Zasmìjme se
08.12 - Dva dìdové stojí pøed výkladní skøíní s alkoholem. Jeden z nich øíká: A já si v¾dycky myslel, ¾e nejdra¾¹í tekutina je krev.
Dìda Novák onemocnìl a pøijali ho do nemocnice. Dìdeèku, øíká sestøièka, lehnìte si hned do postele a já za vámi za chvilku pøijdu.
Hergot, ob¾ivne dìda, a já se tak dlouho bránil do té nemocnice jít!
Dìda: Èasy se holt mìní, døív jsem míval v posteli zajíèka, dnes u¾ jen ba¾anta.
Nevìøil bys mi, chlapèe, ¾e kdy¾ jsem byl mladý, chtìl jsem zmìnit celý svìt, vypráví dìda vnukovi.
A teï? ptá se vnouèek.
Teï u¾ se mi nechce mìnit ani pono¾ky!
Sedí dìda u lesa a pozoruje okolí. Pøisedne si k nìmu druhý dìda, kdy¾ v tom se ozve výkøik a z lesa se vybelhá mu¾.
Dvanáctý, prohodí struènì první dìda.
Jaký dvanáctý?
No pøece dvanáctý, co kopl do té mé muchomùrky z betonu...
Na lavièce v parku sedí dva dìdci a kritizují mláde¾. To já jsem se svou man¾elkou do svatby vùbec nic nemìl. A co vy?
Jo, to nevím. Jak se jmenovala za svobodna?
Pavel
