Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Irena,
zítra Rudolf.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Neobyèejný ¾ivot
 
Ve støedu 26. èervence 2006 zemøela v Nìmecku na zámku Johannisbergu v Rheingau, v Hessensku, Tatiana Hilarionovna, princezna von Metternich-Winneburg, knì¾na Metternich-Winneburg.
Narodila se 19. prosince 1914 (podle gregoriánského kalendáøe 1. ledna 1915) v Petrohradì, jako Tatiana Ilarionovna Vasilèikova. Její otec byl kní¾e Ilarion Sergjejeviè Vasilèikov, matka Lidia Leonidovna, knì¾na Vjazemská. Pøed Ruskou øíjnovou revolucí uprchla celá rodina v poslední chvílli, ochuzená témìø o veškerý majetek, za nesmírnì dobrodru¾ných okolností pøes Maltu a Francii do Nìmecka a odtud dále do Francie. Tatiana, (stejnì jako všechny ostatní dìti rodiny Vasilèikovy, kterých bylo  celkem šest) studovala s mnohými pøeká¾kami, zpùsobenými stálým nedostatkem finanèních prostøedkù, na Sorbonnì, kde získala bakaláøský titul. Pozdìji také studovala dìjiny umìní a malíøství na akademii v Mnichovì. Hovoøila plynnì nìmecky, anglicky, francouzsky a španìlsky - a samozøejmì také rusky. Ve tøicátých letech byla ráda, ¾e se k tomu všemu té¾ jaksi mimochodem nauèila i tìsnopis a psaní na stroji a mohla tedy pracovat v Berlínì na ministerstvu zahranièních vìcí. Pozdìji stála nebezpeènì blízko pøíprav atentátu na Hitlera, stejnì jako man¾el a její sestra Marie, zvaná Missie.
Jejím man¾elem, za kterého se provdala na podzim roku 1941, byl Paul Alfons princ von Metternich-Winneburg (1917 Vídeò-1992 ®eneva), pravnuk legendárního rakouského kancléøe, státníka a diplomata, kní¾ete Klemense Wencezslava Metternicha.  Paulova matka byla Španìlka, Dona Isabel de Silva y Carvajal.
Jeho pradìdeèek byl hlavní postavou na proslulém Vídeòském kongresu, který probíhal od záøí 1814 do èervna 1815. Tento Metternich byl té¾ mimo jiné pøítelem Wilhelminy von Sagan, nám dobøe známe jako vévodkynì Zaháòská, paní knì¾na z Babièky Bo¾eny Nìmcové.
Knì¾na Metternichová byla to neobyèejná, zajímavá ¾ena s mnoha talenty, celý její dlouhý ¾ivot byl  plný neuvìøitelných pøíbìhù. Malovala velmi pìkné aquarely, napsala nìkolik knih, jedna z nich, velmi poutavá, vyšla roku 1992 také v èeském pøekladu,v nakladatelství Panorama pod titulem „Svìdectví o neobyèejném ¾ivotì“.
Ve svém vyprávìní zachytila zásadní momenty evropského dìní minulého století a lze jí charakterizovat jako ságu jedné generace Metternichova rodu. Autorka byla dlouhý èas exulantka bez domova, která paradoxnì vlastnila celkem pìt cestovních pasù souèasnì. Doèasný domov našla po své svatbì s Paulem Metternichem v Èechách, na zámku Kyn¾vart, ke kterému patøil té¾ zámek Plasy, byla to rodová sídla Metternichù v Èechách.  
V roce 1945 byli vyhnáni, respektive odešli døíve, ne¾ k zámku dorazila sovìtská vojska. Šli pìšky, jen se selským vozem, ta¾eným koòmi, doprovázeni skupinou francouzských váleèných zajatcù, kterým zachránili za války ¾ivot. Po nebezpeèné cestì znièeným Nìmeckem, která trvala šest týdnù, našli zámek Johannisberg  v troskách, proslulé vinice zcela zanedbané a znièené, museli tedy i zde zaèít od základu znovu. Tatiana Kyn¾vart milovala a nikdy na nìj nezapomnìla. Vrátili se tam s man¾elem jen podívat, zcela krátce v roce 1964. Tehdy byl zámek sice silnì poškozený a zejména statek k nìmu patøící v rozvalinách, ale ještì bylo všechno jak¾-tak¾ v poøádku. Ale v roce 1990, kdy pøijeli znovu, našli u¾ zámek zcela vykradený, nábytek i umìlecké sbírky pryè, stìny otluèené a¾ na cihlu. Ve své knize jmenuje Tatiana ty, kteøí se o to nejvíce „zaslou¾ili“. Byli to pøedevším komunistiètí pøedáci z Plznì. To, ¾e je dnes zámek znovu krásný a jak mobiliáø, tak cenné sbírky èásteènì nazpìt, je také ve valné vìtšinì zásluha Metternichù, èást mnohamilionového nákladu na opravu 25 let opuštìného a zanedbaného zámku, díky komunistickým vládcùm témìø propadlému zkáze, zaplatila  EU.
Ve své knize o tom øíká: „V posledních deseti a¾ patnácti letech (pøed rokem 1989) se nièení neustále stupòovalo, co¾ bylo shodné pro re¾im všech komunistických zemí. Tento systém se ve skuteènosti stal rakovinným nádorem naší doby. Vyprodukoval také jeden zvláštní lidský typ, jakousi krysí rasu, které se daøilo na korupci a nièení. Prokázala neschopnost vytvoøit nìco nového, nebo aspoò udr¾et v poøádku to, co jí spadlo do klína. Jejich moc stavìla na udavaèství a zradì. Dokázali jen ohlodávat minulost a v ka¾dé zemi, v ní¾ vládli, znièili substanci tím, ¾e ve jménu státu onen stát plenili.“
Pro mnohé v Hessensku byla knì¾na Tatiana Metternich a¾ do své smrti duší celého kraje, Rheingau. Byla zakladatelkou a dlouholetou pøedsedkyní výboru Rheingau Musik Festival, mnozí návštìvníci si ji budou pamatovat, jak z empory velkého Fürst - Metternich - sálu na Johannisbergu pozornì naslouchala koncertùm.
Její dlouhý ¾ivot byl pøedevším vyplnìn charitativní èinností. Jako nejvyšší pøedstavená Øádu Sv. Lazara v Nìmecku pøipravila a vedla mnoho projektù, nìkolik z nich ve svém rodném mìstì Petrohradì, kde zøídila domov pro bezprizorné dìti. Mnoho lidí v Rusku i jinde na ni bude jistì vdìènì vzpomínat.
 
Mìla jsem to štìstí, poznat knì¾nu Tatianu Metternichovou i kní¾ete Metternicha osobnì, setkávala jsem se s nimi, kdy¾ jsme byli s man¾elem zváni na zámek Johannisberg, pøi pøíle¾itosti ka¾doroèního  setkání Øádu Sv. Lazara Jeruzalemského, jeho¾ je man¾el pøíslušníkem.
Byla to neobyèejná ¾ena, její¾ ¾ivotní pøíbìhy by staèily vyplnit nìkolik lidských ¾ivotù.
V posledních dvou letech byla tì¾ce nemocná, ale teï je  jistì š»astná, setkala se znovu svým milovaným man¾elem Paulem a nic je u¾ nerozlouèí.
Vìra Pokorná
Obr.: Zámek Johannisberg v Rheingau, obklopený vinicemi.