Brnìní z vápníku | 
                      ||
| 
						 
 Pøesto
						u nás raci je¹tì v nìkterých lokalitách ¾ijí -
						èi spí¹e ¾ivoøí. Jde toti¾ o tvora mimoøádnì
						citlivého na kvalitu prostøedí. Ale i tam, kde na¹el
						pøíznivé podmínky a rozmno¾il se, zdaleka nemá
						vyhráno. Nebyl to jen raèí morRaci u nás byli odedávna ve velkém
						loveni jako vyhlá¹ená pochoutka - vyhledávaného
						"masa" není na ¾ádném jedinci mnoho, a tak
						musely padnout na uspokojení hostù jedné gurmánské
						veèeøe i stovky rakù. Èe¹tí raci také v¾dy byli
						dobrým exportním artiklem. V neporu¹ené pøírodì
						se ov¹em dokázala raèí populace rychle obnovovat.
						První skuteèná pohroma pøi¹la pøibli¾nì pøed
						jedním stoletím, kdy do na¹ich zemí vtrhla epidemie
						oznaèovaná jako raèí mor. Ta zde raka øíèního témìø
						vyhubila. Po jejím skonèení byl introdukován rak
						bahenní, který je podstatnì ménì choulostivý. Tøetím
						zdej¹ím druhem je men¹í (a rovnì¾ ohro¾ený) rak
						potoèní. Patrnì ani raèí mor by neznamenal
						definitivní konec zdej¹í populace raka øíèního,
						kdyby (ostatnì nejspí¹ nikoli náhodou) nepøi¹el v
						dobì rychlé industrializace a poèátkù prùmyslového
						zneèi¹»ování krajiny. Je¹tì vìt¹í ranou v¹ak
						byla pozdìj¹í chemizace zemìdìlství a velkoplo¹né
						meliorace. Pøesto se socialistické hospodáøství pøi
						dohánìní kapitalismu  Brnìní z vápníku
						Rak øíèní (Astacus astacus) se mù¾e
						do¾ít témìø dvaceti let a dosáhnout pøi tom a¾
						ètvrtmetrové délky - takové jedince v¹ak u¾ znají
						z volné pøírody jen opravdu letití pamìtníci. I
						tak ale pevný krunýø, dlouhá tykadla, deset silných
						noh a pøedev¹ím dvojice velkých klepet z nìj èiní
						tvora, který jako by byl pozdravem z dávných
						geologických dob. Brnìní kryjící hlavohruï tohoto
						korý¹e je od hnìdé do èervena, nìkdy s odstíny
						zelenì (úsloví "rudý jak rak" pochází od
						zbarvení vaøených jedincù). Raèí krunýø nedorùstá,
						musí se proto pravidelnì svlékat. Právì kvùli
						tvorbì krunýøe se rakùm dobøe vede pøedev¹ím ve
						vodách s vysokým obsahem vápníku a s mno¾stvím úkrytù
						pro èas pøevlékání. Pøi bli¾¹ím setkání vás
						mo¾ná pøekvapí, ¾e raèí oèi na stopkách jsou èasto
						krásnì modré. Cestu po dnì si rak hledá nejen jimi,
						ale také ohmatává dvìma páry tykadel - je to toti¾
						tvor s pøevá¾nì noèní aktivitou. Rak vìt¹inou
						leze po dnì, v pøípadì nouze ov¹em umí i dobøe a
						velmi rychle plavat. Impozantní na rakovi jsou pøedev¹ím
						klepeta - alespoò u jedincù vyrùstajících v dobrých
						podmínkách. Kvùli svalu pohybujícímu tímto orgánem
						byli raci v minulosti také loveni a dokonce od nás i
						exportováni. Slou¾í mu nejen k obranì a bojùm, ale
						pøedev¹ím ke sbírání potravy. Tou jsou nejèastìji
						uhynulé ryby a jiné organické zbytky na dnì. Pùvodní
						druhy rakù jsou na seznamu ohro¾ených druhù, ov¹em
						formální ochrana je dnes témìø zbyteèná - raka
						neohro¾ují drobní pytláci, ale pøedev¹ím obrovské
						mno¾ství nejrùznìj¹ích chemikálií ve vodách (vèetnì
						horských oblastí) a rychle postupující likvidace raèích
						lokalit.  | 
                      ||
						Nadìje umírá poslední | 
                      ||
| 
						 Není
						¾ádným tajemstvím, ¾e i nejmen¹í potoky pøedstavují
						pro mnoho lidí náhradu za kanalizaci a chybìjící èistièky.
						V posledních letech k tomu pak mimo jiné pøistupuje i
						pøekotné obnovování tì¾by v dávno opu¹tìných
						zatopených lomech. Na¹tìstí tu nejsou jen lidé tou¾ící
						po rychlém zbohatnutí za ka¾dou cenu, ale také ti,
						kdo usilují o zachování plnohodnotného ¾ivotního
						prostøedí. U¾ koncem 80. let se mezi mláde¾í rozbìhla
						akce Astacus, mající za cíl umìlý chov a znovu
						vysazování raka do vhodných pøírodních lokalit. Za
						tímto úèelem byly tehdy vydány i nezbytné pøíruèky
						- málokdo napøíklad ví, ¾e raka je nutné dávat do
						vody høbetem dolù, proto¾e jinak zùstane kolem ¾áber
						krytých krunýøem bublina vzduchu, která jej zadusí.
						Snahy o umìlý chov a reintrodukci raka do pøírody
						pokraèují díky øadì nad¹encù stále. Dnes je ¹ance
						zejména v oblastech, odkud mizí donedávna zde umìle
						udr¾ované intenzívní zemìdìlství, tedy v
						horských a podhorských oblastech. Ov¹em jediná
						chyba, nezodpovìdnost èi zlá vùle ze strany lidí,
						kterým na ¾ivotním prostøedí nezále¾í, doká¾e
						zlikvidovat výsledky mnohaleté práce bìhem nìkolika
						okam¾ikù.  | 
                      ||
						Znovu se v øekách objevili bobøi i raci | 
                      ||
| 
						 
  | 
                      ||
						Kde hledat pøíèiny neutì¹eného stavu v ÈR | 
                      ||
| 
						 Neodpustitelnou vinu
						na obrovské devastaci v této oblasti má bývalý
						komunistický re¾im. Na silném zneèi¹tìní  øek a ostatních
						povrchových vod se podílela rozsáhlá výstavba prùmyslových
						komplexù se zastaralou výrobní technologií, tì¾ba
						v povrchových dolech a nadmìrné pou¾ívání umìlých
						hnojiv v zemìdìlství. Vázla rovnì¾ výstavba èistièek
						odpadních vod a dal¹ích dùle¾itých ekologických
						staveb. Napø. na Labi a jejich pøítocích nemìla èistièky
						(anebo pouze kapacitnì nedostaèující) ani tak velká
						mìsta jako Ústí nad Labem, Dìèín, Mìlník a Mladá
						Boleslav. Výsledek se dostavil v podobì  øek promìnìných
						ve stoky. Nejhor¹í situace kvùli intenzivní povrchové
						tì¾bì v hnìdouhelných dolech byla v severních Èechách,
						ale sdìlovací prostøedky o tom mlèely. V rozporu se
						skuteèností se tvrdil opak, a mladí lidé bývali vybízeni
						k odchodu za prací na sever Èech, k èemu¾ se jim nabízely
						i volné byty, kterých byl v jiných regionech
						nedostatek. Zvý¹ený výskyt nádorových onemocnìní
						v této oblasti se samozøejmì zamlèoval. První výsledky
						se v¹ak pøece jen dostavily. Díky výstavbì èistièek
						odpadních vod v povodí Labe do¹lo k pronikavému zlep¹ení
						kvality vody a v této nejvìt¹í èeské øece se po
						dlouhých letech znovu objevili tak vzácní ¾ivoèichové
						jako bobøi a na nìkterých jejich pøítocích dokonce
						raci.   | 
                      ||
						Nejstar¹í delikatesa | 
                      ||
| 
						 Rakùm,
						humrùm, langustám, garnátùm a krevetám se øíká
						"nejstar¹í delikatesa lidstva", v¾dy» se o
						nich zmiòuje ji¾ slavný básník Homér. V antickém
						Øímì se témìø ¾ádná slavná hostina bez tìchto
						korý¹ù s pevnými krunýøi neobe¹la. Nej¾ádanìj¹í
						pocházeli z pobøe¾í dne¹ního Libanonu. Tyto dary
						moøe platily za krmi privilegovaných vrstev, jak mimo
						jiné dokazují i staroøímské mozaiky plné rakù,
						krevet a garnátù. Mezi jejich nejvìt¹í pøíznivce
						patøil i slavný øímský "fajn¹mekr"
						Marcus Caelius Apicius (nar. 25 pø. Kr.) V jeho rozsáhlém
						díle se mù¾eme doèíst, ¾e je témìø nemo¾né pøipravit
						chutného raka bez kmínu. Cesta korý¹ù na jídelní
						stùl dosáhla svého vrcholu v dobì rokoka. Traduje
						se, ¾e sám francouzský král Ludvík XIV. jich na své
						svatbì snìdl pøes ètyøi sta kusù.Ponìkud odli¹ná
						situace z hlediska korý¹ù panovala v Nìmecku a v nepøímoøských
						zemích jako jsou Èechy, Morava a Rakousko. Zde byl za
						favorita kuchynì jednoznaènì pova¾ován rak øíèní
						a rak kamenáè. Jednalo se tehdy o relativnì v¹ední
						potravu, a navíc lidu obecnému dobøe dostupnou. Lov
						ryb byl toti¾ mnohdy výsadou mìst a ¹lechty a jako
						takový byl silnì regulován. U rakù takováto situace
						nastávala málokdy. Oblíbenost pojídání rakù se v
						devatenáctém století odrazila i v jeho pojmenování
						- v Nìmecku bývá toto století nazýváno stoletím
						øíèního raka. Byla to ov¹em doba, kdy se raci bì¾nì
						a hojnì vyskytovali v ka¾dém èistém potoce a øece.
						Lovili se ruènì v prùzraèné mìlké vodì, nebo
						pohmatem pod kameny. Tam, kde byla voda zkalená a
						hluboká, se v pøedveèer lovu umis»ovalo jako návnada
						tlející maso.Nìkolik posledních desetiletí se svými
						kyselými de¹ti, exhalacemi, regulací tokù a
						intenzivním hnojením sní¾ilo poèet tìchto kdysi bì¾ných
						tvorù na minimum. Døívìj¹í v¹ední pokrm je dnes
						drahou a málo bì¾nou delikatesou. Pokud se situace
						jednou dramaticky zlep¹í a raci se opìt stanou v¹edním
						artiklem na pultech obchodù, mù¾ete je upravit tøeba
						podle toho nejjednodu¹¹ího receptu slavné èeské
						kuchaøky Marie Sandtnerové:Raky øádnì vypereme (mají
						hnìdou a¾ nazelenalou barvu), vlo¾íme do prudce vaøící
						osolené vody (okam¾itì zrudnou jako raci) s kmínem,
						pivem, zelenou petr¾elí a máslem a vaøíme
						je deset a¾ patnáct minut. Vaøené raky podlijeme
						trochu polévkou, ve které se vaøili, a dobøe pøikryté
						podáváme na stùl s èerstvým máslem na sklenìné míse
						pìknì upraveným.  | 
                      ||
| 
						 Marie Kalinová  | 
                      ||