Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mexický svátek Dušièek

 
“Pro obyvatele New Yorku, Paøí¾e èi Londýna je smrt slovo, které se nevyslovuje proto¾e pálí na rtech. Mexièan jí naopak navštìvuje, hraje si s ní, smìje se jí, hladí jí, spí s ní a je to jeho nejoblíbenìjší hraèka a jeho velká láska. Urèitì je v mexickém pøístupu ke smrti stejný strach, jako kdekoliv na svìtì, ale Mexièané ho neukrývají, tak jako neukrývají smrt.. Dívají se jí do tváøe s trpìlivostí, s ironií a nìkdy dokonce i s pohrdáním…”
Octavio  Paz
(mexický spisovatel, dr¾itel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1990)

* * *
 
Svátek zesnulých se slavil v Mexiku dávno pøed pøíchodem španìlských dobyvatelù. Slavil se bìhem celého srpna (devátý mìsíc aztéckého kalendáøe), zároveò s oslavami ukonèení poslední skliznì. Pro Aztéky nebyla smrt cestou do nebe, do oèistce èi do pekla, tak jak nás to uèí katolická církev.Prostì mrtví jen odcházeli do jiného svìta. Ten svìt se jmenoval Mictlán a vládli v nìm, (nezlomte si jazyk) Mictlantecuhtli a Mictecacíhuatl – pán a paní smrti. Dìti mìly svùj vlastní „svìt“, který se jmenoval Chichihuacuauhco a rostly tam stromy z nich¾ teklo mléko. A proto¾e cesta byla dlouhá, nebo¾tíci potøebovali být na cestu dobøe vybaveni, nejen jídlem a pitím ale potøebovali na cestu i zvíøe, které by je ochránilo pøi nebezpeèné cestì. (V mnoha hrobech se našli kostry psù). Lidé vìøili, ¾e jednou do roka se mrtví vracejí na zem, jen tak, trochu si popovídat. A tak pro nì smrt nikdy neznamenala konec a smutek.
 
S dobyvateli také pøišli knì¾í a mniši, aby obrátili “divochy” na víru Bo¾í a byli to právì oni, kteøí spojili aztécký svátek s katolickýma Dušièkama.
 
Svátek mrtvých je jeden z nejdùle¾itìjších svátkù v Mexiku a tak Mexièanùm na nì nestaèí jen jeden den. A proto slaví Dušièky ji¾ od prvního, proto¾e vìøí, ¾e prvního listopadu se vrací duše dìtí a druhého, duše dospìlých. Mexièané jsou známí svou pohostinností, a tak je logické, ¾e se na takové svátky musí dobøe pøipravit.
                            
U¾ nìkolik dní pøed svátky zaèínají pøipravovat pohoštìní  pro své blízké, ¾ivé i mrtvé . Nejdøíve se upeèe “pan de muerto”  neboli chléb mrtvých, co¾ je dost podobné našemu mazanci, jen místo køí¾ku, který se dìlá na mazanci, se na bochníèky pøidají zkøí¾ené rulièky tìsta pøipomínající kosti. Také se zaènou pøipravovat cukrové“calaveritas“ neboli lebeèky. Pak se pøipraví všechna jídla, která mìl nebo¾tík rád a postaví se oltáø. Ty se  mohou postavit doma, venku na zahradì nebo pøímo na hrobì.
 
Postavení oltáøe je slo¾ité:
musí mít sedm  stupòù (tolik, kolik  jich musí nebo¾tík vystoupit, aby se dostal do Mictlánu). Ka¾dý je ozdoben vystøihovánkami z barevných papírù a na ka¾dý se  pokládá nìco jiného. Nesmí chybìt kvìtiny, ozdoby, svíèky a pro dìti hraèky a ovoce (to ostatnì nechybí na ¾ádném oltáøi). Pro dospìlé se pokládádají na oltáø jejich zamilovaná jídla a samozøejmì pití. Na posledním stupni je v¾dy postavená fotografie zesnulého.
 
Další neodmyslitelná figura Dne mrtvých je “Catrina”. Karikatura smrtky, kterou namaloval koncem XIX. století mexický malíø a karikaturista José Guadalupe Posada a její jméno pochází z mexického výrazu catrín, co¾ chce øíct nìco jako elegantní. Dnes dìlají Catriny z cukru, z keramiky, z papíru a dokonce i lidé se za Catrinu pøevlékají.
 
Po setmìní se všichni odeberou na høbitov, kam v košíku pøinesou také jídlo a pití a to nejen pro ¾ivé, ale hlavnì pro mrtvé, proto¾e vìøí, ¾e oni si pøijdou nejen popovídat, ale i najíst a popít. Celé rodiny stráví na høbitovì skoro celou noc. Pojedí, popijí a zazpívají na “zdraví” svých nebo¾tíkù a k ránu se vrací š»astní a spokojení, ¾e se “vidìli” a hlavnì, ¾e si popovídali se svými drahými. A to doslova, proto¾e oni opravdu s mrtvými mluví nahlas.
 
Mexický svátek mrtvých nemá ve svìtì obdoby  a pro toho, kdo ho jednou v Mexiku za¾il, je to nezapomutelná vzpomínka na celý ¾ivot.
               
V roce 1993, Unesco prohlásilo mexický Den mrtvých za „nehmotné dìdictví lidstva“.
 
Jana de Galindo
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 02.11.2015  16:00
 Datum
Jméno
Téma
 02.11.  16:00 ferbl
 01.11.  16:58 Janina
 01.11.  09:49 kosan
 06.11.  16:15 Dixi
 06.11.  02:52 Polarka Jani moc zajimave!
 03.11.  23:54 Vesuvanka díky :-)))
 02.11.  11:53 jisuch53
 02.11.  11:26 wiki
 02.11.  09:16 Rù¾ena
 02.11.  00:33 JanaG Dane
 02.11.  00:31 JanaG Magdalence
 02.11.  00:11 Magdalena
 01.11.  22:57 Dana Podìkování
 01.11.  22:31 Rozárka
 01.11.  19:06 Mila
 01.11.  18:12 Gabi-florka
 01.11.  18:09 Gabi-florka
 01.11.  09:02 gagi tak nevím?
 01.11.  09:00 Bobo :-)))
 01.11.  07:40 hera
 01.11.  06:35 Jitka I.