Historie mìsta ®atec
Archeologické nálezy dokládají, ¾e území ®atecké tabule mìlo své obyvatele ji¾ z doby kamenné, bronzové i ¾elezné. Nálezy dokládají i pobyty keltských kmenù, které vystøídali v polovinì 6. století Slované. Nejprve tu vzniká pøemyslovské hradištì na pøelomu 9. a 10. století a zaèátkem 13. století ji¾ vzniká støedovìké mìsto (1248), kterému v roce 1265 udìluje Pøemysl Otakar II. mìstská práva vèetnì vaøit pivo.
Zdrojem prosperity mìsta byla øemesla, zemìdìlství a obchod. První zmínka o chmelnicích je datována do roku 1348. Pozdìji bylo zavedeno zvláštní peèetidlo, zaruèující originalitu ¾ateckého chmele. Kolem roku 1400 vzniká mìstská škola, která patøí mezi nejznámìjší a nejvýznamnìjší v Èechách s právem volit rektora a uèitele od Jana Lucemburského.
V roce 1414 pape¾ vyhlásil nad mìstem klatbu. Mìsto patøilo mezi zastánce husitského hnutí a pod jeho hradbami byli pora¾eni køi¾áci v roce 1421. Mìstu se nevyhnula ani velká povodeò v roce 1582 pøi které se utopilo pøes 150 lidí.
Bìhem tøicetileté války bylo mìsto vá¾nì poškozeno, dochází k hospodáøskému poklesu. Tragické následky mìla i bitva na Bílé hoøe a následné odchody do emigrace. Mìní se národnostní a nábo¾enský charakter mìsta. Znièujícím po¾árem bylo zasa¾eno 284 domù v roce 1788.
Pøes øeku Ohøi byl postaven první øetìzový most v Èechách v roce 1827. V roce 1833 je zalo¾en chmelaøský spolek na ochranu kvality chmele, pozdìji vzniká chmelný trh a Známkovna chmele mìsta ®atce. A¾ do roku 1850 je ®atec støediskem kraje, pozdìji sídlem hejtmanství. V roce 1934 je ve mìstì registrováno 161 chmelaøských firem a 53 balíren chmele.
Historický støed obsahující významné stavby a architektonických slohù od doby románské a¾ po secesi byl v roce 1961 vyhlášen za mìstskou památkovou rezervací. V roce 1997 je zalo¾eno Chmelaøské muzeum. Na Seznamu svìtového dìdictví UNESCO byla schválena a zapsána památka „®atec a krajina ¾ateckého chmele“ v roce 2023. Souèástí této památky je i Státní zámek Stekník. Ten má také zajímavou historií a bude mít pozdìji vlastní èlánek.
®atecká povìst
Jak vypráví ve své kronice Václav Hájek z Liboèan mìsto se sna¾ilo obsadit duchové. První je vidìl v noci mistr tesaø. Nikdo mu nevìøil, ¾e mìstem o pùlnoci prochází postavy v kápích s lucernièkami. On si mistr rád pøihnul ze d¾bánku.
Jen¾e bìhem týdne stejný prùvod vidìl i první radní, a to u¾ situace byla vá¾ná. Všichni dostali strach i ponocný radìji utekl. Pøece nebude chodit v noci ulicemi a hlásit, která je hodina, kdy¾ mù¾e potkat duchy. Radnice musela zaèít jednat a zjistit, co mají duchové za lubem? V šatlavì mìli dva odsouzence na smrt a tìm slíbili, ¾e pokud zjistí, co chtìjí duchové podniknout, zachrání si ¾ivot. Oba odsouzení se k pøekvapení všech vrátili ¾iví a hlásili, ¾e duchové chtìjí mìsto obsadit. Lidé nevìdìli, co mají dìlat, utéct nebo bránit mìsto. Ale jak bránit pøed duchy.
V té dobì se koneènì pøihlásil nový ponocný jakýsi Boreš. Kdy¾ se setmìlo, chodil po liduprázdných ulicích a vykonával svou funkci. Ka¾dou noc stál na hradbách a sledoval, co se bude dít. A jedné noci vidìl, jak se pøed Pra¾skou bránou šikují øady duchù se svìtly. Došlo mu, ¾e se chystají na mìsto.
Tìsnì pøed pùlnocí zadul na svùj nástroj a do všech svìtových stran mohutným hlasem køikl „Všichni dobøí duchové, chvalte Hospodina. Vesele ho-ho-ho.“ Pak strachem zkamenìl, proto¾e svìtýlka se vydala k mìstu. Prošla ale tiše zavøenou bránou a v klidu zamíøila ke høbitovu, kde zmizela.
Lidé pak jako pøipomínku na tuto událost vztyèili na kašnì pøed radnicí, pískovcovou sochu Boreše. V roce 1902 byla ze soklu sundána a mìla být pøevezena do parku. To se nestalo, a tak byla pøevezena do muzea. Originál této sochy se nachází v Regionálním muzeu K. A. Polánka v ®atci, kde støe¾í klid návštìvníkù. Ovšem kolem pùlnoci mù¾ete na chodbách dodnes zaslechnout volání „Všichni dobøí...“
Historie mìsta ®atec
