18.03 - Hukvaldy:Čtyřicet jedna let prožil v hukvaldské oboře její dlouholetý správce Milan Koutný. Začínal jako lesník v roce 1982, na konci března po letech dennodenní péče o lesy i zvěř odchází do penze. V oboře bude bydlet dál, svému synovi - nástupci ale do práce mluvit nechce.

Stáda muflonů, daňků i pstruhové sádky - desítky tisíc turistů hladící Lišku Bystroušku a šplhající k hradu Hukvaldy - lovci z celého světa i velkorysé kulturní programy v lesním amfiteátru. To vše patří k životu v hukvaldské oboře a její správce musí mít o všem přehled. Krom každodenního provozu a krmení zvěře můžou kdykoliv přijít nečekané situace, ohlíží se dlouholetý oborník Milan Koutný za svou prací: "Tady musíte být pořád ve střehu. Třeba vloni na Štědrý večer jsme museli s partnerkou Janou v osm večer ven k rybám. Přišla obleva a s ní strašně velká voda, která nám ucpávala přítoky. Do půl desáté večer jsme museli podnikat záchranné kroky, aby se ryby neudusily. Tak to prostě v oboře chodí," přemítá Milan Koutný, že na rozdíl od většiny lidí nemůže zamknout kancelář a týden práci neřešit. "Když na dovolené slyším, že jsou na Ostravsku velké bouřky, tak hned zaměstnancům volám, jak to vypadá. Pstruzi nepočkají. Když k nim přijdete až ráno, může být pozdě," vysvětluje muž, v jehož rodině se lesnické povolání dědí už nejméně pátou generaci. Role oborníka se teď ujme jeho syn Lukáš Koutný, kterému ale do práce mluvit neplánuje.

Milan Koutný prožil v hukvaldské oboře 41 let a za tu dobu se mu vystřídali čtyři zaměstnavatelé. Nejprve do roku 1992 Severomoravské státní lesy, následně Frenštátská lesní akciová společnost a po roce 1994 Lesní správa Frenštát. Od 1. října 2014 se o oboru starají Biskupské lesy. "Za 41 roků, co jsem tady, sem nejvíc peněz vložila církev a jsem rád, že se vše dává na dobrou úroveň - cesty, sklady na krmivo i amfiteátr." Postupně se podařilo opravit také rozpadající se kamennou zeď kolem obory. "Mým největším přáním bylo, aby se začala opravovat kamenná oborní zeď, než odejdu do důchodu. Dnes nám zbývá dozdít zhruba posledních padesát metrů. Ani jsem netušil, že se toho dočkám ještě za své služby. Teď může zeď sloužit klidně dalších 200, 300 let," doufá oborník a zároveň zmiňuje loni zemřelého biskupa Františka Václava Lobkowicze, který na investice do obory dbal. Další velkou změnou ve srovnání s rokem 1982 je velký nárůst návštěvníků na dnešních zhruba 200 tisíc ročně. "Vyvážíme koše a ročně nás to stojí 50 tisíc korun. A to není náš odpad, ten odpad produkují turisté, kteří si koupí kafe do jednorázových kelímků. Našim úkolem v oboře je vytvářet dobré podmínky zvěři. Zvěř se nám přece nebude přizpůsobovat," uvažuje Koutný nad výzvami do budoucna.

Biskupské lesy mají od roku 2014 ve správě kromě Obory Hukvaldy také bezmála 25 tisíc hektarů lesů v Moravskoslezských Beskydech (lesní správa Ostravice) a Jeseníkách (lesní správa Vrbno pod Pradědem) a ve farních lesích. Církev se o lesy na těchto územích starala už od vrcholného středověku. Kontinuitu v hospodaření zpřetrhal nástup KSČ k moci v roce 1948. Po přijetí Zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi se tyto lesy vrátily do majetku Biskupství ostravsko-opavského. Jeho odbor "Biskupské lesy" se snaží navazovat na zkušenosti dřívějších generací a pečuje i o přívětivost pro turisty. Lesní hospodaření je jedním z klíčových pilířů udržitelného hospodaření římskokatolické církve v době, kdy Česká republika v souvislosti s odlukou církve od státu přestane v roce 2030 na provoz církví přispívat. Přímo na Hukvaldech v blízkosti obory provozuje Biskupství ostravsko-opavské také environmnentální centrum HUBERT. Ten nabízí školám interaktivní poznávání přírody nebo projektové dny. Rodinám vychází vstříc nabídkou příměstských táborů nebo kreativních workshopů (www.ekohubert.cz).