Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lýdie,
zítra Radana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne¾ bude zprovoznìna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Pøímo dušièkový zaèátek tohoto roku zpùsobil, ¾e jsem se ani já necítila ve své kù¾i. Hledala jsem proto, èím bych si zlepšila náladu, jen¾e nic kloudného mne nenapadalo... „A¾ pøedevèírem!...“
 
"Co jsem to vlastnì chtìla...?"
O všem - pro oèi mé a mých pøátel.
Narodil se mi toti¾ bratøíèek....
 
Bratøíèek
Hned v prvním povídání jsem se zmínila o tom, ¾e brzy poté,co jsem oslavila své ètvrté narozeniny, spatøil svìtlo svìta mùj bratøíèek. Co jeho narození pøedcházelo, to také myslím stojí za zmínku...
Kdy¾ mi táhlo na ètvrtý rok, zaèala jsem být èím dál, tím èastìji bombardována dotazy, zda bych si nepøála sestøièku èi bratøíèka. A tenhle dotaz nepadal jen od mých rodièù, ale ptala se mì i babièka, kdy¾ pøijela na návštìvu, ptali se mne sousedé i pøátelé mých rodièù, kteøí k nám pøicházeli. Zpoèátku mì tato otázka nechávala v klidu. Po pravdì øeèeno, po sourozenci jsem nijak netou¾ila. Mìla jsem pøece svou milovanou Julinku a nikoho dalšího jsem nepotøebovala. A kdy¾ u¾, tak bych brala ji¾ dospìlého bratra - takového, jako mìla Julinka. Ten pøijí¾dìl obèas na návštìvu a sestøièku pak rozmazloval spoustou dáreèkù. Jen¾e èasto pokládaná otázka èasem zahlodala i v mém myšlení a já se zaèala zajímat, jak bych sourozence mohla získat. Nikdo mi sice nesliboval, ¾e to bude velký bratr, ale co kdyby?!
Maminka mne pouèila, ¾e malé dìti v naší ulici nosí vrány (¾ádní èápi, prosím!) a ¾e je zapotøebí vránu k nám pøilákat. Byla jsem ¾ena èinu. Dále jsem se u¾ neptala, vnoøila se do bedny s hraèkami, a¾ mi koukal jen zadeèek, a po chvíli se vynoøila s malou ¾lutou miskou. Miska byla souèástí kuchyòských vah v mé kuchyòce. Poprosila jsem maminku, aby mi do ní nasypala trochu máku. Nevím proè, ale byla jsem pøesvìdèena, ¾e máku ¾ádná vrána neodolá. Pak jsem plnou mistièku postavila na okenní øímsu. Druhý den, sotva jsem se probudila, bì¾ela jsem misku zkontrolovat. Byla prázdná! Hurá! Vrána zabrala!  Od toho dne jsem misku plnila dennì a ka¾dé ráno ji nacházela prázdnou...
A pak pøišel ten øíjnový den, kdy mne tatínek probudil o nìco døív ne¾ obvykle. Kdy¾ jsem se ptala po mamince, øekl mi, ¾e ji bolí hlava a ¾e si šla lehnout. Sdìlil mi, ¾e se domluvil s Julinèinou maminkou, a ¾e já budu u nich skoro celý den - i na obìd! No to byla novina! Hroznì jsem se tìšila, proto¾e jsem Julinèinu maminku mìla  stejnì ráda jako Julinku. A to mì èekalo ještì jedno skvìlé pøekvapení! Julinèina maminka to dopoledne dìlala domácí nudle. To znamenalo, ¾e odkrájela okraje tenouèkých plátù tìsta, rychle je opekla na rozpálené plotnì a obì nás s Julinkou podìlila. To byla dobrota! A jak krásnì køupaly!  Tak mi den s Julinkou pøíjemnì utíkal. Po obìdì nás Julinèina maminka vypravila, abychom si šly hrát ven. Byly jsme v nejlepší høe, kdy¾ jsem zaslechla, ¾e mne nìkdo volá. Blí¾il se ke mnì tatínek a u¾ z dálky volal:"Pojï se honem podívat! Máš bratøíèka!" Nechala jsem Julinku jejímu osudu a bì¾ela jsem mu naproti volajíc:"A je velký?" Tatínek mì vzal za ruku, struènì mi vysvìtlil, ¾e bratøíèek je zatím malinký, ale urèitì vyroste, a vedl mì domù. Kdy¾ mì dovedl do lo¾nice, napøed jsem si pomyslela, ¾e maminku  zøejmì ještì hlava bolet nepøestala, proto¾e poøád le¾í. Teprve pak jsem si všimla, ¾e dr¾í v náruèí peøinku, z ní¾ jsem nejprve uvidìla jen velký volán."Pojï se podívat na bratøíèka!" zvala mì k sobì maminka. Rozpaèitì jsem pøistoupila k posteli a natáhla krèek, abych vidìla, co se skrývá pod tím volánem. Uvidìla jsem malou hlavièku s èervenou tváøièkou. V tu chvíli se  tváøièka svraštila, otevøela se  pusinka a ozval se pronikavý øev. Ztuhla jsem a nebyla mocna slova. Maminka zaèala to, co vydávali za mého brášku, houpat v loktech a tatínek mì pobízel k odchodu slovy:"Pojï, pùjdeme do kuchynì na svaèinu. Bratøíèek se taky musí napapat!" Odcházela jsem z lo¾nice pomalu a poøád jsem se otáèela na maminku. V kuchyni jsem zasedla za stùl, nachystaného krajíce a mléka jsem se ani netkla a na tatínkovy dotazy, jak se mi bratøíèek líbí, jsem chvíli neodpovídala. Pak jsem si hluboce povzdechla, otoèila oèi vyèítavì na tatínka, zakousla se do chleba a s plnou pusou pronesla:"Tak TOHLE tak honem nevyroste!"
Míla Nová
Co jsem to vlastnì chtìla (5)
Co jsem to vlastnì chtìla (6)
Co jsem to vlastnì chtìla (7)
Co jsem to vlastnì chtìla (8)
Co jsem to vlastnì chtìla (9)