Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ilona,
ztra Bla.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bylo, nebylo...(1)
lánky s tímto názvem budou vyprávt píbh a vy si mete zatipovat, zda je píbh pravdivý i ne. Tipovat budete v piloené anket. To, zda se píbh stal i nestal se dozvíte v píštím pokraování seriálu.
 
Deštivý a pochmurný den se rozprostíral kolem mne ji od rána. Nic se mn nedailo, všechno mn padalo z ruky, jak se íká – den blbec. ádná radost, ádné veselí. Ale pi cest dom se chmury zmnily v záchvat smíchu – pravda, snad jen mj, a nkolika málo dalších cestujících.
 
Tentokrát a v podveer jsem chvátala dom, z práce utahaná a vytahaná, jak babiin svetr. Nastoupila jsem do poloprázdného autobusu. Normáln bych si sedla, ale prázdná sedadla byla je v protismru, a mj aludek tuto pozici vehementn odmítá. Podvolila jsem se mu, a zstala radši stát. Nemám to moc daleko, jen pár zastávek, to se vydret dá. Co se ale za tch pár minut odehrálo, bylo zejm malé drama – u kterého jsem nebyla a do konce, ale fantazie a zkušenosti dokázaly celý píbh v mé mysli doznít.
 
Stála jsem zhruba uprosted dopravního prostedku, a byla jsem jediná stojící pasaérka. Vládl klid, a ticho, kadý pohrouen do svých myšlenek. Najedou zejm njaká pekáka, i idiv amok zpsobily mocné cuknutí autobusu, a setrvaná síla odlepila mou ne zrovna pevn se drící horní konetinu od dradla – a já letla smrem vzad. Švihem, a docela neelegantn jsem pistála na zadním tymístném obsazeném sedadle, a to na klín jednoho z pasaér. Mu, asi v mém vku, pojal situaci vskutku origináln, pichytil mne kolem pasu, a jakmile se autobus znovu rozjel, oznámil mi: „Jmenuji se Oldich, a jaké je vaše ctné jméno?“ Byl okamit pánem situace, a já vyjeven zírala na chlapa, kterého tvrdé pistání njaké enštiny v prbhu jízdy autobusem na klín zejm vbec nezaskoilo. Mne ano. Stále mne pidroval na klín, asi abych neupadla ní, a já si jen chytla koleno, které jsem si pi letu autobusem nkde narazila. Smál se jak králík na smetan, a neustále hovoil! „To se nám ten dnešek vyvedl, co? Ale copak zranila jste se? Ukate…“, dal mn svou ruku na koleno, a jemn masíroval. Zdšen jsem se podívala kolem, bylo to jako v njaké pepjaté komedii, hlavy všech zbylých cestujících byly otoeny k nám, a sledovaly vývoj. Ztratila jsem veškerý smysl pro humor, logické uvaování a duchapítomnost – a sedla jsem jak pikovaná na klín neznámého mue! Autobus zastavil, pár lidí s úsmvem vystoupilo, pár lidí bez úsmvu nastoupilo.
Bhem nkolika dalších vtein se však duchapítomný králík na smtan ped mýma oima zmnil v králíka v pasti, vyteštil oi, jeho ruka z mého kolena vystelila do výše jeho hlavy, kde si zaala zcela nesmysln uhlazovat pár zbylých vlas, i druhá ruka, která mne do té doby pidrovala v pozici „se a nehýbej se“ opustila mé tlo, a zaala šátrat po aktovce. Byla to najednou taková zmna, a jsem dostala strach, e snad dostal infarkt, mozkovou mrtvici, i jiný záchvat neznámého pvodu. Otoila jsem hlavu ve smru jeho pohledu. Zírala na nás velmi korpulentní dáma, která zrovna pistoupila, její lutý svetr a vyvalené oi ji zcela vylenily ze zbytku cestujících.
„Oldichu!“, zvolala, nebo spíš zajeela ne zrovna sametovým hlasem, s drazem na slabice „chu“.
„Švagrová“ … vydechlo jako v posledním taení moje prozatímní keslo – „jeišmarja…“.
Robustní postava švagrové se blíila nejen k Oldichovi, ale i ke mn.  Jeliko hlavy všech cestujících byly všechny otoeny dozadu, a sledovaly dní jako na tenise, situace byla velmi komická. Tedy pro mne! Naštstí se práv blíila moje výstupní zastávka, já se  - tentokrát docela elegantn a s nadhledem – postavila na vlastní, ekla „pardon“, a pesunula se ke dveím. U jsem se neotáela, a jak to šlo, rychle jsem vystoupila.
Odjídjící silueta autobusu v sob zejm skrývala další dramatické události, a já jsem se zaala smát, a smát!
Jestli pan Oldich vozí v prostedcích MHD dámy na svém klín, a švagrová ho chodí špehovat, má se doma na co tšit!
Ale  je mn ho líto, moc si toho teda neuil, jen pár vtein odeného kolínka, a šedesát pt kilo na svém klín.
Pemlouvám svj aludek, e píšt je lépe sedt v protismru jízdy, ne aby kvli jeho excesm trpl nejen zbytek  mého tla, ale duše i tlo dalšího neznámého, a jeho píbuzných, švagrových, manelek, dtí, snach, ze, a kdoví, koho ješt.
Varování pro pány: nenechte sedt na svých klínech neznámé enštiny, nikdy nevíte, kdy vás uvidí švagrová!
Dagmar Jarošová
 


Komente
Posledn koment: 11.12.2006  21:07
 Datum
Jmno
Tma
 11.12.  21:07 Marcela
 10.12.  10:41 Magda
 10.12.  10:04 Veselhana
 09.12.  18:36 milokoc
 09.12.  14:41 JanaS
 09.12.  14:08 Slance
 09.12.  12:14 Pavel
 09.12.  10:09 Bobo
 09.12.  08:57 Ludmila
 09.12.  07:32 Marcela