Doksany
Nevelká obec le¾ící ve výšce 158 metrù nad moøem, je devìt kilometrù od Litomìøic a sedm kilometrù od Roudnice na øece Ohøi. Nedaleko se nachází klimatologická observatoø a meteorologická stanice Èeského hydrometeorologického ústavu (je nejní¾e polo¾ená). Poslední dobou se èasto dostává do zpráv o poèasí. A právì zde byla v èervnu letošního roku namìøena doposud nejvyšší teplota na našem území a to 40,9 stupòù C 27,6 a den poté 41,9.
Ale historie obce je velmi zajímavá u¾ od doby kní¾ete a pozdìjšího krále Vladislava II. Jeho man¾elka Gertruda tu zalo¾ila premonstrátský ¾enský klášter v roce 1143. Byl urèen pro dívky z nejpøednìjších šlechtických rodù a do svých 16ti let tam ¾ila i její dcera Ane¾ka.
Základní kámen byl polo¾en v roce 1144 ke stavbì chrámu Narození Panny Marie. Dvì vì¾e kostela byly vystavìny v roce 1151 a pak následuje pivovar, mlýn, hospodáøská stavení a špitál pro chudé. Byla vybudována románská krypta pro tìlesné ostatky Gertrudy, hrob nebyl zatím nalezen.
Nièivý po¾ár v roce 1200 pøipravil o ¾ivot mnoho jeho obyvatel a pravdìpodobnì shoøela i pùvodní zakládací listina. V roce 1208 klášter zpustošili Sasové, pozdìji ho zasáhl mor. V roce 1226 potvrzující listina Pøemyslem Otakarem II uvádí majetek 36 vesnic a další pozemky. Bìhem dalších proboštù se obnovují klášterní budovy a vzniká knihovna. Legenda vypráví, ¾e v dobì hladomoru v roce 1255 pøiplaval koš s jídlem po úpìnlivých prosbách jeptišek. Znièující povodnì zasáhly v letech 1270 a 1272 a pak následují opravy poškozených budov.
V roce 1278 znièily klášter vojska Otty Braniborského a pováleèná léta zpùsobila hladomor. V dobì vlády krále Václava II získává klášter varhany, opìt zasahuje nièivý po¾ár. Opat Šimon klášter pøestavuje a v kostele nechává namalovat obraz Panny Marie. Získal zpìt i nìkteré statky a v roce 1303 si na pape¾i vymohl osvobození kláštera od všech desátkù. Mezi nejlepší správce patøil právník Theodorik, ale i v jeho dobì zasahuje mor. Ani další léta nebyla pro klášter pøíznivá. Sice opatu Sobìslavovi povedlo potvrdit všechna práva a výsady u Karla IV., dal do poøádku majetek i knihovnu se sepsanými letopisy kláštera, ale dalším opatùm se u¾ tak nevedlo.
V roce 1354 byly opìt povodnì, následná neúroda a hlad. A¾ v roce 1414-17 se opravují klášterní budovy, obnovuje hospodáøství a je postaven mlýn. V dobì husitského povstání je klášter vypálen (1421) a kostel vykraden. Z té doby se zachovaly dvì legendy. První o mu¾i jménem Daniel Unèi, který odmítl plenìní kláštera a byl ®i¾kou obìšen na dubu, kterému se pak øíkalo umuèený. Druhá vypráví o tøech jeptiškách ukrývající se v lese, které jako první se vrátily do znièeného kláštera. Jejich podoby byly pøijaty do klášterního erbu.
Høbitovní kostel a interiér kostela
Velmi pomalu se zaèíná klášterní situace mìnit k lepšímu. Zaèínají se provádìt rekonstrukce, majetek kláštera se rozrùstá a listinou se upravuje honitba a myslivost v okolí. Pøistavují se další hospodáøské budovy, prodlou¾ení se doèkal kostel s novými zvony i zeï kláštera. Høbitovní kostel sv. Petra a Pavla byl upraven o ètverhrannou vì¾ a získal tøi nové zvony. Za vysokou zdí se zakládá proboštská zahrada. Opìt je vìnovaná pozornost knihovnì a klášternímu archivu.
Za císaøe Rudolfa II. byly potvrzeny pravomoci a majetek. Odpor podaných sílil, klášter byl vyloupen. Jeptišky se vrátily a¾ po bìlohorské bitvì, kdy z kláštera zùstaly zase jen ruiny. Opìt se opravuje vèetnì špitálu a v roce 1626 byl postaven mázhauz. Tøicetiletá válka pøerušila renovace a klášter byl vyplenìn Švédy (1645) i Sasy a zùstaly jen obvodové zdi a vì¾e. Oblast zasáhla neúroda a hlad.
Pomalu se hospodáøství vzpamatovává, je postavena hospoda, jsou nové zvony a dva oltáøe. V roce 1665 vzniká nová krypta v kapli, nahrazuje se døevìná vì¾ zvonice. Buduje se nová zahrada, zakládá se chmelnice. Barokní morový sloup je z roku 1684. Nynìjší podoba kláštera vèetnì nové chrámové kopule je od Josefa Míky, který se sna¾il o barokizaci kláštera. Kostel doplnil o dvì nové kaple. Míka, který patøil mezi nejvýznamnìjší probošty sepsal i dìjiny Doksan.
Zahradní letohrádek byl vymalován roku 1734 a morový sloup byl obnoven v roce 1748. V dobì sedmileté války byl klášter vyplenìn pruskými vojsky. Pozdìji se staví druhý letohrádek, ozdobná zahrada a salla terrena v klasicistním slohu. Císaø Josef II. ruší klášter v roce 1782, majetek je zabrán a bohatá klášterní knihovna rozdìlena od Dvorní knihovny Vídeò, Univerzitní knihovnu v Praze, knihovnu Národního muzea a¾ po Lobkovickou knihovnu.
Po zrušení kláštera byl v prostorách vojenský špitál, od roku 1785 kasárna. Od tìch dob se majitelé rychle mìní, nastávají rùzné zmìny, jediné co mìli všichni spoleèné, ¾e nikdo nic neopravoval. Spíše jen co pøeká¾elo nebo nevyhovovalo se bouralo. Je zboøena vì¾ièka kaple, odstranìné jsou sochy, zboøena zahradní zeï a vše chátrá.
Od zrušení kláštera ubìhlo v øece Ohøi mnoho vody. Také se za tu doby hodnì zmìnilo v ¾ivotì lidí. Je s podivem, ¾e za tìch cca 250 let se ještì mnohé v klášteøe zachovalo a dnes se pomalu opravuje. Ti dávní øemeslníci odvedli velmi dobrou práci, snad budou úspìšní i ti v dnešní dobì, kdy se provádí opravy s pøedností pro církevní potøeby.
Mezi nejvýznamnìjší památky patøí klášterní kostel, a hlavnì jeho krypta. Høbitovní kostel sv. Petra a Pavla je pùvodnì románský, barokní podobu získal v roce 1726.
Na høbitovì je i pseudogotický vojenský pomník. Støedovìký vodní mlýn je od roku 1998 znovu vyu¾íván jako Malá vodní elektrárna. Pøes náhon u mlýna vede kamenný obloukový mostek z 18 století, ¾elezobetonový silnièní most je z roku 1928. Po obou stranách øeky Ohøe je pøírodní rezervace Lou¾ek.
