Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
Narodil se mi toti bratíek....
 
Bratíek
Hned v prvním povídání jsem se zmínila o tom, e brzy poté,co jsem oslavila své tvrté narozeniny, spatil svtlo svta mj bratíek. Co jeho narození pedcházelo, to také myslím stojí za zmínku...
Kdy mi táhlo na tvrtý rok, zaala jsem být ím dál, tím astji bombardována dotazy, zda bych si nepála sestiku i bratíka. A tenhle dotaz nepadal jen od mých rodi, ale ptala se m i babika, kdy pijela na návštvu, ptali se mne sousedé i pátelé mých rodi, kteí k nám picházeli. Zpoátku m tato otázka nechávala v klidu. Po pravd eeno, po sourozenci jsem nijak netouila. Mla jsem pece svou milovanou Julinku a nikoho dalšího jsem nepotebovala. A kdy u, tak bych brala ji dosplého bratra - takového, jako mla Julinka. Ten pijídl obas na návštvu a sestiku pak rozmazloval spoustou dárek. Jene asto pokládaná otázka asem zahlodala i v mém myšlení a já se zaala zajímat, jak bych sourozence mohla získat. Nikdo mi sice nesliboval, e to bude velký bratr, ale co kdyby?!
Maminka mne pouila, e malé dti v naší ulici nosí vrány (ádní ápi, prosím!) a e je zapotebí vránu k nám pilákat. Byla jsem ena inu. Dále jsem se u neptala, vnoila se do bedny s hrakami, a mi koukal jen zadeek, a po chvíli se vynoila s malou lutou miskou. Miska byla souástí kuchyských vah v mé kuchyce. Poprosila jsem maminku, aby mi do ní nasypala trochu máku. Nevím pro, ale byla jsem pesvdena, e máku ádná vrána neodolá. Pak jsem plnou mistiku postavila na okenní ímsu. Druhý den, sotva jsem se probudila, bela jsem misku zkontrolovat. Byla prázdná! Hurá! Vrána zabrala!  Od toho dne jsem misku plnila denn a kadé ráno ji nacházela prázdnou...
A pak pišel ten íjnový den, kdy mne tatínek probudil o nco dív ne obvykle. Kdy jsem se ptala po mamince, ekl mi, e ji bolí hlava a e si šla lehnout. Sdlil mi, e se domluvil s Julininou maminkou, a e já budu u nich skoro celý den - i na obd! No to byla novina! Hrozn jsem se tšila, protoe jsem Julininu maminku mla  stejn ráda jako Julinku. A to m ekalo ješt jedno skvlé pekvapení! Julinina maminka to dopoledne dlala domácí nudle. To znamenalo, e odkrájela okraje tenoukých plát tsta, rychle je opekla na rozpálené plotn a ob nás s Julinkou podlila. To byla dobrota! A jak krásn kupaly!  Tak mi den s Julinkou píjemn utíkal. Po obd nás Julinina maminka vypravila, abychom si šly hrát ven. Byly jsme v nejlepší he, kdy jsem zaslechla, e mne nkdo volá. Blíil se ke mn tatínek a u z dálky volal:"Poj se honem podívat! Máš bratíka!" Nechala jsem Julinku jejímu osudu a bela jsem mu naproti volajíc:"A je velký?" Tatínek m vzal za ruku, strun mi vysvtlil, e bratíek je zatím malinký, ale urit vyroste, a vedl m dom. Kdy m dovedl do lonice, naped jsem si pomyslela, e maminku  zejm ješt hlava bolet nepestala, protoe poád leí. Teprve pak jsem si všimla, e drí v náruí peinku, z ní jsem nejprve uvidla jen velký volán."Poj se podívat na bratíka!" zvala m k sob maminka. Rozpait jsem pistoupila k posteli a natáhla krek, abych vidla, co se skrývá pod tím volánem. Uvidla jsem malou hlaviku s ervenou tváikou. V tu chvíli se  tváika svraštila, otevela se  pusinka a ozval se pronikavý ev. Ztuhla jsem a nebyla mocna slova. Maminka zaala to, co vydávali za mého brášku, houpat v loktech a tatínek m pobízel k odchodu slovy:"Poj, pjdeme do kuchyn na svainu. Bratíek se taky musí napapat!" Odcházela jsem z lonice pomalu a poád jsem se otáela na maminku. V kuchyni jsem zasedla za stl, nachystaného krajíce a mléka jsem se ani netkla a na tatínkovy dotazy, jak se mi bratíek líbí, jsem chvíli neodpovídala. Pak jsem si hluboce povzdechla, otoila oi vyítav na tatínka, zakousla se do chleba a s plnou pusou pronesla:"Tak TOHLE tak honem nevyroste!"
Míla Nová
Co jsem to vlastn chtla (5)
Co jsem to vlastn chtla (6)
Co jsem to vlastn chtla (7)
Co jsem to vlastn chtla (8)
Co jsem to vlastn chtla (9)