Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bylo, nebylo...
lánky s tímto názvem budou vyprávt píbh a vy si mete zatipovat, zda je píbh pravdivý i ne. Tipovat budete v piloené anket. To, zda se píbh stal i nestal se dozvíte v píštím pokraování seriálu.
 
Vdy ve stehu
 
Doba pedvánoní. Pouena nejen svými zkušenostmi, ale i zkušenostmi mých známých, a také sugestivními proslovy ve sdlovacích prostedcích, drím svou tašku vdy a všude jako jablo nezralé jablko. Zavenou, zazipovanou,  svírám pod paí, a nedám!
Vím, e velmi organizan stmelené a vytrénované party rzných postaviek mají zpracovanou takovou strategii boje, e nejvtší generálové všech válek v lidském bytí  studem nachoví.
Ne, já se nedám! Já si taky propracuji strategii, a to by hrom na koze jezdil, jak íkala moje babika, abych si neuchránila svých pár švestek, pracn našetených na koupi vánoních dárk!
 
Vdy ve stehu, se stalo mým 24 hodinovým heslem, a jsem jela v dopravním prostedku, ve výtahu, poskakovala po marketech, i sprchovala se ve své koupeln.  Nejvíce jsem si dávala pozor na podivné shluky lidstva, úzké prchody do obchod, tramvají, na zastávkách, a také pi ištní zub.
 
Zajištna svým vnitním pesvdením, e víc u udlat nelze ( jedin nenosit ádné peníze, nebo nechodit nikam), jsem se vydala pro nákup skleniek na pivo  pro babiku. Má je otískané, kadý pes jiná ves, a nakonec – ty pijdou vhod vdycky. Vzala jsem si jen 500 K. A svou krásn vynošenou a obnošenou torbu na nákupy. V oddlení „Sklo, porcelán“ nebylo kupodivu moc lidí, jen pár jedinc bloudilo a hledalo asi také skleniky na pivo. Najednou se na konci jedné uliky strhla mela. Zaali se tam mlátit ti lidi, velmi vulgárn si nadávat, a mn dost pobouilo, e mezi tmi temi dospláky se motaly dv malé dti. Co vám budu povídat, upoutali mou pozornost, protoe nadávky byly hlasité, a velmi vulgární, strkání surové, a dti plakaly.
„Koukejte se, pani, to je hrza, co?“, oslovila mne docela pkn obleená a istá ena (na rozdíl od skupinky hlasitých oban).
„S tím by se mlo nco dlat, to pece není moné, všichni jenom koukají, a nikdo nic neudlá“!, rozilovala se dál ta dobrá ena. Netlaila se na mne, nestála blízko mne, svj „prostor“ v pojetí – na délku pae, jsem si stále udrovala u bezdn.
Zaala hlasit volat vedoucího, ochranku, pána Boha, a všechny lidi dobré vle. K mlátící se a bujae povykující skupince pistoupili další dva jejich soukmenovci, a snaili se je od sebe roztrhnout. Nás pihlíejících bylo opravdu asi dost, provoz v obchod se doslova zastavil. Kdy na zem upadl nejdív jeden, pak i druhý sndý oban, vypadalo to ji zle. Pehodila jsem si tašku na druhé rameno, a chtla zmizet – nemám ráda násilí. Sice jsem pár vtein fascinovan hledla, jako všichni,  ale u mn to stailo. Pry!, velel mj pud sebezáchovy.
„A máte pravdu“, náhle konejšivým hlasem pronesla milá enika. „Pjdeme, oni si to nakonec njak srovnají“.
Otoila jsem se smrem k oblieji té  paní, písahám, e k ádnému fyzickému kontaktu nedošlo, jen pi louení mn podala ruku, co jsem pijala s údivem, ale jen tiše.
Vyšla jsem z obchodu, vytáhla minci z vozíku a chtla ji dát do  penenky.
Taška byla otevená.
Penenka fu.
V penence krom ptistovky (ješt e tak), jsem mla stravenky, msíník, obanku, kreditní kartu, jízdenky, a kapí šupinky z vánoc, aby se mn drely celý rok peníze.
Nepomohly – šupinky.
Musel to být komplic potýkajících se, voucích a peroucích se individuí, které a tak i onak upoutaly mou pozornost, a její hbité ruce Davida Cooperfielda udlaly své. Jak, kdy, nevím.
 
Kdybych toto nezaila na vlastní ki, nevím! Kdybych se ocitla v njaké tlaenici, otírali se o mn njaká individua, jeden mn šlápl na nohu, druhý se omluvil, a tetí mezitím vytáhl portmonku, chápala bych. Kdyby do mn nkdo stril, já upadla, a on mn horliv pomáhal vstávat, pochopila bych. Kdybych nesla tašku voln pes rameno, mla ji nedbale zapnutou, vnovala se njakému výhodnému výprodeji tak, e bych zapomnla, e mám zavazadlo – všechno bych chápala. To u se stalo tolikrát!
Ale pochopit takovou to akci – kdy jsem BYLA VE STEHU – a pesto byla okradena? 
Ješt mohu nechávat tašku doma, peníze nosit v rulice schované za zubní protézou, msíník v bot, a šupinky z kapra zašité v límci. A chodit jen v opuštných parcích.
Jo, tam je te bezpeno! Díky otvírací dob supermarket urit i hluboko do noci!
Dagmar Jarošová
Bylo, nebylo... (1) 
 
Jak dopadlo tipování v Bylo, nebylo... (1) ? I kdy to vypadalo velmi vrohodn, vzte, e Dagmaina fantazie zapracovala, a e píbh nebyl pravdivý. Kdo tipoval ano, tak netipoval správn. Ale to nevadí, mete to zkusit znovu v následujícím píbhu ...



Komente
Posledn koment: 15.12.2006  09:40
 Datum
Jmno
Tma
 15.12.  09:40 Dana sta
 15.12.  08:34 Jika jak tipovat?
 14.12.  17:52 Jan mn se to stalo taky
 14.12.  16:35 Pavel
 14.12.  14:18 Gabi bylo, nebylo...
 14.12.  08:33 janina
 14.12.  06:34 Marcela