Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Sociální (exkluze) izolace
Riziko sociální exkluze v domovech pro seniory


Koncept sociálního vylouèení je pomìrnì mladý. Poprvé jej pou¾il v roce 1974 René Lenoir v souvislosti s urèitými kategoriemi lidí (delikventi, závislé osoby), které nebyly dostateènì zajištìny systémem sociálního pojištìní. Sociální vylouèení popsal jako mikrosociální jev, který má pøímý negativní vliv na vazby mezi jednotlivci a skupinami. Ve svých dùsledcích jej však lze chápat z makrosociálního hlediska. Sociální exkluze ohro¾uje normy a spoleèenský øád a tím zvyšuje riziko dezintegrace a rozpadu spoleènosti. Vylouèení se mù¾e projevovat v oblasti ekonomické, sociální, politické i kulturní.


Existují rozdílné názory a neshody na jednotnou definici sociální exkluze. Rada Evropské unie definuje sociální vylouèení jako proces, který vytlaèuje urèité jednotlivce na okraj spoleènosti a brání jim v participaci z dùvodu jejich chudoby, nedostatku základních kompetencí a pøíle¾itosti k celo¾ivotnímu vzdìlávání nebo v dùsledku diskriminace. Takto se oddalují od zamìstnání, pøíjmu a vzdìlávacích pøíle¾itostí stejnì jako od spoleèenských èi veøejných sítí a aktivit. Mají malý pøístup k moci a k rozhodovacím orgánùm, a proto se èasto cítí bezmocní a neschopní ovlivòovat rozhodnutí, která se dotýkají jejich ka¾dodenního ¾ivota.


Zákon o sociálních slu¾bách rozumí sociálním vylouèením „vyèlenìní osoby mimo bì¾ný ¾ivot spoleènosti a nemo¾nost se do nìj zapojit v dùsledku nepøíznivé sociální situace“.
Sociální izolace je vìtšinou vnímána na základì poètu osobních kontaktù a je definována jako separace od prostøedí a¾ po mez pouze nìkolika uspokojujících a hodnotných vztahù. Poukazuje na malý poèet celkových kontaktù se širokým polem lidí, které zahrnuje pøíbuzné, pøátelé, sousedy a spolupracovníky. Sociální izolace mù¾e vyplývat z osobní volby.


Pøíèiny sociální izolace u seniorù

Není ¾ádným tajemstvím, ¾e v souèasné spoleènosti pøevládá kult mládí, krásy, bohatství a síly. Jedinci, kteøí tyto pøednosti nenaplòují a neodpovídají uznávaným normám, nejsou pro spoleènost pøita¾liví, a jejich potøeby jsou èasto opomíjeny. Jednou ze skupin, které patøí na pomyslný okraj spoleènosti, jsou senioøi, kteøí mohou být ohro¾eni èi posti¾eni sociální izolací. Na vzniku a míøe sociální exkluze se podílí mnoho faktorù. Jde zejména o zdravotní, psychické a sociální faktory, které se vzájemnì prolínají a ovlivòují.


Zdravotní faktory
Zdraví je prakticky pro ka¾dého èlovìka nejvýznamnìjším èinitelem kvality jeho ¾ivota, pøièem¾ schopnost vzdorovat chorobám a zdravotním posti¾ením se s pøibývajícím vìkem postupnì sni¾uje. Celkový zdravotní stav se odrá¾í i na jednání nemocného. Prùvodními znaky bývá apatie, pasivita, neochota pøijímat léèebné postupy, podrá¾dìnost a sní¾ená pøizpùsobivost. V dùsledku pøítomností tìlesných omezení, sní¾ené mobilitì, narùstajícího deficitu sebepéèe, èastých chronických onemocnìní a vùbec celkového ubývání fyzických sil je pro seniora stále obtí¾nìjší neztratit kontakt z okolním svìtem.


Psychické a sociální faktory
Významný vliv na sociální izolaci staršího obèana má jeho psychický stav a psychické poruchy (nìkterý z typù demence, zmìny osobnosti). Bývá sní¾ena psychická odolnost a adaptabilita vùèi zmìnám. Senioøi se hùøe vyrovnávají s krizovými a problémovými situacemi, které stáøí v hojné míøe doprovází – úmrtí partnera, blízkých pøátel, zhoršující se zdravotní stav, s tím související nemo¾nost vykonávat oblíbené èinnosti. Pokud existují pøeká¾ky ve vztahu seniora s rodinnými pøíslušníky, prohlubuje se fenomén osamìlosti. Mnohým seniorùm zemøel ¾ivotní partner a postupnì i pøátelé. Jiní mají rùzné nemoci a trápení. Rodinní pøíslušníci bývají vzdáleni, nemají èas a èasto ani zájem a nejsou schopni leckdy ani ochotni se o své staré pøíbuzné postarat. Z hlediska kvality ¾ivota hodnotí osamocený zpùsob ¾ivota absolutní vìtšina seniorù silnì negativnì. Projevuje se u nich negativismus, depresivní stavy, pocity úzkosti, pasivita, odevzdanost a touha zemøít. Senior vnímá znaènì negativnì ztrátu své pozice ve spoleènosti, nulovou vizi budoucnosti a uvìdomuje si blízkost konce vlastní existence.


Nemalý vliv na sociální exkluzi mají faktory sociálního charakteru související vìtšinou s celkovou situací v rodinì. Základním a nezbytným èlánkem sociální opory je rodina, která by mìla pomáhat seniorùm udr¾et si samostatnost, nezávislost, mìla by být prostorem mezigeneraèní solidarity, vytváøet bezpeèný prostor pro ¾ivot a tím vytváøet ochranou hráz pøed sociální izolací. Tato idea je v souèasné dobì, po mnoha zkušenostech i prokázaných pøípadech, nedosa¾itelnou skuteèností.


Døíve byla pomoc starým lidem chápána jako morální povinnost, kdy mladší a zdravìjší èlenové rodiny mìli zodpovìdnost postarat se o starší èleny rodiny. Souèasná situace v rodinách se mìní a mìní se i vztah ke starší generaci. Sou¾ití více èlenù domácnosti pod jednou støechou bývá ji¾ pøe¾itkem a dospìlé dìti mnohdy ztrácí kontakt se svými rodièi. „Souèasné charakteristické vývojové trendy, na kterých je zalo¾ena souèasná spoleènost – individuální zájmy a dosahování úspìchu, ztráta smyslu pro rodinou solidaritu, oslabení sociálních kontaktù rodinného rázu, prosazování kultu mládí – vyøazují stáøí obecnì jako etapu ¾ivotního cyklu moderní spoleènosti“ (Koncepce èinnosti MPSV na období 2004-2006).
Mezi dùle¾ité psychosociální faktory sociální izolace také patøí
odchod do dùchodu, zklamání ze ztráty spoleèenských rolí, nízké sebehodnocení, nepøipravenost na stáøí a ztráta motivace k fyzickým i psychickým èinnostem.


Mezi ménì ohro¾ené skupiny patøí starší jedinci, kteøí kolem sebe mají rozvìtvenou, fungující sociální sí», milující rodinu a pøátele projevující zájem. Do této skupiny mù¾eme také zaøadit seniory s bohatým vnitøním svìtem.


Naproti tomu do skupiny s vyšším rizikem sociální exkluze mù¾eme zaøadit lidi s kumulací urèitých znevýhodnìní a trvalou chudobou – staøí pøíslušníci etnických skupin èi bezdomovci. Dále senioøi, jejich¾ sociální sí» se zmenšuje. Tito ¾ijí v jednoèlenné domácnosti bez formální péèe, jsou osamìlí, sociálnì izolovaní. V neposlední øadì jsou to senioøi ¾ijící ve znevýhodnìném prostøedí (centra mìst èi venkovské samoty) a staøí lidé trpící fyzickou èi psychickou nemocí, posti¾ením. Mnoho starších jedincù vyluèuje ze ¾ivota spoleènosti pùsobení a zavádìní nových technologií. Na sociální izolaci se z èasti mù¾e podílet
nedostateèná finanèní zajištìnost.

 

Sociální vylouèení u seniorù v ústavní péèi

Vysokým rizikem sociálního vylouèení jsou ohro¾eni senioøi v ústavní péèi a staøí lidé závislí na pomoci druhé osoby – jedinci s tìlesným èi duševním posti¾ením, chronicky nemocní a imobilní jedinci. Tito lidé mohou být ohro¾eni sociálním vylouèením v oblasti materiálních prostøedkù, sociálních vztahù a kontaktù, obèanských aktivit a prostorového vylouèení v rámci pøirozeného prostøedí.


Pøesto¾e se dnešní doba vyznaèuje velkou snahou personálu domovù pro seniory vytváøet hodnotné programy pro obyvatele, zajiš»ovat kvalitní slu¾by i nepøetr¾itou odbornou péèi, motivovat lidi k èinnostem, reálnou skuteèností zùstává, ¾e
¾ádná instituce nemù¾e 100% saturovat potøeby klienta a není schopna i pøes veškerou snahu a péèi v urèité míøe zabránit sociální izolaci.


Pro starého èlovìka pøedstavuje pøechod z pøirozeného a známého prostøedí vlastního bydlištì do domova pro seniory znaènou psychickou zátì¾. Nelze však chápat umístìní seniora do domova pro seniory jako jednoznaèné selhání rodiny. Je nezbytné rozlišovat a objektivnì posoudit situace, které umístìní pøedcházejí.


Pobyt v domovì pro seniory je charakterizován ztrátou známého prostøedí, zázemí, zmìnou identity, ztrátou autonomie a sobìstaènosti. Zároveò je vnímán jako signál blí¾ícího se konce ¾ivota. Pøi pøíchodu do domova pro seniory je pro mnohé jeho obyvatele typické, ¾e nenásleduje ¾ádná další ¾ivotní cesta. Nìkdy v souvislosti s pobytem v domovì pro seniory dochází k tzv. sociálnímu stárnutí, kterým se oznaèuje situace, kdy u seniora v dùsledku ¾ivota v instituci dochází
k úbytku samostatnosti a zvýšení závislosti, senior omezuje obvyklé sociální vztahy a ka¾dodenní bì¾né èinnosti a dochází k sociální izolaci.


Po pøíchodu do domova pro seniory je klient ,,pøinucen“ respektovat nové zvyky, navazovat kontakty a vztahy i kdy¾ jsou pro mnohdy nepøíjemné. Tyto „nucené“ kontakty mohou být jednou z pøíèin sociální izolace uvnitø nového domova, kdy se klient zámìrnì vyhýbá ostatním klientùm.


Souèasná koncepce sociální péèe klade dùraz na aktivní úèast seniorù pøi plánování slu¾eb, na posilování jejich autonomie. Toto pojetí v praxi nará¾í na paternalistický pøístup a støetává se s negativními stereotypy vùèi starým lidem. Sociální vylouèení v domovech pro seniory mù¾e ovlivnit pøístup peèujícího personálu a komplexnost poskytovaných slu¾eb. K izolaci mù¾e smìøovat jednak nerespektování oprávnìných potøeb klientù, ale i pøehnanì komplexní, nadbyteèná péèe vedoucí k pøedèasné ztrátì schopností a motivace k ¾ití.

 

Senior a autonomie
Autonomie je pojem, který mù¾e být definován jako schopnost vést ¾ivot podle vlastních pravidel, tzn. být pánem svého chování, jednání, zpùsobu ¾ivota, být svobodný v rozhodování. Aby senior mohl být autonomní, musí být splnìny urèité pøedpoklady. Pøedevším tento jedinec musí mít schopnost sebeurèení a k tomu mít nále¾ité fyzické, rozumové a sociální podmínky. Dále musí mít dostateènou vùli a motivaci k tomu, aby tyto schopnosti vyu¾íval. Poslední podmínkou je vhodné prostøedí pro mo¾nost uplatnìní autonomie seniora. Ve vyšším vìku dochází èasto k narušení schopnosti samostatnì se rozhodnout nebo vykonat urèitou èinnost a senior se stává v urèitém stupni závislý na svém okolí. V této situaci znaènì závisí na pøístupu osob, je¾ se podílí na péèi o seniora, zda bude autonomie podporována èi nikoliv


Zásah do autonomie èlovìka je èasto spojován s pobytem v domovì pro seniory. Dochází k situacím, kdy není seniorùm ponechán prostor pro vlastní rozhodnutí. Tyto situace vychází ze stereotypních pøedstav pracovníkù sociálních slu¾eb o neschopnosti, nesobìstaènosti a nezodpovìdnosti seniorù jako skupiny, zásadním zpùsobem seniora omezují v rozhodování, manipulují jím a pøebírají za nìj odpovìdnost. Dochází k bagatelizaci a neuskuteènìní jejich pøání. Pøitom míra autonomie je významným ukazatelem kvality ¾ivota. Z dùvodu zhoršení pohybové koordinace, svalové síly, ale také senzorických a kognitivních funkcí, se mù¾e senior stát nerovnocenným partnerem pro ošetøující personál. Profesionální peèovatelé mohou snáze „zanedbat“ informovanost o rùzných postupech nebo nemusí pova¾ovat za dùle¾ité je klientovi sdìlit. Dále u seniorù mù¾e být
porušena lidská dùstojnost, nerespektován stud, soukromí, autonomie.


Závìr
Základem práce s geriatrickými klienty je vytvoøení vzájemného vztahu dùvìry. Z pøístupu ošetøujících by mìla vyzaøovat tolerance, úcta a hluboké lidské porozumìní. Všichni pracovníci, kteøí jsou v kontaktu se seniory, by na nì nemìli pohlí¾et jako na jedince, kteøí potøebují pouze pomoc a ji¾ nám nemají co dát. I pøes nároènost péèe je nepøípustné pøenášet do ni negativa z osobního èi profesního ¾ivota. Ovlivnit a zamezit vzniku takových situaci mù¾eme pøedevším vhodnou prevenci syndromu vyhoøení, dostateèným odpoèinkem a vhodnými volnoèasovými aktivitami. Kvalita poskytovaných slu¾eb závisí na zmìnì myšlení a pøístupu všech, kteøí se podílejí na péèi o staré lidi. Musíme pøemýšlet o èlovìku jako o biologicko-psychologicko-sociálnì-emocionálním a spirituálním celku a jako k takovému k nìmu pøistupovat.


Ideálem v péèi o seniory zùstává pøesvìdèení, aby ka¾dý èlovìk mohl zùstat do konce svého ¾ivota ve vlastním, pøirozeném prostøedí, obklopen rodinnými pøíslušníky a širším sociálním zázemím. Je ale pravdìpodobné, ¾e v blízké budoucnosti zùstanou domovy pro seniory stì¾ejním prvkem zdravotnì-sociální péèe. Proto je nutné z domovù pro seniory vytváøet dùstojná místa pro ¾ivot a zabývat se všemi tématy, které pøispìjí ke zkvalitnìní ¾ivota starších lidí v domovì pro seniory. V¾dy» lidský ¾ivot má svoji nenahraditelnou cenu a stáøí je jev, který ovlivòuje èi bude ovlivòovat a zajímat nás všechny.
Stáøí mù¾e pøinášet také ovoce - v podobì moudrosti, shovívavosti, humoru a nacházení smyslu ¾ivota a smrti.

Mgr. Dagmar Dvoøáèková

Pou¾ité zdroje:

 

Upozoròujeme na otázku k diskuzi:
 
Má nìkdo z vás zkušenost se sociální izolací svých blízkých, a to nejen v domovech pro seniory?

Své vyjádøení a názory uveïte v diskusi s názvem:  Nejte v tom sami 

 

Další èlánky autorky:

Nejste v tom sami

Bez spánku ¾ít nelze