Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Valérie,
zítra Rostislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

František ®eníšek - malíø

František ®eníšek je v¾dy spojován pøedevším s umìleckou generací Národního divadla, pøedevším spolu s malíøem Mikolášem Alšem (1852 - 1913) a sochaøem Josefem Václavem Myslbekem (1848 - 1922).

Narodil se 25. kvìtna 1949 na Novém Mìstì v Praze - v ®itné èp. 610 - na rohu Štìpánské ulice. Jeho otec Josef ®eníšek byl pomìrnì zámo¾ným kupcem a pøál si, aby syn následoval kariéru dvou svých pøíbuzných, kteøí byli vyššími lesními úøedníky, a proto studoval nejdøíve František nìmeckou ni¾ší reálku. Tehdy se zaèalo projevovat jeho malíøské nadání. Ze zaèátku se to otcovi pøíliš nelíbilo, ale nakonec se dal umluvit a jednomu ze svých zákazníkù, jakémusi malíøi Zimmlerovi z Vršovic, který mu prý byl dlu¾en, svìøil synovo umìlecké vzdìlávání. Pan preceptor doporuèil koupi olejových barev, nauèil, jak se barvy z plátna smývají vodou a pova¾oval svùj dluh za splacený.

Dalším uèitelem Františka ®eníška byl malíø historických výjevù, bydlící v sousedství, Karel Javùrek (1816 - 1922). Javùrek byl vynikajícím kreslíøem, tak¾e dal svému ¾ákovi podstatné základy pro jeho pøijetí na Akademii výtvarných umìní v roce 1863, tehdy sídlící v pra¾ském Klementinu. ®eníšek se stal ¾ákem tehdejšího øeditele akademie Eduarda von Engertha (1818 - 1897). Engerth byl pøedstavitelem malíøského nazarénského smìru, co¾ byl klasicistní smìr, zobrazující nábo¾enské námìty a navazující na umìní italského malíøe Raffaela (1483 - 1520).

Kdy¾ byl Engerth povolán v roce 1865 jako profesor na malíøskou akademii do Vídnì, odešel ®eníšek s ním a zúèastnil se tvorby kartónù pro vídeòskou Dvorní operu (nyní Wiener Staatsoper). V roce 1866 byla Vídeò okupována pruskými vojsky a tehdy se František ®eníšek vrátil dost dobrodru¾nì oklikou pøes Linec a Èeské Budìjovice zpìt do Prahy a na akademii pak studoval opìt u dalšího jejího øeditele Josefa Mathiase Trenkwalda (1824 - 1897), u nìho¾ patøil k nejoblíbenìjším ¾ákùm. Trenkwald pøešel také v roce 1872 do Vídnì.

V roce 1869 vystavoval ®eníšek na ®ofínì obraz „Lazar pøed branou bohatého prostopášníka a na rok se stal jednoroèním dobrovolníkem rakouské c. a k. armády.
Od roku 1871 byl èlenem Umìlecké besedy.

Pøed svým odchodem do Vídnì v roce 1872 se Trenkwald postaral o to, aby se jeho ¾áci uplatnili na výzdobì schodištì Thunovského paláce v Nerudovì ulici na Malé Stranì (dnešní Italské velvyslanectví), které upravil architekt Josef Zítek (1832 - 1909). ®eníšek spolu s malíøem Josefem Tulkou (1846 - zmizel 1882) namaloval alegorie, znázoròující bìh lidského ¾ivota. Byla to jakási generálka pro pozdìjší výzdobu Národního divadla. V té dobì vystavoval ®eníšek na výstavì na ®ofínì kartóny „Pøíchod do nového sídla“ a „Ob¾ínky“. Mìl spoleèný ateliér s polským malíøem Alfredem von Wierusz-Kowalskim (1849 - 1915) a Václavem Bro¾íkem (1851 - 1901) na Mariánském námìstí v Praze. Na akademii se vrátil v roce 1874 v dùsledku toho, ¾e mìl na základì ¾ádosti Spoleènosti pøátel umìní pøedstavit novému øeditelovi akademie, holandskému malíøi Janu Swertsovi (1820 - 1879), jaká je úroveò absolventù pra¾ské školy. - Ale stejného roku maloval ve Vídni podle návrhu Trenkwaldova obraz „Zjevení se Krista“, urèený pro kostelík na hoøe Tábor.

Jeho pra¾ský uèitel Swerts mu zprostøedkoval další práci, tentokrát v Belgii, kde podle jeho návrhù maloval v r. 1875 spolu s malíøem Bohumírem Gódou Roubalíkem (1845 - 1928) nástìnné obrazy na radnici v Courtray. Zde se pouèil o historické malbì belgické malíøské školy. Následovaly tøi roky práce ve Vídni, kde spolu s Josefem Tulkou a malíøem Maximiliánem Pirnerem (1854 - 1928) pracoval na kartónech výzdoby oken pro Votivní chrám ve Vídni.

V roce 1877 se vrátil do Prahy a zaøídil si spoleèný ateliér s malíøem Antonínem Chittussim (1847 -1891). Tehdy nakreslil a namaloval pro vídeòský salón H. O. Miethkeho akvarelový pohádkový cyklus „Zvíøátka a Petrovští“. Na oslavu vzkøíšení francouzského hospodáøství po francouzsko-pruské válce v roce 1870 se v roce 1878 konala v Paøí¾i všeobecná výstava (L´Exposition Universelle). ®eníšek získal stipendium na návštìvu výstavy a pøi návštìvì Paøí¾e namaloval pro obrazárnu vídeòské akademie kopii obrazu španìlského malíøe Diega Velázqueze (1558 - 1660) „Infantka Klára Eugénie“.
V roce 1879 byla vypsána soutì¾ na výzdobu Národního divadla a ®eníšek spolu s Mikolášem Alšem podali své návrhy pod názvem „Okøídlená paleta“. Soutì¾ vyhráli a odjeli na studijní cestu do Itálie, co¾ byla podmínka poroty. Po návratu nastala realizace návrhù výzdoby Národního divadla. Zde bohu¾el nastal rozkol mezi ®eníškem a Alešem. ®eníšek tvoøil uhlazenì podle novorenesanèních po¾adavkù, vycházel z díla Josefa Mánesa (1820 - 1871) a inspiroval se dílem francouzského malíøe Jeana Ingrése (1780 - 1867). Proto¾e mìl u¾ z ciziny vìtší vìhlas, získal si oproti Alšovi vìtší oblibu v pra¾ských mìš»anských kruzích; jako Sokola - èlenem Sokola byl ®eníšek od r. 1866 - ho hájil i Miroslav Tyrš (1832 - 1884) - kde¾to Aleš ponìkud ze souèasného vkusu vyboèoval.

Spor o podíl obou umìlcù na výzdobì Národního divadla nebyl dosud vyøešen; tam, kde ®eníšek usiloval o plastiènost a vyrovnanost, dával Aleš pøednost kontrastu a dynamiènosti. Mikoláš Aleš také nesdílel ®eníškovu ambicióznost, která mu byla bytostnì cizí. - Bìhem ¾ivota obou umìlcù spoleènost dávala pøednost ®eníškovi, po jejich smrti byl více vyzdvihován Aleš. Z výzdoby Národního divadla jsou tedy nìkteré obrazy malovány ve spolupráci s Alšem - napøíklad luneta „®alov“, pak velké alegorické obrazy „Historie“, Mythus“ a „®ivot“. Na Mánesa obzvláštì navazuje stropní výzdoba hledištì Národního divadla s alegoriemi znázornìnými Múzami jednotlivých umìní - „Lyrikou“, „Epikou“, „Tancem“, „Mimikou“, „Hudbou“, „Malíøstvím“, „Sochaøstvím“ a „Architekturou“. Tyto návrhy byly výluènì dílem ®eníškovým. Na stropì foyeru jsou alegorické ®eníškovy obrazy „Zlatý vìk umìní“, „Úpadek umìní“ a „Vzkøíšení umìní“. Pøemalby tìchto obrazù po po¾áru Národního divadla byly svìøeny slovinskému malíøi Januzovi Šubiæovi (1830 - 1903) a Bohumíru Roubalíkovi, kteøí pracovali pod ®eníškovým vedením.

®eníšek vyhrál i soutì¾ na pùvodní oponu, ta však shoøela pøi po¾áru Národního divadla v roce 1881. Na oponì se uprostøed vznášel Génius s vavøínovým vìncem v pravé a s palmovou ratolestí v levé ruce. Vpravo byla alegorická postava Hudby a vlevo Dramatu. Pod oponou byl vlys, který pøipomínal Mánesùv „®ivot na panském sídle“. Drobné postavièky vykládaly z velké nákladní lodi stavivo k Chrámu znovuzrození. Vlevo byla alegorická postava Prahy a vlevo Vltavy. - Další oponu po po¾áru u¾ ®eníšek pro zaneprázdnìnost nemaloval, práce byla tedy svìøena Vojtìchu Hynaisovi (1854 - 1925).

Na stìnì foyeru Národního divadla je ®eníškùv obraz „“Zpìv bohatýrský“. ®eníšek se svými pracemi stal velice známým a oblíbeným malíøem. Vedle èlenù své rodiny portrétoval rùzné souèasné osobnosti - své kolegy výtvarné umìlce - Mikoláše Alše, Josefa Tulku, architekta Františka Schmoranze (1845 - 1892), loutkáøe Antonína Kopeckého (1821 - 1885), rùzné veøejné osobnosti a šlechtice. Na jednom z jeho portrétù byl i jeho pøítel Josef Šebestián rytíø Daubek (1842 - 1822), který byl jeho významným objednavatelem. Pro nìj namaloval v roce 1882 jeden ze svých obrazù, který je nejpopulárnìjší, proto¾e byl kdysi rozšíøen v reprodukcích po celé zemi - „Oldøich a Bo¾ena“.

Pozdìji se snachou tohoto ®eníškova pøítele stala významná èeská pìvkynì Jarmila Novotná (1907 - 1994), ale k seznámení pìvkynì s Daubkovým synem došlo a¾ po smrti Josef a Šebestiána Daubka.

Velice èasto pobýval ®eníšek také na zámku rodiny Daubkovy v Lítni, který byl místem schùzek významných tehdejších umìlcù - kdysi i Josefa Mánesa, pak Maximiliána Pirnera, Josefa Václava Myslbeka a architekta Antonína Wiehla (1821 - 1885), který pozdìji navrhoval vyšehradský Slavín. V roce 1882 navrhl ®eníšek sgrafito „Hájení pra¾ského mostu proti Švédùm v roce 1648“, které je na novorenesanèní budovì dnešního Smetanova muzea na Novotného lávce v Praze. Nìkteré z historických postav na nìm namaloval Mikoláš Aleš. V r. 1884 podnikl s Daubkem cestu po Holandsku.

Roku 1885 byl povolán za profesora figurální kresby na novì zøízenou umìleckoprùmyslovou školu v Praze (nyní Vysoká škola umìleckoprùmyslová v Praze). Jeho asistentem byl malíø Jakub Schikaneder (1855 - 1924). Prvním øeditelem školy byl architekt František Schmoranz. Profesorem zde byl ®eníšek do roku 1896. V té dobì navrhoval výzdobu pro novì stavìné novogotické chrámy v Praze - pro karlínský kostel svatých Cyrila a Metodìje a pro vinohradský kostel svaté Ludmily. Jednou z jeho zakázek byla i výzdoba stropu dvorního vlaku pro císaøe Franze Josefa I. Roku 1896 byla pra¾ská malíøská akademie zestátnìna a ®eníšek se stal spolu s Josefem Václavem Myslbekem jejím profesorem.

Od roku 1890 pùsobila v Praze Èeská akademie vìd a umìní Františka Josefa I. a ®eníšek se stal jejím èlenem. Josef Hlávka (1831 - 1908), který byl iniciátorem a zakladatelem této vìdecké instituce, objednal u Františka ®eníška císaøùv obraz. Podmínkou svolení dvora toti¾ bylo, aby mocnáøùv obraz namaloval význaèný èeský umìlec, èlen této akademie. - Dlouhá léta se tato skuteènost nezveøejòovala - obraz byl uchován zásluhou Hlávkovy nadace - a nyní je v majetku Akademie vìd Èeské republiky.

Po smrtí sochaøe Bohuslava Schnircha (1845 - 1901) pracoval ®eníšek v jeho ateliéru v Mikovcovì ulici èp. 548 na pra¾ských Vinohradech. Pro výzdobu Pantheonu Národního muzea v Praze namaloval ®eníšek zaèátkem dvacátého století lunety „Svatý Metodìj dokonèuje pøeklad Písma“ a „Libušino proroctví“. V letech 1903 a¾ 1904 byl rektorem Akademie výtvarných umìní. Za pùsobení na obou výtvarných školách vychoval mnoho slavných malíøù. Z jeho nejvýznaènìjších ¾ákù na Umìleckoprùmyslové škole to byl Jan Preisler (1872 - 1918). Dalšími význaènými ¾áky byli bratøi Špillarové - Jaroslav (1869 - 1917) a Karel (1871 - 1939), František Kobliha (1877 - 1962). Z dalších jmen je mo¾né pøipomenout: Jan František Gretsch (1866 - 1894), František Urban (1868 - 1919), Jan Dìdina (1870 - 1955), Karel Záhorský (1870 - 1902), Arnošt Hoffbauer (1869 - 1944) Josef Antonín Zázvorka (1894 - 1980), Oldøich Hlavsa (1889 - 1936), Rudolf Adámek (1882 - 1953), Jano Köhler (1873 - 1941) aj.

V roce 1903 namaloval ®eníšek monumentální obraz „Záhuba Adamitù“ a v roce 1905 cyklus obrazù o svatém Janu Køtitelovi. Cyklus obrazù namaloval také v roce 1907 k opeøe Bedøicha Smetany „Prodaná nevìsta“. V letech 1910 a¾ 1913 pracoval na kartónech pro Obecní dùm v Praze. Na stropì Grégrova sálu je triptych „®ivot“, „Poezie“ a „Smrt“ a na zdi proti oknùm je další triptych „Píseò milostná“, „Píseò váleèná“ a „Píseò pohøební“. Pro Smetanovu síò Obecního domu navrhl nástropní malbu. Z roku 1911 je obraz „Svatý Václav na koni“.

František ®eníšek byl ¾enat s Barborou, rozenou Otradovcovou a man¾elé mìli celkem šest dìtí - tøi dcery a tøi syny. Syn František (1877-1935) byl otcovým ¾ákem a úspìšným malíøem. Syn Julius byl úspìšným strojírenským podnikatelem. Juliova dcera Máòa ®eníšková - Pištìková (1909 - 1982) byla hereèkou a maminkou dnešního významného filmového výtvarníka Theodora Pištìka.

František ®eníšek byl uznávaným malíøem a byl zahrnován poctami a¾ do své smrti. Zemøel 15. listopadu 1916 a je pochován na Olšanských høbitovech. Od roku 1936 je na jeho hrobì jeho busta od sochaøe Ladislava Jana Kofránka (1880 - 1954). Ve foyeru Národního divadla je ®eníškova busta od sochaøe Miroslava Pangráce (* 1924). Ulic s jeho jménem není mnoho - vedle Prahy je to Líteò, kde èasto býval, Šestajovice, Ústí nad Labem a Ostrava.

František ®eníšek byl skvìlý kreslíø, nesmírnì pilný a ukáznìný malíø, který velice dobøe znal po¾adavky své doby na umìní a zcela se tomu pøizpùsobil. Pøipomínkou pro naši dobu je pøedevším velká øemeslná zruènost a svìdomitost malíøova, která dnes sice dost èasto není na poøadu dne souèasných umìlcù, ale právì proto mají jeho díla pro souèasnost tak velkou cenu.

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 29.05.2023  16:12
 Datum
Jméno
Téma
 29.05.  16:12 Dana Pøeklep
 28.05.  07:46 Von
 27.05.  10:43 Vesuviana