Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Aneka,
ztra Kamil.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Umní tšit se ze ivota
 
V sobotu v pl jedenácté ráno mne vzbudil telefon. Rozespale zvedám sluchátko, a slyším  hlas mé kamarádky. Zoufalý.
Za ty ti roky u jsem si zvykla. Tedy – nezvykla, ale nijak zvláš mne to nepekvapuje. Pravidelnost jejich, pro mne krut ranních telefonát o sobotách, svátcích a volných dnech je pedvídatelná. V hodin, kdy já dosnívám svj další nádherný sen o ivot jaký bych mla, kdybych…, ona má ji umytá okna, vyprané prádlo, vycídný byt, a nudí se. Kdyby se jen nudila! Ona kvílí: „Co mám dlat? Kam a hlavn s kým mám nkam jít? Teprve je sobota, venku je krásn, a umím u okna a breím! Jak je to moné, e ty jsi v pohod! Na tebe nepadají ty stny, nedrádí t to ticho v byt? JAK MUEŠ TAKHLE ÍT! „
 
Chápu ji, a je mi jí moc líto. Dvacet let proila v nádherném manelství. Jsem oprávnna k tomuto konstatování, jeliko jsem toto manelství studovala  zblízka a do detail po celých 20 let. Krásní, zdraví dva synové, bezvadný, milující a obtavý manel, nádherný velký pes. Full house – jak íkáme my eši. Plný dm dní. Mluvení. Pohybu. Poteb a srandy. Její chvilka o samot, to byla chvilka, kdy si zalezla do koupelny a pustila sprchu. Pokud jí tam ovšem nevlítl pes, nebo se nkterý ze syn, který práv nutn poteboval cokoliv z koupelny. Manel tam vlítával pravideln, protoe ji miloval. íkal tomu: „Nepotebuješ umýt záda, miláku?“
 
Pak pišla naše plyšová revoluce. Manel, vedoucí pracovník, len a výkonný initel ve stran komunistické o své vedoucí  místo pišel. Zárove díky paradentóze (za to teda revoluce nemohla, opravdu ne!) pišel o zuby. A o náladu. A o sebevdomí. A smysl pro humor. Najednou se v byt pohyboval lovk podrádný, nespokojený, s protézou a pocitem nesmírného ublíení.
Nejlepším lékem na tyto neduhy pán stedního vku, jak všechny víme, je milenka. Pozvedne sebevdomí, polichotí, pochválí, vyposlechne – a tak nádhern chápe! (zvlášt, kdy je chytrá,  uvdomí si, e samotná s malým synem to bude mít v nastávající ée tké, a e njakého ivitele rodiny asi potebovat bude).
Bývalý ideální  manel, nyní tokající skoro padesátník tedy odešel. Oenil se a získal pocit nových netušených moností, slibného vývoje a pocitu, e omládl.
Vzal si mladší enu.
Vzal si s sebou i psa.
Vzal si s sebou sebevdomí mé kamarádky a vzal si s sebou také její dosavadní smysl ivota. Synové postupn odešli také. Oba do svta – oba úspšní a naplno ijící. Nejdív jeden, pak druhý!
Kdyby byl ješt tetí, (i dalších pt) odešli by i ti, protoe taková je ivot!
V byt zstala najednou ena, kterou nikdo nepotebuje. Nikdo po ní nic nechce. Bloumá z pokoje do pokoje, utírá znovu a znovu prach. Ticho. Klid. Koupelna i záchod - poád prázdné místnosti. Hrající televize i rádio ješt více podtrhuje její pocit osamní. Kamarádky nemá, ila pro svoji rodinu a te se vtírat do jiných rodin bylo pro ni poniující.
 
Ti roky po veerech (ale asto i v hodinách denních) kvílela a hledala chybu. V sob, v manelovi, ve svt, ve vesmíru, v Havlovi, ve svých rodiích. Dostávala fobie z toho být sama doma. Pedstava, e nic nemusí, e v kout netrí koš nevyehleného prádla, na sporáku nebublají ti hrnce, pes nevymáhá procházku a manel milování, e se zase asi nedostane k tomu, aby konen vyadila všechny dravé ponoky a košile s roztepenými manetami ji postupn dostala do stavu deprese. Pocitu zbytenosti. Marnost nad marnost….
 
Sledovala jsem její duševní devastaci s obavami. Stárla. Pestala o sebe peovat – pro taky.
 
Jeliko mj ivot se odvíjel na základ absolutn odlišného scénáe, zaala jsem trpt i já. Jejím zoufalstvím, bezradností. Neschopností ít!
Miluji svou kamarádku. Díky mnoha a mnoha vcem, kdy mne tahala z pršvih, vdy mn pomohla, kdy jsem padala, a nezídka i padla hluboko do temnot. Byla se mnou pi  mých nejhorších okamicích mého nabitého a šíleného ivota. Byla vdy oázou klidu a mým pevným bodem, kdy vše ostatní se hroutilo a ernalo.
Cítila jsem obrovský dluh!
Te se role obrátily a ekla jsem si, ne, v tom ji nenechám!
 
Po dlouhé dob a dosti diplomatických náznacích jsem ji pesvdila, aby se podívala na stránky Seniortip. Nejdív nezabrala. „Co blbneš!“, íkala. „Já ješt nejsem senior! Je mn sotva padesát a nechci se zaadit mezi odepsané starce!“
Chvilku mi ješt trvalo, ne jsem jí vysvtlila, e nejsme starci, e jsme lidi s chutí ít, i kdy hodn z nás zstalo z njakých dvod samo. Konen se mi podailo vytáhnout ji na první akci. Prudce oila! Zjistila, e se zde nešourají lidé nad hrobem, ale osbky a osobnosti plné elánu a chutí ít! Te u jen zírám, jak se zapojila do ruchu, jak chodí se „starci“ po horách, na srazy, na rzné pednášky. U se mi dokonce piznala, e tm „starcm“ kolikrát  nestaí. A e tam má konen pocit, e je mezi svými! Najednou nemá as na okna, na prach, tiše usedající za její nepítomnosti na nábytek. Zjistila, e má as konen sama na sebe, e me vlastn dlat co chce, co ji baví, k emu má blízko! Dávno zasunuté sny a touhy – poznat záhady vesmíru, toulat se jen tak, bez povinnosti starat se o krmivo pro rodinu po horách. Chodit na procházky, poznávat, co jí díve unikalo.
Omládla! Ale to my všichni, kteí jsme to prost nevzdali jen proto, e padesátka zaukala, i brzo zauká na naše dvee bytí! Nová pátelství, kamarádství, porozumní.
 
Moje veselá kamarádka mi te neustále nadává, kdy sedím o víkendu doma. e ztrácím as, a te je to ona, kdo mne pemlouvá, a iju!
Docela dobrý pocit mám…
Dagmar Jarošová


Komente
Posledn koment: 30.05.2007  21:42
 Datum
Jmno
Tma
 30.05.  21:42 Ludmila T
 30.05.  10:51 Pavel
 30.05.  10:45 Gertruda Odpov.
 30.05.  07:53 janina
 30.05.  07:45 wiki