Legendy a povìsti z Frýdku - Místku
POVÌSTI O MÍSTECKÉM ŠTANDLU
Tajemný a jakoby stále zachmuøený vrch Štandl je nejvyšším bodem v blízkém okolí Místku (291 m n.m.). Z okolní roviny se zvedá o 65 m a odedávna pøitahoval pozornost lidí. Ve støedovìku zde stával menší strá¾ní hrádek. Zasypané podzemní prostory zavdaly pùvod vzniku nìkolika místních povìstí.
ZLATÝ POKLAD
Kdysi dávno Štandl nestál, kdy¾ zemøel slavný hunský kmenový náèelník Attila, polo¾ili jej ve zlaté rakvi spolu s mnoha poklady na tomto místì do zemì a vojáci po nìkolik týdnù nosili hlínu a kameny, ze které nasypali mohylu, dnešní Štandl. Naposledy se pokoušel najít tento poklad jeden starousedlík ze Sviadnova.
ÈERNÁ PANÍ BARBORA
Na severním svahu Štandlu stávala velká skála, dnes z ní zbyl menší kousek. Kdysi byl na skále k pøeètení nápis "Èerná paní Barbora". Pod skálou má být zasypaná jeskynì, ve které se ukrývala uprchlá mladá jeptiška, èerných vlasù a modrých oèí. Hukvaldský hradní hejtman rytíø Harasovský ji svedl a zde se milenci scházeli. Jeptiška hoøce litovala porušení øeholního slibu a kdy¾ pro ni hejtman jel, aby si ji odvedl na hrad, strhla se strašná bouøe a za rachocení skal jeskynì zmizela. Ještì dlouho slyšeli jeptišku naøíkat v podzemí.
PROPADLÝ HRAD
Ještì kolem roku 1850 byly na Štandlu ke spatøení skrovné zbytky zdí zaniklého hrádku, nazývaného údajnì Friedeke nebo Na zámèisku. V nepøístupném podzemí má být ukryt poklad a velká jáma na vrcholu je prý zbytkem po propadlém hradu a jeho sklepeních. Archeologickým výzkumem zde byla potvrzena podzemní chodba.
MÍSTECKÝ KAT CHUCHLÍKV podveèer chodívala Místkem prapodivná zahalená postava. Ka¾dý, kdo jí pohlédl do tváøe, se radìji pokøi¾oval. Byl to poslední místecký kat Chuchlík a za ¾ivota bylo neradno se mu dostat do rukou. Ve skuteènosti v poddanském Místku nikdy kata nemìli, k výkonùm dojí¾dìl kat a¾ z Kromìøí¾e.
POVÌSTI O STARÉM MÌSTÌ U FRÝDKU
Na soutoku Ostravice a Morávky le¾í Staré Mìsto, podle nìkterých zvané v minulosti Dvorsko èi dokonce Jamnica. Ve skuteènosti je první zpráva o osadì a¾ z roku 1399. Starší obec mohla nést jiné jméno a pravdìpodobnì souvisela s ji¾ní èástí zaniklého mìsteèka Jamnice (Jannutha).
KONEC MÌSTA
Zánik staršího mìsta pøipisovali lidé "starému Švejdovi" nebo "tatarùm". Podle povìsti mladá, krásná a bohatá pohanská princezna se vydala poznávat cizí zemì a jejich lid. Pøenocovala i ve Starém Mìstì, které se jí stalo osudným. Doprovod nechala ve své dùvìøivosti pøed hradbami. Lakotný mlynáø nebo mìš»ané ji v noci kvùli bohatství zabili. Princeznin doprovod musel se smutnou odtáhnout a za èas rozlícený otec, mocný chán, vypravil velké vojsko. To loupilo, drancovalo a zabíjelo køes»any, a¾ srovnalo se zemí i Staré Mìsto, které zavdalo pøíèinu, a zaplavilo je vodami øeky Morávky.
POHANSKÁ MOHYLA
V místní èásti Kamenec stávala velká mohyla nad hrobem hrdiny, který padl pøi boji o mìsto. Èasem zmizela pøi povodních v korytì Morávky. Ukázalo se, ¾e byla tvoøena drobným kamením a štìrkem, nejspíše sesbíraným z polí. Na mnoha místech ve Starém Mìstì i v okolí se našly podle tvrzení starousedlíkù pøed více ne¾ sto lety lidské kosti, zbytky zdí, dokonce pùl mlýnského kola v lo¾iskách, sklípky a mnoho ¾eleza, zejména starých ostruh.
SKALICKÝ «MOK
Rázovitá obec Skalice je dnes souèástí Frýdku-Místku, dostaneme se do ní po cestì ze Starého Mìsta. Dva sedláci ze skalického Záhoøí, Kohut a Peterek, nemuseli robotovat. Patøilo jim pùl Skalické Hùrky, mìli vlastní vápenku, cihelnu a kamenolom. Jednou ráno dìlníci s køikem lom opustili, z dutiny ve skále se toti¾ náhle zjevil duch zemních drakù - "«mok". Kde se protáhne, zùstane pruh spálené zemì. Le¾el na bøiše, velký jako pùl vola, s blanami, obrovskou tlamou, pokrytý lesklými šupinami. Majitelé lom zavøeli a po okolní cestì lidé dlouho neradi chodili, nebo» bylo slyšet strašidelné zvuky, vrzání, skøípání na skále a chrèení. Prý dokonce, podle jednìch, pøed dvaceti lety «mok zpùsobil sesuv cesty mezi Skalicí a Raškovicemi. Kdo by chtìl ve Skalici najít poklad, musel nejdøíve najít »moka, který údajnì poklad hlídá.
POKLAD V LIPINÌ
Místo zvané Lipina, le¾ící mimo areál Lískovce, dostalo svùj název podle stromoøadí lip. Dnes zde stojí rozsáhlé válcovny plechu a mostárna. Odpradávna zde le¾í velký poklad, který hlídá skøítek, pøízrak menšího èervenì odìného mu¾e s bílou bradou. Naposledy, nìkdy v minulém století, se domluvili tøi chudí mu¾i z Lískovce, Sviadnova a Lipiny na vyzdvi¾ení pokladu. Kopali o pùlnoci. Sotva narazili na ®eleznou truhlu, zjevil se pøízrak mu¾íka, v ruce dr¾el provaz a zahuèel: "Koho z Vás mám prvního povìsit?" Mu¾i se polekali a rozprchli se, zapomnìli dokonce na bídu i na zlato.
ZAKLETÝ DÙM
V místì zvaném Na Vrchách, blízko Frýdeckého lesa, stojí osamìlá zemìdìlská 
usedlost. Rodinu majitele stíhala jedna pohroma za druhou, po náhlé a nevysvìtlitelné smrti syna a man¾elky zùstal majitel sám v opuštìném domì. Jednoho dne si vzal ¾ivot a obìšeného jej objevili a¾ po nìkolika týdnech, uprostøed zimy. A od té chvíle zaèalo v domì strašit, ozývaly se kroky, vrzání dveøí, v prázdné stáji bylo slyšet r¾ání koní. Ka¾dý pocestný, který sem zabloudil, ucítil nevyslovitelnou hrùzu. Strašení ustalo, kdy¾ dùm pøestavìli k rekreaènímu úèelu.
POVÌSTI O MARIÁNSKÉM KOSTELE
Poutní chrám Panny Marie ve Frýdku byl postaven na místì zvaném Vápenky v letech 1740-52 pøevá¾ným nákladem hrabìcí rodiny Pra¾mù z Bílkova. U¾ v roce 1706 zde stála døevìná kaple. Místo bylo oblíbené zejména u Hanákù, kteøí sem ka¾doroènì docházeli v poèetných procesích.
PÙVOD SOCHY P. MARIE
Podle jedné povìsti našli temnou plastiku P. Marie v jámì dìlníci, kteøí zde lámali vápenec. Sochu vyzdvihli a pøenesli do farního kostela, v noci se vrátila zpìt na Vápenky. Stejnì tak v dalších dnech, kdy¾ ji pøenesli do Rù¾encové kaple na námìstí a do kaple sv. Barbory na frýdecký zámek. Z toho usoudili, ¾e jim Bohorodièka dává znamení, kde mají sochu uctívat. Údajnì se místo na 
Vápenkách zalíbilo Jiøímu hrabìti z Oppersdorfu kolem roku 1650 pøi návštìvì se svým kaplanem z Tovaryšstva Je¾íšova, kdy¾ zde našli kvìt nevídané vùnì a hrabì pojal úmysl vybudovat zde chrám ke cti Panny Marie. Podle jiné verze nechal sochu zhotovit kolem roku 1665 jeho syn František Eusebius. Nejstarší podoba mariánské povìsti je z roku 1715 a praví, ¾e sochu nechal zhotovit zámecký pán jako pokání za høích smilstva, který spáchal s pøíbuznou na jednom okolním gruntì.
SOCHA V PLAMENECH
Na sv. Kopeèku u Olomouce na svátek Nejsvìtìjší P. Marie shoøeli v jednom z poutních domù všichni lidé. Na noc byli uzamèeni a pomoc došla pozdì, a¾ se u¾ na jejich záchranu nedalo nic podniknout. Ještì tu noc pøibyly jejich duše procesím do Frýdku a jejich zpìv bylo slyšet na mnoha místech. Pak byly kolem sochy vidìt z mìsta plameny, které zmizely pøi pøiblí¾ení lidí. Jen malé a hodné dìti je mohly zblízka spatøit.
ZÁZRAÈNÉ UZDRAVENÍ TOVAÈOVSKÉ HRABÌNKY
Tovaèovská hrabìnka trpìla dlouhý èas úpornou chorobou. Ve snách se jí zjevila P. Maria, která jí slíbila dokonalé zdraví, kdy¾ podnikne pou» do Frýdku. Proto¾e nemohla sama uèinit jediný krok, nechala se do Frýdku donést na nosítkách. S ú¾asem pozorovala sochu známou z noèních vidìní a po svatém pøijímání se jí vrátila hybnost do celého tìla. Ka¾doroènì pak nechala do Frýdku k P. Marii vypravit velké procesí. Také mnoho dalších poutníkù zbavila P. Maria rùzných neduhù, jak nás popisované zázraky i se svìdeckými podpisy pøesvìdèují.
PODZEMNÍ CHODBY
Podle tvrzení starých Frýdeèanù vedou tajné chodby z frýdeckého zámku pod zasypaným údolím Štìpnice, kde se vìtví do tzv. "starého kláštera" (domov dùchodcù) a do podzemí kostela. Kostel byl pùvodnì celý podsklepen, spodní etá¾ je dnes nepøístupná, stejnì jako vìtšina sklepení. Z pùvodní krypty hrabat Pra¾mù pokraèuje chodba ke kapli sv. Køí¾e. Dnes je uzavøena jediná pøístupná krypta pod kaplí sv. Hedviky s pøenesenými ostatky Pra¾mù a mumifikovanými tìly poutníkù utonulých v rozvodnìné Ostravici, je¾ byli pro svou víru zachováni v nesetlelé podobì.
ZÁZRAÈNÁ VODA V HÁJKU
Asi pùl hodiny chùze je od Frýdku vzdáleno poutní místo v bývalém arcikní¾ecím lese Hájku. V roce 1786 zde lesník Michal Hirschheimer postavil první køí¾ u pramene. Zbo¾ní lidé pojali k místu dùvìru a zejména "svatá voda" leckoho uzdravila. Proto zde v roce 1834 faráø Karel Josef Šíp nechal postavit døevìnou kapli a v roce 1840 jeho nástupce Josef Prutek zbudoval kamennou studnu s výtoky zázraèné vody.
JAK BYL ZALO®EN FRÝDECKÝ ŠPITÁL
V noci 5. prosince 1714 vnikli zbojníci z Ondrášovy skupiny do domu ctihodné Pavlíny Hertschlegerové, dobroditelky kostelù a chudých. Vytáhli ji z postele a chtìli pálit pochodnìmi, aby vydala poklady. Ta vzývala P. Marii Sedmibolestnou, která ji vyslyšela a seslala pomoc. Jako díkùvzdání nechala postavit kapli P. Marii a špitálek pro staré ¾eny. Ve skuteènosti mìla štìstí, ¾e slu¾ka utekla na pùdu, její volání uslyšel zvoník, zvonil na poplach a zbojníci utekli.
POVÌSTI Z FRÝDECKÉHO ZÁMKU
Frýdecký zámek, bývalý hrad tìšínských Piastovcù, vznikl na pøelomu 13. a 14. století. Budova zámku prošla øadou stavebních úprav a od roku 1797 zámek slou¾il jen správním úèelùm.
SHAZOVÁNÍ KOZLA
V dávných dobách pevný kní¾ecí frýdecký hrad a mìsto pøitahovaly celou øadu nájezdníkù a dobyvatelù. Jednou vpadly z Uher do pobeskydské roviny nepøátelské hordy a zakrátko oblehly i frýdecký hrad. ®ivá duše do nìho i z nìho nemohla ven. Kdy¾ selhaly všechny útoky proti nedobytnému hradu, nepøátelé zkusili frýdecké dlouhodobým obléháním vyhladovìt. O vodu nemìla hradní posádka nouzi, ale potraviny zakrátko docházely. Kdy¾ u¾ nemìli co jíst, uchýlili se ke lsti. Na jeden den uzavøeli s obléhateli pøímìøí, proto¾e jeden z obráncù bude mít v hradní kapli svatbu. Celý den se z hradu ozývaly hudba a zpìv, "svatebèané" hladem skoro padali a v podveèer shodili s hradeb dolù uloveného srnce, èerstvì zabitého posledního kozla, sta¾eného z kù¾e a posypaného srnèími chlupy. Útoèníci uvìøili, ¾e na hrad vedou tajné chodby, kterými jsou pøinášeny èerstvé zásoby na hrad a odtáhli z kraje pryè. Na pamì» shazovali ze zámecké vì¾e ka¾doroènì kozla, naposledy ještì v roce 1845.
TAJNÉ CHODBY
Podle povìstí vedou tajné chodby z frýdeckého zámku k øece Ostravici, pod Skalickou hùrku, na svah Lysé hory a poslední spojovala zámek s ještì mocnìjším hukvaldským hradem. V pøípadì potøeby staèilo vyslat posla a pastýøi sehnali z beskydských hor stáda ovcí a koz, které nesly na høbetì pecen chleba, míšek mouky, vehnali je do chodeb a ony pak vyskakovaly na nádvoøí zámku.
ZÁHADNÁ STUDNA
Stojí v zámeckém parku a má z ní vést tajná chodba. Ve skuteènosti se jedná o zámeckou lednici, kde v hlubokém sklepení bylo ulo¾eno maso a zvìøina. Podle povìstí vedly ze zámku další tajné chodby k námìstí do ro¾ního Wolfínského paláce, kde je dnes vinárna U erbu, smìrem do údolí a k Mariánskému kostelu. Vìtšina sklepení je dnes zasypána a na tøech místech byly skuteènì nalezeny únikové chodby, pøed zámkem a v dnešním parku.
TAJEMNÉ ZJEVENÍ MAJITELE
Záhadné kroky v kapli, mizení rùzných pøedmìtù prapodivná znamení jsou pøièítány údajnému duchovi Jiøího hrabìte z Oppersdorfu, který v letech 1636-51 vlastnil frýdecké panství. Stupòoval útlak, nábo¾enskou nesvobodu a odpíral mìš»anùm výsady, a za trest musí po smrti strašit na zámku. Pøesná podoba není známa.
ONDRÁŠKA
Je malá sklepní komora pod boèním schodištìm, se zamøí¾ovaným okénkem. Podle tradice zde bylo vìzení a k jeho obyvatelùm patøil známý slezský zbojník Ondráš, kterému se odtud podaøilo uprchnout.
KAMENNÁ VANA
Má podobu velké kamenné nádoby ze zèernalého pískovce a stojí na zbytku hradby v zámeckém parku. Kolují o ní dohady, jedno z tvrzení uvádí, ¾e šlo o nádobu u¾ívanou k rituálním obøadùm. Ve skuteènosti slou¾ila jako nádr¾ na vodu v zámeckém parku.
JAK TO BYLO SE ZBOJNÍKEM ONDRÁŠEM
Povìsti o zbojnících patøily v naší oblasti k nejpoèetnìjším a nejoblíbenìjším. Nejznámìjším, v lidové tradici ve výtvarném umìní i v krásné literatuøe èasto vzpomínaným zbojníkem byl Ondráš, syn janovického fojta Ondry Šebesty a jeho ¾eny Doroty. Ondráš se narodil 13. listopadu 1680 a pøesto¾e mìl po èase pøevzít úøad a statek, z neznámých dùvodù se dal na zbojnictví. Po tøi roky spolu
s dalšími 16 dolo¾enými zbojníky pøepadali mìš»any, kupce, pocestné, ¾idovské obchodníky i pøíslušníky církve. Teprve po vypsání 100 zlatých odmìny za dopadení a slíbení beztrestnosti byl Ondráš dopaden. 29. února 1715 jej zabil Jiøí Jurášek spolu s dalšími zbojníky pøi zábavì v hostinci "U matky Hedviky" ve Sviadnovì. Po dvou mìsících zbojníky pustili na kauci, kdy¾ se nepolepšili, v pøíštím roce je vylákali do Tìšína, lstí je pochytali, dva zbojníky popravili pro výstrahu a zbytek poslali na do¾ivotní galeje.
JAK ONDRÁŠ PØIŠEL NA SVÌT
Ondrášovi rodièe prý trpìlivì èekali celých deset let na narození syna. Kdy¾ zkusili vše mo¾né a ani od Boha jej nevyprosili, rozzlobil se janovický fojt, rouhal se Bohu a dovolával se syna, i kdyby byl od samotného ïasa. Tak se stalo, ¾e se strhla bouøe, pøihnal se temný mrak, ohnivý posel vrazil za hromového rachotu do zemì pøed fojtstvím a zaplakal narozený chlapec, Ondráš.
ONDRÁŠ A HRABÌ PRA®MA
Na studiích Ondráš zpanštìl a ne¾ se mìl vìnovat hospodáøství radìji se toulal po okolí. Tak natrefil na zapadlý koèár, který se marnì pokoušeli dostat z hlubokého bláta, kam zapadl. Koèár patøil frýdeckému hrabìti Pra¾movi a silný Ondráš jej jediným trhnutím dostal ven a vyslou¾il si hrabìcí slu¾bu.
ONDRÁŠ A ÈARODÌJNICE
Ondráš se znelíbil v panské slu¾bì u hrabìte Pra¾my. Jako urostlý mládenec se pøíliš líbil hrabìnce, proto jej hrabì nechal hajduky chytit, zavléci do lesa a svázaného nechat napospas divoké zvìøi. Tu se náhle objevila èarodìjnice, která jej odvázala, pomazala èarodìjnou mastí, kterou se stal nesmrtelným. Obdarovala jej kouzelnou valaškou, jen tou mohl být zabit, pak pistolí, kterou nikdy nechybí a sklenièkou, kterou kdy¾ obrácenì postaví, ka¾dého na místì znehybní.
JAK ONDRÁŠ POTRESTAL NENASYTNOU KØÍSTKOVOU
Chudá chalupnice Dostálka šla smutnì na trh do Frýdku, penìz mìla málo, zima se blí¾ila a mu¾i chtìla koupit ko¾ich. Potkala na kraji lesa Ondráše, svìøila se mu a ten ji obdaroval penìzi. S radostnou se Dostálka vrátila z trhu a všude se podìlila o štìdrost, jaké se jí dostalo. Závistivá a lakotná sousedka Køístková, aè bohatá, chtìla snadno pøijít k penìzùm. Lkala a naøíkala pøed Ondrášem, jak není chudá, a¾ ji zbojník obdaroval penìzi. Chtìl jediné, aby mu z trhu pøinesla floky na opravu podrá¾ek u bot. Køístková vše utratila, projedla a propila a po návratu lamentovala, ¾e ji na trhu podvedli. Ondráš jí za le¾ a nenasytnost za trest natloukl kladívkem floky do sedací èásti tìla.
Dušan Herfort
