Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Andrej,
zítra Marcel.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MALOVÁNÍ aneb Pojïte si hrát!

16. cvièení
Ilustrujeme



Blí¾íme se k finále malování. Dnešním posledním ilustrováním Malování ukonèíme. Všem, kteøí se zapojili patøí velké uznání. Kdo chtìl, mnoho nebo alespoò nìco málo se nauèil. Za sebe dìkuji všem, kteøí se nebáli zùstat a¾ do konce.


Jinak si myslím, ¾e zájemcù o malování ji¾ mnoho není, ale pøesto jednu soutì¾ o ceny jim jak jsem slíbila vìnujeme. Nevím jak se nám to podaøí pøipravit, ale urèitì soutì¾ pobì¾í o prázdninách. Tímto vám také pøeji krásné prázdniny a dovolené. Také si dám pauzu (doufám) a budu relaxovat…


Pro poslední ilustrování jsem pro vás vybrala velmi poutavý pøíbìh. Zatím je smutný a chudý na obrázky, avšak s velmi silným a emotivním nábojem. Všichni co kreslili a zùstali vìrní se mohou zapojit. Napøíklad rù¾ièky jsme všichni v prùbìhu kurzu mistrnì zvládli. Ale dál u¾ je to na vás.

 

 


Oscar Wilde: Slavík a rù¾e


„Øíkala, ¾e by si se mnou zatanèila, kdybych jí pøinesl èervené rù¾e,“ naøíkal mladý student, „jen¾e já nemám ani jedinou èervenou rù¾i v celé své zahradì.“
V hnízdì na cesmínovém dubu ho slyšel slavík, vzlétl skrze listí a zvìdavì èekal, co bude dál.
„V celé zahradì nemám ani jedinou èervenou rù¾i!“ naøíkal student a krásné oèi se mu zalily slzami. „Ach, na jakých to malièkostech závisí štìstí! Pøeèetl jsem všechno, co napsali moudøí lidé, pronikl jsem do všech záhad filosofie, a pøece jsem v ¾ivotì ztroskotal, proto¾e nemám èervenou rù¾i.“


„Koneènì opravdový milenec!“ øekl si slavík. „Noc co noc o nìm zpívám, aèkoli jsem ho zatím nepoznal, noc co noc o nìm vyprávím hvìzdám – a teprve teï ho vidím. Vlasy má tmavé jako kvìty hyacintu a rty rudé jak ta rù¾e, po které tou¾í; ale vášní mu pobledla tváø, ¾e je jako ze slonoviny, a na èelo mu vtiskl peèe» ¾al.“


„Zítra veèer poøádá princ ples,“ šeptal mladý student, „a pøijede tam i moje milovaná. Kdy¾ jí pøinesu èervenou rù¾i, bude se mnou tanèit a¾ do svítání. Kdy¾ jí pøinesu èervenou rù¾i, budu ji dr¾et v náruèí a ona mi skloní hlavu na rameno a její ruka se schoulí do mé. Ale já nemám v zahradì jedinou èervenou rù¾i, a tak budu sedìt sám a sám a ona se u mnì ani nezastaví. Vùbec si mne nevšimne a mnì z toho pukne srdce.“


„Vskutku opravdový milenec!“ øekl si slavík. „O èem já zpívám, tím on trpí; co mì pùsobí radost, jemu pùsobí bolest. Ba, láska je nìco ú¾asného! Je vzácnìjší ne¾ smaragdy a drahocennìjší ne¾ skvostné opály. Ani za perly a za granátová jablka ji nekoupíš a nevystavuje se na tr¾ištích. Nedostaneš ji u kramáøù a nedá se vyvá¾it zlatem.“


„Na kruchtì se usadí muzikanti,“ pravil mladý student, „a budou hrát na strunné nástroje a má milovaná bude tanèit za zvukù harfy a houslí. Tak lehce bude tanèit, ¾e se bude nohama sotva dotýkat podlahy, a dvoøané v pestrých úborech se k ní jen pohrnou. Se mnou však tanèit nebude, proto¾e nemám pro ni èervenou rù¾i.“ A vrhl se do trávy, zaboøil tváø do dlaní a plakal.


„Proè pláèe?“ ptala se zelená ještìøièka, která kolem nìho bì¾ela se zdvi¾eným ocáskem.
„No vá¾nì, proè pláèe?“ divil se motýl, poletující za sluneèním paprskem.
„No vá¾nì, proè?“ zašeptala nì¾ným ztlumeným hláskem své sousedce sedmikráska.
„Pláèe po èervené rù¾i,“ øekl slavík.
„Po èervené rù¾i?“ volali všichni. „To je k smíchu!“ A ještìøièka, která byla tak trochu cynik, se rovnou rozchechtala.
Ale slavík rozumìl tajemství studentova ¾alu, sedìl na dubu mlèky a pøemýšlel o tajemném kouzlu lásky. A náhle rozepjal køídla a vznesl se do vzduchu. Jako stín prolétl houštinou a jako stín plul nad zahradou. Uprostøed trávníku stál krásný rù¾ový keø a slavík, kdy¾ ho uvidìl, doletìl k nìmu a usedl mu na vìtévku.


„Dej mi èervenu rù¾i,“ prosil, „a já ti zazpívám svou nejlíbeznìjší píseò.“
Ale keø zavrtìl hlavou.
„Já mám rù¾e bílé.“ odpovìdìl, „bíle jako moøská pìna, bìlejší ne¾ sníh na horách. Ale zale» si k mému bratrovi, co obrùstá ty staré sluneèní hodiny, ten ti mo¾ná dá to, co potøebuješ.“
I letìl slavík k rù¾ovému keøi, který obrùstal staré sluneèní hodiny.
„Dej mi èervenu rù¾i,“ prosil, „a já ti zazpívám svou nejlíbeznìjší píseò.“
Ale keø zavrtìl hlavou.
„Já mám rù¾e ¾luté.“ odpovìdìl, "¾luté jako vlasy moøské panny, co sedí na jantarovém trùnì, ¾lutìjší ne¾ narcis, co kvete na louce, ne¾ pøijde sekáè s kosou. Ale zale» si k mému bratrovi, co roste pod studentovým oknem, ten ti mo¾ná dá, co potøebuješ.
I letìl slavík k rù¾ovému keøi, který rostl pod studentovým oknem.
„Dej mi èervenu rù¾i,“ prosil, „a já ti zazpívám svou nejlíbeznìjší píseò.“
Ale keø zavrtìl hlavou.
„Já mám èervené rù¾e,“ odpovìdìl, „èervené jako holubí no¾ky, èervenìjší ne¾ ohromné vìjíøe korálù, co se vlní a vlní v podmoøských jeskyních. Ale zima mi zmrazila cévy, mráz mi spálil poupata a bouøe mi polámala vìtve, tak¾e letos ¾ádné rù¾e mít nebudu.“
„Já potøebuji jen jednu èervenou rù¾i,“ pravil slavík. „Jednu jedinou èervenou rù¾i! Copak není vùbec ¾ádná mo¾nost, jak ji získat?“
„Jedna mo¾nost je,“ odpovìdìl keø, „ale je tak hrùzná, ¾e nemám odvahu ti ji prozradit.“
„Jen mi ji prozraï,“ øekl slavík, „já se nebojím.“
„Potøebuješ-li èervenou rù¾i,“ pravil keø, „musíš ji za mìsíèního svìtla vytvoøit z hudby a zbarvit ji krví z vlastního srdce. Musíš mi zpívat s hrudí nabodnutou na trn. Celou noc mi musíš zpívat a trn ti musí proniknout do srdce a tvá ¾ivá krev musí proudit do mých cév a stát se krví mou.“
„Smrt je vysoká cena za jednu èervenou rù¾i,“ zabìdoval slavík. Je tak pøíjemné sedìt v zeleném háji a pozorovat slunce v jeho koèáru ze zlata a lunu v jejím koèáru z perel. Tak líbezná je vùnì hlohu, tak líbezné jsou zvonky schovávající se v údolích a vøes kvetoucí na kopcích. Jen¾e láska je víc ne¾ ¾ivot, a co je srdce ptaèí ve srovnání se srdcem èlovìka?"
I rozepjal slavík hnìdá køídla a vznesl se do vzduchu. Jako stín prolétl nad zahradou a jako stín proplul houštinou.


Mladý student dosud le¾el v trávì, kde ho slavík opustil, a slzy v jeho krásných oèích dosud neoschly.
„Raduj se,“ volal slavík, „raduj se, budeš mít tu svou èervenou rù¾i! Já ji za mìsíèního svìtla vytvoøím z hudby a zbarvím krví vlastního srdce. A od tebe ¾ádám jen jedno: abys v¾dycky zùstal opravdovým milencem, nebo» láska je moudøejší ne¾ filosofie, a ta je velmi moudrá, a vlivnìjší ne¾ moc, a ta je velmi vlivná. Plamennì zbarvena jsou její køídla a jako plamen je zbarveno i její tìlo. Rty má sladké jako med a dech jí voní po kadidle.“
Student vzhlédl z trávy a naslouchal, ale nemohl rozumìt tomu, co mu slavík øíká, nebo» znal jenom to, co je psáno v knihách.
Ale rozumìl tomu dub a zesmutnìl, proto¾e toho slavíèka, co si vystavìl hnízdo v jeho vìtvích, mìl rád.
„Zazpívej ještì jednou, naposled,“ zašeptal. „Bude mi po tobì teskno, a¾ tu nebudeš.“
I zazpíval slavík dubu a jeho hlas znìl jako zurèení vody, tekoucí ze støíbrného d¾bánku.
Kdy¾ slavík svou píseò dozpíval, zvedl se student a vytáhl z kapsy zápisník a olùvko.
„Formu má,“ øíkal si, procházeje houštinou, „to se mu upøít nedá. Ale má nìjaký cit? Bohu¾el asi ne. Inu jako vìtšina umìlcù; všechno jen styl a upøímnost ¾ádná. Pro nikoho by se neobìtoval. Myslí jen a jen na hudbu; a umìní, to ví kdekdo, je sobecké. Nicménì nutno pøiznat, ¾e mu v hlásku zní pár krásných tónù. Škoda, ¾e nic neznamenají a nejsou k praktickému u¾itku.“ A šel do své jizby, lehl si na pryènu a zaèal myslet na svou milovanou; a po chvíli usnul.


A kdy¾ v nebesích zazáøila luna, slavík pøiletìl k rù¾ovému keøi a nabodl se hrudí na trn. Celou noc zpíval s trnem v hrudi a chladná køiš»álová luna se sklonila ní¾ a naslouchala. Celou noc zpíval a trn mu vnikal do hrudi hloubìji a hloubìji a z tìla mu odtékala ¾ivotadárná krev.


Nejprve zpíval o zrození lásky v srdci jinocha a dívky. A na nejvyšší vìtévce rù¾ového keøe vykvétala divukrásná rù¾e, plátek po plátku, jak šla píseò po písni. Bledá byla zpoèátku, jako opar vznášející se nad øekou, bledá jako no¾ky jitra, støíbrná jako perutì úsvitu. Jen jako odraz rù¾e v zrcadle ze støíbra, jako odraz rù¾e ve vodní kalu¾i, taková byla rù¾e vykvétající na nejvyšší vìtévce keøe.


Ale keø zavolal na slavíka, aby se na trn pøitiskl ještì víc. „Pøitiskni se ještì víc, slavíèku,“ volal keø, „nebo pøijde den a rù¾e nebude dotvoøena.“
I pøitiskl se slavík na trn ještì víc a jeho píseò znìla hlasitìji a hlasitìji, nebo» zpíval o zrození vášnì v srdci mu¾e a panny.


A do plátkù rù¾e se rozlil nì¾nì rù¾ový rumìnec, podobný rumìnci v tváøi ¾enicha, který líbá rty nevìstiny. Avšak trn ještì nepronikl a¾ k srdci slavíkovu, a tak i srdce rù¾e zùstávalo bílé, nebo» jenom krví srdce slavíkova mù¾e zkarmínovìt srdce rù¾e.


A keø zavolal na slavíka, aby se na trn pøitiskl ještì víc. „Pøitiskni se ještì víc, slavíèku,“ volal keø, „nebo pøijde den a rù¾e nebude dotvoøena.“
I pøitiskl se slavík na trn ještì víc a trn se dotkl jeho srdce a tìlem mu projel divý záchvìv bolesti. Krutá, krutá to byla bolest a bouølivìji a bouølivìji znìla píseò, nebo» slavík zpíval o lásce zocelené smrtí, o lásce, která neumírá ani v hrobì.
A divukrásná rù¾e zkarmínovìla jako rù¾e východní oblohy. Karmínový byl prstenec jejích plátkù, karmínové jako rubín bylo i její srdce.


Slavík však zpíval hlasem stále zemdlelejším, zaèal tlouci køidélky a oèi se mu pokryly blankou. Píseò slábla a slábla a cosi svíralo slavíkovo hrdlo.
Pak náhle propukl v poslední melodii. Slyšela ji bílá luna a zapomnìla na úsvit a omeškala se na obloze. Slyšela ji èervená rù¾e a zachvìla se v extázi a rozevøela plátky do studeného jitøního vzduchu. Ozvìna si ty tóny zanesla do své purpurové jeskynì v horách a probudila ze snù spící pastýøe. Tóny proletìly dále rákosím na øece a rákosí doneslo jejich poselství moøi.
„Podívej se, podívej se!“ zvolal keø. „Teï u¾ je rù¾e dotvoøena!“ Ale na to u¾ slavík neodpovìdìl. Le¾el mrtev ve vysoké trávì, v srdci trn.


V poledne otevøel student okno a vyhlédl ven.
„No ne!“ vykøikl. „Takové zázraèné štìstí! Èervená rù¾e! A podobnou rù¾i jsem jak¾iv nevidìl. Ta je krásná, ¾e má urèitì dlouhatánské latinské jméno.“ A vyklonil se a rù¾i utrhl.
Pak si nasadil klobouk a s rù¾i v ruce utíkal k profesorovu domu. Profesorova dcera sedìla pøede dveømi, navíjela klubko modrého hedvábí a u nohou jí le¾el její pejsek.


„Øíkala jste, ¾e byste si se mnou zatanèila, kdybych vám pøinesl èervenou rù¾i,“ zvolal student. „Tady máte tu nejèervenìjší rù¾i na svìtì. Pøipnìte si ji veèer tìsnì k srdci, a ona vám poví, a¾ spolu budeme tanèit, jak vás miluji.“
Ale dívka se zamraèila.
„Nehodí se mi bohu¾el k šatùm,“ odpovìdìla. „Ostatnì synovec komoøího mi poslal pár pravých šperkù, a šperky, jak je kdekomu známo, mají mnohem vìtší cenu ne¾ kytky.“
„Vy jste ale nevdìèná, namouduši!“ øekl rozzlobenì student a odhodil rù¾i na ulici. Spadla do kalu¾e a pøejela ji jakási kára.
„Nevdìèná!“ odsekla dívka. „Vy jste pìkný nezdvoøák, abyste vìdìl. A kdo vùbec jste? Obyèejný student! A já si myslím, ¾e nemáte ani takové støíbrné pøezky na støevíce jako synovec komoøího.“
A zvedla se ze ¾idle a odešla do domu.


„To je ale pitomost, ta láska!“ øíkal si student, kdy¾ šel odtamtud. „Není ani zpolovice tak u¾iteèná jako logika, proto¾e nic nedokazuje a poøád nám slibuje nìco, co se neuskuteèní, a nutí nás vìøit tomu, co není pravda. Je prostì doèista nepraktická, a proto¾e být praktický znamená v téhle dobì všechno, oddám se zase filosofii a zaènu studovat metafyziku.“
A vrátil se do své jizby, vytáhl velikánskou zaprášenu knihu a pustil se do ètení.

 


Námìty kursistù a rekapitulace úkolù:
- Procvièování matka moudrosti/opakování cvièení
- Ilustrace bylináøù
- Obrázkový humor
- Písmenkové ilustrace
- Podoby – jaro/léto

U¾iteèné pomùcky k malování:
Lekce prvního roèníku Malování ve Windows
Lekce druhého roèníku Malování ve Windows
Program Malování – Popis prostøedí programu Malování (Roman Pech)
Grafický editor Malování
Jak namalovat obraz (PaedDr. Hana Horská)
Práce s programem malování (Mgr. Petr Koníø)

Ludmila Holubová