Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jakub,
ztra Anna.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamti starého bolševika
 
Dlouhý a neobyejn pohnutý ivot proil prof. Arnošt Kolman (1892 – 1979), o nm by se dalo íci, e byl jedním z nejkontroverznjších ech minulého století. lovkem, který však na sklonku svého ivota pochopil své ivotní omyly a veejn to vyhlásil.
Arnošt Kolman vyrostl v praském intelektuálním prostedí, vystudoval Fakultu strojírenství a elektrotechniky VUT, ale i katedru matematiky FF UK. Stýkal se Einsteinem i Jaroslavem Haškem, byl píbuzným  spisovatele Františka Langra a Maxe Broda. U na studiích se seznámil s marxismem, a tak není divu, e poté, co upadl v r. 1916 do ruského zajetí, pipojil se k íjnové revoluci a vstoupil na Bucharinovo doporuení do bolševické strany. Znal osobn tém všechny sovtské vdí initele, vetn Lenina. Byl lenem moskevského výboru strany a stal se komisaem 5. Rudé armády. V této funkci byl nadízeným J. Haška, s ním spolupracoval. V letech 1921 – 22 se stal lenem ÚV nmecké komunistické strany, byl zaten, vypovzen a vrátil se do SSSR. Ve dvacátých a ticátých letech zastával vysoká místa ve stranickém i státním aparátu SSSR, a vzhledem ke svému vzdlání a širokému rozhledu v rzných vdních oborech, i ve vdeckém ivot. Jako takový se zúastnil etných zahraniních cest, na nich reprezentoval SSSR. Stalinské istky  ped válkou se mu kupodivu vyhnuly, i kdy postihly jeho bratra Rudolfa a švagra Koncevého. Za války pracoval v politickém vedení Rudé armády pro práci s nmeckými zajatci a stýkal se i s eskými komunisty  v ele s Gottwaldem, Švermou aj. V roce 1945 se vrátil do Prahy, stal se ádným profesorem filosofie na UK a vedoucím agitpropu ÚV KS. Na podzim 1948 byl zaten, odvezen do Moskvy, Stalinem obvinn z trockismu a nkolik let vznn v Lubjance, zatímco jeho rodina byla ve vyhnanství a syn odsouzen k mnohaletému vznní. Jednoho dne mu zniehonic sdlili, e zatení bylo nedorozumní, propustili ho a mohl se vrátit k vdecké práci. Zaslouil se o rehabilitaci kybernetiky, která byla oznámkována jako buroasní pavda a v roce 1959 se vrátil do Prahy, kde se stal akademikem SAV a editelem Filosofického ústavu. Po dosaení 70 let resignoval na všechny funkce a odešel do dchodu. Podporoval Praské jaro 1968, vrátil se do Ruska, kde byl podroben pro své názory stranickému ízení. V letech 1973 –74 pracoval tajn na svých pamtech, které byly zásluhou zet Františka Janoucha propašovány do Švédska. Kdy se mu podailo získat povolení k návštv dcery Ady ve Švédsku, odešel navdy z SSSR a napsal Brenvovi otevený dopis, uveejnný svtovými deníky, jím mu oznámil, e po 58letém lenství vystupuje z komunistické strany a svj in zdvodnil. SAV ho poté vylouila ze svých ad a rehabilitovala ho a v prosinci 1989.
Kolmanovy pamti pedstavují nejen cenné historické svdectví, ale i psychologickou sondu do osobnosti zaníceného revolucionáe, který pišel do revoluce s nejvyššími etickými nároky a ideály, a jemu se nepodailo zabránit degeneraci systému, který pomáhal budovat. A to všechno navzdory tomu, e to byl mimoádn nadaný a vzdlaný lovk, který znal mnoho jazyk, byl profesorem matematiky a filosofie, vyznal se v moderní fyzice  i filosofii, matematice, logice, djinách pírodních vd i v djinách náboenství.
Jediným vysvtlením, pro zstával tak dlouho zaslepeným je, e se komunismus pro nj, tak jako pro mnoho jiných, stal náboenstvím, církví, vcí víry. A v církvi se  o vcech víry nediskutuje.
Kolman a do své smrti neznal všechna fakta o zloinném Leninov a Dzerinského jednání,  a domníval se, e svtlé myšlenky socialismu zdiskreditoval a Stalin. Nikdy u se nedovíme, jak by reagoval, kdyby se seznámil s materiály, které nenechávají kámen na kameni na základech jeho komunistické víry i na poestnosti i neposkvrnnosti jejích svatých apoštol.
Pamti, nazvané Zaslepená generace, jsou velice zajímavým, ale nároným tením o epoše, ji jsme proívali, a u jako stoupenci i odprci vládnoucí ideologie. Všichni jsme však byli jejími úastníky a také jejími obtmi. Stojí za to si je peíst.
Ivo Krieshofer
Arnošt Kolman: Zaslepená generace, Pamti starého bolševika
Copyright František Janouch, peklad Vladimír Tosek, vydalo Host – vydavatelství s.r.o., 2005, 428 stran
 
Otevený dopis
Generálnímu tajemníkovi
Ústedního výboru Komunistické strany
Sovtského Svazu L. I. Brenvovi
Moskva - Kreml
Oznamuji Vám, e vystupuji z KSSS.
Je mi 84 let a jsem lenem komunistické strany u 58 rok. Vstoupil jsem do strany, abych bojoval za sociální spravedlnost, za šastný ivot lidí. Nyní jsem po dlouhých a trýznivých úvahách dospl k tomuto rozhodnutí, které pro mne není snadné.
Narodil jsem se v Praze, do Ruska jsem se dostal za I. svtové války jako válený zajatec. Za Kerenského jsem strávil pl roku na samotce za protiválenou propagandu a osvobodila mne íjnová revoluce. Za sovtskou moc jsem bojoval v Rudé armád na tyech frontách. Ve dvacátých letech jsem pracoval ilegáln v Nmecku, byl jsem lenem Ústedního výboru Komunistické strany Nmecka, byl jsem odsouzen k pti letm káznice, která byla po pl roce vymnna za samotku. Zastával jsem odpovdné ideologické posty v Komintern, v Ústedním výboru KSSS jako len moskevského výboru strany, v Akademii vd SSSR, byl jsem zvolen lenem moskevské kontrolní komise a moskevského oblastního výboru. Znal jsem osobn V. I. Lenina, spolupracoval s N. K. Krupskou, s N. S. Chrušovem a dalšími. V poslední válce jsem pracoval v politickém vedení armády, které se zabývalo rozvracením ozbrojené moci protivníka. Práv v té dob mi v Hitlerov koncentraním táboe spálili sestru a Stalin mi zavradil bratra - jednoho ze zakladatel eskoslovenského Komunistického svazu mládee.
Od roku 1945 jsem v Praze vedl ti roky oddlení propagandy Ústedního výboru Komunistické strany eskoslovenska. V roce 1948 mne zatkli, pedali do Moskvy, kde jsem sedl bez soudního rozsudku ti a pl roku v Lubjance, z toho první ti roky na samotce. V té dob poslali mou enu a mou mladší dceru do Uljanovska, kde ily ve strašných podmínkách. Po rehabilitaci jsem zaal znova - v eskoslovensku jsem pracoval jako editel Filozofického ústavu Akademie vd. Od roku 1963 iji jako penzista v Moskv.
Ji od chvíle, kdy Chrušov odhalil krvavé zloiny Stalina, dvorn zvané „kult osobnosti“, jsem zaal pozvolna chápat, do jakých rozmr se zmnila KSSS a sovtská moc a e za to nesu i já, jako len strany, svj díl odpovdnosti.
Zlomovým okamikem však pro mne byl rok 1968, protoe jsem ml monost na vlastní oi pozorovat „praské jaro“ a vidt, s jakým nadšením a jednotou podpoil eskoslovenský lid snahu Komunistické strany eskoslovenska o obnovu socialistických ideál a o budování socialismu s lidskou tváí. Kdy však Vaše tanky a armády eskoslovensko okupovaly, aby ho podrobily Vašemu politickému diktátu i nemilosrdnému ekonomickému drancování a aby ho fakticky pemnily ve Vaši kolonii, ztratil jsem konen jakoukoliv iluzi o charakteru Vašeho reimu.
Pochopil jsem, e KSSS pestala být dávno politickou stranou a promnila se ve spolenost pro podporu „pedasného splnní ptiletých plán“. Její lenové, sjezdy a dokonce Ústední výbor nemají vbec ádný vliv na politiku strany, kterou urujete osobn s malikou vládnoucí vrstvou.
A o jakém socialismu me být v Sovtském svazu vbec e, kdy místo dívjší vykoisovatelské tídy kapitalist a velkostatká vznikly privilegované kasty stranických a sovtských byrokrat, kteí ijí v blahobytu, jsou izolování od lidu, stojí nad lidem a pohrdají jím a nejsou schopni a nechtjí chápat jeho poteby a al? O jakém socialismu se dá mluvit, kdy nadále trvá stalinistická totalitní diktatura uvnit zem a velmocenská politika navenek?
V Sovtském svazu neexistují elementární demokratická práva: místo voleb se odevzdávají hlasy pro shora vnucené kandidáty, v politickém ivot neexistuje veejnost, jsou zakázány stávky, odbory jsou podízeny zájmm státu, politická diskuse je zakázána, všude panuje univerzální cenzura. Pravdivá informace je nahrazována propagandistickou lí nebo polopravdou. V Sovtském svazu jsou hrub porušována základní lidská práva. Odlišn smýšlející jsou krut pronásledováni, tisíce z nich strádá ve vzeních, táborech, psychiatrických léebnách, a to i kvli náboenskému pesvdení. V 60. roce sovtské moci v zemi chybí elementární intelektuální a tvrí svoboda. Není to hanba, e nejlepší osobnosti kultury Sovtského svazu jako Solenicyn, Rostropovi, Nkrasov a tucty dalších jsou nuceni k emigraci do zahranií?
V oblasti národnostní politiky je sama historie Sovtského svazu neperušeným etzcem teritoriálních anexí, násilných pivtlení cizích území, útlaku a diskriminace mnoha národností - krymských Tatar. Povolských Nmc, id, Ukrajinc, pobaltských národ jako kdysi za caristického Ruska.
Zatímco vede Sovtský svaz velké ei o „mezinárodním uvolnní“ a o „mírovém souití“, posiluje ve skutenosti ve velkém mítku své jaderné a raketové zbran, vyrábí nové prostedky hromadného niení a pipravuje se na agresivní války. Sovtský svaz udruje na hranicích silné vojsko, vytváí stále nové vojenské základny v Evrop, Asii a Africe, pipravuje okupaci Rumunska a Jugoslávie a pod pláštíkem „nezištné pomoci“ národním osvobozeneckým hnutím a rozvojovým zemím podniká nesetné pokusy proniknout do rzných ástí svta a zídit tam své vojenské a politické panství, dodává zbran a podporuje reakní reimy a mezinárodní teroristy. Politické a spoleenské struktury zem jsou ve stavu trvalé stagnace. Sovtský svaz pedstavuje jeden z nejkonzervativnjších reim na svt s pestárlým vedením.
Jeho nároky na hegemonii v mezinárodním komunistickém hnutí, na jeho úplné podízení konjunkturálním zájmm Sovtského svazu a sovtské vlády vedly k tomu, jak se to ukázalo ped nedávnem na konferenci komunistických stran v Berlín, e ada nejvlivnjších komunistických stran západní Evropy u se zaala oteven od KSSS a sovtského modelu socialismu distancovat. Je zcela zákonité, e se za tchto podmínek a pi kolosálních, stále rostoucích výdajích na udrování armády, na obrovský aparát tajných slueb, ale i na státní a stranický aparát, e se stále zhoršuje hospodáská situace v zemi. Inflace a zdraování, oficiáln popírané, ve skutenosti narstají. Produktivita práce v prmyslu je obzvlášt nízká, zaostává prmyslová výroba špatné kvality, meno technickým mítkem analogické produkce Západu. Není snad tragédií, e v 60. roce po revoluci zemdlství, dívjší obilnice Evropy, není schopno zásobit obyvatelstvo chlebem, masem, rybami a dokonce bramborami? Sovtská moc není schopna zorganizovat normální zásobování velkých mst potravinami, ovocem, obleením, nábytkem, prmyslovým zboím a dokonce léky - a to ani nemluv o vesnicích a malých mstech.
Copak se všechny tyto skutenosti dají pecházet mlením, ani by z nich byly vyvozeny dsledky?
Nechci popírat nkteré úspchy, kterých bylo v Sovtském svazu dosaeno v oblasti odstranní analfabetismu, v oblasti vzdlávání, vdy, techniky, zlepšení podmínek bydlení významné ásti obyvatelstva. Ale lovk není iv jen chlebem… Musí mít monost íkat veejn, co si myslí, psát, co si myslí, íst, co chce, psát, kam a co chce, mnit podle svého pání bydlišt a cestovat, kam chce - my se však dnes bojíme jako za Stalina, skrýváme své písemnosti, pestáváme si navzájem dvovat, z obavy ped cenzurou píšeme nic neíkající dopisy, perušujeme styky s páteli… Copak není nelidské, odebírat rodim dti, bránit optovnému spojování rodin, cestování za píbuznými do zahranií, odpírat msíce a roky píbuzným politických vz shledání a dokonce výmnu korespondence? Co to je? A dá se za takových podmínek ít? A jak dlouho je to moné? Já u to nedokáu.
Mé rozhodnutí vystoupit z komunistické strany vbec neznamená, e opouštím ideály socialismu, které jsem si osvojil ji v roce 1910 a které od té doby pedstavují hlavní obsah mého dlouhého a boulivého ivota.
Práv naopak. Dospl jsem k pevnému pesvdení, e mé setrvání v adách KSSS by bylo zradou ideál sociální spravedlnosti, humanismu a vybudování nové, dokonalejší lidské spolenosti, jich jsem se snail celý ivot dosáhnout, pes všechny své chyby a omyly.
22. záí 1976  
Arnošt Kolman, ádný len SAV, profesor Moskevské a praské univerzity, doktor filozofických vd
 
 
Popisky k obrázkm:
S Leninem na Rudém námstí 1918 (oznaen kíkem)
S rodinou v Praze 1948
Pednáška o kybernetice
S manelkou v Moskv 1976
Se zetm Fr. Janouchem ve Švédsku


Komente
Posledn koment: 16.04.2006  22:31
 Datum
Jmno
Tma
 16.04.  22:31 Jarda inovace?
 11.04.  20:41 MirekJL Pro Ivo
 11.04.  18:52 Ivo Filmy
 11.04.  17:18 emach pro Iva
 11.04.  16:40 MirekJL Ivovi
 11.04.  15:20 Ivo Mirkovi JL a Emach
 11.04.  10:53 emach pro Janinu
 11.04.  07:59 Janina
 10.04.  21:10 MirekJL Nehoraznost
 10.04.  16:12 emach
 10.04.  12:02 Janka
 10.04.  11:38 Ivo Reakce na lnek
 10.04.  09:12 Pavel