Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Valérie,
zítra Rostislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Carl Gustav Jung - švýcarský lékaø a psycholog

26. 7. 1875 -  6. 6. 1961

Carl Gustav Jung byl švýcarský psychiatr a zakladatel analytické psychologie.

Jeho osobnost byla znaènì slo¾itá a jeho dílo velmi rozsáhlé, tak¾e lze projít pouze útr¾ky jeho ¾ivota.
V ka¾dém pøípadì ovlivnil a posunul evropské myšlení mnohem dále, ne¾ si ještì doká¾eme sami uvìdomit. Mo¾ná odborníkùm - psychologùm a psychiatrùm je to jasnìjší...

Hodnocení jeho mnohovrstevné osobnosti lze srovnat s hodnocením jeho krajana Paracelsa z Hohenheimu (1493-1541), lékaøe, alchymisty, pøírodovìdce a experimentátora, o nìm¾ Jung prohlásil: „Není mo¾né být k nìmu spravedlivý: buïto ho lze podcenit, nebo pøecenit, tak¾e nám nezùstává ne¾ neustálá nespokojenost s vlastní snahou porozumìt by» jedinému aspektu jeho mnohostranné povahy."

Jeho souhrnné dílo je obsa¾eno v osmnácti svazcích; mù¾eme se zmínit pouze o nìkterých z jeho knih.

Jung byl prvním z vìdcù, který se sna¾il objevit cestu k lidské osobnosti z vlastního nitra èlovìka, nikoliv zvenèí - hledal vztahy mezi egem a vlastním Já - tím, co je ve východních uèeních nazýváno Átmánem - nebo Tao - prapùvodním duchem, prapùvodní energií.

Sice nebyl první, kdo analyzoval sny, ale stal se nejznámìjším v oblasti analýzy snù. I kdy¾ byl teoretický psycholog a praktikující psychiatr, velkou èást svého ¾ivota strávil studiem jiných oborù, vèetnì západní i východní filozofie, mytologie, alchymie, astrologie, sociologie, ale rovnì¾ literatury a umìní.

Pocházel ze vzdìlaného rodu. Jeho dìdeèek z otcovy strany, také lékaø. se také jmenoval Carl Gustav Jung a pocházel z Nìmecka. Dokonce byly i náznaky, ¾e byl neman¾elským synem Goethovým, co¾ se sice nepotvrdilo, ale mladý Jung si s touto myšlenkou èasto pohrával. Otec Johann Paul Achilles Jung (1842-1896), byl protestantský knìz, maminka Emilie Jung, rozená Preiswerk (1848 - 1923, pocházela také z knì¾ské rodiny. Nìkolik jeho strýcù ze strany obou rodièù bylo také protestantskými duchovními.

Carl Gustav Jung se narodil pøed sto pìtatøiceti lety, 26. èervence 1875 v malé vesnici Kesswil, blízko Bodamského jezera. Byl druhým dítìtem svých rodièù; starší bratr zemøel malièký a proto se matka o své druhé dítì hodnì bála. Ani ne za pùl roku po jeho narození byl jeho otec, který byl duchovním švýcarské reformované církve, jmenován faráøem na lepší faøe; pøestìhovali se tedy do Laufenu nedaleko rýnských vodopádù. Jeho dìtství ho hodnì ovlivnilo, jak pozdìji popisoval ve své knize „Vzpomínky, sny, úvahy“ (Erinnerungen, Träume, Gedanken) , která vyšla a¾ v r. 1956. Jako dítì Jung naprosto nepochyboval, ¾e jeho matka udr¾uje styky s duchy; toté¾ se øíkalo i o jeho dìdeèkovi Samuelovi Preiswerkovi.

Jung také pozoroval, ¾e vztahy mezi rodièi byly napjaté, a ani on sám nenašel cestu ke svojí matce. Více si z poèátku rozumìl s otcem, i kdy¾ zjistil, ¾e otec - i kdy¾ byl knìz - se v nìkterých vìcech dost tì¾ce potýkal s vírou a pochybnostmi. Maminka pocházela z bohaté rodiny a tatínek zøejmì nesplnil její pøedstavy o kariéøe i o jejich man¾elském ¾ivotì. Èasto trpìla depresemi; její syn pozdìji její nemoc oznaèil jako neurotickou hysterii. Za pobytu v Laufenu byla nìjakou dobu jeho matka hospitalizována na nedaleké psychiatrické klinice. Tehdy s rodinou ¾ila matèina neprovdaná sestra. Své dovolené trávíval otec sám, bez rodiny.

V r. 1879 byl otec povolán na faru do vesnice Klein-Huningenu na bøehu Rýna. Tehdy to byla starobylá vesnice, nyní je to souèást Basileje. Carl si hodnì prohlí¾el otcovy knihy, ale s dìtmi si nehrál, ani pozdìji, kdy¾ zaèal v r. 1881 chodit do školy. Otec ho nauèil èíst a vedle toho ho také uèil latinsky.

Mladý Jung èetl brzy knihy významných filozofù - Pythagorovy, Herakleitovy, Platonovy, zabýval se mystikou mistra Eckharta, studoval filozofii Schopenhaeuerovu.

Zaèal sbírat zkamenìliny, minerály i kosti. Kameny ale byl fascinován i v dospìlosti. kdy¾ stavìl pozdìji své symbolické dílo - Bollingenskou vì¾, vytesal do kamene jakýsi památník symbolù - s verši lékaøe, alchymisty a astrologa Arnolda de Villa Nova (1235 - 1311) a s indickou mandalou.

A¾ v r. 1884 se narodila sestra Gertrud Jung (1884 - 1935).

Mladý Jung míval pocit, ¾e ¾ije ve dvou osobnostech - jedné takové, která byla oèekávána - školák ze souèasnosti, a druhá - dùstojný a vlivný mu¾ z minulosti.

V r. 1886 zaèal chodit do gymnázia v Basileji. Basilej byla tehdy mìsto s pìti tisíci obyvateli, kde se lidé pøevá¾nì znali. Cesta do školy vedla kolem Rýna a trvala asi pùl hodiny. Humanitní pøedmìty zvládal snadno, ale v pøi matematice mu pomáhala fotografická pamì». Na konci prvního roku na gymnáziu mìl nehodu: nìjaký spolu¾ák s ním praštil o zem tak, ¾e omdlel. Pøi tom si uvìdomil, ¾e nebude muset chodit do školy a tak omdléval v¾dy, kdy¾ se mìl uèit nebo mìl jít do školy. Zùstal doma asi pùl roku. Jednou slyšel, jak otec s kýmsi starostlivì hovoøí o jeho budoucnosti; obával se, ¾e syn má epilepsii. Poukazoval na to, ¾e rodina má málo penìz a ¾e synovo vzdìlání je proto velmi dùle¾ité, aby se mohl jednou sám u¾ivit.

Bezprostøednì na to se Jung vzpamatoval - pokraèoval s otcem ve studiu latiny - a mdloby postupnì pøestaly. V té dobì zaèal Jung s velkou sebekázní studovat nejen to, co bylo ve škole - sám si urèoval své cíle. Pozdìji si uvìdomil, ¾e na vlastní kù¾i za¾il to, co je neuróza.
Byl velmi š»asten, kdy¾ skonèilo studium na gymnáziu, a pøihlásil se v r. 1895 na lékaøskou fakultu basilejské univerzity. Mìl v úmyslu studovat psychiatrii, zvláštì kdy¾ zjistil, ¾e psychózy jsou nemoci osobnosti.

Tehdy se Jung poprvé setkal s knihou o spiritismu a zaèal systematicky studovat spisy švédského duchovního, mystika a uèence Emanuela Swedenborga (1688-1772), ale i jiné dostupné spiritistické knihy. Nìjakým zpùsobem se mu podaøilo nauèit se hypnotizovat druhé.

V létì 1895 otec onemocnìl a zaèátkem r. 1896 zemøel. Matka musela opustit faru a také byla ve finanèní tísni. Nìkteøí èlenové rodiny naléhali na Junga, aby se vzdal studia medicíny a pøevzal otcùv úøad. Matka však dostala nìjaké peníze od svého bratra, Jung sám pracoval jako mladší asistent na fakultì. Pøestìhovali se k nejstarší matèinì sestøe na basilejské pøedmìstí Binningen. Pomáhal tam tetì a strýcovi rozprodávat jejich staro¾itnosti a z prodeje dostával urèitou provizi.

Mezi roky 1896 a¾ 1899 poøádal Jung se svými sestøenkami, pøáteli i dalšími pøíbuznými spiritistická sezení.

V r. 1896 šel na pøání matky navštívit bohatou rodinu Rauschenbachù a najednou si uvìdomil - nebo spíš mìl vidìní, ¾e jejich ètrnáctiletá Emma (1882 - 1955) bude jednou jeho ¾enou. Øekl o tom svému pøíteli, který to pova¾oval za ¾ert, ale vidìní se pozdìji vyplnilo.

V r. 1898 absolvoval kurz psychiatrie pod vedením nìmeckého psychiatra Ludwiga Willeho (1834-1924), ¾ijícího v Basileji, ale jeho pøednášky ho pøíliš nenadchly, spíš z nich pro nìj vyvstaly další otázky, týkající se jeho vztahu s matkou.

Bìhem studií, proto¾e nemìl peníze, pøíliš necestoval. Nakrátko se pouze dostal do Mnichova a do okolí Mylhúz v Alsasku. V èervenci 1900 absolvoval státní zkoušku na univerzitì a veèer šel poprvé v ¾ivotì na oslavu do divadla.

Pøed nástupem na jakoukoli kliniku musel absolvovat povinnou vojenskou slu¾bu u pìchoty v Arau a získal hodnost nadporuèíka.

Dostal nabídku na místo na mnichovské klinice, ale pøitahovala ho psychiatrie. Jedinou mo¾ností pro získání praxe byla práce v ústavu choromyslných. Univerzitní diplom dostal 27. listopadu 1900 a 10. prosince nastoupil jako lékaø asistent v ústavu pro duševnì choré v Burghölzli, dnešní èásti Curychu, který byl zároveò univerzitní klinikou curyšské univerzity - viz obrázek. Právì rok tam byl øeditelem švýcarský psychiatr Eugen Bleuer (1857-1939). Na klinice byli celkem ètyøi lékaøi. Tehdy byla Basilej kulturnì mnohem více rozvinuta ne¾ Curych.

Bìhem prvního pùlroku Jung hlavnì èetl vše, co bylo o psychiatrii na klinice dostupnì. Prošel všechny dosud vyšlé roèníky èasopisu „Všeobecný èasopis pro psychiatrii“ (Allgemeine Zeitschrift fùr Psychiatrie). Celkem se s nikým nepøátelil.

Jung ale musel pøedevším vedle prací ve funkci Bleuerova asistenta pøipravit svou dizertaèní práci pro doktorát. Rozhodl se zpracovat své nìkdejší poznatky ze spiritistických seancí. Do té doby byl spiritismus na poli vìdy tabu, ale dva roky pøed tím vyšlo první vìdecké dílo s tímto námìtem. Zároveò dostal od Bleuera za úkol zpracovat recenzi knihy Sigmunda Freuda (1856-1939) „O snech“ (Ûber den Traum), která vyšla v r. 1899. Z poèátku bral Jung úkol jako ka¾dý jiný, a¾ v r. 1903 ho kniha opravdu zaujala. Zaèal studovat i další Freudovy knihy, pøedevším jeho a jeho spoluautora Josepha Breuera (1842-1925) „Studie o hysterii“ (Studien über Hysterie). Jung si všiml, ¾e nìkteré popisy hysterie jsou podobné stavùm transu, který za¾il pøi spoleèných spiritistických seancích. Sna¾il se tyto poznatky spolu se svými osobními zkušenostmi skloubit do své práce.

Na osmdesáti šesti stránkách své dizertace „K psychologii a patologii takzvaných okultních jevù“ (Zur Psychologie und Pathologie sogenannter occulter Phänomene) popsal své poznatky; zmìnil sice jména, ale Basilej byla tak malé mìsto, ¾e se po uveøejnìní diplomové práce po doktorátu prozradilo, kdo se seancí zúèastnil. Zpùsobilo to problémy jeho pøíbuzným, které se vystìhovaly radìji do Francie, aby ušly ostudì. Doktorát Jung obhájil v r. 1902. Sám strávil po doktorátu pùl roku v Paøí¾i u psychiatra Pierra Janeta (1857 - 1947).

V r. 1901 se opìt setkal s Emmou Rauschenbachovou a po¾ádal ji o ruku (její obrázek z pozdìjších let). Ona ho odmítla, ale nakonec ji matka pøemluvila a tak se Emma Rauschenbachová a Carl Gustav Jung stali 14. února 1903 man¾ely. Pøes to, ¾e Emma pøinesla do man¾elství velké jmìní, bydleli nejdøíve v bytì na klinice.
V r. 1904 se Jung stal v Burghölzli starším lékaøem a v prosinci se narodila jeho nejstarší dcera Agathe. - Tehdy se stala v Burghölzli jeho pacientkou ruská ¾idovská dívka Sabina Spielrein (1884-1942), se kterou mìl Jung hluboký milostný vztah, který byl hodnì slo¾itý, co¾ podle nìkterých pramenù vedlo k roztr¾ce s Bleuerem a i k jeho pozdìjšímu odchodu z kliniky. Pozdìji se Sabina stala rovnì¾ odbornicí v psychoanalýze. Zahynula v Rusku za druhé svìtové války i se svými dvìma dcerami.

V r. 1905 se Jung stal soukromým docentem psychiatrie na curyšské univerzitì a téma jeho inauguraèní øeèi bylo „Psychopatologický dosah asociaèních experimentù" (Die psychopathologische Bedeutung des Assoziationsexperiments). Kladl zde otázku, je-li psychologie vyznáním nebo vìdou. V dubnu 1905 se stal v Burghölzli vedoucím psychiatrické kliniky.

V únoru 1906 se narodila druhá dcera Gret, která se v dospìlosti zabývala astrologií a pøednášela po otcovì smrti o jeho horoskopu.

V dubnu 1906 napsal Jung Freudovi první dopis a pøipojil výtisk pojednání o diagnostice slovních asociací (Studien zur Wort-Association). V bøeznu 1907 odcestovali Jungovi spolu s dalším švýcarským psychiatrem Ludwigem Binswanegerem (1881-1966) za Freudem do Vídnì. Ve Vídni strávili šest dní. První rozhovor se protáhl na více ne¾ tøináct hodin. Zaèalo tehdy velké pøátelství, které trvalo do r. 1913. V tomto období dokonce byl Jung Freudem tak okouzlen, ¾e se rozhodl jeho dílo propagovat po celém svìtì. Naopak Freud dokonce chtìl uèinit Junga jakýmsi svým nástupcem a „pomazat ho podle starozákonních pravidel jako svého syna“. Ale nedošlo k tomu.

Rozvinutí jejich pøátelství napomáhalo více to, ¾e si pouze dopisovali, ne¾ kdyby se stýkali. Pøi rùzných mezinárodních psychiatrických konferencích Jung Freudovy myšlenky prosazoval a hájil.

S Freudovou pomocí byl Jung zvolen za pøedsedu Mezinárodní psychoanalytické spoleènosti. Freud také usiloval o to, aby byl Jung vydavatelem „Pøíruèky pro psychoanalytické a psychopatologické bádání“ (Jahrbuch für psychoanalytische und psychopathologische Forschungen). Na roèence mìl Jung hodnì práce, která byla dost vyèerpávající a nikoliv pouze vìdecká - èasto musel pøepisovat neuspoøádané pøíspìvky jiných autorù.

Koncem roku 1908 se narodil jediný Jungùv syn Franz (1908 - 1996).

V r. 1909 ukonèil Jung svoji èinnost na klinice v Burghölzli a otevøel si soukromou praxi. Na jaøe se pøestìhoval do domu v Küsnachtu na bøehu Luzernského jezera (Vierwaldstättsee) v Seestrasse è. 228. Spolu s Jungovou rodinou se v Küsnachtu usadila i Jungova matka a v r. 1911 se pøistìhovala i sestra Gertrud, která Jungovi dìlala po šestnáct dalších let sekretáøku. Nad vchodem domu byl nápis: „Vocatus atque non vocatus deus aderit" — „Bùh bude pøítomen, a» volán èi nevolán".

V záøí 1909 cestoval Jung spolu s Freudem do Ameriky; v Massachussets na Clarkovì univerzitì mìli øadu pøednášek. Podle nìkterých pramenù dostali i èestné doktoráty. Ale v té dobì zaèal Jung pochybovat o správnosti Freudova uèení.

Jung se toti¾ ponoøil do studia mytologie a sna¾il se svá bádání podpoøit i studiem archeologie. Posléze pøestal pøijímat základní Freudovu teorii o dùle¾itosti vlivu sexuality na psyché. Rovnì¾ pøi spoleèné cestì na lodi pøi plavbì do Ameriky utrpìla vzájemná dùvìra v upøímnost jejich vzájemného pøátelství. Na základì svého studia mytologie, které Freud odsuzoval, zaèal Jung prosazovat pøednost mateøského archetypu, to jest prapùvodního vzoru, nad jakoukoli sexuální potøebou. Napsal pojednání „Zmìny a symboly libida“ (Wandlungen und Symbole der Libido), které Freudovo uèení popíralo. Tehdy prohlásil: „Nesmírná role matky v mytologii je mnohem a mnohem významnìjší ne¾li problém biologického incestu."

Jejich vzájemná korespondence zaèala upadat v r. 1910. - V tomto roce se v záøí narodila dcera Marianne.

Dùvody rozpadu jejich pøátelství tkvìly ale také ve slo¾itosti povah obou i snahy obou prosadit sebe i své názory za ka¾dou cenu.

V r. 1912 mìl Jung øadu pøednášek na Forhamovì univerzitì v New Yorku a pak se v listopadu setkali s Freudem v Mnichovì na konferenci. Ještì se naposledy spolu setkali také v Mnichovì na podzim r. 1913 a zde pøedstavil Jung typy extrovertní a introvertní, ale podle svìdkù mìl kongres v dùsledku napìtí mezi Freudem a Jungem velmi nepøíjemnou atmosféru. O psychologických typech napsal potom Jung pojednání „Psychologické typy“ (Psychologische Typen) a¾ v r. 1921.

V té dobì se Jung seznamoval s dílem dalšího uèence - indologa a znalce sanskrtu Maxe Müllera (1823-1900), který napsal mnohasvazkové dílo „ Heilige Bücher des Ostens“ (Svaté knihy Východu).

Byl to mo¾ná ukonèený vztah k Freudovi, mo¾ná i jeho mimoman¾elské vztahy, které vyústily v r. 1913 do Jungova nervového zhroucení. Dokonce mìl dvakrát sen o blízké apokalypse války. Vidìl, jak se moøe vylilo z bøehù a promìnilo se v krev. Po sedm let se potýkal se svou depresí. Ale také to byla pro nìj vìdecká konfrontace s nevìdomím. Mìl vize a slyšel hlasy. Obával se, ¾e mu hrozí psychóza a schizofrenie. Zaznamenával si vìdecky vše, co za¾íval, do malého deníku v èervených deskách, který podle toho mìl pracovní název „Èervená kniha“. Byly to zápisky z období šestnácti let. Jung nepøedpokládal vydání tohoto intimního deníku, ale jeho vnuk Ulrich Hoerni, který je pøedsedou nadace peèující o Jungovo dílo, rozhodl o jejím vydání, které se ale uskuteènilo a¾ v tomto století.

V roce 1913 také zaèal jeho man¾elský trojúhelník s další pacientkou - Toni Wolff (1888 - 1953), který trval deset let.
Pøes to se v r. 1914 narodila Jungovým dcera Helena.
Jung tehdy rezignoval na funkci prezidenta Mezinárodní psychoanalytické spoleènosti a odešel z univerzity.

V r. 1916 se setkal s významným nìmeckým spisovatelem Hermannem Hessem (1877-1962), který se nervovì zhroutil po smrti svého otce a syna a po rozpadu man¾elství. Jung se stal jeho lékaøem a znaènì ovlivnil jeho dílo. V románu „Demian“ z r. 1917 Hesse dokonce u¾il mno¾ství Jungových myšlenek a nápadù a pak èerpal z Jungových poznatkù ve svém známìjším díle z buddhismu „Siddhártha“ z r. 1922.

V Hessovì díle jsou i odrazy spisku, který Jung vydal soukromým tiskem právì v r. 1916 „Septem sermones ad mortuos“ (Sedmero ponauèení zemøelým) od Basilida, syrského uèitele v Alexandrii mezi roky 117 a¾ 138. Jung kní¾eèku dával svým pøátelùm a pozdìji s ní nesouhlasil, i kdy¾ v té dobì toto dílko uzavøelo nejpalèivìjší období jeho krize a pomohlo mu najít cestu k sobì samému.

Bìhem války mìl Jung nìkteré vojenské povinnosti, pøedevším v táboøe pro britské váleèné zajatce, kde se setkal i s Gurkhy ze severní Indie. Pokoušel se zlepšit situaci zajatcù a byl rád, ¾e si mù¾e procvièit angliètinu. V té dobì podvìdomì kreslil samé mandaly a zjistil, ¾e jej to velmi uklidòuje.

V tìchto krizích zaèalo kulminovat jeho studium køes»anství, hinduismu, buddhismu a taoismu. Pøi tìchto duchovních výpravách, které sledovaly stezky dávných uèencù, svìtcù a prorokù se setkával s bo¾ským...

Pøed tím v r. 1922 vyvrcholilo jeho studium mandal a kruhových tvarù, které zaèal vtìlovat do trvalejší podoby. Zakoupil pozemek na druhé stranì Lucernského jezera v Bollingenu a chtìl zde vystavìt primitivní pøíbytek. Pùvodní zámìr bylo stavení kruhového tvar, jakási vì¾. Ovšem nakonec vznikl celý dùm, který je podle podstatné èásti nazýván „Bollingenskou vì¾í“. Jungovi tato èinnost pøinesla velké vnitøní uspokojení.

Souviselo to s hledáním „støedu“ vlastní bytosti, onoho Já, které není egem nebo sebestøedností, ale pravým jádrem bytosti - jógického Átmánu. Je to „uvìdomìní si sebe sama“ nebo té¾ „seberealizace“. Jungovi ¾ivotopisci a psychologové tento proces nazývají individuací.

Podle jména Bollingenské vì¾e vznikla v r. 1945 Bollingenská nadace, udìlující Bollingenskou cenu. Prvním pøíjemcem této ceny byl kontroverzní americký básník, esejista, pøekladatel a literární kritik Ezra Pound (1885 - 1972).

V r. 1922 pøi semináøi na darmstadtské Škole moudrosti (Schule der Weisheit), kterou zalo¾il livornský emigrant hrabì Hermann Keyserling (1880-1946), se Jung setkal se slavným sinologem, knìzem a misionáøem Richardem Wilhelmem (1873-1930), tehdy profesorem èínštiny na univerzitì ve Frankfurtu nad Mohanem, který právì pøekládal jedno ze základních taoistických dìl „I - «ing“ (Kniha promìn). „Kniha promìn“, která vyšla v r. 1923, je urèitým návodem pro zkoumání budoucnosti. Pro zajímavost uvádím, ¾e podle této knihy postupovali Japonci v druhé svìtové válce pøi plánování útoku na Perl Harbor na Havaji, kterým zaèal vstup USA do války. Ke „Knize promìn“ napsal Jung pøedmluvu. Jiné prameny ale uvádìjí, ¾e k setkání obou vìdcù došlo a¾ v r. 1928.

V r. 1924 studoval Jung v Americe psychologii Indiánù Pueblo.

V r. 1925 pøipravoval jedno ze svých stì¾ejních dìl „Psychologie nevìdomí“ (Psychologie des Unbewusstsein) a na podzim odjel do Afriky, kde uskuteènil podobná studia jako v Americe u èernošských kmenù rovníkové Afriky. Na hranici Keni a Ugandy se dostal a¾ k úpatí hory Mount Elgon.

V r. 1928 zaèal se studiem alchymie z hlediska psychologie a pøetváøení osobnosti pøi alchymistických procesech.

Další dílo Wilhelmovo, kterým se Jung zaobíral a dokonce napomohl k jeho vydání, byl pøeklad starobylého èínského textu mudrce z 8. století, Lü - Jena, který byl nazýván „Hostem z jeskynì“ Kniha, ke které opìt Jung napsal pøedmluvu, byla nazvána „Tajemství zlatého kvìtu“ (Geheimnis der goldenen Blute) s podtitulkem „Èínská kniha ¾ivota“ a byla v ní vysvìtlena podstata prapùvodní mateøské energie Tao. Tato prapùvodní energie má v rùzných uèeních rùzné názvy: v Èínì a Japonsku je to Tao nebo i Èchi, v Indii je to Kundalini, v muslimských zemích Ruah nebo Ruh, v Austrálii Duhový had.

Kniha vyšla v r. 1929, pár mìsícù pøed Wilhelmovou smrtí.

Jung napsal na Wilhelmovu pamì» esej „Na pamì» Richarda Wilhelma“ (In Memoriam: Richard Wilhelm) a zde se poprvé zabýval dalším pojmem: synchronicitou. Je to jev, kdy se napøíklad dva dìje vyskytují najednou nebo v nìjaké neobvyklé souvislosti pøes to, ¾e mezi nimi neexistuje pøíèinný vztah, cosi, nad èím zùstaneme v údivu a hovoøíme o náhodì nebo i o zázraku; ale Jung zkoumal tyto jevy a zjistil, ¾e jsou pomìrnì bì¾né - a nikoliv náhodné. - Ovšem podrobné pojednání pøedlo¾ili Jung a další významný vìdec - rakouský teoretický fyzik Wolfgang Pauli (1900-1958) a¾ v r. 1952 ve spoleèném díle „Výklad pøírody a psychika“ (Naturerklarung und Psyche).
Pauli u¾ v r. 1925 vyslovil jeden ze základních principù kvantové fyziky tzv. vyluèovací princip, za který dostal na Einsteinùv návrh v r. 1945 Nobelovu cenu. V r. 1930 mìl vá¾né psychické problémy po rozpadu man¾elství a stal se nejdøíve Jungovým pacientem, pozdìji ¾ákem psychologie i spolupracovníkem.

Mezi roky 1930 a 1939 cestoval Jung v rùzných èástech svìta, kde pøednášel a získával vìdecká a doktorská ocenìní. V r. 1938 dokonce strávil dva týdny v kalkatské nemocnici, proto¾e vá¾nì onemocnìl a dokonce mìl i delirium. Pak u¾ cestoval pouze po Evropì.

Ve svých pøednáškách mluvil o snech, o alchymii, o nevìdomí. V øíjnu r. 1932 probìhl na Princetownské univerzitì v New Yersey semináø o Kundalini. Podle záznamù z tohoto semináøe je patrné, je Jung sám zjistil jedno z nejvìtších mystérií a dokázal probudit sílu Kundalini.

Nìkteré z jeho citátù o tomto posvátném tajemství:
„Víte, Kundalini v psychologických názvech je tím, kdo vás vede do nejvìtších dobrodru¾ství... Je to hledání, které èiní svìt pøíjemným; a toto je Kundalini; je to bo¾ské naléhání.“
„Naléhání k realizaci, sebeuvìdomìní posouvá pøirozenì èlovìka k sobì. Dává mo¾nost být sám sebou, mìl by naprosto vyrùst do své vlastní podoby, pokud zde nejsou pøeká¾ky a zábrany podle mnohých popisù, které (èlovìku) brání, aby se stal tím, kým by skuteènì být mìl.“
„Z hlediska bohù není tento svìt nièím ne¾ dìtskou hrou; je to semínko v zemi, pouhá mo¾nost. Celý náš vìdomý svìt je pouhé sémì budoucího. A kdy¾ jste uspìli s probuzením Kundalini, tak¾e se zaène hýbat odsud z pouhé mo¾nosti, nezbytnì zaènete se svìtem, který je svìtem vìènosti, zcela odlišný od našeho svìta.“


Tento semináø Jung prezentoval ve stejném roce rovnì¾ Psychologickému klubu v Curychu.

Po Freudovì smrti - 23. záøí 1939 napsal Jung nekrolog.

Do r. 1939 byl Jung èinný v nìmecké Všeobecné lékaøské spoleènosti pro psychoterapii (Allegemeine Ärzliche Geselleschaft für Psychotherapie), kterou zalo¾il psychiatr a psycholog Matthias Heinrich Göring (1879-1945), bratranec Hitlerova zástupce Hermanna Göringa (1893-1945). Na protest proti antisemitské politice Tøetí øíše se Jung této funkce i všech funkcí v nìmeckých institucích v r. 1939 vzdal. O Hitlerovi prohlásil: „On je médium. Nìmecká politika se neutváøí, ona je zjevována Hitlerem.“

Bìhem války se v r. 1943 stal øádným profesorem lékaøské psychologie na basilejské univerzitì, ale ve své psychiatrické praxi pokraèoval. Zabýval se napøíklad léèbou umìním, objevil, ¾e alkoholismus se dá vyléèit, pokud dotyèný alkoholik zaène ¾ít duchovním ¾ivotem.

Rok 1944 pro nìj byl zdravotnì neš»astný - pøi úrazu si zlomil nohu a utrpìl srdeèní infarkt. Byl pomìrnì blízko smrti a mìl urèité vize, které potom popsal v u¾ citované knize „Vzpomínky, sny, úvahy“. Ale v tém¾e roce byl vydán spis „Psychologie a alchymie“ (Psychologie und Achemie), v nìm¾ analyzoval alchymistické symboly a poukazoval na jejich pøímý vliv na psychoanalytický proces. Dokazoval, ¾e alchymistický proces byl v podstatì pøetváøením alchymistova vlastního Já. Uva¾oval, ¾e symbolika alchymistických obrazù pøivádí k doplòování dvojic archetypù mu¾ské a ¾enské podstaty, které nazval „animus“ a „anima“.

Z významnìjších spisù po válce vyšla v r. 1946 „Psychologie pøenosu“ (Die Psychoilogie der Ûbertragung). Jung se zabýval pøedevším svým bádáním o teorii kolektivního nevìdomí.

V srpnu 1948 byl v Curychu otevøen Institut C.G.Junga a v tém¾e roce vznikla pøednáška „Pokus o psychologickou interpretaci Svaté Trojice“, v ní¾ èerpal ze spisù gnostikù a pokusil se tento pojem vysvìtlit vìdecky. Ovšem zajímavé je, ¾e v r. 1950 pape¾ Pius XII. vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie, èím¾ se aspoò trochu napravilo mnohasetleté zanedbávání významu Je¾íšovy Matky.

V padesátých letech se Jung zabýval temnou stránkou bo¾ství, jakýmsi „stínem Boha“. Svoje otázky a názory zformuloval v pojednání „Odpovìï na Joba“ (Antwort auf Hiob).

V r. 1953 zaèaly vycházet Jungovy sebrané spisy, poèínaje „Psychologií a alchymií“. Emma Jungová tehdy pracovala na knize o svatém grálu a zemøela v listopadu 1955 pøed jejím dokonèením. Po její smrti dìlala Jungovi spoleènost i hospodyni anglická paní Ruth Bailey, která u¾ z doby po válce byla v rodinì Jungových více ne¾li jen hospodyní.

Po Emminì smrti dìlal Jung ještì nìjaké úpravy na Bollingenské vì¾i.

V r. 1957 byla v Basileji zalo¾ena Mezinárodní asociace pro analytickou psychologii (Internationalle Gesellschaft für analytische Psychologie). Poslední svazek Jungových sebraných spisù vyšel v r. 1958.

Svým dílem Jung ovlivnil mnohé svìtové spisovatele i umìlce. Byl to napøíklad irský spisovatel James Joyce (1882-1941), jeho¾ dceru léèil a který nìkteré Jungovy myšlenky interpretoval komickým zpùsobem ve své práci „Plaèky nad Finneganem“ (Finnegans Wake), nebo Jung inspiroval amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda (1896-1940) v jeho románu „Nì¾ná je noc“ (Tender is the Night).

Jeho pacientem, který byl také Jungem ovlivnìn, byl v r. 1939 také americký abstraktní impresionista Jackson Pollock (1912-1956), jeho¾ obrazy jsou v souèasné dobì nejdra¾ší na svìtì.

Na jaøe r. 1961 pobýval Jung v Bollingenu, 30. kvìtna onemocnìl a 6. èervna 1961 zemøel ve svém domì v Küsnachtu. Ještì pøed smrtí popisoval svá poslední vidìní, týkající se tajemství jsoucna i smrti. Pochován byl do rodinného hrobu v Küsnachtu.

Existuje nádherný videozáznam z r. 1959, bohu¾el jen v angliètinì, o Jungovì vyznání Boha. Uvádím pøeklad:
John Freeman, moderátor BBC: „Kdy¾ jste byl mladý, chodil jste do kostela?“
- Jung: „Ó ano! Všichni jsme chodili do kostela.“
- Freeman: „A vìøili jste v Boha?“
- Jung: „Ó ano! Všichni jsme vìøili.“
- Freeman: „A teï, vìøíte?“
- Jung: „Právì teï? ... - ... To je obtí¾né odpovìdìt... - ... teï... vím... já nevìøím... já vím (¾e Bùh je).“ 

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 26.07.2021  16:08
 Datum
Jméno
Téma
 26.07.  16:08 Vesuvjana díky
 26.07.  09:20 Von
 26.07.  08:08 Milada
 26.07.  06:16 zdenekj