Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcela,
zítra Alexandra.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Marie Zieglerová: Jen plechová bedýnka

- aneb mnoho let zkušeností

 

Bejvávalo – rok 2000


Tak u¾ zase sedím pøed tou kouzelnou skøíòkou, i kdy¾ jsem si ještì vèera umiòovala, ¾e se na ni ani nepodívám, nato¾ abych z ní utøela prach nebo, nedejbo¾e, ji stisknutím tlaèítka uvedla v ¾ivot! Co mi udìlala? Neposlouchá, dìlá si co chce! Tak, to jsem si ulevila, jen¾e je mi to houby platné, jestli si zase zaène.


V „poèítaèové“ škole se nás sna¾ili pøesvìdèit, ¾e máme co do èinìní jen s plechovou krabicí zaplnìnou èipy a drátky. ®e se jí nemusíme bát, ¾e staèí jen vìdìt, na kterou klávesu klepnout, co¾ se nám nìkolik týdnù sna¾ili vtlouct do hlavy. No a v tom to nejspíš vìzí! Na kterou klávesu klepnout?! Poèítaè to ví zcela pøesnì, se mnou je to horší, a tak mi to dává pìknì najevo. Hnedle se mi ztratí nìjaký obrázek, uteèou mi písmenka ze stránky, v souboru nenajdu, co potøebuji, zato si tam trùní všelijaké záhadné zkratky a nikdy nevídané ikonky…


Co provedl onehdy, to u¾ opravdu pøesáhlo všechny meze. Kdy¾ jsem otevøela galerii klipù, které potøebuji pro svoji „práci“, nestaèila jsem se divit. Ještì donedávna ve všech kategoriích velmi slušnì zaplnìná zela absolutní prázdnotou a škodolibì oznamovala, ¾e nebyly nalezeny ¾ádné klipy, které by odpovídaly mému po¾adavku, a ¾e mám zkusit kartu s jiným médiem. Bezmocnì jsem jen zírala. Proboha, kam se podìly ty tisíce obrázkù peèlivì doplòované z internetu?! A co je to to médium?


Psychicky otøesená, málem v šoku, jsem pøípad pøedala do zkušenìjších rukou svého mu¾e, který doposud v¾dycky dokázal napravit jakýkoliv mnou zpùsobený nejen poèítaèový zádrhel. Klepl semhle a támhle, otevíral jedno okno za druhým a – našel! Trùnily si pìknì pohromadì pod rùznými kódy s šestimístnými èísly v základním souboru a pøedvádìly se jen v malém náhledu, kdy¾ je èlovìk donutil k odhalení toto¾nosti.


Celý den jsem strávila jejich prohlí¾ením a vybíráním. Ne všechny se mi hodí, ne všechny se mi zamlouvají, nìkteré jsou vyslovenì škaredé. Popsala jsem nìkolik stránek kódy vybraných klipù, promnula si unavené, oteklé oèi a s uspokojením si šla kolem pùlnoci lehnout. Zítra! Zítra si je pìknì importuji do nových kategorií v galerii! Jo, houby s octem! A to se tváøily, ¾e spolupracují, poslušnì se nechaly oznaèit a importovat, dokonce se v té galerii ukázaly, jen¾e! Jen¾e staèilo kategorii na pár vteøin zavøít a byly pryè!


Ne ne, nikdo mi nenamluví, ¾e poèítaè je JEN plechová bedýnka s nìkolika èipy a drátky! Je to pìknì mazaná potvora, která si ¾ije vlastním ¾ivotem a øídí se vlastním rozumem. Kdy¾ jsem o tom èítávala ve scifi povídkách, bavila jsem se tou pøedstavou. Teï u¾ mnì to tak zábavné nepøipadá.

 

 

Nedávno – rok 2012

 

No jistì, uèednická léta jsou za mnou, ale rozhodnì netvrdím, ¾e jsem vyuèená, i kdy¾ tìch pár uplynulých let s plechovou bedýnkou bylo vìtšinou pouèných, ale i docela zábavných, pominu-li neèekané „pády“ uprostøed rozepsané vìty, kdy se o mne pokoušel infarkt a pøed oèima jsem mìla èerno nejen z èerné obrazovky. To se èasem vyøešilo, v bedýnce se leccos vymìnilo, za kamaráda dostala nejen výkonnìjší procesor, ale taky kvalitnìjší modem, pøidaly se rùzné programy, tak¾e kdy¾ „nìco“ nepøijde z venku, je to u¾ jen na mnì. Pouèena maléry, klikám vìtšinou uvá¾livì. Vìtšinou…?!


Kouzelnou skøíòku pravidelnì zvenèí i zevnitø zbavuji prachu a je první, komu ráno stisknu to správné tlaèítko a pak naslouchám tichému šumìní, které posléze vygeneruje modrou plochu s bílým pozdravem: VÍTEJTE. To ji pak pohladím a øeknu – taky tì vítám.


Ráda se dennì takto nechávám vítat. Projdu se stránkami oblíbených webù, toulám se po celém svìtì, ani¾ bych vystrèila nos za dveøe. Dozvídám se sice vìci, které mi rozhodnì dobrou náladu nepøinášejí, ale je dost i tìch dobrých zpráv, které mne utvrzují v pøesvìdèení, ¾e – øeèeno s R. Rollandem – „dobrý èlovìk ještì ¾ije“!


Plechovou bedýnku mám ve velké úctì a mám ji ráda, u¾iteènì mi naplòuje èas „prací“ nad korekturami a pøináší uspokojení, kdy¾ se mi podaøí fotokolá¾, která coby ilustraèní foto doprovodí text nìkterého z autorù CF+ e-magazínu.


A závìrem?

Plechová bedýnka je z technického hlediska jen „pár èipù a drátkù“, ale z pohledu èlovìèího je kamarád z nejvìrnìjších. Urèitì se mnou souhlasíte…


Další èlánky autorky:

Babibajky - 1