Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádky „z babiiny krabiky“


Na svoje poslední vnoue – Vendulku – jsem ekala devt let. To u byla pedchozí ti vnouata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vnovat, jsouc u regulérní seniorkou.


Proívaly jsme spolu dobrodruné vycházky po zahrad, kde rostlo tolik zajímavých kvtinek a ke, kde se na zídce vyhívaly ještrky, cvrci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ivotem ije zahrada. ...“Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec“... no jist, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dlal velký hafan – kavkazan „Loldík“, Vendina chva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneku jiné dobrodruství ne dole na zahrad. Obrovské mraveništ lesních mravenc a skoro nahoe s lesem za plotem bylo cílem výprav. „...A plo lezou? A plo nosí semínka? A kde mají dti?...“


To bylo otázek, a z nich babice šla hlava kolem. A protoe takové výpravy byly na denním poádku, zaala o nich babika spisovat pohádky. Teba se budou líbit i vašim vnouatm.


Mara


* * *


… o zajíkovi Ušákovi

 

V pelíšku pod trnkou na kraji lesa bydlela jednou jedna zajeí maminka. Mla odtud pkný výhled na pole a louku dole u potoka. Moc se jí tam líbilo, protoe trnka ji svými hustými a pichlavými vtvikami dobe chránila ped beznovou nepohodou.
Jednoho dne se to v pelíšku vystlaném jemounkými zajeími chloupky zaalo hýbat a ozývaly se slabounké hlásky. To se mamince zajeici narodilo šest malinkatých zajík. Byly to takové malé chlupaté kuliky, které se k sob tiskly, aby jim bylo teplo, kdy si maminka musela aspo na chvilku odskoit na louku napást se zelené traviky a sladkého jetelíku.


O svoje drobounká zajeátka dobe peovala, a tak dátka rychle rostla a rozkoukávala se po pelíšku. Jinam toti ješt nevidla. Nejvtší a nejilejší byl zajíek Ušáek. Zatím co se ostatní bratíci a sestiky k sob tiskli, on se vrtl, natahoval hned jednu hned druhou noiku, tlapkami si hladil ouška a koukal, jak by se dostal na kraj pelíšku, aby vidl, kam ped chvilkou odhopkala maminka.


Bylo krásné jarní ráno, sluníko se usmívalo na celý svt, trnka byla obalená blostnými kvty a vonla medem, který piln sbíraly pracovité veliky. Dole v pelíšku se malý Ušáek protáhl, tlapikami si protel oka po noním spánku a hup! byl z pelíšku venku. Páni, to byla všude krása! Rozkvetlé pampelišky promnily louku ve zlatou mísu, na políku v ranním vánku ševelilo zelené osení a modrá obloha byla bez mráku. A se mu hlavika zatoila.
„Ten svt je ale krásný“, pomyslel si, „musím se do nho podívat!“ A šel .


Ušáek byl u poádný kus od pelíšku, hopkal v husté tráv, a kdy vonl ke kadé kvtince, slastn pivíral oka. Proto se vylekal, kdy z nieho nic ped sebou uvidl podivného zeleného tvora, který na nho moural velikýma oima a otvíral širokánskou tlamiku. Vylekali se oba, ani malá abka ješt nikdy nevidla zajíka, vdy teprve nedávno vyskoila z tky pod vrbikami. Vypadali velice legran, jak tak na sebe koukali. Pak se k sob otoili zády a hop hop, pelášili kadý na jinou stranu.


Ušákovi poádn bouchalo srdíko, kdy se konen zastavil.
A…“ouvej ouvej, kampak jsem se zatoulal? Vdy to tady vbec neznám, kdepak je náš trnkový ke se velikami? Všude kolem jen hustá tráva a nade mnou samá pampeliška, jakpak najdu cestu dom k mamince?“


No vida ho, Ušáka, stailo se jen trochu polekat a hned si vzpomnl na maminku. Jeho naíkání slyšela luní kobylka, která sedla nedaleko na lístku jitrocele. Dvakrát tikrát
poskoila a byla u zajeího pelíšku, kde maminka zajeice hledala v okolní tráv zatoulaného Ušáka. Mla o nj velkou starost, vdy ješt nic neuml, nevdl, jaké nebezpeí na nho všude íhá. Byla proto moc ráda, e jí luní kobylka ekla, kde zajíka vidla, a e ji k nmu zavedla.


Kdy se pak o
ba šastn vrátili do pelíšku a Ušáek se pitiskl ke svým bratíkm a sestikám, vyprávl jim o svém dobrodruství a tak se chlubil, e se mu a od pusy prášilo.


Na nejvyšší vtvice trnky všechno poslouchal štbetavý ptáek Modráek, a tak se stalo, e do veera o Ušákov dobrodruství vdla polovina lesa a celá louka.


Ne z našich malých zajík vyrostli velcí kluci a holky, maminka je nauila všechno, co potebovali znát o zvíátkách v lese, na poli i louce. Nauila je taky, jak klikovat ped liškou, aby je ani náhodou nechytla, jak dávat pozor i na oblohu, na které se objeví teba kán a v noci tam slídí výr se sovou. Teprve potom je pustila do svta.


A Ušáek? Vyrostl z nho odváný a chytrý zajíc, kterého jen tak nco nepolekalo.


Marie Zieglerová

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 07.08.2015  11:54
 Datum
Jmno
Tma
 07.08.  11:54 Vendula
 06.08.  12:19 Vclav idek Omluva ...
 06.08.  09:51 kusan
 06.08.  06:12 Bobo :-)))