Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcela,
zítra Alexandra.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

První  nositelka Nobelovy ceny za medicínu
 
 
Stejnì jako Berta von Suttner má své koøeny v Praze také Gertrude - Gerty Theresa Radnitz, provdaná Cori. Narodila se pøed 110 lety v zámo¾né ¾idovské rodinì, 15. srpna roku 1896, ještì v Rakousko-Uherské monarchii. Gerty byla nejstarší ze tøí dcer Marty a Otto Radnitzových. Otec, který byl øeditelem cukrovaru byl také chemik,   napøíklad zavedl novou metodu rafinace cukru. Jeho ¾ena Marta se pøedevším velmi zajímala o kulturu, k jejím  pøátelùm patøil  Franz Kafka.
A¾ do svých deseti let byla Gerty, stejnì jako její sestry, vyuèována doma soukromými uèiteli, jak bylo tehdy v mnoha dobøe situovaných rodinách zvykem.. Potom navštìvovala privátní dívèí školu. V šestnácti letech se rozhodla k dalšímu studiu, potøebovala slo¾it maturitu, aby se pak mohla  na pra¾ské universitì vìnovat studiu mediciny. Podporoval jí v tom i její strýc, otcùv bratr, který byl dìtským lékaøem. Pilnì se tedy uèila latinì, matematice, fysice a chemii, stále  za pomoci domácích uèitelù. V roce 1914 slo¾ila s úspìchem  maturitu jako externí ¾aèka na  Tetschen gymnasiu v Praze. Ještì ten samý rok se nechala zapsat na Karlovu universitu.
Spolu s  atraktivní, ¾ivou rudovláskou  Gerty, zaèal studovat na pra¾ské universitì  ještì další pra¾ský rodák, (* 5. prosince 1896 ) svìtlovlasý mladík Carl Ferdinand Cori.  Jeho rodina byla katolická, oba rodièe akademici a tato rodinná tradice Carla ovlivòovala a zavazovala. Od svých dvou let ¾il s rodièi v Terstu, kde  se jeho otec stal øeditelem oceánografické  biologické stanice, zabývající se studiem moøských ¾ivoèichù a rostlin. V roce 1914 se rodina pøestìhovala zpìt do Prahy a Carl se zapsal ke studiu na Karlovì universitì.  Tam se setkal s Gerty Radnitz a byl prý  okam¾itì fascinován jejím šarmem, inteligencí, smyslem pro humor a vitalitou. Spøátelili se. Oba mìli rádi pøírodu, podnikali spolu ve volném èase dlouhé vycházky, výlety do hor, spoleèné horolezecké výstupy, v zimì ly¾ovali. Brzy byli zcela nerozluèní, jak ve volném èase, tak pøi studiu. Dalo by se øíci, ¾e na pra¾ské universitì našla Gerty své dvì nejvìtší ¾ivotní lásky : biochemii a Carla Coriho. Za první svìtové války byl Carl v roce 1917 povolán do rakouské armády jako sanitní dùstojník. Byl pøidìlen do „infekèní nemocnice“ na Piavì, kterou pøedstavovalo nìkolik ubohých døevìných barákù. Málem tam sám také zahynul.  To, ¾e nemìl pøíliš velkou mo¾nost nemocným a podvy¾iveným vojákùm skuteènì pomoci v nìm zanechalo trvalý a hluboký dojem. Válku ale š»astnì pøe¾il a v roce 1918 se vrátil ke studiu. Zaèátkem roku 1920 promovali oba dva na lékaøské fakultì Karlovy university v Praze. Gerty Radnitz byla jedna z mála ¾en, které získaly titul doktor medicíny. Na universitní studia se tehdy mnoho ¾en nehlásilo.Ve stejném roce  uzavøeli pøes odpor rodièù s Carlem sòatek. Gerty konvertovala ke katolicismu, brali se tedy v øímskokatolickém kostele Sv. Josefa ve Vídní. Carl Coriho tehdy pozval fysiolog a farmakolog Otto Loewi do Štyrského Hradce (Gratz), aby s ním pracoval na jeho výzkumech. Zde jen malá odboèka : Dr. Loewi ( 1873 -1961 ) byl také  nositelem Nobelovy ceny za medicinu, dostal ji v roce 1936 za své objevy v neuromedicinì. Proto¾e byl ¾id, musel v roce 1938 z Rakouska odejít. Nacisté mu to umo¾nili, byl mezinárodnì velmi proslulý, ale a¾ potom, kdy¾ nechal pøepsat peníze, získané spolu s Nobelovou cenou, do „jisté“ nìmecké banky. Ji¾ je nikdy neuvidìl.. Pøes Brusel a Oxford se tehdy ji¾ 61letý Loewi dostal š»astnì do New Yorku, A¾ pozdìji  pøijal Carl  Cori zamìstnání ve výzkumné laboratoøi vídeòské universitní kliniky, aby mohl být  Gerty nablízku. Ta pracovala jako dìtská lékaøka v Karoliner-Kinderspital, kde se pøedevším vìnovala dìtem, které trpìly nemocemi štítné ¾lázy. Také  v Rakousku podnikali man¾elé Cori spoleèné horolezecké výstupy a ly¾aøské tury v horách. Ale ¾ivot v pováleèné Vídni byl tì¾ký, Gerty tehdy málem oslepla z podvý¾ivy. Oba také rozhoøèoval všeobecný pováleèný morální úpadek a cynismus, který se projevoval i v lékaøské klinické praxi
V roce 1922 se proto rozhodl Dr. Carl Cori pøijmout nabízené místo biochemika ve státním ústavu pro výzkum rakoviny  v Buffalo, na jezeøe Erie, v americkém státì New York.  Také ¾idovský pùvod Gerty byl  vzhledem k  vývinu politické situace v Evropì urèitým nebezpeèím, které naštìstí oba tušili vèas. Opustit Evropu bylo moudré a osudové rozhodnutí. Gerty následovala Carla a¾ za nìkolik mìsícù, kdy¾ pro ni zajistil místo asistentky ve stejném institutu. Man¾elé Cori se tedy stìhují natrvalo do Ameriky a v roce 1928 získávají americké obèanství.
V roce 1931 byl Carl Cori povolán jako profesor farmakologie na Washington University School of Medicin in St. Louis ve státì Missouri. Gerty s ním „smìla“ dvanáct dlouhých let v jeho laboratoøi spolupracovat jako  jeho asistentka, za symbolický plat, který byl jen asi 10 procent toho, co dostával její man¾el. Je vidìt, ¾e ani v Americe nebyly v té dobì ¾eny rovnoprávné. V létì roku 1936 se narodil Carl Thomas, jediný syn man¾elù Cori. Jméno Thomas dostal  na pamì» presidenta Masaryka.
V St. Louis zkoumali man¾elé Cori spoleènì  výmìnu látkovou a funkci enzymù v tkáních. Speciálnì se zabývali tím, co se dìje s molekulami glukosy pøi pøíjmu  a vydávání glykolù ve zvíøecích tkáních a svalech. Gerty Cori  spolu s man¾elem prozkoumala a popsala  jednu formu nemoci, dnes bì¾nì zvané Cori - disease. Teprve od roku 1943 byla Gerty Cori „research associates profesor“ a 16 let pozdìji je jmenována øádnou  profesorkou biochemie na Washington University. Tuto funci zastávala a¾ do konce svého ¾ivota.
V létì roku 1947 byli man¾elé Cori na dovolené v Coloradu, kde chtìli podnikat horolezecké tury v Rocky Mountains. Ale na 4300 metrù vysokém Snow Mass se v¾dy èilá Gerty zaèala cítit velmi špatnì, trpìla dechovými potí¾emi a celkovou slabostí. Byly to první pøíznaky jejího bohu¾el nevyléèitelného onemocnìní kostní døenì, myelofibrosy.
Ve stejném roce 1947, v prosinci, byli man¾elé Cori vyznamenáni za své objevy v látkové pøemìnì sacharidù  Nobelovou cenou. Toto vysoké ocenìní dostali spoleènì s argentinským fysiologem Bernardem Alberto Houssayem, který obdr¾el tuto cenu za své práce o významu pøedního laloku hypofysy pøi metabolismu cukrù.
Po pøevzetí ceny øekl Carl Cori ve svém podìkování: „ Spolupracovat jsme s Gerty zaèali u¾ pøed tøiceti lety, na Karlovì universitì v Praze. Náš výzkum se z velké èásti vzájemnì doplòoval a jeden bez druhého bychom nikdy nedokázali dojít tak daleko, jak jsme nyní“.
Gerty byla první ¾ena, která získala Nobelovu cenu za fysiologii, a tøetí ¾ena od zavedení Nobelových cen, jednou touto cenou vyznamenaná.
Jejich  dvanáctiletý syn Tom si jako svùj „podíl“ z penìz,  které jeho rodièe spoleènì  obdr¾eli -  bylo to tehdy 24.460 dolarù – pøál parní lokomotivu.
Spøátelený ¾urnalista jednou napsal, ¾e duševní procesy man¾elù Cori byly  tak  provázány, spojeny, ¾e mluvili a mysleli zcela shodnì. Bez své ¾ivé a nadšené ¾eny nechtìl zdr¾enlivý a uzavøený Carl vùbec nikde pracovat. Kdy¾  mu jednou na jisté americké universitì nabídli významnou a výbornì dotovanou posici, ale nechtìli souèasnì s ním zamìstnat i jeho ¾enu, rozhoøèenì nabídku odmítl. Pøes svoji tì¾kou, stále se zhoršující chorobu pracovala Gerty v laboratoøi neúnavnì dál, v roce 1950 byla  zvolena øeditelkou „National Science Foundation“. Její další výzkum vedl  roku 1952 k vysvìtlení molekulární struktury glykogenù.
26. øíjna roku 1957 podlehla Dr. Gerty Cori – Radnitz v St. Louis selhání ledvin, v dùsledku  svého nevyléèitelného maligního onemocnìní kostní døenì. Bylo jí teprve 61 let. Ve vìdeckém svìtì po ní zbyly nesmírnì cenné výzkumy a výsledky vìdecké práce a na St. Louis Walk of Fame mají spolu s Carlem svoji hvìzdu .
Carl se v roce 1960 znovu o¾enil s Anne Fitzgerald-Jones. Na universitì v New Yorku zùstal a¾ do roku 1966, kdy resignoval na své místo profesora. Potom  pùsobil v Cambridgi, Massachusetts, na Harvard University (laboratory) a Massachusetts General Hospital, kde se zabýval genetikou. Svoji milovanou Gerty pøe¾il o 27 let.
26. øíjna roku 2000 byly   v Praze odhaleny dvì pamìtní desky podle návrhu sochaøe Olbrama Zoubka. Jedna je v Salmovské ulici, na rodném domì Carla Ferdinanda Coriho a druhá v Petrské ulici, na domì, kde se narodila Gerty Radnitz-Cori.  
Na slavnostní odhalení pøiletìl z Ameriky také Tom, jediný syn man¾elù Gerty a Carl Coriových. Jeho matka a otec  na rodnou Prahu nikdy nezapomnìli, øíkal Carl Thomas  Cori. Vzpomínal prý  také na to, jak ho rodièe uèili èesky øíkat „strè prst skrz krk“.
Ale ve  šlépìjích rodièù se nevydal, pracuje ve zcela jiném oboru.
 
Vìra Pokorná,  NL
Další èlánky autorky:
Cesta ke slušnosti
Swentiboldova stanice
Ochudých a bohatých penzistech
Jak jsme emigrovali - I.
Neobyèejný ¾ivot
Pink ribbon
Nordic walking
Co je to vlastnì ANWB
American hero a ¾eny
Ještì nìco o vìjíøích
Halloween
Den mrtvých
Studenti v Nizozemí