Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Milan,
ztra Leo.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (15)

Já tu polévku uvaím sám!
 

A ráno, jak povinnosti velely, jsme ped devátou vyrazili spolen do práce. M Dana vysadila ped hotelem a sama popojela, snad dvacet metr, ped prodejnu švýcarských suvenýr. Obchdek, kde pracovala, se honosil velkým nápisem: ROBERTS – EVROPSKÝ IMPORT A OBCHOD a pod tím další upozornní o nabídce nealkoholických nápoj a zmrzliny. Další velký nápis informoval kolemjdoucí, e je zde i lékárna. V samoobsluných regálech zde byla rozmístna všehochu, kde si snad kadý mohl nco vybrat. Od švýcarských znakových náramkových hodinek, pes nabídku asi padesáti druh “kukaek”, nkolika druh souprav na pípravu fondue, rzné figurky, podobající se našim Krakonošm, Mikulášm a myslivcm, dosahující nkdy i výšky tíletého dítte. Další úsek byl zaplnn nespoitatelným mnostvím drobných upomínkových pedmt, vlajkami a znaky jednotlivých region švýcarského státu, nabídkou okolád, keramiky a gratulací. Specialitou majitele pak byly run vyšívané krojové blziky. Stojí za zmínku, e z eských bavlnek je vyšívala dvata v Maarsku.

Zadní ást prodejny pak tvoila lékárna a malý koutek s oberstvením. Zde jsem asto sedával u kávy, nebo zmrzlinového poháru, pozoroval pracovní vytíení všech, vetn majitele, a ekal po ranní slub na sestru. Zde se nkdy i dvakrát denn scházela “smetánka” msteka New Glarus. U pedního stolku sedávaly normální mstské  “drbny”. Druhý stolek patil místnímu editeli banky, mstskému advokátovi a pedsedovi “Výboru pro zlepšení ivotního prostedí”. Tetí stl si nárokoval obchodník s realitami a ostatní váení podnikatelé. Jak za starých as – jak to známe z amerických kovbojek. Ml jsem tím monost blíe se seznámit nejen s nimi, ale také hlavn s vlastníkem firmy “Roberts” a s jeho velmi píjemnou enou. Na pokecání se sestrou moc asu nebylo. Stále se v krojovaném úboru toila kolem zákazník, doporuovala jim atraktivní zboí a ve finále pak u pokladny provádla vyútování. Mn tchto nkolik návštv pak doplovalo celkový obraz, který jsem si vytváel o Americe.

Všichni mli stále profesionální úsmv na tvái a nedokázal je vyvést z míry ani takový  návštvník, který se doslova prohrabával veškerou nabídkou, nechal si všechno vysvtlit, nkdy i vyzkoušet a nakonec nic nekoupil. Obvykle pak sestra ke mn pistoupila, a aby to pímo nevyzaovalo z její tváe, mezi zuby procedila: “Do pr… do prkýnka, bohuel se mi nepodailo mu nco vnutit. Nevadí, on se vrátí.” Mla pravdu. Vtšina turist si prohlédla další obchody msteka a vracela se k Robertovi.

M v práci oekával David. Jist ji tená postehl, e se v mém vyprávní objevují dva Davidové. Jeden byl mým synovcem a druhý mým kolegou z hotelu. Oba byli asi stejn staí, stejn fajn, ale nenalezl jsem pro n ádné  specifické pojmenování, ím bych je pro tenáe mohl rozlišit. Mj pracovní stl, který byl pi mém píchodu v nkolika minutách zaplnn stejn jako kadý den asi sto kilogramy surovin ke zpracování, byl u po jedenácté hodin vzorn uklizen.

“Davide, a co dál?”
“Budu dnes na zítra dlat pórkovou polévku, prosím oistit a nakrájet pórek. Asi polovinu dvacetilitrového hrnce,” s prosebným výrazem v oích, jako kdyby se na mn dopouštl njaké kivdy, m  David poádal o další práci. Protoe jsem se u dávno rozhodl, e si budu hledat cestiky, jak jim zde všem pedvedu eskou kuchyni, osmlil jsem se: “Davide. Já tu polévku uvaím sám – udlám ji jako u nás.”

“Okey. Zani pracovat.” Odpov byla struná, ale jasná. Ml jsem takovou radost, e jsem si ani neuvdomoval, jaký je to rozdíl uvait doma dva litry a zde se vypoádat s dvacetilitrovým hrncem polévky. Šlo to perfektn. David z povzdálí kontroloval, zda se mj postup nevymyká píliš  jeho receptue. A protoe byl naprosto odlišný, nechal loupání brambor, kterých se ujal místo mne, a zaal “mi koukat do ruky”. Vyptávat se nemohl, protoe bych mu to anglicky stejn nevysvtlil a v nmin nebyl tolik zbhlý. Jeho skryt zoufalý pohled byl celkem oprávnný. Musel si pi sledování mého postupu v duchu nadávat, protoe by ho v pípad neúspchu ekala finanní úhrada za vyhozené suroviny. Byl jsem si toho vdom, a tak jsem se ho snail alespo trochu utšit: “Nemám problém, bude to O.K., neboj se.”

V em tedy spoíval rozdíl ve výrobním postupu, který ho tolik zarmucoval? Oni vaili pórek s další zeleninou: jemn sekaný apíkový celer, trochu mrkve, trochu zelených paprik, cibule, rajata a esnek. Kdy  byl pórek mkký, polévku dochutili a zahustili bramborovou kaší. Já si nejdíve z bešamelu uvail krém, který jsem ochutil, pidal trochu kuecího práškového bujonu a muškátu, rozedil smetanou, zjemnil máslem a pak nasypal syrový pórek a nechal chvíli pejít varem, aby zstal chupavý. Dílo se povedlo a David záil jako sluníko. Toto byl ten pravý moment, který prorazil ty dlouhé hodiny mlení, kdy jsme si oba mysleli, e spolu nememe hovoit pro jazykové zábrany. Dvod spoíval zejm v ostychu, protoe od této chvíle byl tím nejupovídanjším nejzvdavjším kolegou. Kdykoliv jsme se sešli na slub, vdy m dkladn  vyzpovídal z mých záitk za uplynulé dny.

Nemohu nevzpomenout ješt  jeden dovtek k zaitému stylu vaení v americké kuchyni. Pórkovou polévkou byl David nadšen. Celý mj postup bedliv sledoval a íkal, e se tší, a píšt uvaí “eskou” polévku on. Stalo se tak v mé nepítomnosti asi po deseti dnech a hned se mi musel pochlubit. “Davide, je moc dobrá. Necítím tam ani celer, ani rajata. Pórek je chupavý a krém má  správnou konzistenci. Ale… ty jsi tam pidal zase bramborovou kaši!” Sklopil zrak a jako prváek provinile piznal: “Dal, Daný, ale jen malounko.” A mezi jeho rozeveným palcem a ukazovákem vznikla asi dvoucentimetrová mezera.   

 

Dnešní den mi krásn  ubhl a z hotelu jsem zamíil k Dan do práce, abych se pochlubil. Usadil jsem se do “oberstvovacího koutku”, popíjel kávu a znovu si vybavoval celý ten postup pi výrob polévky. Stále jsem si nedokázal srovnat v hlav, jak se mi mohlo podait v tom velkém mnoství trefit správnou hustotu a celkovou kvalitu. Asi njací skítkové mi museli napovídat. A David, který m za uplynulý msíc poznal jako dnes u zkušeného pípraváe a doplovae surovin, musel asnout, kdy ped ním za necelou plhodinku stál velký hrnec hotové kvalitní polévky. I kdy jsem se v nkolika píštích dnech dozvídal o pekvapeních, které jsem všem v hotelu udlal, nikdy jsem se u k uvaení další polévky nenabízel. Asi proto, e jsem ml moná oprávnné obavy, abych si tuto dobrou reputaci nepokazil.

Ani jsem pi tom rozjímání nepostehl, e mi obsluhující dve dolévá poslední zbytek “teplé erné vody z konvice”. “Tak se to tm Amerianm povedlo,” v duchu jsem uvaoval, “pece jen m zlomili na konzumaci filtrované  kávy.” eskému “turku” jsem zstával doma vrný, ale postupn jsem si opravdu zvykal na celodenní popíjení  erné cezené, kterou jsem tolik v poátku odsuzoval.

Pokraování píšt...
Jan Kurka
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma