Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Milan,
ztra Leo.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (14)

Nevšímej si ádných en a ádnou neoplácávej!

Msto Milwaukee se rozkládá na pobeí snad nejvtšího sladkovodního jezera na svt, které nese stejné jméno jako protilehlý stát Wisconsinu – Michigan. Je tudí protkáno nkolika splavnými kanály a vozovky, které  je kiují, jsou vedeny pes velké mnoství sklápcích most. Budovy, které tvoí njaký celek, a pesto musely být pro nedostatek místa postaveny na protjších bezích kanálu, jsou propojeny, nkdy i ve dvou patrech, prosklenými “lávkami”, které architektonicky zapadají do celkového obrazu msta. Tak jako v jiných mstech, která jsem postupn navštívil, i zde jsme na chodnících potkávali velmi málo lidí. Více jsem jich snad vidl bhat po pechodových lávkách i v garáích.

Doslova mraveništ nás pohltilo, kdy jsme vstoupili do jedné z budov nákupního stediska. Všechny ty obchdky a rzné typy oberstvení byly umístny v nkolika budovách pímo v samém centru msta. Celý tento areál byl vybudován nkdy v padesátých letech a svým stylem se lišil od nynjších nákupních gigant v tom, e byl rozloen i do nkolika pater. Dnes u by nejmén polovina Amerian, hlavn z pohodlnosti, nešla nakupovat do dalšího patra, a proto se nové supermarkety staví ve velkých rozlohách, pouze s pízemními prodejními plochami. Tak jsem byl pouen mou sestikou.

Do této budovy, i kdy z venku vypadá jako njaká administrativní budova, vstoupíš velkými prosklenými dvemi, jaké jsou bné v obchodních domech. Teprve za nimi zjistíš, e jsi se ocitl v ulici pod prosklenou stechou. Pízemí slouí k promenád, jsou zde vysázeny stromy a velká kvtinová výzdoba. Uprosted velká kašna s vodotryskem a na stoáru pouliní hodiny. U nich postávalo pár lidí, kteí zde mli zejm njakou schzku s partnerem. Zadíváš-li se ke stropu, uvidíš skrze skla plující mraky a prosvítající slunce. Ve dvou patrech nad sebou jsou jakési chodníky, z kterých se vstupuje do jednotlivých prodejen. Jsou mezi sebou propojeny pojízdnými schody.

 

Prosklený výtah, který se pohybuje na olejových pístech ve sklenném tubusu, umouje svou pomalou jízdou vychutnat si prohlídku celého areálu. Stáli jsme v té vstupní hale oba jak pikováni a se stejným nadšením jsme vnímali tu krásu. Kdy jsme “nasytili” naše videokamery, nechali jsme se vyvézt do posledního patra k prohlídce obchdk, obchod a spousty rzných snack s obersvením, kde byly zastoupeny snad všechny kuchyn z celého svta – jen eskou jsem zde nenašel. Kdybych ml peníze, nakoupil bych snad v kadém krám. V mém pípad jsem se musel spokojit s prohlídkou. Ani Dana nebyla rozhodnuta nakupovat.

Pechodovou lávkou jsme prošli do další “ulice” a prohlídku zbývajících tech budov jsme ji vynechali. as nás pinutil k návratu na parkovišt a k pokraování v cest do Kenoshy. Dana toti naplánovala návrat dom  jinou cestou, pes Kenoshu, kde jsme se chtli pokusit zastihnout Davida na jeho novém pracovišti. Vydali jsme se po expresce SEVER – JIH, smující a do Chicaga. Pohledem z visutého mostu, který se klene nad ástí msta a velkým zálivem jezera Michigan, jsme se staili letmo rozlouit s Milwaukee. Mli jsme ped sebou njakých padesát mil cesty. Kdybych si nevymyslel zajíku, asi bychom ten kousek do Kenoshy lehce zvládli za necelou hodinku. Naštstí se Dana dala pesvdit, i kdy mi to pak pozdji vyetla.

“Hele, sestiko, podle mapy budeme muset za pár mil z této expresky odboit na Kenoshu. Ta vzdálenost je ale stejn velká, jako kdy odboíme u  te a pojedeme podél jezera.”

“A co bys poteboval u jezera?”

“Vidím, e je to v celé délce rekreaní oblast, dokonce jsou zde vyznaené pláe a chtl bych si udlat pedstavu o velikosti této vodní plochy.”

“Dobe, ukecal jsi m.”

Kdy jsme vjeli na pobení komunikaci, která byla oddlena od jezera hustým porostem a vbec ádný výhled nám neposkytla, a navíc procházela nespoetným mnostvím rzných osad s omezenou rychlostí na maximáln 30 mil za hodinu, bylo mi hned jasné, e za tento nápad pochválen nebudu. Chvílemi jsem ml pocit, e slyším skípání zub, ale hlasitého projevu nespokojenosti jsem se od sestry nedokal. Teprve ped mstekem Kenosha se nám naskytl nádherný výhled na nedozírnou velikost Michiganského jezera.

“Bráško, co íkáš, na chvíli si zde zastavíme?” A ne jsem stail dát jakoukoliv odpov, u  toila volantem doleva a zastavila u samého behu. Píbojové vlny byly skoro dvoumetrové. Píjemné burácení a šumní  vody tíštící se o kamenitý beh mi siln pipomínaly moské pobeí. Dokonce jsem sestoupil a k samému úpatí, abych ochutnal, zda voda není slaná.

“Hele, ty navigátore, snad si nemyslíš, e jsi m dovedl nkam a k New Yorku, kde by sis mohl nabrat z moe slanou vodu?… A poj nahoru, popojedeme. Máme ped sebou ješt dlouhou cestu dom.” 

Kenosha, msto, které mi nepadlo u pi první návštv do oka, nás pohltilo za necelých deset minut. Na jeho druhém konci jsme zaparkovali ped prodejnou, kde pracoval David. Jeho pivítání bylo uhlazené. I obleení odpovídalo funkci managera, kterou zde zastával. Prohodili jsme jen pár slov, a protoe to bylo v eštin, hned po našem odchodu, jak jsme se pozdji dozvdli, stoupl ješt více v oích svých spoluzamstnanc, neb zjistili, e ovládá ješt jeden cizí jazyk. A to se v Americe velmi cení.

Hlavní dvod této návštvy byla nutná domluva, kdy se uskutení pesthování jeho domácnosti a kdy po trnáctidenním odlouení opt spokojen ulehne vedle své eny. Naplánována byla píští nedle a zpsob ml být upesnn telefonicky. Poté jsme vyrazili do zbývajícího úseku cesty dnešního výletu – smr New Glarus.

Záitk bylo a dost. Rozhodn mnohem víc, ne se mi podailo na nkolika ádcích vylíit.

Cestou dom jsme zaregistrovali dv nepíjemnosti. Jedna z nich byla banální v porovnání s druhou. To kdy v devt veer u jedné benzinové pumpy, kde mli oteveno do deseti hodin, pi našem vstupu práv vylili poslední kávu do výlevky. A my mli na ni nepedstavitelnou chu. To jsem vidl poprvé sestru ván rozilenou. Druhá mohla mít tragiké následky. To kdy sestra pehlídla odboku na New Glarus, v poslední chvíli stoila volant doleva a souasn vší silou zabrzdila. Auto zastavilo v protismru, u za kiovatkou, na samém okraji píkopu. Naštstí protijedoucí auto se ze zatáky vyítilo a v okamiku, kdy u se nám podailo kiovatku opouštt. Tímto místem jsme v dalších dvou msících ješt nkolikrát projídli a jist jsme mli oba stejn nepíjemné pocity. Nikdy, ani ona, ani já, jsme tyto vzpomínky neprobírali. Já si byl pln vdom únavy, která po takovýchto dlouhých výletech ji musela pepadat, a ona zase zodpovdnosti za mé zdraví a šastný návrat.

Zodpovdnost, kterou stále cítila, mi mnohokráte dávala najevo. Nejvíce jsem se pobavil pi jejím upozorování, kdy mi kladla na srdce, jak se mám chovat v práci: “Nevšímej si ádných en. ádnou neoplácávej a ani jiným zpsobem nedávej najevo pípadnou náklonnost. Mohlo by se to brát jako sexuální obtování a to je zde alovatelné.”

Výlet jsme ukonili dojedením “psího balíku” a dobrou kávou, pi které jsme si probrali celodenní záitky. 

Pokraování píšt...
 
Jan Kurka
* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 21.02.2021  10:26
 Datum
Jmno
Tma
 21.02.  10:26 Von
 21.02.  06:52 Duan