Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ilona,
ztra Bla.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kdo za to me?
 
Jestli nejste povriví, závidím vám. Já také nejsem, aspo si to poád opakuji v tichém doufání, e stokrát opakovaná le se stává pravdou.
Le, vyrostla  jsem v pevné výchovné obrui mé maminky, která s povrami tvoila siamský propletenec. Byla jsem doslova našlapána vtami typu:
„Nevracej se! Budeš mít smlu!“, a tak, i kdy jsem vdla, e jsem nechala doma msíní tramvajovou jízdenku, nevracela jsem se. Samozejm mne lapl v hromadné doprav revizor.
„Triko naruby! To budeš mít celý den naruby!“, a taky e byl. Jak jinak! V podvdomí pracovalo varování – dneska sis ráno oblékla triko naruby, to bude smla…
 
„Nepišívej si nic na sob!“, zoufale úpla matka, kdy jsem v nedostatku asu rychle kmitla jehlou nad upadnutým knoflíkem na kabát, který jsem si ani nesundala. „Pišiješ si rozum“! To jsem pesn nevdla jaká pohroma by mne mla pesn potkat, ale te sundávám všechno, kdy upadne poutko, háek, knoflíek, i kdyby mn ml ulett jediný a poslední spoj do Buenos Aires, kde mám vyzvednout svtovou výhru kolem jedné miliardy (Dolar !).
 
e jsem zstávala jako pibitá stát v moment, kdy se pede mnou mihla nebohá koika tmavé barvy, bylo samozejmé. Musela jsem pokat, a mne nkdo „pedejde“, a pak teprve pokraovat v chzi. I kdy to bylo uprosted rušné ulice, nehnula jsem se z místa, dokud njaký pošetilec nezkíil dráhu koky a dráhu mou. Urit se mu pak chudákovi zle vedlo!
Zato mn jen párkrát málem nepejelo auto.
Všechna tato drobná povyraení však byl jen hvizd v šumavských hvozdech proti strašáku - „bledmodré barv“.
 
Nevím, kde se tato kletba vzala, ale psobila prý výhradn a jen v naší rodin, a jen v naší rodin se výhradn a nesmlouvav dodrovala zásada, e bledmodrá barva pináší smlu.
Protoe mám modré oi, dost mn to jako puberaku štvalo, protoe svetík od kamarádky, ten krásné modrý, mn tak šel k oím…
Nebylo radno se však píiti pravidlm naší máti.
Nikdy jsem tedy nemla bledmodré prádlo, runík, kapesník, mašliku, ani sponeku. A kdy se náhodou v naší rodin cokoliv nepíjemného pihodilo, vdy se po tu kratším, tu delším zkoumání objevila híšná vc, a to – e nkdo z rodiny ML NCO S BLEDMODROU BARVOU.         
 
Víte, pro jsem se rozvedla?
Protoe jsem si prosadila ve svých 22 letech bledmodrou koupelnu, pedpokládaje, e v nové rodin se kletba bledmodré barvy vytratila. Co jiného ne rozvod mne mohlo za trest potkat?
 
Kdy mn ujel autobus na dleité setkání, vinou za to byla má tuka, která byla v bledmodrém plastikovém obalu. A ten obal i s tukou jsem mla, jak jinak - v tašce.
I v první práci jsem mla ekat jen to nejhorší, ba pímo katastrofu, vradní neviátek, apokalypsu! Nafasovala jsem kalkulaku bledmodré barvy!!!
Co já se naprosila kolegyn, aby mn dala ona svou, ernou, oprýskanou, starou, ale ernou(!), a já jí za ni dala novou Optimu, ovšem bledmodrou.
V práci se mn vedlo.
Pro?
Nebyl tam bledmodrý šéf, ani nábytek, ani stny. Ani papíry!
 
Vera jsem byla u maminky. Jako vdy jsem peliv vybírala v šatníku, aby nic nepipomínalo ani vzdálen svtlou mod. Dávno ji vybírám pro maminku okolády ne podle chuti, ale podle barvy obalu, a kdy je obloha vymetená, a je krásn modrá, svtlá – nejradji bych mamince nasadila pytlík na hlavu anebo zezadu pipevnila ocelovou destiku na krk, aby se nemohla rozhlídnout po obzoru.
 
Vera jsem mamince dala nádhernou bonboniéru, kterou jsem dostala od kamarádky z Austrálie. Bombastický obal! ervený, se zlatými a zelenými kvty (šílený ký, ale nebyla tam modrá!). Maminka mla radost. Ale jen do chvíle, kdy bonboniéru rozbalila.
V obrovské krabici sedlo devt bonbon.
A všechny, úpln všechny, byly v bledmodrém svítivém obalu!
 
Od té minuty trnu, co se v naší rodin hrozného pihodí.
A e njaký  malér bude, to vím pesn!
Pro?
Vdy ty bonbony byly bledmodré!
Dagmar Jarošová


Komente
Posledn koment: 24.01.2007  08:22
 Datum
Jmno
Tma
 24.01.  08:22 Hela
 23.01.  21:56 jasmina abych pravdu rekla
 23.01.  18:47 Jan
 23.01.  17:53 Kamila Jasmno dky
 23.01.  16:37 Dana
 22.01.  20:28 jasmina nu
 22.01.  18:44 Zdena
 22.01.  14:19 Gabi ...povry....
 22.01.  10:20 Hany Kdo za to me
 22.01.  08:58 janina
 22.01.  08:56 hera