Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vclav,
ztra Michal.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Rozpolcený básník

Josef Svatopluk Machar (9. února 1864 – 17. bezna 1942), eský básník, prozaik, satirik, publicista a politik, spoluautor Manifestu eské moderny a pedstavitel kritického realismu, se narodil v Kolín. lánek uvádíme k výroí úmrtí této osobnosti.

Nkolik svých dtských let (1871–1873) strávil v Nymburce. Macharv otec pracoval jako stárek ve velkém labském mlýn a celá rodina bydlela v dom mlynáe Radimského v dnešní Soudní ulici.

Machar vzpomíná i na školu: „Za tch dob byla nymburská škola v njakém starém kláštee. Pamatuji se na velký, šedivý dm, vysoké chodby, vyšlapané kamenné schody a zprava piléhající kostel. Nechodil jsem do té školy rád. Vím urit ten pocit jednotvárnosti, zdlouhavosti a nudy, pam jsem ml dobrou, ale vyuování šlo krokem tuze pomalým. A tak co se uitel lopotil s dtmi mén nadanými, já byl vdy duší nkde jinde. Ml m za nepozoru a dostával jsem pes ruce ernou lesklou hlkou, kterou náš uitel ním mazával, aby byla svinjší...”

Z Nymburka se Macharovi pesthovali do Kolína, po nkolika msících pak do Mcel, kde si básníkv otec pronajal Thurn – Taxiský mlýn.
„Jedu-li nyní severozápadní drahou od Nymburka k Lysé, dívám se vdy napjat v pravou stranu a s pohnutím utkvívám na svtle lesklém kosotverci vynikajícím z tmavé zelen les. Jest to stecha mcelského zámku. Mcely... Ó dobo dtství! Myslím man na bílý mlýn, na temné strán, na všechno zašlé jako sen...,” vzpomíná v Konfesích literáta a líí tu nedlouhou dobu, kdy celá rodina ila šastn ve Mcelích.

“Na vrchu ní kostelík s rudou taškovou stechou, obklopen jest hbitovem. Po úboí chlumu a k pat rozkládá se vesnice, mlýn stojí a dole v rovin, která jako zrcadlo leí a k Ronovu a Roalovicm. Blízko mlýna jest náves, na ní rybník, kol nho po hrázi topoly, v rybníce plave plno peí husího a kachního, za letních veer koupává se tam mláde. Na druhé stran vrchu jest hrabcí zámek s lesklou bidlicovou stechou. A v plkruhu kolem vesnice je les, samý les k Loueni, Jabkenicm, plný vn kvtin, pryskyice a ptaího šveholu. Druhý plkruh pole a luka.

Rázem se zmnil celý mj ivot zde. Vše bylo jiné, lepší. Rodim se vedlo dobe a my dti cítily úinky tohoto blahobytu... Mli jsme malé hospodáství, pole, kon, krávu, kozu, slepice, husy, psy. Krajánci picházeli a za veer sedalo se ped mlýnem a vypravovalo se. I ve škole to bylo jinak. Byla naproti mlýnu, jen pes silnici, istý, bílý domek opletený vínem, zahrádka byla kolem a tam stála ada úl. A ve škole byly jen dv tídy, hoši s dvaty pohromad v kadé, a m dali znova do tídy prvé. A pan uitel Svoboda byl malý, oholený, šedivý pán, jeden z onch ješt pedagog, kteí byli kdysi uitelskými mládenci, potom se dostali na vojnu a s praktickou znalostí ivota a svta a vojenskou disciplínou vraceli se do školy. Pan Svoboda byl dvacet rok u vojska bubeníkem, znal Uhry, Hali, Itálii, byl vášnivým muzikantem a vedle toho medikem celé vesnice. Veer sedával ped mlýnem s námi, rád poslouchal a rád vypravoval. Se svými vdomostmi ze školy nymburské jsem se stal ovšem fenoménem tídy, psával jsem pedpisy na tabuli a dával jsem pozor pi tení, mezi tím co pan uitel se šel dívat na vely anebo šel hrát nkam na svatbu... Z vd školních mi nepibývalo nového pranic - a snad to bylo píinou blaivého pocitu a pispívalo k harmonii tehdejšího ivota mého. Nebo zmizely i ty muivé chvíle skepse nymburské, byl jsem vrácen svým legendám, povídkám a pohádkám – byl jsem znova úplným díttem...”

Šastná doba však záhy skonila. Macharv otec nakoupil za veškeré úspory cenné papíry, co se ukázalo jako osudná chyba.
„Rok to trvalo – a to byl, myslím, rok štstí a blahobytu v jeho neklidném a zmítaném ivot. Pamatuji se, e tu bylo mnoství penz, cenných papír a stále veselé tváe. Sametové šaty jsme mly my dti a hraky z Roalovic nám pivezli. A najednou pišel pád. Krach na vídeské burze zasáhl a v tu tichou vesniku - otec neml najednou nieho. A tak jsme se sthovali...” píše.

Macharovi se opt sthovali – do Kolína, do Brandýsa. Rodina njaký as ivoila – i malý chlapec musel s rodii tvrd pracovat na polních pracích. Dokonce perušil školní docházku. Kdy se pomry v rodin zlepšily, opt chodil do školy. Poté vystudoval v Praze gymnázium. Ani na stedoškolská studia nevzpomíná v Konfesích literáta v dobrém: „...vydali jsme sví své duše na pospas šedivému, bezcitnému a bezohlednému systému, jen nás pímo nutil býti pokrytci, lhái a podvodníky; spjali nás do svrací kazajky paragraf, jich nedbání a pekroení hrozilo míti osudný vliv na celou píští ivotní existenci.“

Ji za dob studií vášniv vstebával literaturu, divadlo, filozofii a eskou historii a zaal publikovat básn (pod pseudonymem Antonín Rousek).

Po roní vojenské slub pijal místo v Ústavu pro pozemkový úvr ve Vídni. Toto zamstnání povaoval za doasné, nakonec tam však zstal pes ticet let a do první svtové války. V této dob také vznikla nejpodstatnjší ást Macharova básnického i publicistického díla.
V roce 1916 byl krátce vznn za pobuující obsah ty básní ze sbírky Krpje. Sblíil se s T. G. Masarykem a stal se významným lenem Realistické strany. Po roce 1918 se na pání Masaryka vrátil do eskoslovenska a pijal úad generálního inspektora eskoslovenské armády. Funkce se však roku 1924 vzdal, protoe se, zklamán politickými pomry v nové republice, s Masarykem programov rozešel. Pozdji byly jeho názory vyloen protimasarykovské a stal se stoupencem krajní pravice.

V letech 1918–1919 zasedal v Revoluním národním shromádní. Ve své tvorb kladl velký draz na významovou stránku poezie. Psal subjektivní a politickou lyriku a také veršovanou epiku. Je pro nho charakteristická tendence k prozaizaci poezie. Nejbliší mu byla satira a ironická a sarkastická vyjádení. Navazoval tak na Karla Havlíka Borovského a Jana Nerudu. Patil mezi svobodné zednáe. Byl navren na Nobelovu cenu za literaturu.

Sbírkami Confiteor, Zde by mly kvést re, Tristium Vindobona, Magdalena, Boí bojovníci, Satyricon se pihlásil k formalismu Lumírovc. Napsal rovn antické parafráze V zái helénského slunce a Jed z Judey, kroniku djin Svdomím vk, Knihy feuilleton, ím a autobiografické vzpomínky Konfese literáta. Posledními díly byly sbírky On, Oni a Tristium Pragae. Dobový kritik Machara hodnotí: „... dává se unášet zdravým úsudkem vzdlaného mšáka a vemlouvá se przraným slohem, tu suše pitvajícím, tu enicky rozhorleným.“

Josef Svatopluk Machar zemel 17. bezna 1942 v Praze.

V roce 1998 byla urna s jeho popelem pevezena z Kolína, kde do té doby nedstojn odpoívala v depozitái, do Brandýsa nad Labem, kde je uloena v prvním poschodí místního gymnázia, které se na jeho poest pejmenovalo na Gymnázium Josefa Svatopluka Machara.

 
Jan ehounek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 17.03.2023  18:55
 Datum
Jmno
Tma
 17.03.  18:55 Von
 17.03.  13:11 Vesuviana
 17.03.  11:16 olga jankov
 17.03.  07:38 Pemek