Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcela,
zítra Alexandra.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

7. mimoøádné vojenské cvièení BABINY 2008

Klub vojenských veteránù Babiny obèanské sdru¾ení se sídlem v Rýdeèi è.7 (Èeské støedohoøí) je zájmovou, otevøenou a nepolitickou organizací, která sdru¾uje bývalé vojáky VÚ 6174 Litomìøice (7. spojovací pluk, 55. spojovací prapor) a další s obdobným vojenským zamìøením v minulosti. Zejména pak vojáky základní vojenské slu¾by, déleslou¾ící i dùstojníky (zelené i modré), kteøí pùsobili v oblasti speciálního radiového prùzkumu a vyhodnocování radiové komunikace armád èlenských státù Severoatlantické Aliance (NATO), umístìných v Západním Nìmecku, Francii, Belgii a dalších, v letech konèící t.zv. studené války.
 
Trocha historie nikoho nezabije
Zaèátek základní vojenské slu¾by byl v Litomìøicích 1960. Mìl jsem trochu štìstí, na vojenské škole do nás tloukli Morse a já v té dobì jsem u¾ umìl na II. tøídu radisty. Jako ba¾ant!!! Radiotechnika a to okolo byl mùj velký koníèek a pozoruhodnì je dosud. Tak jsem se po pár dnech pøihlásil, ¾e jako to snad trochu umím. No sice jsem byl silnì nervózní, ale zvládl jsem zkoušky. Tak co s ním? Po dvou a pùl mìsíci vojny jsem skonèil na Babinách. Jediný ba¾ant, tak¾e jsem odslou¾il skoro všechny víkendy za mazáky, kteøí chodili na pivo a tahali se s místními sleènami. I vánoce mì tam neminuly. Mì to tolik nevadilo, zase pùl týdne jsem se flákal po Ústí a chodil za holkama zase já jako døív, akorát obleèený ve vojenském. Fakt taková podivná vojna. No a postupnì na Babiny dorá¾el zbytek dnešního uskupení veteránského.
Na tom baráku byly dvì party vojákù, jednak radiový operátoøi, kteøí hlídali a seøizovali kmitoèet vysilaèe, dìlali strá¾ní slu¾by a podobné blbinky, a ta druhá v poètu ètyø byli radiový operátoøi – gonisté. My gonisté jsme se støídali ve 12ti hodinových smìnách na zamìøovaèi (goniu), který byl umístìn na Dlouhém vrchu zhruba tak 500 m od baráku na Babinách - skoro nejvyšší místo Støedohoøí. Zamìøovaè byla boudièka se smìrovými otoènými anténami (znáte urèitì z váleèných filmù, jak Nìmci hledali špiony).
 A jak to celé fungovalo. V Litomìøicích a jinde v okolí byly skupiny vojska, které odposlouchávaly radiový provoz armád NATO. Jeden maník odposlechu tøeba na frekvenci 2174 kHz našel tuhle jejich, znaèky tøeba LJ88ZC, zavolal gonistovi (mnì) na Babiny, øekl frekvenci a volaèku, ty jsi si to na pøijímaèi musel najít, v tom jejich tempu odposlechnout znaèku stanice a kus jejich provozu, aby jsi vìdìl, ¾e to je ona (všechno Morse) a zamìøit. Souèasnì on klíèoval vysilaè na Babinách baráku telefonní linkou z litomìøických kasáren a tuto komunikaci poslouchali na goniích v Tøeboni, Jiøíkovì, Michalovcích, Královicích a Unièovì a taky zamìøovali to co já tady. No a zase ze všech tìchto gonií vrátily azimuty a v pøísnì utajeném pracovišti v Litomìøicích, (tak pøísnì utajeném, ¾e uvnitø v kasárnách byl okolo nìj ještì jeden plot a strá¾) se to všechno vyhodnotilo. Jak? Vcelku jednoduše. Na plan¾etì, velikánské mapì Evropy byly vyznaèeny naše gonia Warzsaw Pact, okolo nich kruh a stupnì, natáhla se gumièka od bodu gonia na stupeò (azimut), a kde se všechny gumièky protkly, tak tam ta nepøátelská stanice byla. Bylo to celé trochu o malinko slo¾itìjší, ale k pochopení to staèí.
®ili jsme tam všichni zdravì pøírodnì, vaøili si sami, asi si doká¾ete pøedstavit jak to vypadalo. Vedle byl statek, kam se svá¾ely tuberkulosní krávy z celého okresu a my tam chodili samozøejmì pro mlíko. No a co! Penìz jako šlupek, já osobnì bral na vojnì nìco k 9 stovákùm, co¾ v té dobì byl nástupní plat vysokoškoláka, tak¾e docela pohoda. Paradoxnì jsem na tom byl finanènì hùøe, kdy¾ jsem se vrátil z vojny. „Práce“ nás bavila, šlo nám to, tak i z velitelù do toho nikdo moc nekecal. Opuš»áky jsme si psali sami, pro jídlo a pití se jezdilo do Ústí a Litomìøic, autobus nám armáda platila. Kultura – vymetaly se všechny zábavy v okolí, chodilo se pìšky hrùza kilometrù, ale èlovìku holt bylo dvacet. Návraty - tma tmoucí na tìch kopcích. A tma tam je dodnes, ¾ádný svìtelný smog, hvìzdièky na dosah.
Nejlépe to všechno asi vyøešil Emilek, zvaný dnes rýdeèský. Ten se prostì asi tak tøi mìsíce pøed ukonèením té naší slavné války sebral a odstìhoval do Rýdeèe k Lotce do postýlky a mìl klid (no teda klid, tøeba se nadøel více ne¾ my). Lotka v té dobì byla snad nejpìknìjší sleèna z okolí a Emilek k ní velice dobøe pasoval. Pozoruhodnì mu (nebo jim) ta postýlka vydr¾ela doposud (48let!!!). Já mu øíkal, a¾ tohle praskne, tak tì zavøou, a¾ budeš èernej. Kdy¾ byl výjezd (litomìøická vojska mìla na Babinách shroma¾dištì), tak se muselo skoèit na Pionýra, dojet do Rýdeèe, vzbudit, vytáhnout Emilka z krásnì vyhøáté postýlky a mazat zase nahoru.
Zbytek druhé poloviny vojny (léto, podzim 1962) u¾ nebyla zrovna taková jakou jsem si pøedstavoval. Ústecký Jarda, se kterým to táhnu u¾ od mateøinky vymyslel nepøedstavitelný sexuelní prùser s jednou dcéreèkou snad nevyššího vojenského velitele okruhu Litomìøického. Tu sleènu jsem mu strašlivì závidìl, byl to fakt pìkný kousek ¾enský. Kde asi ta holèina je?
Zdrhal s ní z Babin kamsi na chatu v okolí, ani jeden z nich nikde k mání nebyl a fotøík nasadil všechny dostupné páky a tìch mìl holt dost. Vypátralo se všechno, logicky a samozøejmì byl lapen a dostal na výbìr - buï vojenský prokurátor a nìjaký ten rok si odsedìt za zbìhnutí z vojny pøi mimoøádné situace (která by se v pohodì vymyslela) a nebo vypadne od vojákù a zbytek vojny pùjde odslou¾it jako horník na Ostravu. Vybral si to druhé. Ani se se mnou pacholek nerozlouèil. Mì to taky pomalu všechno pøestávalo bavit, potloukal jsem po okolí, popral jsem se v Roudnici v hospodì s nìjakým lampasákem v civilu a byl jsem taky za to fest na tvrdo zavøený. Ovšem èas se nachýlil a vojna skonèila. Tak naslou¾it 5 dní za to zavøení a táhnout domu do Ústí taky.
 
No a pak uplynulo dlouhých 40 rokù a zaèal v roce 2001 ¾ivot veteránský. Po té strašnì dlouhé dobì jsme se našli a dali všichni zase dohromady, v tomto roce s osmièkou je to neuvìøitelných 48 let. Spolek jsme dost konzervativní, všichni ¾enatí se stejnými ¾enami, dokonce skoro všichni bydlící tam, kde bydleli pùvodnì, pøimìøenì zdrávi. Já jsem holt malá výjimka, vdovec, ¾ijící s 15ti letou vnuèkou. Zleva – chuchelskej, opavskej a ústeckej (já)
 
  vlevo 1960
 
  vpravo 2008
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Dost historie a k realitì
Mimoøádné vojenské cvièení Babiny2008 !!!
Poèasí je pro vojáka vìc velice dùle¾itá. Øíká se, ¾e ¾ádná válka nezaèala v zimì a nemám dùvod tomu nevìøit. Ve støedu to vypadalo dost zoufale, vánice, snìhu hromady i tady dole u rodného Labe. Ale ten starý fousatý pán tam nahoøe docela spolehlivì plní naší dlouhodobou spoleèenskou objednávku. Spolehl jsem se na to. Od zahájení cvièení ve ètvrtek 27.3. se situace zaèala rapidnì vylepšovat. Ty hromady snìhu spadané ze støechy, nám slou¾ily k ekologickému chlazení piva, Bursíkovo ministerstvo by z nás mìlo opravdu radost.
Nebyla to taky sranda v tom snìhu lézt po stromech na natahovat anténu pro KV pøes celý dvùr. Na dvoøe dobrých 25 cm snìhu, který se pomalu, ale jistì, mìnil v nechutnou blátivou kaši. Ovšem po zbytek cvièení to byla u¾ naprostá pohoda a v nedìli, kdy¾ se konèilo, u¾ bylo i na kopci 15 stupínkù C. Je neoddiskutovatelným faktem, ¾e všechna naše cvièení, všechny ty naše spoleèné akce ten pán nahoøe bere vá¾nì a nikdy za celou  dobu osmi let jsme nemìli špatné poèasí. I kdy¾ špatné poèasí. Co to je? Jsou jenom špatnì obleèeni lidièky.
Stravovací a pitný re¾im – pro vojáka naprosto ¾ivotnì dùle¾ité.
Je-li voják hladov a ¾izniv, nikdy nemù¾e podávat takové výkony, které se od nìj oèekávají. A obrana naší socialistické vlasti je jeho základní povinností. Teï mì napadlo, ¾e kecám a zrovna teï ¾iji tìch 48 let zpátky. Stravování – nakoupeno døíve v Makru a podobných obchodech – páreèky, sulcy, babièèina sekaná a podobnì. Ovšem základem denní krmné dávky vojáka na Babinách byla speciální pomazánka s vysokou nutrièní hodnotou, která byla na místo dodána laskavostí našeho sponzora Richarda a jeho ¾eny Lenky. Pomazánka samozøejmì se hodící k pivu.
 
Pivo bylo a je pøedem dáno, samozøejmì Bøezòák. Ovšem pøi pøíle¾itosti Mimoøádného vojenského cvièení Babiny 2008 bylo uvaøeno a stoèeno v omezeném poètu pivo SPECIÁL BABINA – armádní pivo. Sbìratelská špice - kuriozita, která jednou dosáhne znaèné ceny. Jinde nevídáno, neslýcháno! Neprodejný vzorek. Samozøejmì laskavostí Pivovaru Drinks Union ve Velkém Bøeznì.
 
Chlebíèková pivovarská pomazánka a lá Bøezòák
Sýr EIDAM 45% - strouhaný     40dkg
Sýr NIVA – dobøe uzrálá 30dkg
Šunka - jemnì krájená 40dkg
Okurky – menší kostièky 15dkg
Cibule – menší kousky 2 x vìtší
Feferony (beraní rohy) cca 5ks
Majonéza 35dkg
 
POZOR, milé dámy, a¾ toto budete dìlat svému milému - ¾ádné koøení se nepøidává, chu» pomazánky se tvoøí pomocí feferonek, cibule a okurek. Niva sýr – èím více prorostlý a dozrálý, tím výraznìjší chu», okurky nejlépe znojemské, dají se koupit i krájené, nálev slou¾í k úpravì konsistence. Udìlejte si ji, fakt to stojí za to, k tomu dobré pivko a vaše spoleènost bude velice spokojena. Ovšem Bøezòáka vám k tomu takhle na dálku nedodám, kouknìte se po tváøi Zippicha nìkde u vás po okolí.
 
Organizaèní zále¾itosti
hned po pøíjezdu na barák jsme odkódovali zabezpeèovací zaøízení, jedineèné èíslo pro toto cvièení si všichni dobøe pamatujeme – 6174, èíslo bývalého útvaru v LTM. V ¾ádných archivech armády a jinde se o nìm ovšem nedozvíte, nedoètete a ani taky o nás, všechno bylo dávno nìkde v SSSR stornováno, byli jsme holt vojska zvláštního urèení a jsme jimi asi na do¾ivotí.
V rohu spoleèenské místnosti jsem si zaøídil kanceláø pro prezentaci vojska. Kontrola vojenských kní¾ek, potvrzení o bezinfekènosti a o zdravotním stavu,  finanèní bezúhonnost, výbìr èlenských pøíspìvkù atd. A tam mì hned potkalo prvé pøekvapení -  kolem dokola není signál ¾ádného z mobilních operátorù. Ale polo¾ím mobil na stolek a hle – naskoèilo logo T-Mobile. Tak zajásám a zkusím volat. Jó, jak jsem s ním hnul, vypadnul ze sítì. Tak¾e fungoval jen v malinkém prostoru tak 30x30 cm.
 
       
 
Postavy mimoøádného vojenského cvièení
 – tak tady nás máte v plné sestavì. Devìt mu¾ù jako zakládající èlenové Klubu vojenských veteránù a jeden pøijatý jako náèelník spojení. Sešli jsme se a scházíme z celé republiky – Opava, Praha, Louny, Bilichov, Rokytnice, Ústí, Rýdeè. Rokytnický mìl starosti o barák, aby ho nezboøila bílá bestie, on má léto tak šest mìsícù v roce. Opavák se minulého cvièení nezúèastnil pro zdravotní problém, tak byl uvítán se všemi poctami. Bilichovský pochází z vesnice u Klobúk v Èechách - klidná vesnièka, do které jednou silnièkou pøijedeš a zase tou samou cestou odjedeš. Narodil se tam, ¾ije tam, dokonce dìlal chvilku starostu. Rýdeèský Emil, to je ten, kterého uchvátila Lotka a zùstal tady na kopcích. Foceno pøed baráèkem, kde voják strávil asi ta nejlepší léta svého ¾ivota - kdy¾ ti je dvacet nebo dvacet jedna !
 
Logistika a spojovací technika
v baráku bylo vybudováno hned po pøíjezdu spojovací pracovištì, kde fungovaly po dobu cvièení dvì amatérské stanice – OK1Bz a OK3BZ. Spojení byly zapoèítávány na diplom Bøezòák, který Klub veteránù vydává. Chodilo to z tìch kopcù Èeského Støedohoøí docela špièkovì, je to pøece dost vysoko a o naše znaèky byl eminentnì veliký zájem. Samozøejmì locator, ze kterého jsme vysílali, byl pro všechny zajímavý, ¾ádný radioamatér tam odsud hodnì dlouho nevysílal, jestli vùbec nìkdy spíše ne. No jo, vojenský výcvikový prostor. Locator – pro neznalé, svìt z amatérského hlediska je rozdìlen na velké ètverce, pak menší ètverce a ještì menší ètverce a tìmi pár èísly je definováno, odkud ta která stanice vysílá, pøedává se pøi spojení JO7ØBO, distri EUL, to je okres, ze kterého se vysílá. Prostì byla to znalci radioamatérskými opravdu velmi ¾ádaná EXPEDICE BABINY 2008.
 
Manèaft to velice ocenil a nahoøe v patøe baráku bylo poøád plno. Nejenom starý manèaft, ale i profesionální vojáci z praporu Bechynì, které to velmi zajímalo. V pátek naveèer byla pøednáška OK1BZ o radioamatérském sportu, OSL lístcích a diplomech za dosa¾ená spojení. Koníèek je to krásný a taky dost duševnì i finanènì nároèný. Ono jako všechno, kdy¾ to chceš dìlat poøádnì. Já to za¾il pøed pár týdny, kdy¾ jsem skládal radiotelegrafní zkoušky – po tìch letech. Vyhodnocení spojení pro diplom zvládneme snad brzo, u dobrého pivka se blbì pøemýšlí. Jak nìkdo vtipnì podotknul, léèivý úèinek Bøezòáku je právì v tom, ¾e pøi jeho pití  tì naprosto nic nenapadá, takový malý duševní výplach mozku. Drátové antény na baráku byly ponechány, doufám, ¾e to v brzké dobì znovu pou¾ijeme. V záøí urèitì.
 
DEN „D“ + O - ètvrtek 27. bøezna 2008
Postupnì dorazil kompletní vojenský manèaft a také pøizvaní hosté a vojenský kapelník Klubu veteránù Herbert “Robik“ Moucha - ze skupiny Fešáci.
S tou muzikou, to byl problém a Robik mi to osvìtlil. “Já to znám, kdy¾ se po nìjaké dobì sejde takováhle parta, tak se dva dny kecá a chlastá a pak se tøetí den mo¾ná poslouchá nìjaká ta muzika“. Mìl pravdu, prostì ví. Tak nezbylo ne¾ to vzít na povel a obèas zaøvat „Ticho, deset minut kultury!!!“. Chvilku to fungovalo, ale fakt jenom chvilku. Pil se dobøe vychlazený Bøezòák z toho snìhu venku a taky k tomu cosi ostøejšího. V odpoledních hodinách dorazil sponzor Richard s kýblem pomazánky. To by ještì šlo, ale pøitáhl sebou  psa a to byl malér. To ohavné psisko nechtìlo být venku a poøád lezlo do baráku. Zablácený jak prase a vlítnul do kuchynì a zapatlal celou tmavou linku blátivými stopami. A ty to potom po nìm uklízej a lešti. Ono je to ještì štìnì, štìòátko (50kg, 160cm). Tak to u¾ s ním nešlo a byl vojskem tvrdì vykopán ven takovým tempem, ¾e za dveømi baráku vzal šmíru a seknul sebou na dvoøe do bláta. Pohled dìsný a co s ním. Já navrhoval stodolu, v¾dy» je to pes. To nejde, on prý by venku nastydnul, nevytápìná stodola!  Tak øíkám Ríšovi, a» si ho dá do svého nového auta. Tam by to všechno strašnì zasvinil. No jó, nakonec skonèil v pytli na odpadky a koukala mu z nìj hlava. Pak sklapnul a byl od nìj docela klid. Mìl jsem ještì chu» øíct, ¾e venku je velká udírna a mohli bychom tam pod ním zatopit, ale u¾ mi to pøipadalo dost blbý.
 
Pak se hrálo, jedlo, kecalo a pilo do pozdních veèerních hodin. Dokonce i cosi taneèních kreací. Pozdì veèer dorazilo vojsko z Bechynì, obleèené v civilu, u¾ mají po pracovní dobì. Ten výraz mì v¾dycky u dnešního vojska pøekvapuje, ale je to normální. Jsou to prostì profíci. Pøivlekli nám z výstrojního skladu barety (šedivé, logistické) a hrstièku hodnostních hvìzdièek. Tak jsme si na èepice cosi napíchali a ze mì øízením jakéhosi osudu je podplukovník. No a co, snad si to za to všechno zaslou¾ím.
A zaèalo veèerní IMZ (pro ty opravdu døíve narozené – armádní výraz pro Instrukènì metodické zamìstnání) a uèili jsme se nasazovat a tvarovat barety. Budu si to pamatovat, odznak armády nad levým okem, podr¾et prstem a hoøejšek baretu si stáhnou na pravou stranu, aby se ti skoro dotýkal pravého ucha. Nìjak to po školení šlo, ale stejnì jsme vypadali jako ruští námoøníci z odìského váleèného loïstva. Poøád bylo v provozu vysílací støedisko a poøád operátor øval a nadával, nìjak blbì slyšel kvùli øevu zespoda. Prostì bojové podmínky se vším všudy. Pozdì veèer to vzdal a zaèal pít pivo taky, co mu jiného zbývalo.
Ještì k tomu psiskovi, pøed tìmi dlouhými lety se u nás na baráku vyskytovalo také nìkolik psù, skoro ka¾dý voják, který táhnul z hospody, nìjakého èokla pøitáhnul. Asi voják záklaïák a potulný pes mají cosi spoleèného. Ale nikdy si nepamatuji, ¾e bychom se o nì nìjak zvláštnì starali, spíše naopak. Je holt u¾ jiná doba, znaènì zmìkèilejší.
 
DEN „D“ +1 - pátek 28. bøezna 2008
Ráno snídanì a nìjaký ten první ranní „vyproš»ovák“ a vyrazilo se do Hasièského záchranného sboru ústeckého kraje do Ústí – Všeboøic na dojednanou prohlídku areálu. Pan velitel nám dal k dispozici dva hasièe v èinné slu¾bì a zaèala opravdu velmi zajímavá prohlídka. Úvodem nám bylo vysvìtleno, ¾e ozve-li se tato melodie (pøedvedeno), tak to je pro nì pøedpoplach a máme okam¾itì zmizet ke zdi a nepøeká¾et. Øíkám si, no...
Vysvìtlili nám špièkovou techniku, auta se hasí vodou a v hlavici smáèecí kartuš, vyproš»ovací vozidla z hydraulickými nù¾kami, rozvìraèi se speciálním nástavcem na kalené vìci (støih volantu nebo pedálù), protichemická pojízdná laboratoø. Taky trochu organizace – mají pouhé dvì minuty na výjezd a to ve dne i v noci, naprosto suchý zákon, pochopitelnì tvrdá fyzická a psychická pøíprava. Je to povolání vysoce nároèné, nejsou to jen hasièi, ale i záchranáøi. Na vedlejším obrázku kopkit vysokozdvi¾ného ¾ebøíku (90m).
Pøedvedli nám oblékání do obleku, neuvìøitelné, bìhem 4 vteøin je obleèen do vysokých bot, kalhot s kšandami po prsa a bundy vèetnì pøilby. Kalhoty má u¾ pøedpøipraveny na botách, boty se zipem taky  pøedpøipraveny.
Vnitøek jsem prolezli a ven na dvùr. Tam zrovna nacvièovali vyproš»ování zranìných osob horolezeckým zpùsobem. Jarda byl zvìdavý a vylezl za nimi nahoru. Byl lapen, ulo¾en do speciálních nosítek, sešnìrován jako mumie a snesen po lanì dolù na zem. Je fakt, ¾e po této akci asi 10 minut dr¾el hubu, co¾ u nìj je nevídaný jev. Zbytek manèaftu ho ze dvora bedlivì sledoval a rozhodl se udìlit jednomyslnì extra velkou medaili za chrabrost a odvahu. Doteï nevím co je to chrabrost, ale medaili urèitì dostane. Panáka ze zásob dostal hned, aby se trochu zmátoøil. Pøiznal po chvíli, ¾e to fakt nebyla sranda. Taky bylo trochu historek hasièských - nikdo nikdy si na nì nestì¾oval, akorát jednou nìjaký maník, který prý ze zoufalství si sám podpálil barák, ¾e mu zachránili tchýni.
Trochu testu - jestli pak víte co je tohle ?è
 
Urèitì nevíte, tak to prozradím. Po ka¾dé havárii auta, i kdy¾ nejsou aktivovány airbagy, tak se pro všechny pøípady na volant nasadí toto zaøízení, které má uvnitø høeby, stát se mù¾e všechno. A bouchlý airbag mù¾e pøizabít a nebo dorazit úplnì.
 
Následovala praktická ukázka hasièských sešupù, ale nám to bylo zakázáno, neudr¾íš se a dole si zlámeš nohy. Musí se to umìt, koneènì jako všechno. Jinak mají základní a vyšší zdravotnický kurs, potápìèskou techniku ovládat musí také. Mají také pro tyto úèely motorovou loï a ne jednu. Pøedvedli taky protipo¾ární obleky. Nedoká¾u si pøedstavit v tom jenom být, mít dýchací pøístroj a navíc ještì pracovat. Jsou u¾ prý dneska lepší, z Nomexu, v tom se èlovìk tolik nepotí a je to lehèí. Mají tam i tìlocviènu, musí se prostì udr¾ovat v perfektní kondici. Spát v noci mù¾eš, ale asi jako zajíc z otevøenýma oèima. Poøád ve støehu!
Po hodinì a pùl se prohlídka nachýlila ke konci a došli jsme do jejich operaèního centra. No a tam zaèal scénáø, který by ani nejlepší hoolywoodský re¾isér nevymyslel. Sotva jsme došli, tak bìhem minuty ten pøedpoplach, hasièi námi prolítli a ne¾ jsme došli z druhého patra dolù, tak u¾ oni vyjí¾dìli s cisternou a ¾ebøíkem k po¾áru pùdy domu v Trmicích. Kdy¾ nás vidìli venku, jen od volantu zvedli ruku. To byl tedy správný závìr, jen doufám, ¾e nás nebude  nìkdo podezøívat, ¾e jsme si ten cikánský barák v Trmicích nechali zapálit na objednávku v ten správný èas. Tak tak jsem si je stì¾í staèil vyfotit na ulici pøed hasièskou stanicí
Myslím si, ¾e to byla jedna z nejlepších akcí, které vojsko babinské za svùj dlouhý ¾ivot vidìlo. A dìkujeme všem, kteøí nám tuto prohlídku umo¾nili.
 
Den ale nekonèil
namíøili jsme si to do Chabaøovic, k mému známému, který vlastní malé, ale velice pìkné museum kávomlýnkù. Sbírá to celý ¾ivot, má jich 320 kouskù a nìkteré velice raritní. Doporuèil nám obìd v hospodì Zátiší, laciné a velice chutné. Kdy¾ u¾ jsme tam byli, tak jsme také zašli na chabaøovické jezero. Je to obrovský prostor po vytì¾ených povrchových dolech, je to rekultivováno a napouští se. Rozloha 2,5x Máchovo jezero, napuštìno bude plnì v roce 2011. U¾ dnes se tam kupèí s pozemky, bude to jednou lukrativní místeèko pro bydlení a rekreaci. Poèasí bylo pohodové, jasno, pouze nad hladinou trochu ml¾no.
Debatíme a pøišla øeè na Pøemysla Oráèe. Tak jsem se schválnì zeptal, kde jsou Stadice. Skoro nikdo to nevìdìl, umís»ovali to ke Kutné Hoøe, Kolínu a podobnì. Musel jsem tedy do nich nalít trochu historie, Stadice jsou tady za kopcem, kdysi tam byla silnièka a dneska to musíme objet. V¾dycky si øíkám, toho Pøemysla musela knì¾na Libuše mít moc ráda, kdy¾ za ním jezdila a¾ Prahy, docela flák cesty ještì dnes a døív ¾ádné silnice, ¾ádné cesty nebyly, jen vìrný koník.

DEN D + 2  - sobota 29. bøezna 2003
V bøeznu se chodí na Bøezòáka.
Pivo svìtlý le¾ák s extraktem pùvodní mladiny 12 a¾ 14%, vaøený døíve v bøeznu, kdy bylo mo¾no vyu¾ívat nízkých venkovních teplot a dostatku pøírodního ledu.
Nìkdo øíká -  jen nìjaké to Velké Bøezno, ale tudy chodily dìjiny.  Velké Bøezno má mnoho spoleèného se zámkem Konopištì a dokonce i s Prahou ( kdo nezná Chotkovy sady) a zejména pak z První svìtovou válkou. Hrabìnka Chotková, èeská šlechtièna (®ofie Marie Josefina Albina z Chotkova a Vojnína ), man¾elka následníka trùnu Františka Ferdinanda d 'Este, byla zavra¾dìna Gavrilo Principem spolu se svým man¾elem dne 28.èervna 1914 v Sarajevu, co¾ bylo záminkou k rozpoutání svìtové války. Celé své mládí pro¾ila na rodinném zámku ve Velkém Bøeznì, vdávala se na zámku v Zákupech.
 
Ráno vyrá¾íme z tìch našich kopcù, kde u¾ bylo snìhu pomálu, ale a to víc bláta dolù k vodì. První zastavení bylo ve Valtíøovì u hrobu èlovìka, který dal Bøezòáku tváø spolu s „Pøáteli piva Èeské republiky.“ No a pak do našeho malého a milého pivovárku ve Velkém Bøeznì. Èekalo nás pøekvapení v podobì polotmavé tøináctky a ještì zbytku nefiltrované vánoèní ètrnáctky. To polotmavé je prostì malvaz, to se s nièím nedá srovnat. Tradiènì vyrazila èást na prohlídku pivovaru, èást nás tradiènì zùstala. Já u¾ tam mù¾u pomalu dìlat prùvodce taky, bez problému. Naše pivní pomazánka, sekaná a sulc mizela znaèným tempem.
 
Fascinoval mì Olda, který si do dalekých Jizerských hor nechává dová¾et Bøezòáka speciálnì jen pro sebe. Pivo je také speciálnì pasterizované a balené, aby tu velice nároènou a dlouhou cestu na vysokohorské plánì v plné kvalitì pøe¾ilo. Je velice zajímavé, jak dlouhodobé piti tohoto dobrého moku pøetvoøí èlovìka k obrazu svému. Ne k obrazu svému, ale k obrazu pana Cipicha. Podoba je vskutku skoro neuvìøitelná, pøi vhodném osvìtlení a vhodném úhlu pohledu to vypadá daleko realistiètìji a lépe ne¾ na této malé fotce. No uznejte sami.
Muzika hrála, pivo se pilo, vedli se øeèi, domu se nechtìlo, tak to bejvá.
 
No a taky nemù¾eme opomenout Nikolku, ten sládkovský potìr.
Z tisku : O fous lepší pivo", jak tvrdí slogan, bude od pùli ledna vaøit Nikol Krmenèíková v novém minipivovaru Kocour ve Varnsdorfu. Nikol, absolventka pra¾ské Støední prùmyslové školy potravináøských technologií, je ve svých 19ti letech nejmladší sládkovou v Èesku. Také její nové pracovištì dr¾í jeden primát. Varnsdorfský Kocour ruší poslední bílé místo na správní mapì republiky - bude toti¾ prvním minipivovarem v Ústeckém kraji.
Mladièká sládková Nikol smí podle zákona ochutnávat alkoholické nápoje teprve rok. Stihla za tu dobu najít zalíbení v urèitém druhu piva? "Ochutnala jsem ho sice o nìco døív, jako dìti jsme doma dostávaly po nedìlním mastném obìdì cucnout piva na trávení. Ale teï? Nejradši si dám svìtlý le¾ák. I kdy¾ postupnì pøicházím na chu» také nìkterým speciálùm, jako jsou stout, ale nebo lambic," svìøila se ÈTK.
 
Rozšíøení spektra oblíbených piv mù¾e být Nikol v její profesi jedinì k u¾itku. Pivovar Kocour toti¾ kromì klasického svìtlého a tmavého le¾áku do budoucna slibuje labu¾níkùm i speciality v podobì svrchnì kvašených piv a piv vaøených z jiných ne¾ jeèných sladù. Ani tìch se Nikol nebojí, i kdy¾ její prioritou a sládkovskou metou je zachování tradice èeského piva: "Nechci, aby se všude èepovalo jediné pivo od jediného obøího koncernu a to pili všichni. Pøála bych pivu, aby si uchovalo rozmanitost a pestrou škálu chutí a vùní. A pivaøùm bych chtìla ukázat, ¾e není dùle¾ité piva vypít hodnì, ale vychutnat si ho."
Nevím tedy jaké pivko Nikolka toèí ve Varnsdorfu, ale Bøezòák jí docela šel. Musíme se tam za ní pøíle¾itostnì vypravit.
 
DEN D + 3  30.bøezen 2008 a den poslední.
U¾ se jenom pakuje, uklízí, rajóny a všichni se louèí. Další, podzimní èást cvièení je plánována na první záøijový týden, tak jenom obnovit objednávku na pìkné poèasí.
Na programu cvièení jsme se dost nadøeli, vypila se pøi pøípravì hromada piva, ale vojsko to jednohlasnì hodnotilo jako jedno z nejlépe pøipravených „Mimoøádných vojenských cvièení“ a èlovíèka potìší, ¾e se nehonil zbyteènì.
 
Tak zase nashledanou, kamarádi !!!!
František Bouška


Komentáøe
Poslední komentáø: 25.02.2019  14:20
 Datum
Jméno
Téma
 25.02.  14:20 Morkus F Trocha vzpomínek
 27.03.  14:54 Jindra VÚ 6174 ML radio
 06.09.  19:36 Petr Bukovský
 24.02.  18:37 Franta
 24.02.  18:35 Franta
 20.05.  12:21 alfa VÚ 6174 Litomìøice.
 09.02.  21:40 Zdenìk ©ilar VÚ 6174
 09.02.  20:17 Zdenìk ©ilar
 02.11.  17:11 Dagmar Hou¾vièková pozdrav
 21.09.  21:17 Jindøich Novotný VU 6174
 01.05.  14:43 Vladimír Dvoøák Li¹ejníci VÚ 6174
 01.05.  14:37 Vladimír Dvoøák Li¹ejníci VÚ 6174
 18.04.  07:56 Lenka
 18.04.  07:55 Lenka
 18.04.  06:27 dedek autor
 17.04.  23:39 Jozef 2 Spojovací cvièení
 17.04.  12:21 Vesuvanka :-)))
 17.04.  09:41 Pavel
 17.04.  08:27 Rù¾ena
 17.04.  08:05 Jitka I.
 17.04.  07:40 wiki
 17.04.  06:53 Hanka