Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lýdie,
zítra Radana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne¾ bude zprovoznìna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Pøímo dušièkový zaèátek tohoto roku zpùsobil, ¾e jsem se ani já necítila ve své kù¾i. Hledala jsem proto, èím bych si zlepšila náladu, jen¾e nic kloudného mne nenapadalo... „A¾ pøedevèírem!...“
 
"Co jsem to vlastnì chtìla...?"
O všem - pro oèi mé a mých pøátel.
Vysvìdèení
 
Snad to bylo tím, ¾e vèera skonèilo první pololetí školního roku a ¾áèci pøinesli domù vysvìdèení, ale vzpomnìla jsem si, jak to bylo s mým prvním vysvìdèením.
Strašnì ráda jsem se doma v¾dy dívala, jak maminka svým úhledným, a¾ kaligrafickým písmem vyplòuje v¾dy na konci ledna a èervna blankety vysvìdèení. Nevím proè, ale nejvíce se mi na stupnici známek zalíbily výrazy "chvalitebný" a "dostateèný"."Výborný" mi pøipadalo pøíliš špièaté, "dobrý" moc krátké a "nedostateèný"? No uznejte sami! Jak se mi mohlo líbit "nedostateèný", kdy¾ jsem byla zamilovaná do "dostateèný"! Kdy¾ jsem se mamince ze své lásky k uvedeným dvìma slùvkùm vyznala, jen si povzdechla:
"Hlavnì, abys je nìkdy nepøinesla na svém vysvìdèení!"
"Nebo aspoò to druhé z nich..." dodala vzápìtí.
Tatínkovi jsem pøi psaní vysvìdèení neasistovala. Blankety toti¾ vyplòoval na psacím stroji. Naše "mašinka" u¾ tehdy byla muzeální kus a svùj nesouhlas s tím, ¾e ji tatínek odmítá nechat v klidu odpoèívat, vyjadøovala tím, ¾e pøi psaní dìsnì rachotila, vyzvánìla, hrèela - no prostì dìlala strašný rámus. A proto¾e já od malièka hluk nemám ráda, jakmile otec vyndal psací stroj, klidila jsem se z doslechu.
 
Hned od zaèátku první tøídy jsem se zaèala tìšit, ¾e také pøinesu domù vysvìdèení vyplnìné tak krásným rukopisem, jako byl ten maminèin. Ale kdy¾ pøišlo první pololetí a já koneènì dr¾ela v ruce svoje první vysvìdèení, byla jsem znechucena. Místo krásnì vykrou¾eného slova "dostateèný", nebo aspoò "chvalitebný" na mne z vysvìdèení jukala jedna jediná jednièka! Byla sice velká pøes nìkolik øádkù, ale byla jen jedna - a navíc èíslice!  Utìšovala jsem se, ¾e na konci školního roku u¾ se urèitì doèkám...
Jen¾e! Pøišel poslední èervnový den a já dr¾ela v ruce vysvìdèení oceòující mou práci v první tøídì. Skvìly se na nìm samé jednièky, ale na mé duši le¾el mrak zklamání. Známek tam sice bylo víc ne¾ o pololetí, ale zase to byly èíslice! A navíc - všechny byly stejné!
 
Jako prvòáci jsme byli domù ten den propuštìni nejdøíve, a tak jsem se pomalu a zachmuøenì loudala do budovy "mìš»anky", kde uèili oba rodièe. Nejprve jsem zaklepala na tatínkovu øeditelnu. Mìl sice zrovna návštìvu, ale proto¾e hostem byl rodinný pøítel, místní doktor, mohla jsem vejít.
"Tak se pochlub!" natáhl tatínek ruku po slo¾ce s vysvìdèením, kterou jsem dr¾ela v ruce. Neochotnì jsem mu vysvìdèení podala, ale chmura mou tváø neopouštìla. Otec pøi pohledu na mne trochu znejistìl a honem se zahloubal do lejstra. Pan doktor mu nahlí¾el pøes rameno. Tatínkùv pohled se hned rozjasnil a udivenì se mne zeptal:
"Prosím tì, proè se mraèíš jako kakabus, kdy¾ máš samé jednièky?"
"No jo," povzdechla jsem si zhluboka," ale kdy¾ to vysvìdèení je takový jednotvárný!" Pánové se hlasitì rozchechtali a pan doktor mne ještì v dospìlosti pøi ka¾dém setkání zlobil dotazem, zda ještì mám jednotvárné vysvìdèení.
 
Urèitého zpestøení  jsem se na vysvìdèení doèkala a¾ od 6.tøídy. Mùj tìlocvikáø a uèitel hudební výchovy se shodli, ¾e hodnotit moje výkony v jejich pøedmìtech slùvkem "výborný" by bylo do nebe volající, a tak jsem na svém vysvìdèení koneènì spatøila ono ký¾ené "chvalitebný"...
A hned dvakrát!
Míla Nová
Co jsem to vlastnì chtìla (1)
Co jsem to vlastnì chtìla (2)
Co jsem to vlastnì chtìla (3)
Co jsem to vlastnì chtìla (4)
Co jsem to vlastnì chtìla (5)
Co jsem to vlastnì chtìla (6)
Co jsem to vlastnì chtìla (7)