Pøíbìhy zemské atmosféry aneb za vše mù¾e klima nebo poèasí (54)
Odhalení tajemství jett-streamu
Ke konci 2. svìtové války u¾ tì¾ké bombardéry bì¾nì létaly v rozsahu témìø celé nejni¾ší atmosférické vrstvy, tzv. troposféry a zjistilo se, ¾e ve výškách kolem 9 km se tra»ová rychlost letounù obèas znaènì liší od rychlosti, kterou ukazovaly palubní pøístroje. Nìkdy byla i dvakrát vìtší, jindy se blí¾ila nule! Oficiální rychlost tehdejších strojù se pøitom pohybovala mezi 300 – 400 km/hod. Byla vyslovena hypotéza, ¾e pøíèinou musí být nìjaké neznámé výškové proudìní.
Meteorolog G. Rossby byl po celou válku jedním z nejvá¾enìjších amerických meteorologù, a aè byl švédského pùvodu, byl i konzultantem amerického generálního štábu. A právì tento štáb povìøil Rossbyho, aby toto tajemné výškové proudìní prozkoumal.
Rossby samozøejmì musel vycházet z pozorování a mìøení posádek jednotlivých vojenských letadel. Podle zkušeností pilotù se tyto velmi silné vìtry vyskytovaly nejèastìji ve výškách nad 9 km v silnì zploštìlých trubicích o šíøce a¾ 100 km, tlouš»ce asi 2 a¾ 5 km a délce kolem 2000 km. Pilotùm se zdálo, jako by to proudìní bylo vyfukováno z nìjaké gigantické trysky, a proto se mu zaèalo øíkat „jett-stream“! Prý tento název podporoval i sám Rossby, i kdy¾ se postupnì ukazovalo, ¾e mnohem lepší by bylo pøirovnat toto proudìní k velkým vzdušným „prostorovým øekám“, jejich¾ proud tvoøí meandry a rùznì se zrychluje nebo zpomaluje. Pøesto se termín jett-stream prosadil a musíme dodat, ¾e toto výškové proudìní samozøejmì není výsadou západního Pacifiku a mù¾e se vyskytnout i v jiných oblastech, co¾ dokumentují pøíhody ze Støedomoøí a z Kalifornie.
Na tehdy ještì nepojmenované silné výškové proudìní za války narazil nìmecký prùzkumný letoun Junkers, který nad východní èástí Støedozemního moøe z velké výšky filmoval pohyby britských lodí. Navigátor sice dostal zprávu, ¾e podle balonového mìøení se v té oblasti vyskytuje vítr o rychlosti pøes 300 km/hod., ale nevìøil tomu a doplatil na to! Brzy sám hlásil, ¾e pro mimoøádnì silný protivítr nedolétne na základnu a pokusí se nouzovì pøistát na moøi. A bohu¾el to pøistání byl opravdu jen pokus …
Další pøíhoda je ještì staršího data. Podle slovenského leteckého meteorologa Milana Nedìlky „zafungoval“ tehdy ještì neznámý jett-stream“ i pøi úspìšném pokusu o letecký rychlostní rekord pøi letu z Kalifornie do New Yorku v roce 1937. Tehdy byla namìøena rychlost 526 km/hod.
Co to tedy vlastnì je – ten jett-stream? U¾ v roce 1920 namìøili na japonské Ústøední meteorologické observatoøi ve výškách 9 – 10 km rychlosti vìtru kolem 250 km/hod. Nikdo, ani sami pozorovatelé tomu nevìøili a pova¾ovali to za chybu mìøení!
Teprve po 2. svìtové válce bylo zjištìno, ¾e nad japonskými ostrovy zejména v zimì a na jaøe pøevládají ve velkých výškách silné západní a¾ jihozápadní vìtry o rychlosti nìkolika set km/hod. V hladinách od 10 do 14 km dosahují vìtry v tìchto roèních obdobích pomìrnì èasto rychlosti nad 400 km/hod. a samozøejmì i absolutní rychlostní rekord je také z této oblasti – 200 m/s., co¾ je 720 km/hod.! A kromì u¾ zmínìné Severní Ameriky je další známou oblastí i Støedomoøí, ale jett-stream se zde nevyskytuje tak èasto, jako nad Japonskem.
V souèasné dobì víme, ¾e toto silné výškové proudìní vzniká v jakýchsi „prostorových vzdušných øekách“ s pøibli¾nì horizontální osou zejména kolem tzv. tropopauzy, která oddìluje spodní vrstvu - troposféru od stratosféry.
Tropopauza se nachází ve výškách od 8 do 16 km a kromì jiného nad ní pøestává pokles teploty vzduchu s výškou. V chladných oblastech nad póly je tato tropopauza nejní¾e, v tropických nejvýše. A objevená „vzdušná øeka“ je, jak u¾ bylo uvedeno, kolem 100 km široká, 2 a¾ 5 km hluboká a kolem 2000 km dlouhá. Po celé své délce má jádro, jakýsi „støední proud“, kde jsou rychlosti vìtru nejvyšší a od nìj všemi smìry rychlost prudce klesá. Toto proudìní vzniká na styku teplého a studeného proudìní v tzv. výškové frontální zónì. Na severní polokouli má pøevá¾nì smìr od západu k východu, pøenáší teplo a energii v tìchto velkých výškách, ale také prostøednictvím všeobecné cirkulace atmosféry výraznì ovlivòuje i poèasí v celé troposféøe pod sebou.
I v souèasné dobì, kdy rychlosti dopravních letadel jsou i nadzvukové, se plánované trasy sna¾í s jett-streamem nebojovat, pokud mo¾no se mu vyhnout a nejvýše pouze vyu¾ívají jeho proudìní ve svùj prospìch.
A to nejzajímavìjší jsem si nechal zámìrnì na konec. Zatímco všechny nebezpeèné vìtrné jevy a vlastnì naprostou vìtšinu všech nebezpeèných jevù atmosféra dosti viditelnì pøedem avizuje – jsou vìtšinou spojeny s mohutnou oblaèností - ohromné rychlosti v jett-streamu jsou nebezpeèné zejména tím, ¾e pøicházejí doslova z èistého nebe, bez jakékoliv optické, zvukové èi jiné výstrahy!
Meteorolog G. Rossby byl po celou válku jedním z nejvá¾enìjších amerických meteorologù, a aè byl švédského pùvodu, byl i konzultantem amerického generálního štábu. A právì tento štáb povìøil Rossbyho, aby toto tajemné výškové proudìní prozkoumal.