
Pøiøítili jsme se k místu akce, kde se to hem¾ilo policejními auty a zmatenì pobíhajícími poldy. Nad hlavou krou¾ila LAPD helikoptéra. Kluci vytáhli bouchaèky, nasadili neprùstøelné vesty a na mì jenom zaøvali, a» se do nièeho nepletu a sedím v autì. Pak se všechno odehrávalo jako ve filmu. Støelba, jeèivé kvílení sirén, sanitky, desítky policajtù s napøa¾enými opakovaèkami, øvaní povelù, hluk motorù vrtulníkù nad hlavou. Jen já do toho filmu jaksi nepatøil. Bledej jako stìna jsem se krèil na zadním sedadle a s hrùzou pozoroval, jak se akce odvíjí. Náhle se ze mne stal pobo¾ný èlovìk a tiše jsem se modlil, abych z toho vyváz se zdravou kù¾í. Hlavou mnì projelo, kdo mi vypere spodní prádlo, kdy¾ tu nemám ¾enu Máòu. Ano prosím, tak jsem se chvìl o svùj mladý ¾ivot. Chvìní však pøešlo v teror, kdy¾ jsem si všiml hlouèku hrùznì vypadajících obrovských èernochù, vrhajících nevra¾ivé pohledy na auto, ve kterém jsem se skrýval. Potí¾ byla v tom, ¾e za chaotické situace si hlouèku nikdo nevšimnul. Já si byl naprosto jist, ¾e tentokráte na to tì¾ce doplatím a ¾e mùj ¾ivot na americké pùdì vyhasne. Ozáøil mì však Duch svatý. Pozorujíc hlouèek zabijákù, pou¾il jsem fintu, která mì zachránila.