 1832 podnikl Navrátil více cest do ciziny. Touil hlavn po Švýcarsku, ale byl i v Nmecku, Francii a Belgii. Hlavn v Alpách ho zajímaly vodopády, hory, ledovce, horská jezera, horské štíty a rzné chatre a malebná zákoutí. Do Švýcarska se pokud mono vracel pi všech svých dalších cestách.

V letech 1838 a 1843 pracoval Josef Navrátil na výzdob zámku Libchov. V pízemní salle terren (velký slavnostní prostor s pímým východem do zahrady a s bohatou výzdobou) vytvoil 24 výjev s námtem hrdinské básn „Vlasta“, podle nmeckého praského básníka Karla Egona Eberta (1801 - 1852), pítele historika Františka Palackého. Byla to báse o díví válce ve tech dílech, pro ni formu pevzal Ebert od nmeckého básníka Ludwiga Uhlanda (1787 - 1862) a zpracoval témata z domácích kronik. Pevzal nkteré údaje z díla nmeckého básníka Clemense Brentana (1778 - 1842) „Die böhmischen Amazonen“ (eské amazonky), které vyšlo v roce 1827. Pro zajímavost - Brentano se zabýval i tématy jako Libušin soud anebo zaloení Prahy.

Ale hlavním zdrojem pro báse „Vlasta“ byla pro Eberta eská Hájkova kronika.

Zámek Libchov v té dob patil význanému kulturnímu mecenáši Antonínu Václavovi Veithovi (1793 - 1880). Veith byl lenem obrozenecké spolenosti, která takovouto výzdobu obzvlášt ocenila. A tak zámek navštvovali napíklad filozof Bernard Bolzano (1781 - 1848), knz, spisovatel a noviná František Matouš Klácel (1808 - 1882), František Palacký (1798 - 1876), básník a jazykovdec Josef Jungmann, básník Václav Hanka (1791 - 1861), básník Karel Sabina (1811 - 1877) a politik a kulturní inovník František Ladislav Rieger (1818 - 1903). V té dob pracoval na zámku jako kuchaský pomocník socha Václav Levý (1820 - 1870), k rozvinutí jeho talentu Veith velice pispl.

Na strop zobrazil Josef Navrátil výjevy z povstí o Krokovi a Libuši a zasadil je do rokokového rámce.

Nkdy v dob výzdoby Libchova dlal Navrátil výzdobu dalšího zámku - zámku Klenová, který patil podle nkterých zdroj Františku Václavovi Veithovi, bratrovi Antonína Václava Veitha. - Pro výzdobu stn pouil techniku, které se íká iluzivní táflování, tj. imitace devného obloení stn. Salón vyzdobil freskami.

V roce 1847 zdobil svými nástnnými malbami dm svého pítele, mlynáe Václava Michalovice, který se díve nazýval Michalovicv mlýn, nyní je znám jako Vávrv mlýn neboli Poštovní muzeum v ulici Nové mlýny 2. Václav Michalovic byl v té dob také významným mecenášem umní a sbratelem umleckých pedmt. Výzdoba se s výjimkou stn v pízemí dochovala a do dnešní doby.

První pokoj obsahuje ornamenty a kvty pedevším na strop. Salonek v prvním pate, nazývaný „Divadelní“ obsahuje historické a bájné výjevy z her a oper, které se v té dob hrály. Napíklad jsou to „Libušino poselství Pemyslu Oráovi“ nebo „Oldich a Boena“, dále „Lazebnice Zuzana a král Václav IV.“ Nade dvemi je „Zátiší s ovocem“. Je zde i Navrátilv autoportrét s paletou v ruce.

V jídeln jsou romantické krajiny a to, jak alpské, tak eské, nkdy doprovázené i figurami jako v pípad zobrazení Turina a Monte Superga. Detail tohoto výjevu je na poštovní známce z roku 1988, jejím rytcem byl Miloš Ondráek.

Josef Navrátil znal svou cenu a proto se dvakrát neúspšn pokusil o jmenování rakouským dvorním malíem.

Jeho malby byly napíklad v renesanním dom „U Lhotk“, který kdysi stával na rohu Václavského námstí a Vodikovy ulice v Praze. Dnes je na míst onoho domu eskoslovenská obchodní banka - adresa Václavské námstí 32. Malby Josefa Navrátila byly ásten ped zbouráním pvodního domu saty a uloeny v Muzeu hlavního msta Prahy.

Prameny také uvádjí, e Navrátilova výzdoba byla v bývalém Svobodov dom v Elišin (nyní Revoluní) tíd, jeho identifikaci jsem neobjevila.

Z padesátých let devatenáctého století je výzdoba kaple svatého Kíe na 2. nádvoí Praského Hradu, kterou spolu s Josefem Navrátilem provádl malí Vilém Kandler (1816 - 1896). Z té doby je i výzdoba kaple Nejsvtjší Trojice, s trojlístkovým pdorysem, kde jsou malby Josefa Navrátila, pedstavující svaté a dekorace váz a kvt. Kaple je na pozemku usedlosti Hadovka v ulici Nad Komornickou. V souasné dob se chystá restaurování této výzdoby.

Pro církev pracoval Navrátil ješt také v Kiovnickém kláštee, kde v kapitulní síni vyzdobil stropy výjevy z djin svatého Kíe.

Mezi místy, kde ml Josef Navrátil psobit, je uvádn i Kolín, ale bohuel jsem nenašla další podrobnosti.

V roce 1848 vznikla Jednota umlc výtvarných a jejím prvním pedsedou byl malí Josef Hellich (1807 - 1880). Po jeho rezignaci v roce 1850 se stal pedsedou spolku Josef Navrátil. Zstal jím ale pouze dv léta, protoe ml po roce 1850 zakázky v Ploskovicích a Zákupech i v Jirnech.

V letech 1850 a 1854 byl také na cestách a prošel eskou i slezskou stranu Krkonoš. Namaloval vodopád Mumlavy, ve Slezsku horské údolí s obydlími vsi Myslakowice, zaloené roku 1837 náboenskými uteenci z tyrolského Zillerthalu. Podle tehdejších zvyklostí zvtšil mohutnost horských velikán, aby umocnil dojem celé krajiny a její hloubku.

Navrátil nejezdil pouze do ciziny - je známo, e navštvoval i Šumavu.

V zim 1848 abdikoval císa Ferdinand Dobrotivý (1793-1875) a trnu se vzdal ve prospch svého synovce Franze Josefa I. (1830-1916). Bydlel pak jako poslední eský král na Praském Hrad a pro jeho letní pobyty byly ureny zámky Zákupy a Ploskovice, které byly pro tento úel restaurovány.
Navrátil byl poven výzdobou obou tchto zámk.

V Zákupech pracoval mezi roky 1851 a 1853 a namaloval stropy v obytných i spoleenských prostorách ve druhém pate, ale navrhl také adu doplk pro zámecký interiér - jako kachlová kamna, lustry, garnýe i tapety.

V nároním pokoji namaloval historickou scénu, která je dnes pojmenována „Setkání Alexandra Velikého s Roxanou“ podle starší italské pedlohy, ale s navrátilovsky jásavými barvami.

V roce 1852 byl Navrátil poven výzdobou ploskovického zámku.

Pi výzdob ploskovického zámku vyzdobil pedevším stropy v prvním pate. Nástropní malby „ty svtadíl“ jsou v oválném a velkém sále a nacházely inspiraci v díle italského barokního malíe Giambattisty Tiepola (1696-1770), ale v pívtivých a jasných barvách na rozdíl od italského umlce.

Zárove s malbami Navrátilovými byl zámek Ploskovice opaten sochaskou výzdobou sochae Václava Levého.

Od roku 1850 pracoval také na zámku v Jirnech, který byl také v majetku rodiny Veith. V té dob také s rznými leny Veithovy rodiny cestoval.

Zvláštní pozornosti na zámku v Jirnech zasluhoval pokoj, který malbou vzbuzuje dojem horského altánu, nazvaný „Alpský pokoj“. Zde však pouil Navrátil chladnjších tón, take celkový výraz byl zasmušilejší. Vyobrazil zde Gmundenské jezero, Dachstein, vodopád pod Dachsteinem, viz další obrázek. Namaloval i svou vlastní podobiznu, dále namaloval i výlet s rodinou Veithovou, jezero Wolfgansee a Bad Ischl. Nad okny a dvemi vytvoil alegorie „Vinobraní“, „Poezie“ a „Umní“. V lonici majitelov namaloval na klenby Madonu, alegorie „Jitro“ a „Veer“ a dv rokajové kartuše (tj. motivy orámované tvarem mušle) s vyobrazením statkáe Wagnera, který se (snad) stal Veithovým zetm, s pohledem na pvodní zámek a druhou s názvem „Chaloupka v podveeru“.

V rytíském pokoji byly podobné historické scény v divadelních kostýmech jako v Michalovicov mlýn

V roce 1857 zdobil knihovnu sleny Wagnerové. Ústední obraz pedstavující múzy je olemován šestnácti medailony s podobiznami svtových významných osobností. Jsou to napíklad: italský básník a myslitel Dante Alighieri (1265-1321), italští básníci Ludovioco Ariosto (1474-1533) a Torquato Tasso (1544-1595), italský hvzdá Galileo Galilei (1564 - 1642), nmetí básníci Johann Wolfagang Goethe (1749-1832), Friedrich Sciller (1759-1805), Friedrich Gottfried Klopstock (1724-1803), Johann Gottffried Herder (1744-1803) a Christoph Martin Wieland (1733-1813), dále anglický fyzik Isaac Newton (1643-1727) a anglický básník John Milton (1608-1674).

Sallu terrenu vyzdobil kvtinovými zátišími, motivy papoušk a alegoriím ty ivl „Vzduch“, „Zem“ „Ohe“ a „Voda“.

V roce 1857 vedle knihovny zdobil ješt hvzdicovou klenbu zahradního altánu, postaveného podle návrhu architekta Vojtcha Ignáce Ullmanna (1822-1897) ve stylu romantické gotiky. V kazetovém stropu altánu zobrazil Navrátil opt papoušky i tvero roních dob, z nich jeden z obraz pedstavuje italskou fontánu s labutí a dvojicí milenc.

Vtšina umleckých kritik a historik se shoduje v tom, e Josef Navrátil byl nepekonatelným krajináem, hlavn v zobrazení alpských krajin. Nevyhýbal se ale ani malb figurální, protoe své krajiny vtšinou oivoval rznými figurálními výjevy.

Na konci padesátých let devatenáctého století vytvoil adu menších obrázk z bného ivota, tzv. ánrových. Zobrazoval historické námty, asto v jakémsi provedení divadelním. Protoe miloval divadlo, bývaly realistické námty z divadla pro Navrátila pomrn asté. Pipomíná to napíklad název „Podobizna hereky“. Dokonce se uvádí, e se tím piblíil umní francouzských malí Gustave Courbeta (1819 - 1877) a Honoré Daumiéra (1808 - 1879).

Uvádjí se názvy nkterých jeho obraz. asto bývá citován „Hon na lišku“ - viz další obrázek, „Sen noci svatojánské“, „Ateliér“ a “Hrušky“.. Za realistické jsou povaovány „tenáka s pestrým epcem“, „Dostaveníko“ a „Matka s díttem“ a „Spolenost u stolu“.

Josef Navrátil nepouíval pouze techniku kvaše, maloval také olejovými barvami, nejastji na dev napíklad obrazy „Vodopád ve vsi“ nebo „Chýše v horách“. Nkdy vytvoil i akvarely.

Jsou i úvahy o podobnosti nkterých Navrátilových obrazy s obrazy anglického romantického krajináe Williama Turnera (1775 - 1851), napíklad „Krajina s lovcem“ nebo „Západ slunce“. Své krajiny tvoil na základ neustálého pozorování a studia pírody.

Byl schopen malovat i portréty, i kdy to pímo jeho doména nebyla.

Úspšného i pomrn zámoného malíe potkalo koncem padesátých let - 23. prosince 1859 - velké neštstí smrtí jeho syna Antonína, pomocníka a pípadného nástupce.

V roce 1861 ho ranila mrtvice, pi ní ochrnul na pravou stranu tla. Pokoušel se nauit malovat levou rukou, ale bezúspšn. ivnost mu zejm zanikla. V r. 1863 byl nucen prodat i svj dm v Petrské ulici a ivil se podomním obchodem svých drobných obrázk a skic, nejen po domech, ale i po vinárnách a restauracích. Zbytek ivota strávil v ústraní a v chudob.

Zemel 21. dubna 1865 v nynjším ísle 18 v Truhláské ulici v tehdejším dom „U Hauser“ nedaleko místa, kam poprvé jako malý do Prahy pišel. Pohben byl o ti dny pozdji na druhém Olšanském hbitov.

A koncem devatenáctého století se o Navrátilovo dílo zaalo zajímat pár nadšenc a v roce 1909 byla v Rudolfinu souborná výstava jeho dl. Tehdy se zaaly nacházet po praských domácnostech i jeho skici a obrázky, které najednou zaaly mít velkou cenu.

Od té doby je povaován vedle Josefa Mánesa za jeden ze sloup eského malíství.

Výstava Navrátilova díla probhla v roce 1998 - v Císaské konírn Praského Hradu.

V Praze, na Novém Mst, je v upomínku na malíe Josefa Navrátilova - Navrátilova ulice, která nese své jméno a od roku 1952. Pro zajímavost ješt na závr uvádím, e spisovatel rzných záhadných píbh Jií Karásek ze Lvovic (1871 - 1953) pouil vymyšleného názvu neexistujícího Navrátilova obrazu „Páv v houštinách“ pro úvod svého tém strašidelného romaneta „Záhadná madona“. 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 21.04.2021  18:57
 Datum
Jmno
Tma
 21.04.  18:57 Evussa
 21.04.  13:15 Vesuvjana dky
 21.04.  11:57 Jitka
 21.04.  03:17 olga jankov