Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pankrc,
ztra Servc.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BULVÁR ZTRACENÝCH ILUZÍ

MALÁ RETROSPEKTIVA / 9

„Skutená radost je váná vc,
 je štstím duše,
 která je pozvednuta nad kadou situaci...“
 
SENECA

 
Nakonec, ani bychom to mli pvodn v úmyslu, nememe, ne se pozastavit nad jednou revolucí, která vzbudila nejvtší rozruch v závru druhého tisíciletí, a i kdy sama selhala, zpochybnila naše tradiní, dobe vyšlapané, ale stále neschdnjší cesty. Je to ruská revoluce a její následky.

Nejprve bude na míst zopakovat slova básníka Alexandra S. Puškina, který století ped bolševickou revolucí poznamenal: „Chra nás Bh ped ruskou revolucí – dostanou se v ní navrch lidé, kterým je vlastní ivot za pl kopjky a cizí u docela zadarmo.“ A to Puškin il v mezidobí let 1799-1837.
×
V tomto smyslu bylo dvacáté století klasickou ilustrací. Vladimíra Iljie Lenina jist nebude nikdo obviovat, e by šlo o profesionálního vraha. Snad osobn nezhatil ivot ádného lovka – avšak svým psobením otevel Rusku cestu násilí – a to jednodimenzionálním a zjednodušeným programem. Jak jinak si vysvtlit jeho výklad, e „proletariát nepotebuje stát v zájmu svobody, ale v zájmu potlaení svých nepátel.“ Tak navazoval na Bedicha Engelse, který nám vysvtlil, e „ve skutenosti stát není nic jiného ne mašinérie ovládání jedné tídy druhou tídou, a to v demokratické republice o nic mén ne v monarchii.“

Na jiném míst, v dopise z roku 1872 íká Engels výslovn: „Neznám nic autoritativnjšího ne revoluce, kdy se s pomocí pum a kulí vnucuje vlastní vle jiným.“ O rok pozdji k tomu dodává, e revoluce ke svému prosazení prostedk neobyejn autoritativních; „a jestlie vítzná strana nechce pijít o plody svého boje, musí udrovat své panství strachem, který reakcionám nahánjí její zbran.“

To ovšem Engelse nenapadlo, e podle jeho scénáe si budou takto poínat v Rusku, protoe klasikové pedpokládali, e k realizaci programu nesáhnou vysplé zem západní Evropy, ale naopak  rozvojová zem, kterou oba pánové, jak Engels, tak Marx, slušn eeno, nezboovali. Ruský státník a boulivák V.I.Lenin byl v tomto smyslu jejich uenlivým ákem – a stojí tudí za to ocitovat jeho výzvu pronesenou v pedveer pevratu, 6. listopadu 1917. Podle jeho slov  „uchopit moc lze jedin povstáním, jeho politický cíl se ujasní po uchopení moci.“ Je vru kuriózní, pedstavíme-li si, e se o osudech milion rozhoduje v moment, kdy štáb revoluce pekrauje Rubicon, ale o cíli další cesty se rozhoduje teprve po pekroení pedlu, kdy u nebude cesty zpátky.

Tak se otevela cesta k násilí – nejen jako prostedku k dosaení moci, ale jako k cíli celého pohybu. To dal Lenin najevo po tíletém ádní rudých vojsk a policie. V jednom ze svých projev roku 1920 zvolal: „A zhyne teba devadesát procent obyvatelstva, jen kdy zvítzí revoluce!“ V pedtuše neblahých konc jeden z pedák té doby Lev B.Kamenv navrhl Leninovi u 7. listopadu, ped osudným útokem na Zimní palác, aby zrušil trest smrti – byl pirozen odmítnut slovy, e „je to hloupost, je to nepípustné slabošství, pacifistická iluze. Je mono se domnívat, e se dá revoluce dlat bez stílení?“ Nebylo divu, e byl Kamenv o necelých dvacet let pozdji (1936) popraven.

Tragicky skonila i další dvojice, Trocký a Dzerinskij – první byl strjcem a hrdinou ruské revoluce, ten druhý, pezdívaný jako architekt teroru, nebo té „krvavý i elezný Felix“ byl zakladatelem  policejní organizace, z ní se po mnoha promnách vyklubala a pešla pes práh tetího tisíciletí organizace zvaná KGB. Tito mui tedy hned po vítzném pevratu rozeslali všem mocenským centrm tento telegram: „Blogvardjská kontrarevoluní hydra je poraena… Jsou odzbrojeni a nepotebujeme se jich bát. To však neznamená, e bychom je mli nechat na pokoji… ím díve se jich zbavíme, tím díve se piblííme socialismu. Houevnatý, neúnavný boj s tímto ivlem, boj, v nm se nesmíme štítit ádných metod a prostedk, a po nm nesmí zstati na ivu ani jediný blogvardjský generál, dstojník, ani jediný etník, úedník, pop, mnich, sektá a vbec kadý, kdo je uhnten z kontrarevoluního tsta, to naše ekistické heslo…“

Nakonec tedy došlo i na autory tohoto telegramu – Felix Dzerinskij, co by zakladal stíhací instituce, zvané eka, zemel roku 1926 za záhadných okolností – údajn na infarkt myokardu, Lev B. Trockij byl poslán do vyhnanství – a smrt obyejnou sekyrkou atentátníka jej   zastihla v Mexiku roku 1940. Ješt bhem ivota si posteskl, e „Lenin a jeho spoleníci jsou ji otráveni vazkým jedem moci. Lenin je chladný eskamotér, který lacino rozprodá est a ivot proletariátu.“

Inu Lenin a jeho skvadra, v mnohonásobné míe pak Josef Vissarionovi Stalin, se stali reprezentanty moci, co by nesmírn lákavé arodjnice. Rusko bolševické však bylo dnes petaveno v zemi oligarch, a západní spolenost se podrobuje korporacím finanní anebo prmyslové i mediální povahy. Uprosted všeobecného neklidu a rizika krizí, v hrozb nového sthování národ se i takzvaná civilizovaná spolenost vzdává svých práv, pipouští pomalé piškrcování svobod, ve prospch sporného bezpeí a všemoných mocenských manipulací.

Planeta Zem se promnila v závodišt stran a klan, jim tleská z tribun konzumní dav s nadjí, e zítek bude ješt bohatší, ne dnes. I kdy sen o bohatství Ameriky pro všechny je nesplnitelnou vidinou. Zahltíme se prost odpady, zplundrujeme zdroje energie a surovin, nejen bez ohledu na chudší populaci zbývajících kontinent, ale bez ohledu na planetu, která  naše rozpustilosti jednoduše neunese.

Mimochodem ji nkolikrát citovaný filozof Jiín, jak bývalo jeho zvykem, charakterizoval momentáln nejsilnjší mocnosti jednou vtou: „Mezi americkými demokraty a ruskými komunisty není ádný podstatný rozdíl v ivotním názoru. Proto nazývám první komunisty a druhé bolševiky“. Moc v celém svt  také vydatn obrousila své manýry – vradí se ve velkém na periferii svta, v samotném centru dní padnou výstely jen zídkakdy.
×
Lenin byl tedy do jisté míry vizionáem a strjcem recept pro nastávající vk, kdy napsal, e „lidé se dlí na ty, kterým se vládne, a na odborníky na vládnutí, na ty, kdo se povznášejí nad spolenost a nazývají se vládci, pedstaviteli státu.“ Vzpomeme si na naši „svatou trojici“ na moc výkonnou, soudní a zákonodárnou, které zkorodovaly vlivem korupce. Protoe mocenské praktiky se mní asem jen nepatrn, nakonec shledáváme, e souasné reimy jedou takíkajíc na hran, a sklouznutí do propasti nezákonnosti je rizikem, na n jsme si – jako na všechny hazardní kroky lidstva – prost zvykli.

Jako by se k tomuto textu pidával filozof Jiín, zanechal nám jen strunou poznámku, e „všechno by se dalo nakonec omluvit, kdyby ml lovk aspo tolik slušnosti, aby se piznal, e diferenciace pi hodnocení ivot má ist sprostý, praktický, utilitární úel. ert vezmi všechny ostatní, jde o nás, jsme pány ostatních tvor a sami vytváíme  mravní normy, jak je potebujeme, podle práva silnjšího. Kdyby se poctiv piznali, jsme svin, tak budi. Ale oni si myslí, jak nejsou istí a nevinní, jak jsou ušlechtilí.“

A dále, kdyby si piznali, jsme šelmy, správné je, co nám slouí, jde o ivot našeho druhu, a proto máme právo na bezohlednost zrovna jako lev nebo ralok, kdyby morálku chápali jako praktickou nutnost, umoující sociální existenci, tak prosím. Ale oni si neodpustí, aby nevanili o posvátných vyšších principech, mravních zákonech v nás i nad námi, absolutních etických hodnotách pikázání boích!“

„Nejhnusnjší nejsou skutenosti, ale pokrytectví. Ta banda povauje za nutné se tváit, jako by se nic nedlo a všechno bylo v nejlepším poádku.“ 

Tedy i bolševici se odvolávali na ddictví kulturní minulosti. Bedich Engels se pochlubil, e jeho a Marxovo dílo  je odvozováno od prvních socialist, oznaovaných jako utopických, a dnes bychom ekli i naivních. (Byli to St. Simon, Fourier a Owen.) Z celé ady moudrých se pak zmínil o další trojici, o Kantovi, o Fichtem a o Hegelovi. Pozoruhodné, protoe z Kanta museli minout od poátku jeho „kategorický imperativ“, týkající se ušlechtilých mrav a dobré vle. Zásada mravního imperativu byla prostá: „Jednej podle zásady, o které bys chtl, aby se stala obecným zákonem.“ Je to ovšem princip, který si me osvojit i kadý niema, který touí po moci. Vlastní darebnost by chtl povýšit na obecn platný princip. Dokonce i uitím bezprecedentního násilí.

Immanuel Kant (1724-1804) ml na mysli svou vlastní stejní myšlenku. „Dv vci naplují mysl vdy novým a rostoucím úasem a úctou, ím astji a více o nich lovk rozjímá: hvzdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mn.“ Tedy takeení klasikové marxismu si nejspíše všimli otázek, které nám Kant prezentoval: co mohu vdt, co mám init, v co doufat a co je lovk? To je ovšem otázka pro kadého z nás, smrtelník – a kadý na tveici otazník bude odpovídat podle svého zaloení. Marx s Engelsem ovšem nebaili po osobní
 
moci, nicmén hlavní personou byl pro n proletá, doufali, e díve i pozdji dojde k revolt a inili všechno pro to, aby k této vidin nabudili levici. Piem Marx shledal, e k dosaení uritého cíle je ochoten se spojit i s ertem…
                                                                       ×
Jejich  uení bylo  tehdy vícemén jen snem, který vypadal jinak v Marxov mládí, jinak v jeho stedním a pokroilém vku. No a Engels sám revidoval ješt ped koncem ivota nkteré zásadní myšlenky, (napíklad zákon hodnoty),  a kdy zesnul (1895) v Londýn, nabili jej, podle jeho vlastního pání, do lodního kanonu a odpálili proti vycházejícímu slunci. I kdy obma pánm ledacos nevyšlo, jak si pedstavovali, tento výstel byl dokonalým nápadem a potvrzuje Engelsovu znalost vojenské techniky. Nabije-li se do kanonu nco jiného ne náboj, výbuch rozpráší ásteky ivoišné  hmoty do ztracena.
                                                                       ×
Inu dnes je marxismus jen jednou perlikou v bohatství nejrznjších myslitel a škol, od starovkých civilizací, antické moudrosti a k velké šíi a myšlenkové hloubce posledního tisíciletí. Nkdejší proletái se stali kvalifikovaným personálem, dokonce stední tídou, která taje jako sníh, ovšem sociální pnutí dostává jinou dimenzi, jak jsme vidli v obrazu nek, které se rozpínají do takové míry, e hrozí prasknutí nýtu, který ob nonice drí pohromad.

Na závr dejme slovo filozofu Emanuelu Rádlovi, který na téma revolucí  poznamenal, e „takto, revolucí a agitací, pokikem na celý svt, se veliké nové myšlenky netvoí. Kdy nová idea se zvedá, je ticho a lidé ješt spí, ponenáhlu stíny tohoto svta prchají a z ticha stoupá nové slunce nad zamlená údolí.“
 
Text: Slavomír Pejoch - Ravik
Grafika: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 26.04.2021  05:42
 Datum
Jmno
Tma
 26.04.  05:42 SV
 23.04.  11:46 Vclav Opt moudr zamylen pana Ravika
 23.04.  11:15 Von