Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sva,
ztra Leopold.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ono se ekne semenec
 
„Ono se ekne semenec, ale zobej ho z internetu,“ uvedla svj monolog naše babika. Nevídan rozrušená mi mávala ped oima svým oblíbeným asopisem. „Pedstav si, e tenhle asopis bude od letoška vycházet pouze v internetové verzi“, citovala štítiv. „To si ho nebudu moct peíst v posteli? To bude zakletej v týhle bedn?“ ukázala na poíta. „To tam mám za ním vlízt? Vejdu se tam vbec? Je tam kyslík?“ Ukázalo se, jaké má tahle laskavá bytost o internetu fantastické pedstavy a z tch fantastických pedstav fantastickou husí ki. „Tyhle poítae m uštvou,“ svila se. „Slyšela jsem od dtí, co všechno se do nich vejde. Co je tam informací!“

„A dezinformací,“ piloila jsem tísku do její plamenné ei, která se o to víc rozhoela.

„Jsou tam celé státy, domy, vesnice, nádraí, lokomotivy, auáky, vrabci, kosatky, prezidenti, zloinci, umlci, vdátoi, medvdi, politici, psi, koky, jehata, prokurátoi a te já. Budu tam vylisovaná lapat po dechu. U vím, pro se upednostuje štíhlá línie. Anorektici se do internetu líp vcucnou. Tlnatej zabere víc místa. A co kdy tam chytnu virózu!?“ pekikla sama sebe. „Dti mi vyprávly, e v poítai mou ádit viry, na který Paralen 500 nestaí. Ty virové prej seerou všechny zprávy, co tam jsou. Teba kolik smrk roste na Šumav, nebo povídky, lánky, kresby. Mou serat i m. To bych musela utíkat do jinejch sítí. Koukávám na dvojku a asnu, co je ve vesmíru sluncí. A tch planet, co kolem nich dokoleka bhá!“

„Taková zemkoule v tretrách, to je hezká pedstava,“ smju se.
„Jo v tretrách! Te má kadá zemkoule stevíce s podpatkama vysokejma jako Eiffelovka,“ smje se babika. „Baa by se radoval. Kdyby v tom vesmíru byla aspo legrace, ale on mi pipadá takový váný a tichý. Co myslíš?“
„Kdo ví, jestli se Marani popadají za bicha, kdy jim po bránici skotaí smích, nebo jestli vztekle kopou do meziplanetárního prostoru, kdy je nco naštve?!“ dlám si legraci.
„Víš, co by m zajímalo? Jak ti planeáci vlastn vypadaj. Kdysi nás uili, e lovk budoucnosti bude mít velikou, holou hlavu, poloslepé oi, páte do oblouku, slabé ruiky a noiky jak nitky. Nebude je skoro potebovat, protoe bude poád sedt u poítae. Pedstavuju si, e na kadé planet sedí jeden takovej hlavoun a ídí na internetu všechno, co se tam dje.“

Babiin popis budoucího lovka zpsobil, e se mi vybavily fotografie lidských embryí, které jsem ped asem vidla v televizi. Poídil je v USA MUDr. Jan Evangelista Jirásek. Velká holá hlava, oi, ohnutá páte, drobounké ruinky a noinky, jako by v prenatálním vku, v plodové vod sedla u poítae… Moná si moje mozkové závity asi nkam odskoily, ale ty popisy se tolik shodovaly!

 

„A co kdy njaká zlomyslná katastrofa vypne na zemkouli elektinu?!“ pokraovala babika. „To nastane mazec! Bude vymalováno! Celému tomu našemu lidskému hemeníku utne budoucnost. Nastane tma. Konec civilizace! Cha, cha.“ Zvánla. Odbhla do kuchyn, aby nespálila masové kuliky plnné parmazánem, které se líbezn rozvonly po celém byt, a vrátila se s vaekou, kterou zvedla jako dirigentskou taktovku. „Tak pozor! Jestli ten váš internet nepotebuje papír k asopisu, ani ke knize, nepotebuje ani tlo k lovku. To nemeš obejmout toho, koho máš ráda. Pošleš mu jenom emajl? To se lidi ani nepomilujou? To je teda terno mít ctitele v poítai! To budeme jenom duše. Tla, hajdy na smetišt! Nkomu se odešlu. Píjemce bude radostí bez sebe. Moná, e to takhle ve vesmíru chodí u dávno a my jsme milióny let za vopicema. Honíme internet myší. Kdyby to aspo byl tygr!“ dodala opovrliv. „Proto taky ádnýho mimozemšana nikde nepotkáš,“ vydedukovala. „Nemá tlo, ale na internetu by il vn, kdyby tam byl. I kdyby u nebyl. A chce tam vbec být? Moná je spokojený v tartaru, domeku duší. Co je vlastn pokrok? Dy si to vem. Rodie vyplácaj všechnu energii na to, aby své dti uivili, aby byly zdravé, a dobe se uily. A dti se jim odmnj. Vzdlané, vymyslí spoustu neuvitelných vymoeností. A co je paradox? e rodie, tím pádem zstanou pozadu.
A z prarodi nadlají analfabety.“
„Ale babi, u peháníš.“
„Ván? Uvedu píklad. Za prvé si málokdo z mé generace umí vybrat vlastní peníze z bankomatu. Za druhé, zvyklí, e dostanou sloenky poštou, neplatí to, o em se nedozvdí. Jsou zmatení a dlají chyby. Napíklad já. V lét jsem, jak víš, odprodala našemu státu metr tverení pozemku, který nutn poteboval. Vydlala jsem tak tyi sta ticet korun. Ale internetem nepouená, netušila jsem, e mám zaplatit do trnácti dn da z výdlku, a tak jsem byla finanním úadem obdaena pokutou pt set korun. Protoe se v poítaích nevyznám, odjela jsem to vyídit osobn. Dom, co, jak víš, je sto padesát kilometr. Ze šrajtofliky jsem tudí, vetn jízdného, vytáhla sedm set tyicet korun. Takhle výhodn já obchoduju. Doufám, e máš ze m radost,“ zašklebila se babika pobaven. „Nemeš popít, e tahle internetizace, nebo kompjtralizace, i jak tomu íkáte, úpln oddlila mládí od stáí. Díve si veškeré kultury, které peily, váily starých lidí. Byli pro n hrdinové.

Cucáci si k prarodim chodili pro rady a zkušenosti. K staešinm, které uctívali jako bohy. Dnešní staíci nemohou do poíta mluvit, protoe se nestihli nauit, jak se do nich dostat. Protoe na poítae nemají, nebo na n nevidí. Zato ratolesti jsou obtkány tunami internetových mouder a definicí. Vtšinou ale netuší, co si s nima poít. Tak hrajou hry. ivot je hra, to se ví. Drustvo dobra proti drustvu zla. Nebe, peklo, to nám jde. Jenom ten ráj ne a ne vyhrát. Podívej se veer na Zprávy a dáš mi za pravdu. Den co den! Jak píše Chesterton: Reformátoi vdy pesn vdí, jak to být nemá. Nikdy však nevdí, jak to být má. Stále ta miuda, kterou si pehazujem na stadiónu svta je plná výbušnin a nenávisti, protoe nikdo o nikom ve skutenosti nic neví. Tak se všichni navzájem podezíraj z toho nejhoršího. A jak je to moný, e si ten váš vševdoucí internet neví s tímhle rady? Tuší snad, kdo dá gól? U delší dobu mi všechno pipadá njak zkreslený. Napíklad to, e babiky kleí ped vnouatama a prosí, aby jim laskav promítla nové fotografie z dovolené, zakleté do stíbrného kotoue, protoe si je samy nedovedou prohlédnout a potšit se s nima. Vnouata s mobilem u ucha však nemívají as. Také vyprávní babiek a dd dti ruší. Staí lidé v rodinách mlí. Nic jiného jim nezbývá. Myslí si své a je jim smutno. Dti nevnímají, kdy ddu bolí záda. Nevcítí se do nj. K emu soucit? Jenom slabost, zát a zdrování. Nacpi se práškama, kdy jsi milioná, a spi! Je to proti pírod. Kdy dcko pouuje matku, me jí asem i pohrdat. Co je digitalizace proti mateskýmu citu? To není demagogie. Je to, jako kdyby se zelený výhonek stromu, který práv vyrašil, vysmíval koenm. A to má být ten pokrok?“

Vzala jsem do ruky kníku. „Tak se podíváme, co ten tvj Chesterton soudí o pokroku. Cituji: V djinách to vypadá takhle: Staí nemají nikdy pravdu a mladí zas nemají pravdu o jejich nepravd. I kdy se staí nkdy drí hloupé tradice, mladí ji napadají na základ teorie, která se pak ukáe být stejn hloupá.“
„No tak vidíš! A to se narodil v roce 1874.“

Šokovala m znalostí toho letopotu.
„Peti ješt nco, kdy u jsi to nalistovala,“ vybídla m babika zvdav.
„Pokrok nikdy nebyl nic jiného, ne pronásledování obyejného lovka. Zdá se, e u nic normálního, co by se ješt normálnímu lovku dalo sebrat, nezbylo.“
„A ml pravdu pravdoucí. Za mejch mladejch let si na horách postavil chaloupku kadej devorubec. Na kopci, pod lesem, nad ekou, zleva studánka, zprava potok. A litoval se. To ticho! Ta nuda! Do hospody daleko. S kopce do kopce. V blát, ve snhu. Sám a sám. Snil o povozech, o cestách, o obchodech, o enské, která by s ním dokázala sdílet ivot. Byl by jí za to vdný a nikdy by se s ní nerozved. Ani to tenkrát nešlo. Kdyby vidl televizi nebo poíta, utíkal by do nejblišího kostela poprosit Pánaboha, aby mu vrátit rozum. Jak se to všechno zmnilo! Staila chvilka. Jeden lidskej ivot! Te by tomu devorubcovi obestavli chalupu panelákama. Pod verandou, kde krájívával houby, by vedla dálnice s nepetritým provozem, s rachotem kamión a smrdutých aut. Místo erných áp nad údolím letadla a místo prhledné vody ve studánce sedlina plná jedovatýho svinstva.“

Po tch slovech babika ztichla. Vidím v duchu chalupu na rozkvetlé stráni. Je tam ticho, obas perušované bzuením vel. Monotónní huení eky uzdravuje nervy. Napadá m, e tenhle luxus je dnes jen pro vyvolené. Devorubec u by na to neml.
„A pozítí?“ ozvala se moje milovaná rebelka. „Pozítí udlí prezident republiky státní cenu tomu, kdo vynalezne louku.“
 
Mla u ze všeho hlavu na prasknutí a šla spát. Druhý den u snídan si povzdechla: „Zamhouím oi a jsem v jeskyni. V jeskyni pralovk. Sedí na karimatce u poítae, surfuje po internetu, pije plzeský pívo, kolem se pasou moravský klobásy. Sotva m uvidl, zpanikail a zaval: enská!!! Kliknul a byl na onom svt. Kdy myslel, e u je vzduch istej, pomyslel, e u chce být zpátky v jeskyni a byl. Ml toti malilinkatej cestovní poítáek pímo v hlav. Kdy chce, zjistí, kdy mu letí talí z Jupitera do Rychnova nad Knnou, a je tam. Tady vidíš, e se kvli tm poítam poádn ani nevyspím. Takhle to dál nejde! A proto,“ napímila se, zaujala stoj spatný a oznámila mi své rozhodnutí. „Peila jsem druhou svtovou, reim tešní, ten, co ijem, dává taky zabrat, tak sem dej idli, otevi poíta a budeš m uit!“

Chovala se jak maršál Radecký, kdy táhne do boje. Netrvalo dlouho a šermovala termíny jako software, server, virtuální svt, hackei, antiviry, kyberšikana, distribuovaný útok, facebook, wikipedie, bitty, surfovala po internetu, jakoby to dlala odjakiva.

Je mi jasné, kdo zachrání naši planetu ped srákou s asteroidem BS – 34, který je 60.000 kilometr vzdálený od planety Zem. Pijde tomu na kloub naše babika, patrn v kuchyni pi loupání brambor. Najde zpsob, jak asteroid odklonit nebo ho rozstílet na hvzdný prach a ten bu osobn vyluxuje vesmírným luxíkem, nebo ho nechá nkde opodál zcuknout v novou hvzdu, která bude lidstvu pát šastný ivot. Na té hvzd bude babika mudrovat o tom, je-li svt staeek nebo mimino, budeme-li mít auta s kídlama, pnu bez piva, msta pod moským dnem, dvouhlavé vely, aby bylo víc medu… Vdy pece dti na Haiti…

Ono se ekne semenec.

 
Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 26.09.2019  15:58
 Datum
Jmno
Tma
 26.09.  15:58 Vclav
 26.09.  13:52 Jara Je to doslova soucasnost
 25.09.  10:14 Von