Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Havel,
ztra Hedvika.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se páteli. Je tak na míst, kdo chce (není podmínkou), piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.

 

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...

 

Tentokrát je to pohled na jedno zajímavé zahradniení...


V rajatech a po uši
aneb Jak se mi zachtlo zahradniit


Posledních osm let pracuji na zbytku zahrady od jara do pozdního podzimu pouze jako její údrbá s elektrickou sekakou, v sezón i dvakrát týdn. Docela mne to vdycky zmorduje, zahrada je i dnes, kdy její polovinu zabrala stavba nové autodílny, hodn velká.


Sekám nejvyšší terasu a hlavou mi bí – tady kdysi stával ten velký folník, lilek se nám docela dail a paprik spousta, ti dny jsem vaívala leo do sklínek „na zimu“... tady bývaly okurky, bývaly jich plné police, manel spoádal jednu láhev na posezení...


Pejdu na prostední terasu - vida, je tady dost místa na pár záhonk, kdyby mi to nkdo poryl, mohla bych nasadit teba esnek, nebo ádek brambor?... houbeles, nejlepší by tady byla rajata. A u je vidím ped svým vnitním zrakem a lituji, e jsem si nenechala njaká semínka na „co kdyby jednou?“


* * *

A pak pišlo to „co kdyby“. Pi jarním gruntování kuchyn jsem se probírala kuchakami a z jedné vypadl zkrabatlý zaloutlý papírový ubrousek a já zírala jak na zjevení na rajatová semínka z poslední sklizn ped osmi lety na nm nalepená, jak jsem je tam tehdy dala usušit.
První myšlenka, která mi proletla hlavou, byla pochybnost, e po tak dlouhé dob by ješt byla ivotaschopná.


Moná si te íkáte, pro tolik eí kolem semínek, kdy si je mohu koupit v kadém supermarketu. Jiste, ale tohle nejsou jen tak ledajaká semínka, z nich vyrostou plody úasné velikosti a ješt lepší chuti, vyrostou rajata masitá... a roje vzpomínek na letní stolování pod pergolou. No co, nic za to nedám, kdy je zasadím, vzejdou nevzejdou – sázka do loterie.


To bylo asi tak v polovin bezna. Okno v pokoji krášlily dva improvizované miniskleníky a já je stokrát za den kontrolovala, sluníko lákala, oima tahala rostlinky ven, pemlouvala semínka, aby se probudila a pustila koínky. Abych si to vyfotila, mne nenapadlo. A te kouknte na dvakrát pikýrované sazeniky, které se v dubnu daly do práce.

 


Ani já jsem nelenila, s nabroušenou motykou a v pracovním zahradnickém obleení, které jsem sice ped lety chtla vyhodit, ale „co kdyby?“ se ješt hodilo, jsem je uloila vysoko a u stropu do skín. Nastoupila jsem na terasu, kde vyznaenou plochu asi 5x4 metry mi v únoru poryl vnuk. Jo, bývaly kdysi doby, kdy jsem si všechny tyi terasy ryla sama a ráda. Taková práce mi dokonale vyistila hlavu, plánovala jsem, co kde zase nasadím a kadé dupnutí na rý bylo skoro posvátné.
Tak jsem nkolik dní po metrových záhonech všechno pipravila. Dokonce jsem ješt na konci zahrady u plotu objevila dv konstrukce, které ze zbytk vodovodních trubek kdysi svail manel. Bývalo jich pt, ale co, a jsou, kde jsou, však si poradím.


V tom letošním všelijakém poasí mi bylo jasné, e „zmrzlíci“ nás urit neminou, tak jsem ze zbytk porofólie nastíhala a posvaovala „košilky pro rajátka, abych je uchránila ped pípadnými mrazíky a lijáky.

 


A tak v jednom krásném jarním dni na rozhraní dubna s kvtnem jsem krásn vzrostlé a silné sazenice vysázela.


Na poslední tetí záhon jsem jen tak – bez ochrany – nasázela zbytek sazenic, které jsem nechtla jen tak vyhodit. íkala jsem si, e budou „zkušební“, jestli ty poasové zvraty peijí, fajn, pokud nepeijí, na vyhození je vdycky dost asu.
Ale ty, poasím otloukané, se ukázaly jako opravdové bojovnice s nepízní osudu a v ervnu byly jen o njakých 30 centimetr niší ne jejich chránné sestry. Je pravda, e zaaly kvést o týden pozdji, ale plodí stejn hojn jako košilkové primadony a výškou se vyrovnají ostatním.

 

 

V prvním ervencovém týdnu, taky díky krásnému stedomoskému poasí, se první plody zaaly nesmle rdít, a kdy se týden s týdnem sešel, zaala jsem se sbrem. Prvních pt plod váilo 1,30 kg. Já vím, není to na váze vidt, ale snad mi budete vit. A ta chu! Uívám si spravedlivého zadostiuinní za to, e jsem celá pedcházející léta poívala plody, které sice jako rajata vypadaly, ale byly bez chuti a vn. Tyhle chutnají dokonce i mým chlupám a to je co íct, jsou docela mlsálkové.

 


as rychle bí, srpen je ve druhé polovin, rajata jsou vtší, u jsem jednomu naváila 70 dkg, rajata snídám, obdvám i veeím.
Na plcentimetrové plátky nakrájená rajata peu v pticentimetrové vrstv na plechu pomaštném istým sádlem vlastnorun vyškvaeným, sypaná plmsíky cibule, trochu osolená a poprášená drceným kmínem. Boská vn, boská mana.

 


Je jich spousta, tak si je chci uchovat na mlsání po celou zimu; peená se hodí ke všemu a na všechno, topinky, na chleba s máslem, na brambory, rýi, knedlík, na maso i pod maso...prost jak se komu dle chuti a fantazie líbí.


Dobrou chu peji!


Text a foto:Marie Zieglerová

* * *


Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 28.04.2017  10:08
 Datum
Jmno
Tma
 28.04.  10:08 Petr abensk
 26.08.  13:13 marta
 26.08.  06:28 Bobo :-)))
 25.08.  15:14 imra/saaL
 25.08.  13:27 Ira
 25.08.  11:41 Mara Vem
 25.08.  11:19 Vesuvanka dky
 25.08.  10:29 janina
 25.08.  08:47 La K.
 25.08.  08:31 Blanka B.
 25.08.  07:19 venca