Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ceclie,
ztra Klement.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Óda na pírodu
 
ím jsme starší, tím víc ji potebujeme. Je snad nco svdnjšího, ne být pi tom, kdy stromy po zim v tichém oekávání vztahují obnaené vtve vzhru a kdy pak nebesa vyslyší jejich prosby? Tehdy jarní déš na jeden ráz vdechne novou energii rozpukané zemi a všemu ivotu kolem. Jsme jeho souástí, cítím, jak kadá ta kapka osvuje a osvobozuje tlo i duši, jak odplavuje starost i bolest. A kdy potom vyleze slunce a zhlíí se v zrcátkách rozvšených po vtvích a po stéblech... kdy vzduch opalizuje barvami a tce zavoní zemí, zbudou ze všech bolestí a mrzutostí u jen drobné škrábance, drobné vady na kráse boího dne. 
 
Jaro je pesn takové a plné nové aktivity. Od dubna napjat ekám, zda a kdy se objeví „moje“ kavky. Od chvíle, co jsem ped pár lety uzavela s jedním z tchto moudrých pták jakési pátelství, mi pipadá, e se usadili v našem pímém spoleenství pod starou stechou protjšího domu tak njak úmysln, jaksi ze sympatie. To bylo tak: Jednou na poátku jara, u se smrákalo, kdy jsem si všimla, e si naši zahrádku njak podezele oihuje pták  v lesklém, šedoerném fráku, asi tak dvakrát vtší ne kos. Zdálo se, e mu uarovaly zbytky lesklé hliníkové fólie, které jsem minulého léta rozvsila na naše keíky a záhonky jako ochranu ped ptactvem.
Kjak, kjak... volal hlubokým hlasem, jako by se podivoval a bez známky strachu optoval mj pohled.
„Ty jsi vrána? Nebo njaký havran? Jestlie perostlý kos, tak pro nemáš lutý zobák?“
„Errrr,“ zaveštl uraen. Nejspíš njaký malý vyhládlý krkavec, napadlo m. Z encyklopedie jsem doma vyetla pouze obecné údaje, jako e k vyhynutí je u odsouzeno na 1500 ptaích druh poínaje obyejným vrabcem a ke zhoršování dochází trvale a neustále. Viníkem je lovk, stálo tam. Neusínalo se mi lehce a bajky o krkavcích, kteí se objevili, aby lovku vyvštili osud, se mi pletly i do snu.
 
Druhý den naveer se v zahrad objevil ten záhadný šedoerný pták zas.
„Kjak, kjak...“ pozdravil m, jak se staré známé sluší a zvdav pelétal stíbit bílýma oima ze mne na arovnou fólii. Charakteristická byla pedevším jeho majestátní chze - po zemi neposkakoval, ale hbit si vykraoval vztyený jako na chdách. Ten vzpímený krok byl nezamnitelný, v duchu se mi objevila fotografie z encyklopedie: Opeenec s šedou hrudí a krátkým masivním zobákem. Vysoce inteligentní, velice spoleenský, siln ohroený a zvlášt chránný druh, stálo tam. Kavka, no jasn! Jméno bylo na svt!
„Co tu dláte, pane Franz? Kradlo by se, e? V tom nejste sám, dneska krade kdekdo!“ Dleit natoil hlavu vpravo vlevo, jako by o tom uvaoval, a klovl do lesklého alobalu. Tak to chodilo asi týden, a jednou si takhle zveera vykraovali v naší zahrádce dva. S trochou fantazie to skoro vypadalo, e náš pan Franz se snaí na naše pozlátka nachytat druku. Ne, e bych je od sebe rozeznala, ale rituální namlouvací tanec nenechával na pochybách, e je to párek!
 
První pampelišky na vysokých stoncích u odkvetly, zbylo jen chmýí, které dvata na vsi kdysi sfoukávala a poítala, za kolik let se provdají. Za tmito posly jara vyrazily pampelišky nové, drely se pi zemi a louky a trávníky jich byly pár týdn plné, jako by slunce marnotratn rozhodilo desítky a stovky miniaturních podobizen. Nikdy dív jsem si tohoto zázraku nepovšimla. Stejn tak jsem se a z encyklopedie dovdla, e neexistuje jen známá pampeliška smetánka lékaská, ale desítky a stovky dokonce ohroených druh.
Moje kavky byly v té dob obzvláš pilné, vypadalo to, e tém celý den neúnavn shánjí a sbírají v tráv všelijaký hmyz a íaly a nepohrdly ani zbytky brambor a ovoce z kompostu. Brzy jsem objevila, co tuhle inorodost zpsobuje – náš pan Franz se stal otcem! Jeho aktivita trvala asi msíc, starostliv jsem dávala pozor, aby se v blízkosti neobjevil njaký sokol nebo snad straka a oddychla jsem si a tehdy, kdy mláata vylétla z hnízda. Jedno se zdálo slabší, nedoletlo dál ne k našemu kompostu, kde se o n rodie dál starali. Tehdy jsem mla píleitost obdivovat jeho svtlé modré oi, které by leckterá blondýnka mohla závidt.  
 
„Co mi budeš povídat,“ odepsal z osmi set kilometr vzdálené Prahy náš kamarád Zdenk, který stejn jako já kadoron v dubnu netrpliv vyhlíí, zda se ze zimovišt vrátí „jeho“ hivnái. Od té doby, co si párek udlal hnízdo ve vidlicích bízky, která se haluzemi tém dotýká jeho oken, bych o tomto mén bném druhu holuba mohla i já napsat málem odborné pojednání. Z dopis se skoro zdálo, e Zdenk nedlá nic jiného ne vysedává za záclonou a sleduje klouzavý let sameka ke své vyvolené, pi nm stavl na odiv široký bílý pruh na svrchní stran kídel. Jeho tleskot kídly pi vzletu podobn jako drsné „hrúú-hrúú“, by prý ze spánku probudilo i mrtvého.
„Ta milostná akrobacie, ta nha!“ jásal Zdenk a nkolik dopis se pak týkalo výlun nných dotyk zobáky a vzájemného probírání a echrání šedého a vínov erveného peí na hrudi i na výrazných bílých skvrnkách po stranách krku. Zdálo se, e k námluvám patí také pronásledování paní hivnáové s roztaeným ocasem a nafouklým voletem a smím-li Zdenkovi vit, i odibování a nabídka vegetariánského jídelniku - toti pedkládání tch nejšavnatjších bezových pupen a lístk. Na stavb hnízda ve tvaru plochého talíe se podíleli oba. Holub pinášel suché vtviky, které samika šikovn splétala. Šlo to rychle, a ta spolupráce a láska! Také v sezení na vejcích a v krmení dvou holátek se oba stídali s dojemnou a píkladnou láskou.
 
„Kjak, kjak!“ Nejvtší rány dopadají náhle a jako z istého nebe. Šedoerná kavka letla najisto, to místo mla dávno zmapované. Pohroma se odehrála na dva hlty, stailo pár vtein  a pvodkyn neštstí byla pry, hivnái hlídkující svorn opodál nemli šanci zakroit. 
„Ta kavka, jak se jednou namlsala, si to bude pamatovat! Opatím si prak,“ oznámil Zdenk stroze v píštím dopise. Za pár dní si ke své radosti i zdšení všiml, e se hivnái vrátili a zaali si stavt hnízdo na stejném míst, snad jen o trochu dkladnji.
„Tady pome jenom prak!“ zopakoval svoji výhrku.
Na koho si to hraješ? Kdo ti dal k nemu takovému právo? chtlo se mi odpovdt popuzen. Tvoji holoubci mají malinkatý mozeek, to je to celé, ale e byla vetelcem kavka, ne, to nevím! Kdyby sokol nebo straka, ale mj Franz by neho takového nebyl schopný!
 
Chodím loukou, zem je u zase vyprahlá a rozpukaná. Cítím se zmatená a trochu jako v pasti. Pro se tohle dje? Ti holoubci pece ješt nestaili ít! Jde všechno odbýt jednoduše tím, e ivot je pomíjivý?
Pda tce prokoenná kvty touícími po vláze nedává odpov. Bylo to nespravedlivé. Urit to bylo nespravedlivé, ale máme právo vnucovat pírod svoje pedstavy a zákony? Nebylo by líp nechat rozešení na njaké vyšší moci, dát matce pírod volný prbh a dovolit vcem, aby se prost staly? V mysli se mi vynoil úryvek Nerudovy básn:
 
„... Boj, všude boj, kam oko ze!
I vené slunce, chce-li ít,
musí se s okolními slunci bít...“

 
Boj, boj a silnjší vítzí? Musí to být, tohle stálé kdo s koho? Jak ve zvíecí íši tak v té lidské, jak mezi bestiemi, tak mezi národy?
Bloumám kolem jak v zaarovaném kruhu s pocitem, e mi ivot proklouzává prsty, ani bych cokoli pochopila. e hledám a sháním se po odpovdi nkde mimo a nad sebou, a ona zatím mi je po celou dobu na oích všude kolem, v zemi, po které šlapu a teba i v tom holubovi, který doplatil jen na to, e tak to prost v ivot chodí a musí být. Co s tím? Shýbnu se a sevu v psti trs trávy. Moná se odpov u brzy dovím, kdo ví?
Spustil se ivotodárný déš. istí tlo i duši jak voda z ktitelnice.
 
Blanka Kubešová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 


Komente
Posledn koment: 10.10.2019  11:38
 Datum
Jmno
Tma
 10.10.  11:38 Blanka K. Dkuju vm ze srdce!
 07.10.  12:10 Vclav Skvl autoi na "vlnch" ST
 07.10.  11:03 Jana
 06.10.  13:40 KarlaA
 06.10.  11:55 Von
 06.10.  11:22 Vesuvjana dky
 06.10.  11:04 Ivan
 06.10.  10:52 olga jankov
 06.10.  09:33 zdenekJ
 06.10.  07:05 miluna