8.6. 1812 v Brně se narodil Heinrich Wilhelm Ernst, zemřel 8.10. 1865, Nice Francie. Byl to moravský houslista, violista a hudební skladatel židovského původu. Ve své době byl považován za nástupce Paganiniho. V listě domovského práva je uvedený rok narození 1812 přepsán jiným rukopisem na rok 1814. Housle začal studovat ve věku devíti let, malý génius byl přijat na vídeňskou konzervatoř, kde studoval hru na housle u Josepha Böhma a skladbu u Ignáce von Seyfrieda. Velmi ho ovlivnilo, když uslyšel hrát Paganiniho a snažil se napodobit jeho styl.
Od Paganiniho stylu hry se odklonil a jako jediný virtuóz se věnoval komorní hře. Založil slavné Londýnské Beethovenovo kvarteto, kde hrál prim. Během svého profesního života cestoval po Evropě, hrál skladby ve svém vlastním stylu a sám skládal.

5.6.1951 v Českých Budějovicích zemřel Jan Kojan narozený dne 10.8.1886 v Kojákovicích. Byl to český akademický malíř a sochař. Od mládí projevoval výtvarné nadaní. Navštěvoval českobudějovickou reálku, z niž v roce 1900 přestoupil na bechyňskou odbornou keramickou školu. Po absolvování byl zaměstnán v rakovnické továrně na kamna a šamot jako keramický malíř. V roce 1906 byl přijat na umělecko-průmyslovou školu v Praze. Po ukončení UMPRUM pokračoval na AVU v Praze.

V červenci 1914 odešel jako mobilizovaný do války, ale ještě téhož roku se v Haliči dostal do ruského zajetí. Jako malíř si však záhy získal širokou klientelu mezi carskými důstojníky. V zajateckém táboře oženil s učitelkou Jelizavetou Vindrjajevskou a krátce vyučoval kreslení na střední škole v Kozlově, dnešním Mičurinsku. Po onemocnění tyfem a dlouhé pracovní neschopnosti se v roce 1919 s manželkou vrátil do vlasti.
Jan Kojan pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění, ve speciální škole prof. Hynaise a pak u prof. Krattnera, v roce 1922 akademii absolvoval. Maloval především jihočeskou krajinu, scény z vesnického-především z rybářského prostředí. Jeho hlavním tématem byli rybáři, výlovy rybníků, hráze a vesničané. Základním motivem jeho díla byla lidská postava, portrét venkovana, práce, zachmuřená i krásná třeboňská krajina. Uspořádal několik samostatných výstav a zúčastnil se společných výstav výtvarných organizací, jichž byl členem. Za obraz Rybolov, získal v roce 1935 výroční cenu České akademie věd a umění v Praze.

1.6. 1804 se narodil Michail Ivanovič Glinka, zemřel 15.2. 1857 v Berlíně. Je označován za "otce ruské klasické hudby". Michail Ivanovič Glinka pocházel ze šlechtického rodu, dostalo se mu velmi dobrého vzdělání. Studoval housle, klavír, zpěv i hudební teorii v Petrohradě. Michail Ivanovič Glinka byl první ruský skladatel, který získal široké uznání v rodné zemi. Reprezentativním dílem, které ho proslavilo na velkém území světa, je především Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích, opera Život za cara a další opera Ruslan a Ludmila z roku 1842. Dílo Michaila Ivanoviče Glinky mělo vliv na několik celosvětově známých skladatelů.

30.5. 1876 ve Vídni zemřel Josef Kriehuber, narozený 14.12. 1800 tamtéž. Byl to rakouský malíř a litograf. Zaměřoval se na figurální, krajinou a portrétní tvorbu. Od třinácti let studoval v kreslířské třídě vídeňské akademie umění. V letech 1818 - 1821 působil jako učitel kreslení u polských knížat Sangushko. Poté se vrátil do Vídně, kde se od roku 1826 začal věnovat technice litografie. Brzy se stal nejoblíbenějším a vysoce placeným portrétistou v rakouském hlavním městě. Od roku 1860 je členem vídeňské Akademie výtvarných umění. Syn Friedrich se stal také portrétistou.

24.5. 1830 v Moskvě se narodil Alexej Kondratievič Savrasov, zemřel 8.10. 1897. Byl ruský to realistický malíř, známý především jako autor krajinomaleb. Narodil se jako syn kupce a brzy projevoval výtvarné nadání. Na Moskevskou školu malby, sochařství a architektury byl přijat již roku 1844, absolvoval 1850. Zde se od samého začátku bez dlouhého hledání začal zabývat studiem krajinomalby.

V roce 1862 malíř odcestoval na popud Společnosti pro povzbuzení umění na zahraniční cestu. Postupně navštívil Anglii, Švýcarsko, Kodaň, Berlín, Drážďany, Lipsko a Paříž. Byl to i Mnichov, kde shlédl Mezinárodní výstavu obrazů. Mezi umělci, které poznal na svých cestách a kteří jej výrazněji ovlivnili, lze zařadit britského malíře Johna Constabla a Švýcara Alexandra Calamea.
Byl členem uměleckého sdružení Peredvižniků. V té době zaznamenával úspěchy na výstavách i mimo Rusko. Postupně však podlehl alkoholismu, jeho kariéra se rozpadla a skončil v zapomnění jako bezdomovec.

20.5. 1858 zemřel v Praze Filip Maxmilián Opiz narozený dne 5.6. 1787 v Čáslavi. Byl to českoněmecký lesník a přírodovědec, jeden z nejvýznamnějších českých botaniků 19. století.

Botanizoval od útlého mládí, už ve svých 13 letech sestavil Calendarium Florae Časlavensis, tedy soupis čáslavské květeny s krátkými popisy a dobou květu jednotlivých druhů. Botanické vzdělání docílil usilovným samostudiem. Dosáhl vynikajících výsledků. Byla po něm nazvána i jedna éra botaniky. Za vědeckou práci se mu dostalo mnoho poct a uznání. Jeho jménem nazváno i 16 rostlin. Nashromáždil bohatou herbářovou sbírku rostlin, odhaduje se, že čítala na 30 -35 tisíc položek. V botanické nomenklatuře se používá jeho jméno ve tvaru OPIZ.

13.5. 1840 v Nimes se narodil Alphonse Daudet, zemřel 16.12. 1897 v Paříži. Alphonse Daudet byl francouzský spisovatel, čelný představitel naturalismu a autor divadelních her.
Je znám především svou prvotinou Listy z mého mlýna a Podivuhodnými dobrodružstvími Tartarina z Tarasconu. Postava bodrého Tartarina zlidověla: tento chlapík svými smyšlenými hrdinskými činy vytváří celé legendy. Tartarin je neúnavný fabulátor vlastního života.

8.5. 1897 zemřel Josef Hilbert, narozený 21.11. 1821 v Praze. Byl to malíř - krajinář.
Josef Hilbert vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1839-1850 v krajinářské škole Maxe Haushofera. V letech 1842-1845 pobýval v Kutné Hoře a namaloval zde několik obrazů (Severní křídlo Vlašského dvora, 1842; Veduta Kutné Hory od jihovýchodu, 1843; Severovýchodní kout Vlašského dvora, 1845; Interiér kostela sv.Jakuba, 1845). Obrazy ze svých cest po Čechách pravidelně představoval na výstavách Krasoumné jednoty v letech 1846-1855.

4.5.1770 v Římě se narodil Francois Gérard, zemřel 11.1. 1837 v Paříži. Byl to francouzský malíř.
Prvních deset let prožil v Římě, později po přestěhování rodiny do Paříže se učil nejprve sochařství společně s malířstvím. Gérard maloval převážně mytologické a historické obrazy v neoklasicistním stylu. Jako dvorní malíř Napoleona a Bourbonů maloval portréty čelných státních a vojenských činitelů císařství a monarchie. Portrétoval však i hojně své přátele a příbuzné. Lze jej označit za oblíbeného portrétistu empiru. Přezdívalo se mu" malíř králů a král malířů" a těšil se záštitě vysoké třídy francouzské a mezinárodní klientely, a to i přes extravagantní ceny, které účtoval.

3.5. 1891 v Mostě se narodil Josef Prinke, zemřel 26.6. 1945 v Praze, českoněmecký malíř, grafik a ilustrátor. Byl žákem pražské akademie u profesora Augusta Brömseho. Kvůli chudým rodinným poměrům se musel vzdát zprvu studií na vytoužené umělecké akademii. V roce 1911 odešel k armádě. Za první světové války podlehl téměř smrtelnému zranění při prvním nasazení na frontě v listopadu 1914 v Srbsku.

V roce 1921 svá studia ukončil a na začátku dvacátých let se dál vzdělával ve Švýcarsku. Dalším umělcovým významným životním mezníkem byla Praha, kde rozvíjel svébytné dílo s experimentálními technikami. Jeho kurzy malování nadšeně přijímali česky i německy mluvící účastníci. Zemřel 26. června 1945 v koncentračním táboře v důsledku týrání a vyčerpání. Část jeho prací zachránila na útěku z Prahy do Německa v roce 1945 manželka Agnes Prinke, ale mnoho děl bylo zničeno. Velkou část pozůstalosti nalezneme v Památníku národního

27. dubna 1656 zemřel nizozemský malíř Jan Josephszoon van Goyen

(narozen 13. ledna 1596) Byl jedním z nejvýznamnějších holandských krajinářů. Zpočátku maloval pohledy na města a vesnické výjevy s drobnými žánrovými scénami.

Po roce 1652 vytvářel typické panoramatické obrazy krajin a moře, naplněné světlem. Z díla: Krajina se selským stavením, Moře u Haarlemu, Zimní..., ale je jich k dohledání daleko více, stačí se zeptat strýčka googla...

26. dubna 1841 se narodil básník Julius Zeyer (zemřel 29. ledna 1901).

Inspiroval se evropskou a národní historií a mytologií, kde hledal ušlechtilost, krásu a opravdové příběhy lidského ducha a citu (epické básnické skladby Vyšehrad, Román o věrném přátelství Amise a Amila, Ossianův návrat aj. Hledání ideálů vyústilo v deziluzi (Jan Maria Plojhar, Dům U tonoucí hvězdy).

25.4. 1890 v Strmilově se narodil Alex Adolf Jelínek, zemřel 2.9. 1957. Byl to český malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel.
Ilustroval díla Vrchlického, Puškinova. Napsal román Černošedé oči, Pohádky s vlastními perokresbami. Podnikl studijní cesty do Itálie a Německa. Byl členem SVU Mánes, SČUG Hollar. Jeho práce zakoupily Kunsthistoriche Museum a Albertina ve Vídni, Staedelův ústav ve Frankfurtu, British Museum v Londýně.

24.4. 1861 v Novém Strašecí se narodil Viktor Oliva, zemřel 5.4. 1928 v Praze. Byl to český malíř a ilustrátor období pozdního historismu, impresionismu a secese. Navrhoval i plakáty a knižní vazby.

V letech 1879-1883 studoval na pražské Akademii u Františka Sequense, v období 1884-1891 žil a studoval v Mnichově s přestávkou několika měsíců roku 1888, kdy navštívil Paříž. Pracoval pro pražské nakladatelství Jan Otto, byl redaktorem obrazové části časopisu Zlatá Praha. Pro Olivovu malbu je charakteristické prolínání prvků dekadentního naturalismu a symbolismu, v kresbách a ilustracích přešel k dekorativní secesi. Maloval také podobizny, salónní žánry, byl autorem několika nástropních maleb - ve velkém sále na Žofíně, v Měšťanské besedě v Plzni, malířskou výzdobou doplnil Ohmannovou kavárnu Corso, postavenou v letech1897-1898 na Příkopech.

Mám ráda panoramatický obraz Praha ve vestibulu Muzea hl.m. Prahy a samozřejmě i Pijáka absintu, olejomalba v Kavárně Slavia v Praze. Malíř byl i velmi úspěšný ilustrátor knih a časopisů.

21.4. 1730 v Bělči se narodil Antonín Kammel, zemřel 5.10 1784 v Londýně. Byl to český houslista a hudební skladatel působící v zahraničí.

Vystudoval piaristické gymnázium ve Slaném. Hudební vzdělání získal v Itálii u G. Tartiniho. Po návratu si získal hudební Prahu svou Kantilénou. Krátce nato však z Čech odešel. Prošel západní Evropou a usadil se v Londýně, kde v roce 1774 získal místo královského dvorního hudebníka. Svým dílem a činností přispěl nemalou měrou do anglického hudebního života. Příležitostně byl též vydavatelem. V Londýně vydal např. sbírku hudebních děl českých skladatelů.