Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Mistr Jan Hus,
ztra Bohuslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

V zdravém tle zdravý duch
 
Byl to pímý dsledek našeho pobytu v rehabilitaním zaízení, ve kterém byl léen mj v kyli reoperovaný manel. Ten si neme toto zdravotnické zaízení vynachválit. U dvakrát ho tam úspšn zrehabilitovali, dvakrát ho úspšn postavili na nohy a rozhýbali mu operovaný i petíený kloub. Pokadé ho vybavili radami i návodem, jak se udrovat a být pes všechny strázn vku a opotebení, fit.

Mj mu je teoretik. Ví o mnohém, poradí skoro ve všem.

S plnním pedsevzetí je to ponkud horší, ale tentokrát se rozhodl, e u OPRAVDU bude denn cviit. A aby své konání co nejvíce pipodobnil poadavkm specialist, rozhodl se zakoupit k ad jiných cviebních pomcek i velký gymnastický mí.

„Je to dobré na kyle, na páte, na všechno. Uvidíš!“ nadšen mne pesvdoval.

Jednoho rána se rozhodl navštívil superspeciální znakový obchod s všeíkajícím názvem GIGASPORT. Prohlédl si pestrou nabídku zboí, zaznamenal i výši cen. Ty se mu líbily podstatn mén ne pebohatý sortiment, zatoil tedy volantem smrem k našemu oblíbenému místu nákup, jeho cenovky mají podstatn vlídnjší tvá.

Zasvcen pohovoil s prodavaem (nakupujte u odborník!), obhlédl nabízené zboí, rozhodl se a vybral si.

Doma uinil pokus nafouknout mí pomocí svých sice mohutných, le k tomuto úelu zcela nedostaujících, plic. Nevím, v co doufal, ale ukázalo se, e mí je vlastn míek – je docela malinký. Mil pouhých tyicet dva centimetr a my potebovali výšku alespo šedesát pt. Naštstí máme sousedy sportovce. I kdy se pracovalo piln, výkonná pumpika horského kola nám moc nepomohla. Balon pouze ztvrdl, ale nezvtšil se.

„Je to prost ínskej šmejd“ odsoudil svj výhodný nákup mj spolustolovník a druh.

„Moná, e by se dal pifouknout u pumpy“  napadlo mne, ale takový bláhový enský nápad správný muský lehce peslechne.

Popadl míek-flíek pod pai a šel ho vrátit.

„Domluvil jsem se s lovkem, který tomu rozumí. Já na svou velikost a váhu potebuji nejmén ptasedmdesátku“ ekl nazítí, tímaje v ruce novou krabici
„…a zítra ho pjdu nafouknout k benzince.“

Kdy jsem se píští den vrátila z pochzek a kutila cosi v kuchyni, ozval se od domovních dveí zvonek.

„Meš pijít dol? Mám tu ten mí…“

Nechápala jsem. Pro mám jít dol, kdy mí váí nejvýše dv kila? Obdivovat tu krásu mu pece i doma?

Formulaci jeho vty jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem vstoupila na parkovišt ped domem. Naše zaparkované auto mlo všechny „krovky“ pozotvírané a vyhlíelo jako letící chroust. Kolem nj na zemi leely všechny „klumpy“, které trvale vozíme s sebou, a u zavazadlového prostoru se pachtil mj mu s rezervním kolem, které lehává na dn kufru. Na sklopených zadních sedadlech sedlo kulaté monstrum a silou mocí se bránilo opustit tce vydobytý prostor.

„Jinak to nešlo,“ omlouval se budoucí cvienec, kdy mi pomáhal tu potvoru vyprostit skrze kufr auta ven.
„… U pumpy se sázeli, jestli ho do toho auta dokáu nacpat,“ dodal.
„Pro proboha, pro jsi ho tak strašn nafoukl?“
„Neboj se, to bude dobrý“ chlácholil mé rozladní mj vdy pozitivn smýšlející partner.

Kdy byl obušek konen z pytle venku, popadla jsem se smíšenými pocity tu zemkouli, vtlaila ji do domovních dveí. „Vejde se mi do výtahu?“

Samozejm e odmítla, nechala se fajnovka tyi patra nést. Do bytu pak „vešla“ s malým zaváháním, ovšem dvee do pokojíku, kde by mla bydlet, byly na ni píliš úzké, zstala bydlet s námi, v obývacím pokoji.

Pi pokusu o usednutí na tuto cviební pomcku se ukázalo, e mé dlouhé nohy jsou pro tento úkon píliš krátké. Lehce jsem sklouzla na zem. V tomto ohledu má mj mu proti mn pouze jednu výhodu. Je o tyicet kilo tší. Kdy nadskoil, tak tu vc prosedl, ale cviit se na tom v ádném pípad nedalo. Ukázalo se, e balón má pes osmdesát centimetr výšky, co je míra vhodná tak pro Andreu Sklenaíkovou, ale na pro nás.

Mili jsme, upouštli vzduch, znovu pomovali a upouštli, a mí zmkl a cvienec konen uznal, e doufat v to, e v budoucnu povyrosteme, je zhola zbytené. Vyfoukl mí, sloil ho do krabice a odešel zkoušet svj šarm a výmluvnost podruhé.

…ten tetí mí je akorát.

Ovšem prvotní nadšení u pominulo, vtšinou na nj sedá pouze prach, ale kdy nás navštíví vnouata školou dosud nepovinná, ta skvlá lutá „trampolína“ rázem oije dtským smíchem a alespo takto ásten plní svj úel.

 
Elena Paclová
* * *
Fotokolá © Olga Janíková

Zobrazit všechny lánky autorky
 


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma