|   | 
                      
						 Od vynálezu písma se mohly poznatky,
						zku¹enosti, názory a vyprávìní zaznamenávat a
						uchovávat v nezkreslené formì pro pouèení potomkù.
						I kdy¾ písmo vìt¹inou slou¾ilo zcela praktickým v¹edním
						záznamùm a na potomky pøitom nikdo zvlá¹»
						nemyslel. Psalo se pochopitelnì celá dlouhatánská
						staletí ruènì a v  medicínì je znám výraz »písaøská køeè«.
						Jde o køeèovité sta¾ení svalstva ruky, ke kterému
						dochází vinou jednodstranného zatì¾ování pøi ruèním
						psaní. Písaøi byli skuteèní profesionálové, kteøí
						je¹tì na poèátku devatenáctého století dokázali
						psát zøetelnì a na diktát. Psali tak rychle a èistì,
						¾e nikdo pøíli¹ netou¾il jejich práci nahradit nìjakým
						strojem. Spoleèenská objednávka, která by vedla ke
						vzniku psacího stroje, v této dobì opravdu
						neexistovala. 
						
						 
						První
						patent 
						Pøesto byl první patent, který
						souvisel s vynálezem této nezbytné souèásti kanceláøe
						dvacátého století, odkud ji zaèaly vytlaèovat a¾
						textové editory poèítaèù, udìlen ji¾ v roce 1714
						britskou královnou Annou. Získal jej in¾enýr Henry
						Mill na »stroj nebo metodu, jak vysazovat nebo pøepisovat
						písmena jednotlivì nebo postupnì za sebou jedno za
						druhým jako pøi psaní, zpùsobem tak zøetelným a pøesným,
						¾e se nedá odli¹it od tisku«. Podstata technického
						øe¹ení Henryho Milla se nedochovala, zlí jazykové pøedpokládají,
						¾e ¹lo o jakýsi systém razítek. Pøesto je Millovi
						pøipisováno otcovství psacího stroje a u¾ za pouhý
						nápad mu nále¾í právem. Dal¹í pokusy sestavit
						psací stroj byly vedeny nikoli my¹lenkou usnadnìní
						práce písaøùm, ale vznikaly jako mechanické pomùcky
						pro nevidomé, které by jim umo¾nily vyjadøovat své
						my¹lenky samostatnì písemnou formou. První psací
						stroje vyrobené ve Francii byly urèeny  právì jim. Patent na skuteèný psací
						stroj byl pak vydán v USA, a to v roce 1829 v Detroitu
						Williamu A. Burtovi. Následoval pak o ètyøi roky pozdìji
						patent udìlený v Marseille Xavieru Projeanovi. O svém
						stroji s hrdým názvem »Machine criptographique« vynálezce
						neménì hrdì prohlásil, ¾e je schopen psát tak
						rychle, ¾e se vyrovná zruènému ruènímu písaøi. O
						objevení opravdového psacího stroje s klávesnicí a
						inkoustem napu¹tìnou páskou se zaslou¾ilo hned nìkolik
						osob, mezi nimi¾ nesmíme pominout Chrostophera L.
						Sholese, který k nìmu pøispìl nejvíce. Právì on
						toti¾ polo¾il pøi spoleèné práci na stroji schopném
						èíslovat stránky knih Carlosu Gliddenovi otázku,
						která nakonec vedla k vynálezu. Optal se prostì: »Nemohl
						by ten stroj také psát písmena?« Pak spoleènì  sestrojili døevìný model, který psal jen
						velká písmena. Novinka vypadala pøesto natolik slibnì,
						¾e Sholes prodal práva za 12 000 a firma Remington,
						která se právì pøeorientovávala ze zbrojního
						programu na civilní, mìla co vyrábìt. Pøesto sudièky
						nebyly psacímu stroji zrovna naklonìny. Na Kontinentální
						výstavì v roce 1876, kde se první série strojù pøedstavila,
						se stal hlavním hitem Bellùv telefon. Remingtonka v¹ak
						zaèala své stroje pùjèovat do úøadù, a tak posléze
						dobyla srdce úøedníkù a trhy. Dne¹ní moderní psací
						stroje jsou sice konstrukcí ji¾ vzdáleny pùvodnímu
						typu, leè nìco se nám pøesto zachovalo a pøevzala
						to i výpoèetní technika. Jedná se o pùvodní Sholesùv
						návrh sestavení klávesnice, kde jsou písmena rozlo¾ena
						tak, aby se neblokovala ta z nich u¾ívaná èasto za
						sebou.
						
						 
						 | 
                        |