Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Irena,
zítra Rudolf.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. Spolu s vámi se sna¾íme zabránit této ztrátì.  
Pøeneste se s námi do vzpomínek, pøíbìhù èi støípkù ze ¾ivota krajanky, která ¾ije v Kanadì. Vzpomínky vznikají daleko za moøem a jsou bez diakritiky. Nu co¾, nevadí, na jejich zajímavosti to nic nemìní…
 
Lide a poklad

Seznam-Lide-chat. Chodim na vsechny tri. Na Seznam pro informace, na Chat se trochu pobavit. Lide....je pro me jaksi stranka v mezipameti. Najdu si tam zajimave lidi, prectu si jejich blog. Lide jsou zajimavi tim jak jsou rozlisni a zaroven stejni. Vsechno zavisi asi na tom, jake ma clovek idealy, prani, tuzby, a z koho si chce doslova utahnout. Ctu pravidelne pouze blogy  lidi, kteri jsou necim zajimavi. Obvykle jsou psane z hloubi duse, pravdive. O jejich zivote, na co se tesi, co planuji, co je trapi, co se jim prihodilo, nad cim zrovna premysli, co je zajima a co ne, kdo je potesil nebo kdo jim trochu zvednul zluc.

Nevim proc me zrovna prave napadlo se jit podivat na net, kde je dnes severni pol. Jednou jsem se pokousela zjistit, jak se poloha pohybujiciho severniho polu vypocitava. Nekde jsem to tenkrat nasla, bylo to obtiznejsi nez jsem si myslela, ale trochu jsem tomu porozumela. Napadlo me to asi tim, ze se mi nahle v mysli vynorila nebo zableskla zlata spanelska mince, nekdo ji drzel v ruce. Musel to byt zaber z dokumentarniho filmu o èlovìku, ktery se zabyval vyhledavanim starych vraku bachratek. Prestoze skoro vsechny vraky jiz byly nalezene, par jich jeste lezi nekde na dne more. Lezet tam zustanou na veky. Duvod? Jejich puvodni naklad je bezceny.

Kdo by chtel vrazet penize do vraku ve kterem nic zajimaveho neni? A komu se chce vrazet energii a vzacny cas do lidi, kteri se take z jistych duvodu dostali na dno a pro mnohe jsou bez ceny? No par tech, kteri tu energii vycerpavaji, aby pomohli i tem opovrzenym lidskym vrakum je. Vazim si jich. At jsou jaky jsou v jejich osobnim zivote, na tom nezalezi. Nemusi byt ani laskavi, ani supermoudri, je mozne, ze je s nimi tezko vyjit. Je zcela mozne, ze i nevedome nebo vedome dokazou cloveka nekdy i nastvat. Presto si jich vazim pro jejich snahu udelat z vraku zpatky cloveka.. To je vsechno.

Videla jsem ten film pred par lety, moc si z nej nepamatuji. Jen to, ze musel nejdrive zjistit polohu severniho polu v dobì, kdy byla lod na mori naposledy, a podle toho vypoèítat, kde asi je ted. Zduvodnil to tim, ze v den, kdy konecne vypocital pravdeppodobnou polohu vraku, byla uprostred mesta. Je sice pravda ze more ustupuje na nekterych kontinentech a jinde pribyva, ale to ted necham stranou. Jedni tvrdi, ze more pribyva, jini tvrdi ze ubyva, ale to je jina story. Az se dohodnou jak to skutecne je....tady u nas prsi skoro porad, nekam ta voda odtekat musi.

Zajimave byly jeho dedukce, jak tu lod najit. Na nakladnou vypravu nemel. Jak sehnat penize? Posleze se mu podarilo premluvit tri lidi, kteri penize meli. Dlouho si to rozmysleli, nakonec souhlasili ty prachy na to venovat, odepsat z jejich profitu. Maji muj obdiv, protoze vim, cim vic nekdo ma, tim vetsi je lakomec. Ten clovek skutecne ten vrak nasel a po nekolikatydenim odsavanim pisku ze dna more se konecne jednou vynoril a drzel v ruce neco co se podobalo plochemu oblazku. Po peclivem odbornem ocisteni drzel v ruce zlatou minci, mokrou stejne jako jeho ruka.

Napadla me tahle vzpominka kdyz jsem premyslela nad lidmi, jaci jsou, jak se nam na prvni pohled zdaji. Nekteri skutecne vypadaji jako obycejny, obhroubly nepravidelny oblazek pokryty nejakou ztvrdlou usazeninou. Po dukladnem, nekdy dlouhodobem usilnem odstranenovani usazenin se ukaze poklad. Poklad krasne duse. Ne vzdycky. Prevazne se pod tou ztvrdlou usazeninou skryva clovek, ktery si tu ztvrdlinu prispisil udelat sam. Neudelal ji tam jeho/jeji zivot.

Oproti tomuhle typu lidi jsou lide, kteri se zatvrdili, aby se ubranili vycerpanosti z nesnazi, ktere zivot prinese, bolestem, nezdarum, zklamanim z neuspechu. Tvrdy zivot, tvrda skorapka. A pod ni... poklad. Doufam, ze se nemylim. Uz jsem se s tim v zivote parkrat setkala. Clovek mnohdy najde poklad, kde ho nehleda. V lidech. Znam jich par, myslim. Je to malo? Neni. Pro me ne. 
Milada Valhova
Další èlánky autorky:
Kanada
Záøí aneb povídání z Kanady
Pomsta je sladká
Uèit se, uèit se...
Støecha a sluneèný den
Nálady, cougar, lama a Vincent
SF a zaláskování se
Magnetismus