Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patricie,
ztra Radomr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Máme rádi zvíata...
 
Máme rádi zvíata, zvíata, zvíata,
Protoe jsou chlupatá a mají hebkou srst.
V zoologické zahrad, zahrad, zahrad
Nehlate lva po brad, ukousne vám prst.


Nedávno na stránkách našeho magazínu zaal úspšný seriál, do kterého pispíváte svými píbhy. Seriál má název "Máme rádi zvíata...". Jak bude dlouho trvat, bude záleet jen na vás tím, e se rozpomínáte a budete nám posílat své píbhy. Nejedná se o odborné texty, ale jen o veselé i neveselé, zajímavé píbhy o zvíátkách a zvíatech kolem vás.

Zde je další váš píspvek o zvíátku, které se jmenuje possum a patí tak jako klokani ke zvíatm v Austrálii chránným. Své záitky s nim popsal vtipn Ivan Kolaík.


Kam s ním...

Nejsem ádný drsný, neotesaný chlap, který v zaouzené putyce u piva mele nesmysly a holduje vulgarit. Naopak. Odjakiva jsem byl jemnocitný lovk, který nejenom vidí, ale všemi póry tla i vstebává krásy kolem sebe. Zasnená krajina, rozkvetlé louky a kupky sena dovedou se mnou emocionáln zacloumat zrovna tak jako tóny Smetanovy Vltavy, pohled na impresionistická plátna nebo na polonahá sndá tla plavky na místní plái. Zrovna tak se rozplynu pohledem na tém jakékoliv zvíátko. Ano, jsem milovníkem zvíat a není v mé povaze trhat mouchám kidélka, nafukovat áby, pivazovat koikám na ocásky bábrlata i jakkoliv jinak zvíátka trápit. To, e jsem jednou klackem k smrti umlátil sousedovic koku, protoe v hub nesla uloveného vrabce, si dodnes vyítám. Zrovna tak jako to, e jsem brokovnicí zprovodil ze svta zajíce, kterého mi sice ena Máa láskyplnn pozdji udlala na smetan, ale kterého mi bylo tak líto, e jsem se ho ani nedotkl. Jednou jsem se dal bláhov pemluvit, abych šel s kamarádem na ryby, ale neml jsem to dlat, protoe jsem nedokázal kapíkovi vydnat háek a vbec ne ho pak zamordovat. Na zajíce plné brok a ryby plné zrezivlých hák se proto nemohu ani podívat...


Zato však mohu oi nechat na rozkošn okatých a chlupatých possumech, kteí si oblíbili naši zahrádku. Dlouho jsem obdivoval tato v Austrálii chránná zvíátka, která m uchvacovala svými noními reji po stromech, svou tém opií obrtatností lézt po telegrafních drátech, nkdy dokonce i s mravým dátkem na hbet. Líbila se mi také jejich nebojácnost kdy jsem na n posvítil baterkou; zastavili se na drát a velikými kukadly zírali do jejího svtla. Byl jsem rád, e si possumové vybrali zrovinka naši zahrádku a byl jsem si jistý, e šestým smyslem ve mn poznali milovníka zvíat, který by neuškodil ani mouše a který jim bude podstrkovat nakrájená jablíka. To jsem také vskutku po uritou dobu dlal a byl jsem šasten, kdy jsem mohl za hlubokých nocí pozoroval ne jednoho i dva, ale hejno possum debuírujících na námi pipravených pochoutkách. Tato milá zvíátka byla oividn ráda, e nemusí celou noc promrhat hledáním potravy a za milostného tokání, které jenom possumové dovedou (kresba zdroj: www.artsinthehills.com.au), se na sebe vrhala a mrouskala a do samého rána.


O svou radost s našimi possumy jsem se jednoho dne pi barbeque a piv pochlubil sousedm, kterým jsem barvit vykládal jak se o chlupáe staráme, jak je krmíme a jak si oblíbili zrovna naší zahradu. Reakce soused m zarazila.


„To snad nemyslíš ván,“ perušil moje vyprávní soused Jim.


„Von se asi zbláznil,“ prohlásil Peter. „Rozuml jsem dobe?“ dodal. „Tak ty ty potvory ješt krmíš! Tak to musíš bejt pkn padlej na hlavu,“ ekl a zdálo se, e doposud dobrá nálada vyprchala jako pára nad hrncem.
 


„No copak je na tom tak hroznýho, e peuju o australskou zvíenu?“ otázal jsem se zejm najivn, protoe nakrknutí sousedi m zvýšenými hlasy jeden pes druhého zaali pouovat jaká vlastn hrozná zvíata possumové doopravdy jsou.

 

„Za prvé, ty zvíata nejsou jenom u tebe, ale ty jsou všude,“ ekl Fred znalecky a sousedi zanotovali jako jeden hlas: „Všude!“


„Pokej a se ti jeden z tch tvejch milovanejch bestijí uvelebí v podkroví, kde zane dlat paseku, kde se pak bude mnoit a kde všichni dohromady budou moit tak, e ti prosákne strop, kterej ti nakonec spadne na hlavu. Pak teprve budeš vidt jaký to jsou pívtivý zvíátka,“ ekl potmšile Bob a odplivnul si.


„Jo, a pokej a vám úpln vohlodaj všechny kvty a úpln zrujnujou zahradu,“ tém hystericky se vmísila do debaty Bobova manelka Sarah. „Kdy si vzpomenu jak krásný jsem mla riky a co mn z nich te zbylo. Já bych vyvradila všechny slavný possumy a nechala bych si z nich uštupovat na zimu štucel, jene ten blbej government je ešt navíc chrání,“ dodala a na uklidnnou do sebe nalila tuplovanýho panáka.


„A co teprve ten citróník, na kterej jsem chodil po léta rat, aby se mu dailo. Z toho je te suchej pahejl,“ smutn dodal Bob.


„A tím, e je chránj tak jich je ím dál tím víc,“ ekl zachmuený Jim.

 


Debata o possumech trvala ješt pkn dlouho a nakonec, abych si usmíil jinak pívtivé sousedy, musil jsem slíbit, e possumy pestanu krmit, a e kdy jsem tedy proti tomu abych jim nasypal utrejchu, tak je alespo musím pochytat do klece a odvézt na jiné místo. Pokud mono pkn daleko od nás, protoe se ty potvory vracejí.


Slib jsem dodrel, protoe nakonec i ena Máa pozorovala, e jí rapidn chadne kvtena na jejích milovaných keích.


Lapnout possuma do klece na jablíko byla hraka. Horší to však bylo s jeho odvozem, protoe pemísování possum je písn zakázáno. Nicmén jsem chycená zvíátka pod rouškou tmy vozil do opuštných park, kde jsem je pouštl na svobodu. Akorát jsem se nestail divit, e pesto, e jsem jich pemístil nejmén dvacet, chlupá na zahrad neubývalo. Chytání a pemísování possum byla vskutku Syssyfova práce. Ztráta asu, protoe se zejm ti hajzlíci pudov vraceli do svých obydlí na naší zahrádce, ke kterým k naší hrze patil i náš komín.


Na to jsem pišel jednou veer, kdy jsem sedl blízko krbu a najednou jsem slyšel hlasité škrábání a neklamné possumovské zvuky.


„Máo, love, já se vsadím, e nám ta potvora omylem padla do komína,“ zvstoval jsem starostlivým hlasem manelce, která vydala rozkaz a okamit vylezu na stechu zjistit co se dje. S hrzou jsem doopravdy zjistil, e na dn tímetrového komína si pohodln hoví possum. U jsem vidl jak nám celej od sazí vnikne do obýváku, ze kterého nám udlá klniku na díví. Pepadla nás panika.


Telefonát na profesionálního lovce possum potvrdil naše obavy. Zvíe nespadlo do komína omylem, nýbr si zcela rafinovan komín, NÁŠ komín, vybralo za svj nový domov. Lovec byl ochoten pijet na to tata, avšak odstranní possuma by stálo moe penz. Zatnul jsem proto zuby a oznámil Mán, e ho chytnu sám. A zadarmo.


Nejprve jsem zatopil v krbu doufaje,e dým a ár obyvatele vystrnadí. Trošku jsem se sice chvl, e komínem do bytu nám me teba taky nakrásn propadnout zuhelnatlé tlíko, ale naštstí se tak nestalo. Possum srdnat zátop peil. Potom jsem opatrn do hlubokého komína spustil na provázku pipevnné kousky jablíka a zvení ke komínu pipevnil klec, do které jsem fikan nastrail další kousek jablka namazaného medem. A ejhle! Ráno byl v kleci prskající possum veliký jako macek. Rozjaen jsem oznámil dobrou zprávu Mán a oba jsme si oddechli. Naše radost však nemla dlouhého trvání, nebo zuivé škrábání uvnit komína opt oznámilo pítomnost possuma.


Vyšplhal jsem se na stechu, do komína spustil kameru upevnnou na špagát a modlíce se aby se neuvolnila a nespadla jsem ji pomaliku spustil do šachty filmujíce co se dje uvnit.


„Do prdele, Máo, tady jsou dokonce possumové dva, malej a velkej. Já se vsadím, e jsem do tý klece lapil jinýho possuma ne toho z našeho komína. Vdy se to jima tady jenom hemí. Já si toho possuma v komín musím njak voznait, abych si byl jistej, e chytám toho správnýho,“ ekl jsem a netrvalo dlouho, ne jsem pišel na ábelskou strategii.


Vzal jsem plechovku bílé barvy její obsah jsem rychle vylil na nic netušící, dole v komín si hovící mámu s mladým. Trošiku jsem ml výitky svdomí, co kdyby jako toto...Kdyby ta barva milé possumy v komín usmrtila. Naštstí se to však nestalo. Brzo ráno jsem šel toti zkontrolovat klec a k mému úasu v ní vystrašen sedli oba nevítaní obyvatelé našeho komína. Byl ale na n vskutku alostný pohled. Máma toti slízala dtátku z koichu barvu takovým zpsobem, e mladej vypadal jako punk a jako jeek zárove. Srdce se mi alem sevelo nad touto smšn vypadající dvojicí...


S klecí jsem zajel nejmén deset kilometr do krásného parku, kde jsem milé possumy vypustil na svobodu s páním všeho nejlepšího. Maminka s jekem na zádech vylítla z klece jako raketa a hbit se vyšplhala na nejbliší blahoviník z nho si m smutn mila.


Já pomalu zamíil k domovu modlíce se v duchu, aby si rodinka v pro n novém prostedí našla njaký pívtivý komín nebo alespo strom, ze kterého by nebyla vystrnadna jinými possumy, co se prý normáln stává a noví possumové pak zajdou hlady.


Tu noc jsem nespal dobe. Rušilo m dupání possum po naší steše a jejich hlasité výkiky lásky.

 

Kdo neil v Austrálii nebude vit, e tchto sveepých zvíátek se nelze zbavit a se teba postavíte na hlavu.


Poznámka autora: vanatec possum je v eštin tzv. opossum
 

Ivan Kolaík
 

Zvukový záznam Ivana Kolaíka - Vyprávní v R 2  v poadu Tisíce píbh
Zobrazit všechny lánky autora

Anotaní foto WIKIPEDIA
https://www.australiangeographic.com.au/

https://www.abc.net.au/  



Komente
Posledn koment: 23.05.2022  06:18
 Datum
Jmno
Tma
 23.05.  06:18 Pemek
 02.05.  09:22 Ivan
 30.04.  11:59 Vclav
 30.04.  02:55 Stanislav Vank
 28.04.  10:51 Von
 28.04.  02:41 Jana Gotwaldov